Průmysl znovu míří dolů

Fiala Zbyněk
10.1.2020 13:11
Spolu s výrobou klesají i zakázky a tržby, hlásí Český statistický úřad.

Konec doby automobilové a uhelné je stále patrnější. Výroba motorových vozidel klesla v listopadu meziročně o 3 procenta, zhruba o stejně jako celá průmyslová výroba (-3,2 %). Podobným tempem však klesaly i nové zakázky (-2,9 %), zatímco tržby klesly dokonce o 6,0 % a tržby z vývozu o 7,7 %. Největší pokles zakázek je doma (-8,0 %).

https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4312837/prumysl-v-cr-v-listopadu-zrychlil-mezirocni-pokles-na-57-.html

Může se v tom projevovat nedostatek pracovníků pro jednoduché činnosti, což má kompenzovat dovoz nekvalifikovaných agenturních pracovníků odkudsi z Východu (než je vytlačí roboti, i s našimi lidmi). Víc bych si však všímal nástupu zásadní změny, e-mobility provázené intenzivním rozvojem obnovitelných zdrojů energie.

Přestože má Česko největší hustotu strategií na kilometr čtvereční, na změnu v automobilovém průmyslu a energetice nejsme připraveni. Na mezinárodní půdě argumentujeme tím, čemu se v čase rozpadu federace v médiích říkalo posměšně „špecifíka“, čili zvláštnosti takové váhy, že spolupráce s někým bez „špecifík“ je skoro nemožná. A tak zatímco uhelné Polsko je připraveno zvýšit podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030 na 29,5 procenta, Česko nabízelo 20 a nechalo se dokopat k 22 procentům. Přehlížení cíle se pochopitelně promítá i do přehlížení prostředků. Zaostává zdroj průmyslové poptávky v podobě příslušných zařízení.

S auty je to podobné. Je známé prohlášení premiéra Andreje Babiše, že si elektromobilitou nenecháme zničit automobilový průmysl. Když odhlédneme od toho, že není náš, lze z toho vyčíst nabídku, aby Česko bylo dojížďákem odcházejících technologií. Pomůžeme tomu zaostáváním ve výstavbě potřebné infrastruktury pro elektrický provoz.

Jsou však věci, které neovlivníme, jako stále tvrdší emisní normy, výhled zavádění tvrdých uhlíkových daní a iniciativy mnoha velkých světových měst, která budou odmítat vpouštět do svých ulic jiná než ta nejčistější auta. Stará auta začnou být neprodejná.

Pokud jde o ty uhlíkové daně, je to něco podobného jako obchod s emisními povolenkami. V zásadě jde o snahu vynutit úhradu negativních externalit, tedy vedlejších efektů hospodářské činnosti, které padnou na hlavu všech občanů. Když se občané v regionu zamořeném emisemi rozkašlou nebo když podrážděné klima ničí úrodu napřed suchem a potom ještě povodní, zachraňujeme to zdravotním pojištěním nebo zásahy z veřejných rozpočtů. Zisk společností, které to způsobily, je však takových nákladů ušetřen. Proto to můžeme považovat za formu dotace. Uhlíková daň je jedním ze způsobů, jak dostat takovou „špinavou dotaci“ zpět.

A teď pozor: Říjnový Fiscal Monitor Mezinárodního měnového fondu, jinak sucharská publikace pro úzké specialisty, měl jednu třeskavou úvahu z útrob této mimořádně vlivné instituce, podle které by cena emisních povolenek, dnes na světovém trhu na úrovni dvou dolarů, měla do roku 2030 vzrůst na 75 (slovy sedmdesát pět) dolarů. Případná uhlíková daň by šla stejnou cestou. Smyslem přitom není jen vybrat (povolenky přece nejsou odpustky), ale urychlit plány na odchod od uhlíku, neboť po úhradě plných nákladů na trhu neobstojí.

https://www.imf.org/en/Publications/FM/Issues/2019/09/12/fiscal-monitor-october-2019

Představa, že to způsobí jen zvýšení cen elektřiny, jak se tím utěšují jaderní snílci, může být fatálně mylná. Bude-li technologie obnovitelných energií jednoznačně výhodnější, urychlí to investice do oboru a s nimi i trend snižování cen. Promítne se do něj jak koncentrace výzkumného úsilí, tak ekonomie množství. Urychlí to i decentralizaci výroby elektřiny. Zatím to vláda mohla kontrolovat dotacemi – zrušila nové dotace, a instalace nových zařízení se zastavily. Po určitém poklesu cen zařízení už však budou dotace zbytečné. Domácnosti začnou usilovat o nezávislost a prchat z trhu, hnáni obavami, že pokud zůstanou u centrálního zdroje a elektřina bude z jádra, bude nutně extrémně drahá.

