Zbyněk Fiala: Atom rozhodil vládu

Fiala Zbyněk
2.8.2016 00:58
Ministr financí odstupuje, investoři jsou zděšení. Vládu rozhodila dostavba jaderné elektrárny. Nikoliv u nás, ale v Británii, jinak problém je stejný. Věcná úvaha nad náklady a křiklavou závislostí na zahraničních dodavatelích a investorech přiměla novou premiérku Theresu Mayovou k tomu, že na poslední chvíli pozastavila výstavbu nových jaderných bloků v Hinckley Point v jižní Anglii, kde jen samotná stavba má stát 18 miliard liber.

Jaderná energetika je dnes prostě nepřijatelně drahá, a pokud se náklady pokusíme hodit na někoho jiného, vzniká problém závislosti. To jsou dvě úvahy, které stojí v pozadí čerstvého rozhodnutí britské vlády, že prozatím odloží souhlas se stavbou jaderné elektrárny nové generace, jejíž dva bloky EPR mají dávat 3,2 GW instalovaného výkonu.

Pokud jde o samotné investiční náklady, britská vláda za premiéra Davida Camerona našla řešení jak zemi odlehčit. Financování měla převzít ze dvou třetin státní francouzská EDF, která bude zároveň generálním dodavatelem, a z třetiny státní čínská CNG. Čínský podíl ve výši 6 miliard liber byl klíčovým bodem hospodářských jednání za letoční návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Londýně. Tvořil desetinu z dohodnutých investic za 60 miliard liber, a to byl taky ten pravý důvod, proč prezidenta povozili v královnině zlatém kočáře.

EDF se pro účast na projektu definitivně rozhodla až ve čtvrtek, a to ještě slabou většinou pouhých tří hlasů ve správní radě, když na poslední chvíli rezignoval finanční ředitel, který nechce být u toho, až to firmu položí. Britská vláda předtím ohlásila, že čeká na rozhodnutí Francouzů, ale když k němu došlo, překvapivě couvla zase premiérka Theresa May. To natolik vzrušilo nového britského ministra financí, kterým je Jim O´Neil, bývalý hlavní ekonom od Goldman Sachs, že začal mluvit o rezignaci.

Francouzský prezident Francois Hollande okamžitě telefonuje do Londýna, Číňané jsou zděšeni a v Británii se znovu rozebíhá debata, zda nejsou k dispozici lepší řešení, než stále dražší jaderná energie. A v tom je zdroj všech problémů. Vedle obrovských investičních nákladů Hinckley Point ve výši 18 miliard liber je třeba počítat také s náklady britských vládních garancí na výkupní cenu elektřiny (contract for difference). Tu chce britská vláda doplácet na 92,5 libry za MWh, skoro trojnásobek současné ceny z Pražské energetické burzy.

Tato cena je zaručena po dobu 35 let a s indexací podle inflace. Podle zprávy britského kontrolního úřadu National Audit Office z března letošního roku je tak třeba počítat s celkovými náklady pro britského spotřebitele na úrovni 29,7 miliardy liber. To však bylo před brexitem a před prudkým oslabením libry, které následovalo a které to všechno dále prodraží.

Novou premiérku Mayovou tyto astronomické náklady vyděsily, ale děsí ji i způsob, jak se s tím vypořádat. Číňané byli ochotni jít do spoluúčasti v Hinckley Point jen pod podmínkou, že pak dostanou možnost postavit další britskou jadernou elektrárnu ve vlastní režii v nedalekém Bradwellu. I tam to bude drahé, ale část nákladů je třeba zaúčtovat jako marketing čínského jaderného průmyslu, který potřebuje referenční projekt v západní Evropě, aby se mu otevřely brány světového trhu jaderných technologií.

Theresa Mayová se však bojí, že to přinese příliš velkou závislost na Číňanech, což dávala najevo už v minulosti, když sloužila jako ministryně vnitra v kabinetu Davida Camerona. Nejde tedy jen o pouhou potřebu lépe se seznámit s projektem v Hinckley Point, jak to bylo prezentováno, ale jde o odmítání celé koncepce narůstání čínského vlivu. To je obrat v politice, kterou zastávala Cameronova vláda a příklon ve prospěch amerických zájmů, konstatuje britský tisk.

Zveřejňovány jsou i detaily rozdílných přístupů obou vlád. Například bývalý ministr energetiky Ed Davey navrhoval, aby vláda dostala v Hinckley Point „zlatou akcii“, která by jí umožnila zashovat do rozhodování, ale narazil na odpor tehdejšího ministra financí a druhého nejsilnějšího muže Cameronovy vlády George Osborna. Je to doklad toho, že předchozí přístup britské vlády měl přitahovat Číňany i vysokou mírou deklarované důvěry.

