Stravenky míří jinam

stravenky
29.6.2020 09:49
Idea, která je za stravenkami, nás může nasměrovat k širšímu rejstříku využití osvědčeného protikrizového nástroje, ale konkrétní české stravenky míří do kelu. Mají se nahradit peněžním paušálem na stravování. Maďaři to před třemi lety zkusili a už stihli zrušit jak paušál, tak podporu jídelen, když je lidi nepoužívali.

Daňový balíček, který míří z vlády do parlamentu, obsahuje také zrušení stravenek. Je to však dost záhada. Nesedí argumentace ministryně financí Aleny Schillerové, proč jsou lepší prachy na dřevo než vládní pobídka na cestu do hospody. Ale ministryně toho má moc a nemusí všechno vědět. Proto se stravenky probíraly v debatním družstvu Fontes Rerum, aby ještě před projednáním příslušného daňového balíčku v parlamentu byla k dispozici ověřená čísla z reálných průzkumů a z prezentované ekonomické studie Grant Thornton, pořízené pro Unii zaměstnavatelských svazů.

Je to nesmírně košaté téma. Zajímá samozřejmě daňaře, protože 55 % příspěvku zaměstnavatele na stravenky je uznatelným nákladem, stejně jako celý náklad provozu závodní jídelny. Na cesťák dostane 70 procent, a jsou tu také dovolené. Pokud jde o samotné stravovací benefity, zaměstnanec žádný nárok ze zákona nemá, je odkázán na libovolný dobrovolný příspěvek zaměstnavatele.

Teď je to pěkně nalinkováno, a tak 1,5 milionu zaměstnanců chodí na obědy se slevou a 1,8 milionu zaměstnanců se stravuje za podobných podmínek v závodních jídelnách. Kdyby se to změnilo na univerzální hotovost, dostanou zaměstnanci až patnáct stovek měsíčně na ruku. To je jasná volba, v Maďarsku po ní sáhlo 90 procent zaměstnanců a hned měli z čeho spořit. Pro zaměstnavatele vznikne taky pěkná příležitost. Může se jim zdát, že zaměstnanci mají nějak moc peněz, a lze proto zabrzdit růst mezd. A s univerzální hotovostí, která je daňově uznatelným nákladem, se mohou pustit do daňové optimalizace.

Česká pobočka mezinárodní poradenské společnosti Grant Thornton vidí horní limit takové příležitosti lehce nad 20 miliardami korun, o které by přišel státní rozpočet, kdyby všichni a všude této možnosti plně využili. Po maximálním paušálu, který je daňově uznatelným nákladem, by sáhli i ti, kdo zaměstnancům nikdy nic nedali nebo dávali jen málo. A to by ještě mohli zaměstnance pomnožit dělenými úvazky, další sezónní novinkou. Mohou se ozvat i OSVČ a další formy pracovního zapojení. Nabízí-li se stroj na peníze, každý přiskočí, aby si klikou zatočil.    

https://grantthornton.eu/stravovaci-pausal-studie/

Výpočet poklesu příjmů státního rozpočtu o více než 20 miliard korun používá i bývalý náměstek ministra financí Martin Pros, který teď působí jako daňový poradce. Uvedená částka je v každém případě řádově vyšší, než se kterou počítá samotné ministerstvo financí.

To navíc přehlédlo jednu zajímavou past, která je v paušálech skryta. Pokud bude paušál vyplácen na úkor (části) mzdy nebo odměn, což je lákadlo pro zaměstnavatele, kterému se těžko vyhnout, budou na straně zaměstnanců nižší nejen daně, ale také odvody sociálního a zdravotního pojistného. V rozpočtech se tedy kopou další díry, a ani zaměstnanec nenabídne svou slevu zaměstnavateli zadarmo. Nižší mzda se mu promítne do příštího důchodu. Bude to jak půjčka od lichváře, který nám spolehlivě ořeže příjmy až nadosmrti.

