Zbyněk Fiala: Holubice guvernérem

holubice
12.5.2022 10:51
Aleš Michl byl jmenován guvernérem ČNB od 1. července. Chce zastavit astronomický růst úrokových sazeb a pomalu zamířit zpátky na zem.

Aleš Michl tedy nakonec tím guvernérem ČNB opravdu bude. Na Hradě ustáli všechny lobbistické tlaky, které k nim nutně musely valit, když do světa prosákla zpráva, že prezident republiky Miloš Zeman chce jmenovat do vedení bankovní rady ČNB jednoho ze dvou členů, kteří vytrvale hlasovali proti zvyšování úrokových sazeb, naposledy na 5,75 procenta. Ve středu 11. května byl tento holubičí „maverick“ Michl jmenován prezidentem Milošem Zemanem. Nenastoupí ihned, funkce se ujme až 1. července. Do konce června tak zůstává řadovým členem bankovní rady,

A co bude do té doby, tomu musí přihlížet. Zatím představuje „drtivou menšinu“, jejíž hlasování má jen symbolický význam. V nástupním projevu slíbil, co udělá, až dostane příležitost tento obrovitý parník nějak kormidlovat. Potvrdil to, což už tady píšeme řadu měsíců. Máme rekordně vysokou inflaci, ale její většina je dovezená, hlavně přes drahé energie. Jak řekl, to se nedá rychle zkrotit přes razantní zvyšování úrokových sazeb.

Ani sestup dolů nebude nic snadného, je to jak z namrzlého Matterhornu v mlze. Michl chce ponechat sazby pár měsíců stabilní a napřed analyzovat, co se tu vlastně stalo. Bude čekat na nová data, a jak můžeme dodat, taky na nové členy bankovní rady. V červenci odchází po dvou šestiletých obdobích současný guvernér Jiří Rusnok a vystřídají se ještě další dva. V únoru pak znovu dva, ovšem to odejde i Michlův spojenec Oldřich Dědek. Guvernér nemá bankovní radu na povel, může jen doporučovat, navrhovat. Poměr sil je proto důležitý. Ten se bude měnit. Jmenování členů rady má ve výlučné kompetenci prezident republiky, a protože se odehrává trochu v předstihu, Miloš Zeman to může ještě stihnout do konce svého funkčního období. Určitě tam nebude jmenovat osoby, které by Michlovi jeho misi znemožnily.

Poklud jde o ty analýzy, bude třeba přijít na několik vzájemně provázaných věcí. Prvoplánové je zkrocení inflace, Michl si stanovil cíl vrátit ji na 2 procenta a předpokládá, že je to možné během dvou let. Ale sám předtím poukázal na ty vnější vlivy, které nemáme pod kontrolou. Horší je, že ČNB si za předchozích guvernérů Singera a Rusnoka sama svázala ruce nepromyšlenou politikou „kurzového závazku“, který znamenal aktivní řízení směnného kurzu koruny. Výraz „aktivní“ si klidně nahraďte výrazem „extrémně nákladný“, protože částka, kterou bylo nutno vynaložit v podobě půjčených dolarů a eur, se zhruba rovnala celému státnímu rozpočtu ČR.

Centrální banky sice dělají peníze ze vzduchu, prostě si vyklepnou číslo na počítači, a je to tam. Jenže to je jen na začátku. Kdyby se měna držela jen na půjčených berlích, okamžitě mizí protistrana, která by s námi chtěla obchodovat. Přichází to přes noc a najednou je pozdě. Poprvé jsme toto riziko pocítili při měnové krizi v 90. letech. Nakonec se ji podařilo ustát, ale s dolarem na 40 korun a s úrokovými sazbami nad 10 procent. V červnu 1996 byla reposazba ČNB dokonce týden na 39 procentech …. To je báječné hnojivo pro finance, ale smrtící rána pro reálnou ekonomiku.

