Zbyněk Fiala: Levná koruna a drahé brambory

obrazek
9.12.2013 16:16
Ceny brambor vzrostly meziročně o dvě třetiny (66,7 %), zeleniny celkem o 13,6 %, sýrů o 9,9 %, másla o 11,2 % a ostatních mléčných výrobků o 5,8 %. Ceny bydlení, tedy nájemného, vody, energie a paliv, pokračují v růstu a jsou už o 44,5 procenta výše než roku 2005. Kde je ta deflace, kvůli které ČNB utratila 200 miliard korun na oslabení české měny ke kurzu nad 27 Kč/EUR?

Spotřebitelské ceny vzrostly v listopadu meziročně o 1,1 procenta (což je nepochybně kladné číslo) a zrychlují, hlásí Český statistický úřad. Inflace je tedy blahodárně mírná, ale nikoliv všude, přímo zběsile stoupá tam, kde je hnaná cenami potravin a bydlení.

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cisc120913.docx

Také český průmysl v říjnu pokračoval dalším měsícem opatrného růstu, tentokrát o 3,5 procenta. Je to méně než v září, kdy průmysl rostl dvakrát rychleji, ale rozhodující je fakt, že jde už o třetí měsíc s daty nad nulou.

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpru120913.docx

Čerstvá čísla Českého statistického úřadu tak nepotvrzují hypotézu ČNB, která stála za její obrovskou měnovou intervencí, že českou ekonomiku ohrožuje další pokles a deflace. Uvedené údaje přitom charakterizují právě ono období před intervencí.

Neznamená to, že nad naší ekonomikou nevisí závažné hrozby – tvoří je mimo jiné extrémní spoléhání na monokulturu automobilového průmyslu a výlučná pozornost exportu, zatímco výroba pro domácí spotřebu živoří. To je však úkol vlády – a pokud se do toho hrne ČNB, může to leda zkomplikovat.

Bereme-li výše uvedené hrozby vážně, jsou i pozitivní čísla z říjnové průmyslové statistiky znepokojivá. Vyčteme z nich, že zesiluje efekt „dvojí ekonomiky“, kdy ta domácí, slabá, je naprosto odtržená od zotavujícího se exportu.

Podívejme se podrobněji na jednotlivé složky zprávy ČSÚ o průmyslové produkci z října 2013. Všimněme si třeba tržeb.

Průměr míří mírně vzhůru:

„Tržby z průmyslové činnosti v běžných cenách v říjnu 2013 meziročně vzrostly o 2,7 %.“

Samotný export stoupá mnohem rychleji:

„Tržby z přímého vývozu průmyslových podniků se zvýšily v běžných cenách o 6,7 %.“

A domácí tržby? Ty naopak klesly:

Domácí tržby, které zahrnují i nepřímý vývoz prostřednictvím neprůmyslových podniků, v běžných cenách klesly o 1,2 %.“

Malý průměrný růst se tady skládá ze slušného růstu exportu a z poklesu domácích tržeb. Ani průměrné vyhlídky českého průmyslu pro nadcházející pololetí nejsou špatné, ale také tady se rozevírají nůžky exportních a domácích zakázek.

Nejprve průměr:

„Hodnota nových zakázek v říjnu 2013 ve vybraných odvětvích meziročně vzrostla o 9,6 %.“

Jak k tomu přispěly exportní obory? Pojedou znovu plnou parou:

„Nové zakázky ze zahraničí se zvýšily o 13,5 % …“

A výroba pro domácí poptávku? S nosem lehce nad vodou:

" … zatímco tuzemské nové zakázky vzrostly o 2,9 %.“

Export je tedy na tom celkem dobře, nepotřebuje berličky slábnoucího kurzu. Špatně je na tom domácí poptávka, ale tu slabší koruna ještě více oslabí. Jestliže se zdraží dovážené zboží, vyčerpané domácnosti, kterým už několik let stagnují nebo klesají příjmy, těžko mohou reagovat jinak než nižší spotřebou. Poptávka domácností přitom představuje polovinu českého HDP.

Čísla ze stavebnictví – které lze exportovat jen s největšími obtížemi – působí dojmem zprávy z nějaké galaktické „velké extinkce“.

Souhrnná stavební produkce v říjnu 2013 klesla zdánlivě málo, meziročně o 1,0 %, ale zmírnění poklesu neznamená, že to nejhorší máme za sebou. Spíše naopak:

„Stavební úřady vydaly meziročně o 22,6 % stavebních povolení méně a jejich orientační hodnota klesla o 21,7 %. Bylo zahájeno meziročně o 34,4 % bytů méně.“

Čtěme to jako signály, co všechno tady míří do kytek. Případně, co už tam skončilo:

„Stavební produkce od počátku roku do konce října 2013 klesla ve srovnání se stejným obdobím konjunkturního roku 2008 o 26,9 %,“ píše zpráva ČSÚ připomínající úmrtní oznámení.

Nakonec se mi však podařilo vydolovat i jednu optimistickou informaci. Je patrná z grafu zachycujícího několikaletý vývoj průmyslové produkce ve skupině středoevropských zemí. Čáry se tam všelijak klikatí, ale nejdůležitější sdělení najdeme v českém prudkém zdvihu zhruba v polovině letošního roku. Vyjadřuje úlevu české ekonomiky z pádu neumětelské vlády pravicové trojkoalice pod vlivem učení Mirka Škrtiče. Sálá z toho představa (možná naivní), že cokoliv jiného může být jen lepší.

graf-zb-091213
zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

heriot

Pane Fialo, asi se opakuji, ale moc díky za Vaše blogy. Jsou naplněné informacemi, a to fundovanými, které by "normální člověk" vůbec neměl šanci dohledat a asi i vyhodnotit.  Ale rovněž jsou to informace dané do aktuálních souvislostí.  Opravdu díky.

antoninsebek

Ano, pane Fialo, ani mně to rozum nebere. Už jsem tady o tom také psal. A vyslovil jsem pro mne stále reálnější domněnku, že páni super-bankéři měli v premiových ukazatelích nějaký limit schodku naší nejvyšší centrální, super-banky. A ten byl ohrožen /copak o to/, ale tím pádem i jejich prémie!!!  A ty nedělají čtyři koruny padesát.

Za celé "kapitalistické" období této instituce jsem neviděl tolik veřejných vystoupení členů tohoto nejvyššího bankovního spolku jako nyní. Pokud si pamatuji, tak například pan Tošovský se takřka veřejně neprezentoval. Takže současní kluci prostě chtějí národ ukecat. Mám coby občan jedno heslo: Nejvíc mě rozčílí, když někdo ze mne dělá většího troubu než jsem.

Za socialismu, když se zdražovalo (méně často, ale vždy vydatněji), tak se argumentovalo řádově takto: maso jsme sice zdražili  o třetinu, ale budeme zdravější, protože sádlo jsme zdražili o polovinu. A ten růst cen masa jsme pokryli snížením cen elektrických lokomotiv o 14 procent...

Jenomže nyní, čirou náhodou, roste cena osobních automobilů. Všech. No není divu. Ale zajímavé je, je první zdražila "česká" Škodovka... Asi se na ni dováží více dílů, než si myslíme.