Je, nebo není Evropa frankfurtský párek?

jan cambell
2.8.2015 19:31
Pan filosof Václav Bělohradský, ve svém příspěvku v Právo, sobota 1. srpna, „Evropa není frankfurtský párek“ klade v závěru příspěvku čtyři důležité otázky. V podstatě souhlasím s obsahem příspěvku a jeho závěrem. Dovoluji si doplnit obsah několika fakty, nad nimiž je potřeba se hlouběji zamyslet, aby odpovědi na otázky mohly být konkrétnější, než ta nabídnutá. Přidám také skutečnosti, které jsou podle mého hodnocení, prakticky již mimo naši kontrolu, a oblast vlivu. Přesto bychom je měli brát na zřetel.

Tak jako frankfurtský párek má, nebo by měl mít na svém obalu pravdivě napsáno, z čeho byl vyroben, tak i EU instituce by se měly snažit nám sdělit, z čeho jsou „vyrobeny“ a co vyrábějí. Podobně jako věřím a nevěřím popisu produktu frankfurtský párek, protože nemám jinou možnost kontroly, než věřit a spoléhat se na chuť se vzpomínkou na doby minulé, věřím a nevěřím i popisu produktů z kuchyně EU, kterou jsem měl možnost začátkem devadesátých let, jako německý občan a vedoucí koordinační kanceláře programu TACIS, ochutnávat.

Statistika EU roku 2013 suše konstatuje: 1011 regulací, 388 změn, 64 pozměňovacích regulací. To vše za jeden rok a poplatek 14 miliard Euro, který zaplatili jenom němečtí daňoví poplatníci. O celkových produkčních nákladech EU nevedu statistiku. Vím ale, že podle statistiky EU každý daňový poplatník přispívá 16 Euro na úředníka EU institucí, z toho jde přibližně polovina na personální výdaje. Celkový rozpočet EU je přibližně 2200 miliard Euro. 55 tisíc zaměstnanců EU pracují (prý) pro 505 miliónů občanů. Kéž by to byla pravda.

Statistika k polovině roku 2015 sděluje, že SRN má v EK pod vedením Junckera silnou politicko – administrativní pozici. 9 z 28 EU komisařů, včetně samotného předsedy EK Junckera, předali vedení jejich úřadů do rukou Němců. Celkem je 28 Němců členy nejvyšších politických grémií EK. V samotné Evropské komisi má SRN 4 Generální ředitele, 6 jejich zástupců. SRN tím vede, co se týče obsazení klíčových pozicí v této instituci, oproti všem ostatním členům EU. Jaká jsou produkční čísla pro rok 2014, nebo jaká budou pro rok 2015 nevím. Zkušenost mi ale napovídá, že i přes obsazení klíčových pozicí Němci, bude potištěno ještě více papíru než v minulosti, nehledě na ohlášené snahy EU byrokracii zkrotit.

1.382 vrcholných funkcí v papírově, a co se týče vlivu na náš každodenní život, nejmocnějším úřadu EU, mají Němci. Podíl německých žen v těchto funkcích je přibližně 33 procent, oproti průměru v EU, 42 procent. Celkové číslo odpovídá 10,2 procentům všech vrcholných úředníků EK. Francie a Belgie, jsou na druhém místě úřednické ligy. Zájem Británie o pozice v EU neustále klesá, především u mladé úřednické a diplomatické generace. Nespokojený čtenář si může čísla prověřit sám a najít další v Jungmanově ulici. Tam by mu měli mladí EU informátoři bezplatně pomoci.

Pro srovnání uvádím, že milionové město Kolín nad Rýnem si dovoluje 17 tisíc úředníků. To znamená, jeden úředník na přibližně 60 občanů. Na spolkové úrovni je číslo úředníků SRN, 4,5 milionů. Jenom na ministerstvu financí SRN, například, pracuje 1850 úředníků. V EU direktorátu pro hospodářství, daně a rozpočet pracuje 1542 úředníků. Tolik čísla, která říkají mnohé, ale zcela určitě, ne vše.

Problém s EU a především EK není v číslech. Problém je v tom, že předseda EK Juncker pojímá EK politicky. SRN, zastoupená ministrem financí Schäuble a kancléřkou Merkel, pojímají EK především jako hospodářského regulátora, obhajujícího zcela logicky především německé hospodářské zájmy a tím i Euro. Nejsou to EU úředníci, kteří to mají zakázané.