Leták, který používají odpůrci paušálu (Stravenky: Dezinformace a realita) zpochybňuje i ministerská čísla o nákladech stravenek pro zaměstnavatele a zúčastněná stravovací zařízení. Průzkumy ukazují, že lidé se stravenkami chodí na oběd třikrát častěji než lidé bez stravenek. U mnohých obyčejných restaurací tvoří stravenky až polovinu tržeb během oběda. Když o tohle přijdou, je po nich. Zaměstnavatelé neposkytují stravenky kvůli daňové výhodě, ale je to součást jejich personální politiky.

Institut oceňování majetku Vysoké školy ekonomické v Praze dokonce hovoří o 30 miliardách tržeb, o které mohou stravovací zařízení přijít. Práci může ztratit 29 tisíc pracovníků sektoru stravování a pohostinství. Ministryně Schillerová dává přednost doporučujícímu stanovisku Asociace hotelů a restaurací, ale ta podle tohoto letáku zastupuje jen necelých 300 restaurací, z nichž většina patří mezi luxusní podniky a zařízení v turisticky atraktivních destinacích, které stravenky neberou.

Tolik čísla.

Pokud se do toho pustíme, budeme jediní v Evropě. V Belgii o tom před lety uvažovali a ideu zavrhli. V Maďarsku to roku 2017 aspoň zkusili, ale mezitím už toho nechali. Když prakticky všichni zaměstnanci paušálu využili a zároveň přestali chodit na obědy, vláda paušál zrušila pro neúčelovost. Ale zrušila i příspěvky závodním jídelnám a další stravovací benefity, když o ně nebyl zájem... Bohužel, maďarsky u nás od rozdělení Československa nikdo neumí. Ledaže by uměl, ale nemyslel to s námi dobře.

Budeme tedy jediní Evropě, ale už jsme si zvykli, se superhrubou jsme na tom podobně. Nebo s rovnou daní, kde jsme jediní mimo Divoký východ. Jsme opravdu tak výjimečně dobří, nebo máme jenom klapky na očích? Někdy je náš pobyt na špičce evropského nebo světového žebříčku výmluvnější – nejvýnosnější přímé zahraniční investice a největší odliv dividend ze země. Tohle zrušení stravenek opravdu nevyřeší. Nebo nejhorší stav lesů, k tomu lokality se vzduchem, že by se dal házet lopatou, a nejvyšší přírůstky astmatu a alergií u dětí. Nejodpornější vymáhání dluhů. Seznam by byl bez konce, protože Česko je mimořádně vstřícná země pro dravčí útoky dobře organizovaných zájmových skupin.

Nevím, která zájmová skupina v tom jede teď, ale není to tak dávno, kdy bylo velkým tématem skutečně občanské hnutí Zachraň svoji hospodu. Rychle jsme přišli na to, že člověka může zabít virus, ale hospodu už karanténa. Počty věřících v hospody jako klíčovou součást české kultury jsou zdaleka nejvyšší, přestože zatím nemají na Staromáku pomník. V tomhle jsme byli s vládou zajedno, proto povzbuzovala cesty do hospody poukázkami, které subvencovala spolu se zaměstnavateli. Avšak možná by se ty poukázky hodily i jinde, protože krize, kterou virus přinesl, má být tou největší, jakou kdo pamatuje.

Podstatou krizí je nedostatek peněz. Vlády jsou zadlužené, lidi přišli o příjem. Výsledný efekt nedostatku se však dá zmírnit, když těch málo peněz, co ještě zbylo, běhá rychleji. Když tisícovka stihne dvě kola za dobu, kdy by jindy oběhla jen jedno, je to s měnovou situací stejné, jako když se tam courají dvě tisícovky. Rychlejšímu oběhu lze pomáhat časovým omezením platidla. Když ho neutratíte do určité doby, ztratí část hodnoty (tohle dělá negativní úrok v bance) nebo hodnotu celou (jako propadlá stravenka nebo lístek do kina).