Elektromobilita je teď jedním z hlavních signálů nastupující změny. Letos vstupujeme do etapy jejího masového nástupu, velké automobilky ohlásily desítky modelů aut na baterky i hybridů. Hybridy jsou mnohem dražší než normální auto, protože člověk si vlastně kupuje dva motory. Teď se ale začíná objevovat dobíjení baterie mikrotubínami, které je mnohem jednodušší. Horší je to s baterkami. Obvyklým argumentem proti těmto autům je konstatování, že toho moc neujedou, baterky moc nevydrží a jsou pochyby i o jejich životnosti.

Jisté prodloužení dojezdu může nabídnout pokrytí auta solárními články (začlenění do karoserie), jak to dělá třeba Lightyear.

https://lightyear.one/

Ale do samotných baterek jde teď tolik investic, že zprávy o zásadních inovacích jen prší. Jen v letošním roce, a že trvá pár dní, jsem zaznamenal zprávu jak o dvojnásobném zvýšení životnosti baterek (přežijou dvakrát víc nabíjecích a vybíjecích cyklů), tak o podstatném zvýšení kapacity a rychlosti nabíjení změnami na katodě (lithium-sírová baterka, leze z laboratoře).

https://www.theengineer.co.uk/lithium-sulphur-battery/

V zákrytu jsou snahy vyrobit baterky bez kobaltu a niklu.

https://www.greencarcongress.com/2019/12/20191218-ibm.html

Nebo nahradit lithium levnějšími kovy jako je sodík, hořčík nebo vápník, což signalizuje pokroky v řešení problémů, které se ještě nedávno zdály nepřekonatelné (například vysoké teploty nebo nestabilita elektrod).

http://www.francesoir.fr/societe-science-tech/les-batteries-sodium-ion-lavenir-de-la-mobilite-electrique-0

Za baterkami pak vykukují palivové články (zatím drahé) a vodík, který už prý potřebuje jen pár let k tržní zralosti.

https://www.electronicdesign.com/markets/automotive/article/21808791/toyota-unveils-nextgen-fuelcell-electric-car

Svět se mění, a mění se velmi zásadně. Můžeme mít snahu to přehlížet nebo se raději posmívat a tvářit se, že jsme bludnost cesty odhalili jako první. Občas si však všimněme, co říkají jiní, například v knize českých průmyslových zakázek.

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Ještě malou poznámku k mému optimismu, co se baterií týká. Za celý svůj život jsem se nesetkal s baterií (bez ohledu na její technologický princip nebo použité prvky) která by nesnižovala svoji kapacitu při nízkých teplotách. I v odborných článcích (včítaje v to i  Vámi uvedené odkazy) je kolem tohoto parametru povětšinou skromné mlčení.
To je jedna z drobných  skvrnek na jasném nebi mého optimismu. Od známých, kteří sbírají "drby" o autech, se doslýchám, že momentálně ani velmi drahá elektroauta bez vyhřívané garáže nemají šanci jmenovité parametry kapacity a dojezdu dodržet. Takže tento parametr, kromě ceny, sleduji i nadále s velkým zájmem. Samozřejmě, postačilo by, kdyby parametry nových baterek byly natolik závratné, že i při poklesu teploty by zbývající kapacita garantovala třeba dojezd 600-1000 km.

Jiří Volný st.

"Na změny v automobilovém průmyslu nejsme připraveni". Na co se máme připravovat? Automobilový průmysl nám už dávno nepatří. Školy zaostávaly za praxí i za reálného socialismu, jestli má Zbyněk Fiala na mysli tohle. Vždy, když vidím nějakého automatizačního profesora z ČVUT, tak nevím, zda se mám smát nebo brečet. Jednou jsem viděl v ČT údajně špičkové automatizační pracoviště a podstatou byly nějaké krabičky, které jezdily neustále dokola po páse. Naposled tam byl expert s robotem, podobným tomu, který mohu koupit vnukům v supermarketu.