Euro nahradilo Marku, ve finanční historii poprvé, dobrovolným odstupem Marky z finančního světa, vynuceným politickým rozhodnutím. I proto nedává SRN takový důraz na Evropský parlament, kde má věčně úřadujícího pana Schulze. Za to klade důraz na EK, kterou vede z mnoha korupčních afér podezřelý Juncker. A také stará pravda: USA out, NATO in, Germany down. Přitom se již nezmiňuji o pomoci kompromátů, které má, a může kdykoliv nabídnout americká NSA, kdyby náhodou někdo z EK odbočil z cesty. Zjednodušeně řečeno: EU, stejně jako SRN, potvrzení političtí a vojenští trpaslíci, se mohou zachránit jenom jako hospodářská velmoc. EU, a potažmo i SRN jako hospodářská velmoc představuje nebezpečí pro druhou velmoc, asymetrického spojence, USA. Proto jsem přesvědčen, že otázka Euro, jako měny strachu, nebo otázka Řecka jako protektorátu, a v neposlední řadě, otázka Euro, nebo demokracie, to vše ve spojení s reformami, nebo ničením reforem, jsou nejenom „jádro globalizačního pudla“, nebo symptomy nepochopení globalizované odpovědnosti, ale i otázkou role, kterou SRN přidělily USA v geopolitické hře na dlouhou dobu.

Globalizovaná odpovědnost vyžaduje najít řešení, ideálně mírové, pro situaci, kterou nám předpovídá statistika OSN a další instituce. Podle veřejně dostupných statistik má dosáhnout počet obyvatel Planety během několika málo desetiletí 11 a více miliard obyvatel. Nehledě na skutečnost, že roste i počet opravdových, nebo umělých bohatých, takové množství indikuje, že se neobejdeme bez ničení – ne reforem, ale živých bytostí. Kde se tyto nacházejí, nebo budou nacházet, není předmětem tohoto komentáře. Blíže k nám je snaha o kontrolu nad námi samými v Evropě. Kontrola se uskutečňuje, jak víme nejenom z Wikileaks, mnoha formami.

Oslabené evropské státy EU nemají prakticky prostředky na symetrický, ani asymetrický boj s touto kontrolou. I když se o to snaží, například s kontroverzní funkcí "Your Timeline" na mapách Google. Není přece normální, aby (prý) privátní společnost, se kterou nemám nic společného, věděla o každém mém kroku na ulici po celá desetiletí. To je asi tak všechno, co mohu říci, a co se dá dělat.

V této souvislosti připomínám pro německy mluvící, příspěvek Ethan Zuckermana v Sueddeutsche Zeitung ze dne 22. července 2015. V něm Zuckerman píše o bodu zvratu (Wendepunkt). Já dodávám, že se jedná také o „Age of riots.“ To je doba nepořádků, o které slyším stále častěji. Jeví se mi, že se Zuckerman blíží pravdě, když tvrdí, že náročná cesta ke změně systému přes instituce je zbytečná. Tahir v Egyptě, Occupy v USA, nebo Gezi v Turecku, abych jmenoval několik příkladů, potvrzují, že ne demokracie, ale peníze i v době sociálních sítí, nehledě na některé změny, které vyprovokovaly, rozhodují o našem osudu. V žádném případě se nelze spoléhat na tisíce nalákaných k demonstraci přes sociální sítě, že něco změní, a bude nám lépe.

Analogicky to platí i pro EU a její instituce. Spoléhat se na jejich prohlášení a snahy o reformy, je jako spoléhat se na prodloužení zdraví pomocí pití heřmánkového čaje. Čaj možná uklidňuje, určitě neléčí, a prokazatelně neprodlužuje zdraví. EU byrokraté dávno zapomněli, co jim dal do vínku jeden ze zakladatelů EU, Jean Monnet: „Bez lidí není změna možná, bez institucí není změna trvalá.“

Proto je především nutné udělat vše pro posílení státu, který jediný nás může ochránit před nebezpečím sociálních sítí, a který se může postavit proti nebezpečí globalizovaného kapitalismu bez porozumění globalizované odpovědnosti.

Otázka demokracie v globalizovaném světě bez porozumění globalizované odpovědnosti nebude positivně zodpovězena slabým státem, jakým je mimo jiné i ČR, v asymetrickém spojenectví. Jak se osvobodit od asymetrie, je téma na dlouhou debatu a komplexní analýzu. Obě jsou v daných podmínkách v EU prakticky nemožné. Vím ale, že je tomu dočasně.

Aperion nás bez pomoci nenechá. Bude – li jeho pomoc dražší než pomoc Řecku, nevím. Pravděpodobně ano. Vím ale, že se nespokojí s frankfurtským párkem, protože ho nezná, nikdy neměl, a nikdy nepotřeboval ke svému bytí.

Jan Campbell

 

.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.