Zbyněk Fiala: Jádro nás zabije

jaderna elektrarna
17.5.2016 12:43
Bouchne to ekonomicky, může to podnik položit. Takhle se začínají dívat na projekt britské jaderné elektrárny Hinckley Point jak v zemi, kde se má stavět, tak u francouzského dodavatele. Možná bude lepší to odpískat.

S nejdražším projektem jaderné energetiky v historii je to nahnuté. Dokonce i britští jaderní lobbisté pochybují o reálnosti výstavby nového jaderného bloku EPR v Hinkley Point na pobřeží jihozápadní Anglie. Mluví o tom, že je třeba hledat plán B. Tím myslí projekt zrušit a počkat, až se jaderné technologie posunou k nějakému levnějšímu řešení.

Také francouzská státní EDF, která se tam zavázala postavit reaktor třetí generace EDF se děsí, že takovou ránu nemusí přežít. Předpokládané náklady se v průběhu příprav vyšplhaly na trojnásobek původních předpokladů a dosahují už 18 miliard liber (630 miliard korun). EDF by je měla ze dvou třetin financovat. Když k tomu přičteme, že doma čeká EDF také úkol renovace francouzských jaderných elektráren za (zatím) 50 miliard euro (1,35 bilionu korun) a že se topí v dalším projektu ve Finsku, nelze se divit úvahám, jak z toho ven.

http://www.bloomberg.com/news/articles/2016-04-29/hinkley-point-u-k-nuclear-plant-plans-begin-to-look-like-bad-deal

Peníze na energetické projekty se neopatřují snadno. Stačí se podívat na vývoj akcií energetických společností, jen EDF spadla za rok o polovinu. Ratingové agentury varují před snižováním ratingu, a to by peníze ke všemu ještě zdražilo. Pokud jde o EDF, problém je s reaktorem EPR, který měl představovat nový evropský standard. Stavba se však ukazuje být těžší a složitější, než všichni předpokládali, a tak standardem je hlavně prodlužování předpokládaného termínu spuštění a násobný nárůst konečné ceny.

Varuje osud francouzské společnosti Areva, která začala s budováním tohoto typu reaktoru ve Finsku. Původně se tam uvažovalo o dvou reaktorech, ale teď se bojuje aspoň o dokončení toho jednoho. Areva zápasí i s právními spory, protože nekonečné prodlužování a prodražování výstavby už je u soudu. Nebýt zásahu francouzské vlády, společnost dávno zkrachovala. Loni ji musela zachránit EDF, která koupila výrobu reaktorů Areva – a teď se sama dostává do podobné situace.

Pokud jde o stavbu v Hinkley Point, francouzská vláda měla v květnu rozhodnout o dotacích, bez kterých se o tom nedá uvažovat. Nyní však odsunula rozhodnutí na září. Ministr financí Emmanuel Macron informoval, že Čína nabídla polovinu potřebné částky – 6 miliard liber – za převzetí zbylé třetiny projektu. Vedle energetické ekonomiky v tom hledejme ještě náklady strčení boty mezi dveře.

Energetika prožívá období převratných inovací. Uvedený výraz je obzvlášť výmluvný, protože všechno se převrací na hlavu. Pro převratné inovace je charakteristické, že obětí bývají největší a nejvyspělejší společnosti, kterým dříve nikdo nedokázal konkurovat. To je ukolébalo v přesvědčení, že jejich obchodní model vydrží věčně, stačí, když jej budou postupně vylepšovat k větší a větší dokonalosti. A vyšší ceně pro ty nejlepší, stále náročnější klienty.

Jenže konkurence přišla ze směru, který nikdo nečekal – ze spodu, z nesrovnatelně nižší úrovně, která však stačí na uspokojení dané potřeby. A orientuje se na zákazníky, kteří dříve neexistovali. Místo centralizovaného a mnohdy monopolizovaného energetického trhu, do kterého mohly investovat jen největší penzijní a pojišťovnické fondy (pokud je tam stát vůbec pustil), vzniká síť obnovitelných zdrojů dostupných i jednotlivým domácnostem a schopných v budoucnu vytvářet nezávislé virtuální elektrárny.