Nicméně, Číňané i Francouzi tam byli přizváni jen kvůli penězům, aby se s Brity podělili o očekávané ztráty. Jeden aby pronikl na trh, druhý aby udržel zaměstnanost, ale obojí by bylo za peníze ze státních rozpočtů. Ostatně, ani Francouzi do toho nechtěli jít sami a báli se rizika, že to EDF položí, protože všechny jaderné elektrárny obvykle stojí dvakrát nebo třikrát víc, než bylo projektováno. Nějaké smluvní ceny a podobné garance jsou iluze. Tak si dodavatel lehne, když jinak nedáte, a rozestavěná stavba vám zůstane na krku.

Ale skutečně to bez jaderky nejde? Stejnou službu by nabídly plynové elektrárny, musely by ovšem počítat s „kapacitní platbou“, která zaručí určitý odběr pro systémové služby za stanovenou cenu. Tohle je problém, který řeší všude, aby nové plynové elektrárny nestály, tak jako v Česku v Počeradech. Ale ani plyn to věčně neustojí. Nelze se vyhnout tlaku na energetiku z několika stran.

Spotřeba klesá, v Británii za deset let o 15 procent. Dalších 15 procent je dostupných při troše plánovitého úsilí, píše profesor Nick Butler ve Financial Times, a tím už by se pokryl výpadek Hinckley Point. Zatím je to v Británii Popelkou, ale lze se poučit v jiných zemích, radí profesor. Vláda by měla raději vkládat peníze do výzkumu skladování energie.

A pak tu jsou stále levnější obnovitelné zdroje, které tlačí dolů i cenu elektřiny. Je stále reálnější otázka, kdo by si drahou elektřinu z nové jaderky koupil. Projekty velkých větrných parků v pobřežních mělčinách kolem Británie, které mají být spuštěné v letech 2018 – 2019 počítají s vládou garantovanou cenou elektřiny 15 liber za MWh. Podobně velké sluneční elektrárny. Tedy s šestkrát nižší cenou než z jaderky. Jsou tam sice i jiné formy státní podpory, ale ty se u obnovitelných zdrojů snižují také, zatímco u jaderné energetiky nelze čekat jiný vývoj cen než směrem vzhůru.

O víkendu se pak rozeběhla ve Financial Times rozsáhlá debata o obnovitelných zdrojích pod celkem neutrálním článkem o konci fosilní energetiky. Diskutující Nadim Chaundry z Nadgreenpower, která pořádá konference a vzdělávací projekty k zelené energetice, připomíná, že do fosilních paliv jde celosvětově desetkrát víc státních dotací než do obnovitelné energetiky. Závislost obnovitelných zdrojů na dotacích se přitom prudce snižuje. Kdykoliv se zdvojnásobí světová kapacita slunečních elektráren, cena solárních systémů klesne o 24 procent. Větrné elektrárny v podobné situaci zlevňují o 19 procent. Baterie, které stávaly 1000 dolarů za KWh uložené energie, jsou nyní za 300 a sunou se k 150 až 100 dolarům za KWh. To přemění solární elektrárny ve vůbec nejlevnější zdroj elektřiny, když započteme náklady po dobu životnosti.

V severněji položených územích, pokračuje Chaundry, je méně slunečního osvitu, ale bude jej možné zachycovat úplně všude prostřednictvím transparentních článků. Dnes mají sice nepatrnou účinnost 1 %, ale vývoj je na začátku, za deset až patnáct let se mohou dostat na 10 %. Všechna okna, všechny budovy, všechna auta tím budou osazena. Decentralizované energetické ostrovy (virtuální lokální elektrárny) přijdou se stejnou jistotou, s jakou vystřídaly osobní počítače a tablety někdejší sálové počítače ze 70. let.

Elektrická auta budou levnější než auta se spalovacími motory za nějakých šest let, pokud sečteme pořizovací cenu a souhrnné provozní náklady, píše dále Chaundry. Proto se také všechny velké automobilky pustily do jejich vývoje.

Nakonec charakterizuje nový model energetiky. Tvoří jej slunce + vítr, ukládání energie (i nepřímo, třeba přes výrobu syntetického metanu), časové přizpůsobení poptávky + zvýšení energetické účinnosti, ostrovy s malou místní sítí a větší decentralizací i průmyslu a podnikání, případně bydlení.

K tomu se hlásím.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.