Dalším nástrojem lepšího využití omezeného množství peněz je snaha nasměrovat je tam, kde jsou nejvíc potřeba. Třeba v lokální ekonomice, to dělají doplňkové měny vzniklé z iniciativy místních podnikatelů. Ti je přijímají, a ještě je pocukrují slevou, ale nikde jinde se udat nedají. Podobně stravenky platí jen v zapojených hospodách, a lidi to láká, protože obsahují příspěvek. Na konci roku ztratí platnost, je to tedy nástroj pro urychlení a zacílení oběhu měny, nikoliv pro kumulaci bohatství.

Stravenka nám říká, rychle to projez, milý člověče, ničeho se neboj, tohle není tvoje budoucnost. Ale když nebudeš rozumně a pravidelně jíst, ztloustneš, dostaneš cukrovku a vředy, a žádná budoucnost nebude. Vláda musí slyšet švitoření těhle zvláštních peněz, protože špatně nakrmený občan se hrozně prodraží. Vedle koronaviru tu máme taky epidemii obezity, která na sebe váže další zdravotní rizika, nejen horší průběh kovidu. A to pak máte léky, lékaře specialisty, kapacity zdravotnických zařízení, zdravotní neschopnost, výpadky příjmů, pomoc rodině, pomoc zaměstnavateli a ... Prostě náklady veřejných rozpočtů.

V obezitě nejsme první v Evropě, vecpaly se před nás Chorvatsko, Malta a Řecko, jsme jen finalisti s vyhlídkou na bednu. Proč sem tu obezitu pletu? Není obyčejně produktem nadbytečného jídla, leč nesprávného stravování, vysvětluje autorita MUDr. Kateřina Cajthamlová. Celý den moc nejíme, přijdeme domů a následuje večerní nájezd do ledničky. Tam máme tučné a koncentrované potraviny a alkohol. Tělo přifukují kalorie bez pohybu.

Moje mudrování nad stravenkami mne tak přivedlo k úvaze, že bychom potřebovali i poukázky na pohyb, třeba pár hodin volného pohybu na hřišti nebo na běžecké či cyklistické stezce se šatnou a sprchou. Čili je to špatné, ale bez poukázek to bude ještě horší. 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Přidám svou trochu do mlýna. Souhlasím s tím, že navrhované řešení podtrhne nohy řadě restaurací a bude mít vliv na nezvyšování mezd zaměstnanců podniků obecně. Na druhé straně pomůže těm, kteří žádné stravenky nedostávají a jednorázově zvýší tržby za potraviny a další artikly. Zbyněk nezmínil tu skutečnost, že už dlouho řada lidí nakupuje za stravenky v maloobchodě, což je také nezanedbatelné. Objektivní hodnocení dává spíš neutrální stanovisko.{#emotions_dlg.sealed}

Jinak Agrofertu to maličko pomůže!{#emotions_dlg.sealed}

kameník

To je stále dokola a přitom podstata problému je jednoduchá. Někteří si tu Vámi zmiňovanou solidaritu mohou dovolit a někteří ne. A o těch já stále mluvím. Vše ostatní jsou hraběcí rady člověka bez finančních problémů, doplněné o "mělo by se". A tím končím naši debatu.

