Zaměstnanecké spoluvlastnictví v Evropě je znovu na vzestupu

Vzestup zaměstnaneckého spoluvlastnictví je zpět a jsme svědky zvratu v trendu, objemy zaměstnaneckého kapitálu i počty podílníky rostou, i když celková spoluúčast zaměstnanců je nadále jen mírná. Podle výroční zprávy EFES Zaměstnanci vlastní 3,2 % procenta společností, ve kterých pracují. Smysl je však jasný – motivovat zaměstnance podílem na zisku a zvýšit jejich sociální jistoty, protože jako akcionáři mají právo na informace o hospodářském vývoji a případných podnikových záměrech. Mohou tak dříve a rozhodněji vystoupit na obranu svých pracovních míst.

Pro ilustraci si zkusme představit, zda by horníci z OKD souhlasili s bezohledným odčerpáváním prostředků ze svých dolů, které vedlo až ke krachu, kdyby byli podílníky a měli vliv na hospodaření a rozhodování o budoucnosti podniku. Pomoc, kterou nyní musí stát vynakládat na řešení bezvýchodné situace těchto dolů, je zároveň pokutou za hloupé odmítání zaměstnanecké participace. Pamětníci si vzpomenou, jak byly v 90. letech zesměšňovány pokusy o zavedení amerického modelu zaměstnaneckých akcií ESOP. Jenže za politiky, blouznící o tržní ekonomice bez přívlastků, teď platí tuto pokutu daňoví poplatníci, tedy i postižení horníci.

I když samotné spoluvlastnické podíly jsou malé, jedná se o velice rozšířený jev v okolní Evropě, neboť 86,6% všech velkých evropských společností má zaměstnanecké akciové plány. Jejich počet se od roku 2006 každoročně zvyšuje o solidních 3 až 4 %. Roste také počet zaměstnaneckých akcionářů, jen ve zmíněných velkých evropských společnostech už jich je 7,5 milionu. A když k tomu přidáme další milion zaměstnaneckých akcionářů z malých a středních podniků, celkový počet dosahuje 8,5 milionu.

Uvedená čísla potvrzují, že demokratizace vlastnictví je konečně opět na vzestupu. Pokles se zastavil díky pozitivním politickým rozhodnutím v mnoha zemích a zaměstnanecké vlastnictví v Evropě zároveň začíná být rozšířeno mnohem rovnoměrněji. Nakonec se tedy prosazuje zkušenost z krize, že podniky s účastí zaměstnanců jsou mnohem odolnější vůči výkyvům.

Vývoj v letech 2009 až 2013 jako bezprostřední reakce po krizi však nebyl jednoznačný. Jen některé evropské země (včetně Spojeného království) se rozhodly pro silnější motivační politická opatření na podporu zaměstnaneckých akcií a dlouhodobých úspor jako investice do budoucnosti. Další země (včetně Francie) se místo toho rozhodly snížit veřejné výdaje a povzbudit ekonomiku podporou spotřeby domácností. Tomu byly obětovány i pobídky k dlouhodobým úsporám a zaměstnanecké spoluúčasti.

Politiky snížené veřejné podpory měly výrazný dopad na míru demokratizace vlastnictví akcií zaměstnanců v Evropě, ale po této negativní fázi od roku 2009 do roku 2013 jsou už politická rozhodnutí ve většině evropských zemí opět pozitivní. Míra demokratizace se v Evropě stabilizovala, jak na kontinentu, tak i ve Spojeném království. A vzestup lze konečně pozorovat i ve Francii.

(Zroj EFES)

Podle "zákona Macron“ (z doby, kdy byl ještě ministrem za prezidenta Hollanda) ve velkých francouzských společnostech drží akcie 37 % všech zaměstnanců. Zmíněnému poslednímu vzestupu zaměstnaneckého vlastnictví pomohl jak zákon, tak navazující fiskální pobídky.

Detaily nabízí výrončí zpráva EFES na http://www.efesonline.org/Annual%20Economic%20Survey/Presentation.htm .

(zf )

(Psáno pro Zpravodaj Alternativy Zdola)