Problémy způsobila automobilovému průmyslu EU svým administrativním zásahem, který omezuje emise balíku všech prodaných automobilů jedné automobilky. V důsledku tento nápad pomůže hlavně japonským automobilkám, které jsou s plug-in hybridy nejdále. Uvedu údaje z reklamy na Mitsubishi Outlander PHEV. Dojezd na elektřinu-54km, celkový dojezd-880km, deklarovaná spotřeba 1,8l na 100km! Naštěstí německé automobilky i Škoda už prodávají podobné vozy. Cena kolem 800tisíc je vysoká, snad se objeví i levnější modely. Pokud budou plug-iny hlavním směrem vývoje, pak, vzhledem k pracnosti, se nemusíme budoucnosti automotive příliš obávat.

luis

   Necítím se jako člověk, který by přehlížel či se posmíval signálům zásadních změn ve světě, už vůbec nemluvě o tom, že i bludné cesty jsou lemovány objevy a cestovatel, který se z nich živý a zdravý vrátí, je posílen a s ním získávají i ostatní.
   Proto také v médiích tyto signály hledám, ale vyhodnucuji si po svém, o čem skutečně vypovídají. A teprve poté v případě, že jde o signál závažných změn, zvažuji, zda závěry jiných a jejich návod k akci je pro mne osobně, pro lidi, které znám ze svého okolí a konečně i pro širší společnost důvodem kupř. k urychlenému vynakládání prostředků a sil na něco, co počká ve srovnání s jinou prioritou.
   Z tohoto úhlu pohledu třeba hodnotím i úvodní odstavce o poklesu průmyslové, potažmo automobilové výroby.
I když uvedený odkaz porovnám s jinými, optimističtějšími zdroji, signál změn trendu to jistě je. Ale významných příčin může být  více, ani to sem nepatří. Sám jsem zvědav na další vývoj. Jistě to však v uplynulých 5- 15 letech není jediný takový výkyv. Také, pokud (cituji z Vašeho odkazu:) "Výroba ostatních dopravních prostředků v listopadu meziročně klesla o 28,8 procenta, strojní výroba se snížila o 7,6 procenta a produkce automobilových výrobců byla nižší o tři procenta." signál říká, že k nejvýraznějšímu poklesu došlo u ostatních dopravních prostředků - to přece nejsou prvořadí kandidáti elektromobility.
   Jinde tvrdí, že (https://motofocus.cz/statistiky-trhu-vozidel/54425,vyroba-motorovych-vozidel-dohani-lonske-tempo) "Díky relativně nízkému poklesu výroby osobních vozidel (- 0,6 %), slušnému růstu výroby autobusů (+ 7,0 %) a přes propad produkce motocyklů (- 20,8 %), je celková výkonnost českého automobilového průmyslu na úrovni loňské rekordní produkce."
   Kromě toho bych odhadoval, že ti výrobci, kteří si mohou dovolit vzdorovat tlaku limitů novým výzkumem a vývojem a navíc jsou k tomu nuceni okolnostmi (Dieselgate pro koncern Volkswagen) jedou v tomto směru na hranici svých možností. Obyčejný člověk - a že takových znám mnoho - by si jistě rád koupil co nejdříve elektromobil pro dojíždění do práce. Ale ne za miliony (za které si to koupil jeho zaměstnavatel), nýbrž zůstane u svého ojetého vozu.
   "Přehlížení cíle" naší vládou i politiky je jistě pravda.  zaostáváme z našimi možnostmi. Ale naše výchozí pozice a možnosti třeba větrných elektráren  nejsou úplně srovnatelné s Polskem (kromě toho první polská jaderná elektrárna má zahájit provoz v roce 2033), kdy vhodné lokality (pevninské i pobřežní) jako v případě Polska nemáme. Máme méně vhodných ploch, které by byly bez omezení využitelné jen díky dostatku financí. Nejrozsáhlejšími  oblastmi  ( ze starších zdrojů http://www.ufa.cas.cz/files/OMET/potencial_ufa.pdf) "s  výrazně  nadprůměrnými  rychlostmi  větru  jsou  Českomoravská vrchovina a Nízký Jeseník. Vůbec nejvyšších rychlostí větru je však dosahováno v našich nejvyšších pohořích - v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších. Podobně jako v případě většiny ostatních pohoří se ovšem jedná jen o plošně málo rozsáhlé a přírodně a krajinově velmi hodnotné vrcholové  partie  těchto  hor,  které  tak  mají  z  hlediska  možnosti  využití  energie  z  větru  nulový  význam. Výjimku z těchto pravidel tvoří rozlehlé vrcholové plošiny Krušných hor, které se proto od počátku těší mimořádnému zájmu. "
   Na závěr si dovolím provokativní otázku: Poučováni světem, že se máme zříci atomu a uhlí, bychom snad mohli konečně poslechnout a spolehnout se na dovoz zelené a velmi levné elektřiny z příkladných sousedních zemí (Rakousko, Německo, Polsko) zemí. Nebo snad je v této úvaze nějaká logická chyba?