zbynek-fiala

V průměru stravenkář zaplatí za oběd 106 korun, z toho 84 korun zaplatí stravenkou a doplatí 22 korun na hotovosti, čtu z letáku obhájců stravenek. Když připočtu podíl 45 % zaměstnance na stravence, je to dohromady 60 korun za oběd. Jistěže to lze udělat doma levněji a přinést v kastrůlku do práce a zobat to někde na ponku nebo nad klávesnicí počítače. Našim dědečkům stačila banda s kávou a kus suchého chleba. Určitě je u nás spousta lidí, kteří žijí na hranici chudoby, ale někteří nemají ani práci u zaměstnavatele se stravenkami nebo závodní jídelny, které jsou finacovány podobně. Měl by se však řešit problém příjmů těchto lidí, ne problém stravenek, které lidem pomáhají udržet zdraví, duševní pohodu a kontakty s ostatními, se kterými se v poledne někde sejdou. A taky bychom si měli zachovat ty hospody i v těžkých časech krize. Měli bychom být trochu solidární s lidmi, kteří tam pracují a taky jim není nejlíp. Neměli bychom naletět každému, kdo nám slibuje okamžitou výhodu, kterou zaplatíme dlouhodobou nevýhodou. Neměli bychom se vzdávat kulturních a sociálních vymožeností jen proto, že někomu chybí představa o souvislostech a možnostech efektivnějších řešení. Naše první reakce by neměla spočívat v tom, že se poděláme a škemráme o to, co zbyde. Kdo se bojí solidárních nástrojů, trpí v osamění, tak to chodí. 

kameník

Vy jste nikdy nedržel v ruce výplatní lístek, rozdělený na rubriky, popisující druh výdaje nebo příjmu? To je banální otázka organizace oddělení strávného, tak jak existují jiná dosavadní pravidla v mzdovém účetnictví, od vlastní mzdy a dohled nad dodržováním. A znovu opakuji - ano, mzdy neporostou a proto řada našich občanů řeší situaci, kdy sice nemá na boty nebo nájem, přesto musí jít povinně na, pro ně drahý, oběd do restaurace. Mimochodem, zřejmě se nezabýváte vařením nebo to za Vás řeší někdo jiný. Já i má polovička Vám můžeme potvrdit, že lze dobře uvařit za polovic. Ostatně - údajně cca 40 - 50% procent spolupracovníků mé pracující polovičky se stravuje z vlastního, tedy kastrůlkově, a podle toho co slyším, tak zdravě. Coby ještě semtam zaměstnanec (PrDůch) potvrzuji, že u nás je tomu obdobně. Nerozporuji, že Maďarsko neuspělo. To samo o sobě ale není důkaz nevhodnosti řešení. Nejspíše nedořešili vše tak jak měli.

zbynek-fiala

Pane Kameníku, fakticky píšete o potřebě zvýšit mzdy, ale zároveň jste stoupencem rušení stravenek, které by vyšší mzdy jen předstíralo, a ještě by lidi připravilo o jídlo. Nějak jste nepostřehl, že v Maďarsku to proběhlo právě tak, a nakonec přišli i o to předstírané zvýšení. V kruzích, kam mě posíláte, se tomu říká, že šlápli na hrábě.

kameník

Nu pane Fialo, nezamyslel jste se nad tím, proč to ti Maďaři dělají. Z té "primitivní honby za penězi" obviňujete ty, kteří si nejspíš odpustili obědy a za peníze si koupili to, na co, na rozdíl od Vás, nemají? Třeba boty pro děti. To se to někomu filozofuje o významu zdraví, když je na tom finančně dobře na rozdíl od těch co si často odepřeli již všechno zbytné a musí, bohužel, konzumovat nezdravý bůček. A pro pana Moskalíka: Zrovna včera byl v TV rozhovor se samoživitelkou se 2 dětmi. Klasika - vůbec se nezabývala filozofováním o zdravé výživě a žvásty o zbožšťování peněz. Několikrát zaznělo, že dětem kupuje ty nejnutnější potravin, aby děti vůbec nasytila. A na ty boty pro děti jí bohužel prý také nezbývá. Dle p. Fialy se řítíme do krize. OK. Ale tito lidé a další, kteří jsou na tom podobně, si pane Fialo, nemohou na rozdíl od Vás hrát na zachránce ekonomiky, o ni na to prostě nemají. Vy jste zkrátka ukázkou příslovi, že "Sytý hladovému nevěří". Měl byste ze svého mikrosvěta vyrazit do terénu mezi prostý lid, nejlépe někam mimo velké město. A prosil bych nezobecňovat. Já jsem docela dobře situovaný důchodce, přesto žiji skromně a do ledničky se večer nechodím přežírat. Pěstuji pohyb, jenže ono vše něco stojí. Dle statistik dnes nemůže řada rodičů vzít děti na obyčejný výlet, o jiných aktivitách, kroužcích apod. nemluvě. To já na rozdíl od Vás chápu a dokáži se vcítít do situace těchto lidí. Říká se tomu empatie.

