Zbyněk Fiala: Klesáme? Ne, padáme!

obrazek
28.6.2013 12:20
Pokles hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí dosáhl meziročně 2,4 procenta a zahraniční zadluženost České republiky se přiblížila dvěma bilionům korun. Nejvyšší čas, aby Miloš Zeman ukončil hrátky s Rusnokovou vládou a předal vládu Miroslavě Němcové, protože země nemůže být v rozbouřených vodách bez zkušeného kormidelníka:-)

Je to horší, leč symbolické. Český statistický úřad vydal revidovaný údaj o hrubém domácím produktu v prvním čtvrtletí tohoto roku a v běžných cenách dospěl k číslu, které je nižší než v prvním čtvrtletí 2008.

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hdp_cr

Pokud jde o hospodářský růst, je zřejmé, že pokračuje ztracené období, které začalo realizací pravicových reforem, evidentně postavených na hlavu. Připomeňme si, že reformy byly deklarovány jako nástroj urychlení růstu. Doprovodnými cíli byl boj proti zadlužování a korupci.

Místo růstu se urychluje pokles, ale berme to pozitivně, není nic horšího než stagnace. Boj s korupcí vstoupil do realizační fáze a uvidíme, co všechno ještě v nejbližší době přinese. Proti zadlužování se postupuje způsobem, který se osvědčil při řešení kalného rána – čím jsi se nadrátoval, tím se také oddrátuj. Do dluhu tedy bušíme ještě větším dluhem, a to jak bekhendem (škrty), tak forhendem (růstem zadlužení). Až dosáhneme takového dluhu, že už větší nejde, zadlužování zastaví samo.

K neblahému vývoji však nelze jen přihlížet. Ekonomické problémy patří k těm snazším, dají se vyřešit například výměnou předsedkyně ČSÚ za někoho, kdo dokáže napsat lepší čísla. Napřed se však musíme věnovat naléhavějším prioritám. Přednost musí dostat finále boje s korupcí, do kterého je třeba vystřídat opotřebovaného Ištvána se Šlachtou za někoho, kdo si neplete korupci s běžnou politickou praxí. Je možné, že ani Miroslava Němcová takové lidi nezná, ale u ní je pravděpodobnější, že by jí někdo poradil.

Závěr týdne přinesl ještě jednu statistiku. Česká národní banka poskytla údaj o vývoji zahraniční zadluženosti ČR. Jen v prvním čtvrtletí letošního roku se zvedla o 42,7 mld. Kč na 1983,6 mld. Kč. Jak zpráva uvádí, na tomto vývoji se podílely zejména bankovní a vládní závazky, přitom zahraniční závazky s původní splatností delší než jeden rok naplňují 74,1 % celkových dluhových pasiv.

Z toho si tedy snadno spočteme, že čtvrtina zahraničních závazků ČR, dnes asi půl bilionu korun, má splatnost kratší než jeden rok. ČNB upřesňuje, že k růstu zahraničního zadlužení přispěl hlavně vývoj zahraničních závazků bankovního sektoru a že jejich nárůst souvisel především s růstem přijatých krátkodobých depozit od zahraničních bank a nebankovních klientů. Na bankovní sektor včetně ČNB připadá 23 procent zahraničního dluhu.

Kdyby se tedy něco semlelo a koruna začala oslabovat, jako první to pocítí české banky. Pravda, tak úplně české nejsou, ale jsou v nich vklady českého obyvatelstva.

Co by se tak mohlo semlít? Krátce poté, co se dosluhující premiér Petr Nečas rozhoupal ke vstupu do druhého pilíře a jako bytostný konzervativec zvolil dluhopisovou složku, nad dluhopisy se začalo vynořovat smrtelné riziko. Americký Fed začal dávat do oběhu úvahy, že kvantitativní uvolňování – poskytování obrovitých finančních injekcí Fed v podobě neomezených odkupů dluhopisů – nebude trvat věčně, stejně jako úrokové sazby na nule. Neřekl tím nic jiného, než že zásoba dluhopisů v portfoliu investorů začne ztrácet na ceně. Příští dluhopisy začnou být vydávány s vyšším úročením, a ty staré se pak dají prodat jen za zlomek ceny. Objemy, kterých se to týká, jsou nepředstavitelné. Řekněme, že mluvíme o finanční tsunami.

Šplouchá i z druhého břehu. BRICS jsou v neklidu také. V Brazílii je revoluce, Rusko je ohrožováno konkurencí amerického zemního plynu, indická kondice ochabuje, akcie BRICS letí dolů. Nejdůležitější je samozřejmě Čína. Čínský růst je o chloupek pomalejší než plánovaný, ale hrozba spočívá hlavně v čínském bankovním sektoru, který je na tom zhruba jako ten český před dvanácti lety.

Jsou dvě metody jak uzdravit banky plné nesplatitelných závazků. Jedna je pomalá, druhá je rychlá. Pomalou zvolilo Japonsko a zaplatilo za to dvacetiletím stagnujícího hospodářství. To si Čína nemůže dovolit, musí nabízet pracovní místa pro obyvatelstvo vytrvale proudící z vnitrozemských provincií do průmyslových center. Rychlou nápravu lze provést kombinací ztrát vlastníků a věřitelů a injekcí veřejné pomoci.

I to je ošidné, také dluhy čínských bank jsou nepředstavitelné. Chudnutí čínského obyvatelstva je také tím posledním, co by dnes někdo potřeboval. Ve hře je strategický manévr, kterým se má posílit domácí čínský trh, aby se zmírnila závislost východního obra na exportu. Budou se mobilizovat zdroje, z nichž je podstatná část v dolarových dluhopisech. Předchozí čínské vedení se bránilo velkým prodejům finančního majetku z obavy z poklesu ceny a ztrát, ale teď nastoupilo vedení nové, a to se zdá být ostřejší. V každém případě, jestli přijde prodejní vlna v důsledku amerického rozhodnutí, prodávat dřív znamená líp.

Vstupujeme tedy do velice nebezpečného období, kdy se budou hledat bezpečné přístavy pro peníze. Česká republika s plnou hubou „snižování růstu rozpočtových schodků“ nevypadá nejbezpečněji. Realitou je zvyšování hospodářského poklesu a rozvrat veřejných financí propojením politiky s organizovaným zločinem. V lodi je díra. Možná bychom měli jít k pumpám. Zeptejme se Miroslavy Němcové, co radí. Je přece zkušenou knihovnicí, ví, jak se potřebné knihy jmenují, nebo aspoň v kterém regálu by se daly hledat.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, vláda Petra Nečase

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

ELEGANTNÍ, VTIPNÉ AŽ GROTESKNÍ.... Co nás vlastně čeká?

schlimbach

Pane Fialo, smekám, vynikající blog. Váš noblesní styl dokáže pohladit po duši, i když sdělujete informace hodné černé kroniky :)

Nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak celý systém ozdravit je ten, že "kvantitativně uvolněné peníze" - je třeba pustit do oběhu skrze občany a subjekty společností, které je využijí na splacení dluhů, dojde k totálnímu oddlužení a díky multiplikačnímu efektu, fungujícímu při splácení půjček opačně, než při jejich poskytování, se celý systém vyčistí a tupouni mohou v klidu úřadovat dalších 50 let, než se to zase zadrhne, pokud tomu nepomohou dříve :)