   Ale vážně - co se elektromobility týká - jsem optimista. Jak sleduji zprávy o technologickém vývojí ve světě, (přitom lze počítat i s nečekanými zlomy v řešeních, které vývoj urychlí), věřím že rozvoj účinnějších baterií s větší kapacitou bude hodně rychlý a dožiju se i jejich "zanedbatelné" :-)  ceny pro konečného uživatele. Ta koneckonců může ve formě užité energie - jak jsem již uvedl někde jinde v debatě - být snížena vhodným obchodním modelem.
   Těším se nejvíce na pozdní fázi rozvoje elektromobility. To budeme moci na vlastní oči sledovat, že i přes láci baterií existují oblasti mobility, kde si elektromobilita ani neškrtne, oblasti, kde po započítání externalit (v té době již bude zřetelněji vidět na problémy likvidace, náklady na omezené a vzácné chemické prvky do baterií,ale  i umrtvený-odepsaný kapitál opuštěných technologií) a další (náklady na přenos...)
Nu, uvidíme. V každém případě díky za výborný článek.

luis

   Jistě máte pravdu, chtěl jsem jen poukázat na skutečnost, že z hlediska počtu obyvatel, kteří mohou sami nebo v rámci komunity hledat (a financovat a udržovat v provozu) nové cesty energetické a dopravní soběstačnosti (potažmo nezávislosti) je většina obyvatel  soustředěna v husté zástavbě měst, kde poměr výšky budov k zastavěné ploše je opačný, než u venkovského osídlení a tudíž i dostupnost a možná využitelnost alternativních zdrojů je v odpovídajícím poměru. Z celkem 6 254 obcí je v Česku obcí nad 20 000 obyvatel  62 (1 %) a žije v nich 42,7 % obyvatel.

Prostě požadavek na koncentraci zdrojů energie je "tažen" dosavadní koncentrací jejich spotřebitelů.

Je otázka, zda jako jeden ze směrů nebude sílit dislokace výroby do vzdálenějších lokalit, kde lze zajistit energetickou (ostrovní) soběstačnost pro výrobu i pro domácnosti(obce) z nichž pochází zdroje pracovní síly.

    Já sám rovněž přikládám větší váhu dalšímu trendu rozvoje na individuální a komunitní soběstačnost - ovšem s vědomím, že toto je dostupné pouze velmi omezenému procentu z počtu obyvatel. A regulace života v různých oblastech - u tohoto procenta obyvatel - tj. daňové, stavební a jiné předpisy a s nimi spojená byrokracie nenapomáhají ke zvýšení rychlosti "prchání".

zbynek-fiala

Samozřejmě, že prchat  mohou jen ti, kdo mají tu možnost. Vedle toho mohou vznikat komunitární energetické projekty.

luis

"Domácnosti začnou usilovat o nezávislost a prchat z trhu..." Zkouším si představit, JAK většína domácností, která bydlí v paneláku, obklopeného podobně zastavěným územím, kde jakýkoliv stavební či jiný zásah do stávající situace je přinejmenším složitý, zkouší prchat z trhu. (Cožpak takhle se prchá? Mazánku?) Ne, pro drsnou většinu bude prchání hodně pomalé.