klokan

  Myslím si si, že pan Fiala racionálně a celkem vyčerpávajícím způsobem i s přihlédnutím k širším souvislostem, vysvětlil význam stravenek, zejména též vzhledem k zachování zdraví lidu z hlediska fyzického a taktéž na něj navazujícího hlediska jeho duševního zdraví. Podobně by se dalo uvažovat o dalších benefitech vzhledem k zaměstnacům.

  Nelze se pochopitelně nezastavit nad širšími souvislostmi těchto důležitých problémů. Jeden ze základních lze spatřovat až v u nás nyní v neúměrném až dogmatickém zbožšťování nejen peněz, ale i dalších mocenských atributů ohledně ovládání většiny obyvatelstva již typickou vrstvou arogantních zbohatlíků a jejich věrných služebníků. Božstvem jejich Zlatého telete tito zbohatlící naprosto hnusným způsobem brutální propagandy, čím dál více indoktrinují mysl běžných obyvatel. Především z těcho důvodů s nimi spolupracuje církevní klér, podplácený našim nyní výsostně reakčním státem formou eufemisticky zvanou círekvních restitucí. Do jakých projevů tmářství bude tento zhoubný proces desekularizace společnosti doveden, můžeme dovozovat z náznaků vystavších z nynějšího uskutečňování koronavirového podvodu mocných na lidstvu, za účelem jeho podmanění. Jako příznačné se jeví, že většina apolegetů kultu Zlatého telete, včetně cirkevních prelátů se nechají stále zvěčňovat z nasazenýmo náhubky na obličejích, aby dali zářný příklad podmaňovanému lidu. 

   Takto nelze přehlédnout jasná fakta, že nejen rušení zaměstnaneckých benefitů, ale i další protilidová opatření jsou řešena s nástupem zaváděné totality, nyní pod rouškou covidního coronaviru. Jak nám pěkně tehdy zpívali o demokracii, lidských právech, různorodosti názorů. Nyní nám nasazují náhubky, chystají zatím dovbrovolně povinné očkování, šmírovací covid pasy, RFID čipy, cenzuru pro ně nepohodlných názorů. Tehdy řvali na náměstích, že nejsou jako oni, měli tehdy pravdu, prokazují, že jsou mnohem horší než oni. Lidé se ukaují jako historick nepoučiterlní. Tedy nyní zažíváme druhou symbolickou pobělohorskou dobu, mnohem horší než první. Nyní jest vlastně dán všanc  taktéž naše národní svébytnost. Svět se vlastně zbláznil a my bohužel s ním. Či naopak ?

zbynek-fiala

Pane Kameníku, snažil jsem se ukázat, že primitivní honba za penězi může být krátkozraká a nedomyšlená, může nás dlouhodobě ochudit a může zastřít, že existují i zdravotní důvody, jejichž zanedbání snadno přeroste v ekonomickou katastrofu. Taky vám možná uniklo, že se řítíme do bezprecedentní krize, která bude o to horší, když přijdeme i o vzájemnost a koordinaci.

kameník

Autor článku by patrně nejraději nařídil povinné stravování v restauracích o polední pauze i těm, co stravenky nedostávají. A to Vás autore nenapadlo zamyslet se nad tím, proč oni ti Maďaři, cituji: "...paušálu využili a zároveň přestali chodit na obědy"? Nemyslíte, že pro to měli svůj, nejspíše ekonomický, důvod?