Dnešní rezervy ČNB už narostly na bezmála pět bilionů korun, jsou skoro tak velké, jako celá česká ekonomika. Vypadá to, jako kdyby ji ČNB vlastnila, řekl bych, že se tak i chová, ale ve skutečnosti je to obraz bezmoci české centrální banky nějak se této koule na noze zbavit. Extrémní úrokové sazby ČNB – druhý velký problém, který teď bude Michlovi hozen na krk – jsou podle mého názoru vynucené více pokusem tyhle rezervy rozprodat než marným bojem proti inflaci. To není žádný objev, že inflace je dovezená, jen se o tom nesmělo mluvit.

S tím balíkem rezerv se musí nějak hospodařit, ČNB se tak změnila v obrovský hedžový fond, který je vystaven poryvům světového trhu. Teď to bylo bezvadné, my jsme zvyšovaly sazby, ostatní ne, takže narůstal rozdíl, který činil korunu atraktivní. To se mění. V USA kombinují snižování měnových stimulů (odkupy aktiv od bank, tím poskytovaly hotovost) a pomalé zvyšování úrokové sazby. To znehodnocuje staré dluhopisy a šlape na brzdu ekonomiky. Nervózní trhy jsou blízké panice. Evropská centrální banka je opatrnější, zatím jen snižuje dodávky oběživa, ale s pomalým růstem sazeb nejspíš začne také. Ukrajinská válka rozhodila světovou ekonomiku dlouhodobě. V té české už jsou zřetelné příznaky poklesu, nejcitelnější v jejím exportním jádru, automobilovém průmyslu.

Příští guvernér Aleš Michl se nezmínil ve svém nástupním projevu o závazku ČR přijatém při vstupu do EU, že jednou přijmeme i společnou měnu. Kdybychom ji měli, základní úroková sazba je nula, žádných 5,75 procenta, nad které si komerční banky přisadí třeba i jednou tolik. Jenže euro je v české politice zakázané slovo. Ohrožuje příliš mnoho vlivných zájmových skupin. Český kapitál vzešel z mafiánského prostředí, z incestní privatizace za peníze vykradené z kupované oběti, z insolvenčních, exekučních a dalších podvodů. Manipulace s kuponovými akciemi byly jen třešničkou na dortu. Existuje oprávněná obava, že rušení koruny by znamenalo nezbytnost ukázat, co kdo má, aby to mohl převést na euro. Ne každému se chce přiznat konto někde na ostrovech nebo vykopávat bedny s hotovostí na zahradě.

Český vstup do eurozóny by pochopitelně znamenal přenesení měnové autority na Evropskou centrální banku a omezení role ČNB, ale brzdy mimo její dosah jsou zřejmě větší. Nikdo také neví, co bude třeba udělat při takovém přechodu s účetní ztrátou ČNB, která narůstá při posilování měny. Je to logické, když koruna sílí, mají dolary a eura menší korunovou hodnotu. Účetně je pět bilionů devizových rezerv ČNB vyčísleno v korunách. Silnější koruna znamená, že vznikl rozdíl, za kolik byly eura a dolary nakoupeny v minulosti, a kolik dostaneme dnes, když je budeme chtít prodat.

V historii koruna trendově posilovala, zastavil to až onen několikaletý „kurzový závazek“ ČNB. Posilování měny je odrazem rostoucí vyspělosti republiky, konkurenceschopnosti její ekonomiky. Toto posilování koruny je zároveň nezbytné, pokud jsme se nerozhodli zamrznout ve stavu evropské žebroty odkázané na pomoci a dotace. Když však posílíte korunu z 26 na 25 korun za euro, jsou to skoro čtyři procenta, které vám zmizí z účetní hodnoty pěti bilionů rezerv. A do eura nemůžeme jít dřív, než bude na jednu unijní minci stačit 18 až 20 korun. To by české devizové rezervy zkrátilo o bilion. Co s ním? Uhradit z rozpočtu? Takhle nebezpečná byla dosavadní politika ČNB.

Proto bez ohledu na nepochybnou odbornost, je dobře, že do vedení české centrální banky nastupuje mladý chlap. Bude to jak na frontě. Nebo na rozbouřeném oceánu. Musí se opustit role instituce, která chápe svou nezávislost jako mocenskou aroganci, které je moře po kolena. Není, jak nejspíš poznáme.

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.