Kamenem úrazu strategie energetických velikánů byla především představa, že konkurence obnovitelných zdrojů je chiméra, protože se opírá o státní podporu. Ve skutečnosti jsou i podle mezinárodní energetické agentury IEA státní dotace do jádra a fosilních paliv mnohonásobně větší než do obnovitelných zdrojů. A v těch obnovitelných to půjde i bez dotací. Ostatně, to už nastává. Loni na podzim byla větrná energie v Británii a Německu i bez dotací tou nejlevnější na trhu. Bylo to poprvé v zemi nejvyspělejší skupiny G7, informoval portál Bloomberg New Energy Finance.

Problém je totiž v tom, že zatímco technologie kolísavých obnovitelných zdrojů zlevňují, jejich provoz ty klasické zdražuje, protože jim neumožňuje stálý výkon. Levnější větrná a solární elektřina je čas od času vytlačí z trhu. Tím se snižuje využitelná kapacita fosilních elektráren, takže provozní výnosy klesají, zatímco fixní náklady zůstávají.

Problémy, které zůstávají, jsou také v neprospěch klasické energetiky. Denní výkyvy výroby ze slunečníků a větrníků lze zmírňovat bateriemi, což je obor, který hlásí každý týden nějakou oslnivou novinku, a chytrými sítěmi, které budou vyrovnávat oblasti s přebytky a nedostatkem. To sníží potřebu vyrovnávacích, systémových elektrárenských zdrojů. Pronikání internetu věcí, chytrých spotřebičů, které se samy zapnou, když je třeba, umožní přizpůsobovat i poptávku. Roční výkyvy – v zimě je krátký den a slunce málo svítí – zase pomohou řešit chytré pasívní budovy, protože největší spotřeba je na vytápění.

Podobný vývoj je i ve Spojených státech. Obnovitelná energie se prosazuje nižšími cenami elektřiny a fosilní elektrárny se dostávají do pasti, která je připravuje o budoucnost i bez regulatorních zásahů. Když se musí uhelná elektrárna stále častěji vypnout, ohrožuje to také investiční plány. Do projektů s nejistým výnosem nikdo miliardy dolarů nedá. A v jižních státech až po Mississippi je už bídná i ekonomika elektřiny z plynu, když má soutěžit se sluncem a větrem, které jsou zadarmo.

Vyhlídky elektřiny z uhlí jsou chmurné i proto, že někde už byl stanoven čas definitivního uzavření těchto elektráren. To nediktuje jen ekonomie samotné energetiky, ale také klima, tedy ekonomie všech kolem. V Británii bylo stanoveno, že uhelné elektrárny skončit roku 2025. Jako první tak padly pod stůl plány na větší údržbu a modernizace, takže provoz teď prodražují také stále častější výpadky.

Ve Skotsku definitivně odešli od elektřiny z uhlí už letos v březnu. Jako poslední byla uzavřená svého času největší evropská uhelná elektrárna Longannet u Edinburghu – když byly roku 1969 spuštěna, měla větší výkon než Temelín. V Británii bylo za pět let do roku 2015 opuštěno bez náhrady celkem 25 GW elektrárenského výkonu z uhlí.

V Německu bylo zavřeno dokonce dvakrát tolik starých elektráren, ale polovinu nahradily nové. Otázka je, na jak dlouho, pomalu končí doba státních dotací uhlí. Němci se zároveň rozhodli, že zavřou i jaderné elektrárny, zatímco v Británii je chtěli nadále doplňovat do energetického mixu. Teď se však zdá, že ani bohatá Británie si nemůže stavbu nové jaderné elektrárny dovolit. A nejde to ani se státní podporou.

V Česku se stále drží státní energetické koncepce, která zachovává filozofii roku 2004. Zapřísahá se využitím domácích zdrojů a zvyšováním podílu jádra. Koneckonců, je to naše suverénní rozhodnutí, jestli chceme být energetickým skanzenem Evropy. Ale zejména před volbami je třeba občanům vysvětlit, že tato turistická atrakce vyžaduje extrémně vysoké vstupné, které – nenechte se mýlit – platí výhradně majitel. Tedy my všichni.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

duchodce

Jaderná energetika je především nebezpečná. To by měl být hlavní důvod pro její útlum, minimálně v oblastech, jako hustě obydlená Evropa. Dvě fatální havárie s nedozírnými následky snad stačily. Nebo budeme dále pokoušet osud? Štěstí, jaké potkalo tehdejší ČSSR v Jaslovských Bohunicích, kdy jen vrcholné hrdinství tamní obsluhy zabránilo naprosto stejné katastrofě, jako se odehrála v Černobylu se nemusí příště opakovat.