Zbyněk Fiala: Participativní obec s vlastní měnou

obrazek
4.1.2014 14:13
Změna musí přijít zdola. Vytváření udržitelných společností vyžaduje obrození demokracie a lokálních ekonomik. Autor tohoto zjištění – se kterým do mrtě souhlasím – kupodivu není ani filozof, politolog, historik nebo ekonom, ale biolog s diplomem z Texaské university, jehož hlavním oborem je výzkum rakoviny. Jmenuje se John Boik a shánění výzkumných grantů ho natolik ponořilo do bezvýchodnosti systému postaveného na honbě za ziskem, že načrtl východisko na zcela jiných systémových principech.

Připomíná to renesanční městské státy, avšak s participativními přístupy a internetem: vlastní měna, vlastní daně s působností v metropolitní oblasti, participační rozpočet, kolaborativní přímá demokracie (vše se řeší a rozhoduje za účasti všech prostřednictvím internetové aplikace), ziskové podnikání (aby se to uživilo), ale investice bez zisku.

Není to plošné řešení pro všechny, ale doplňkové pro ty, kdo se chtějí zapojit, řekněme pro desetinu subjektů v dané oblasti.

Tak vypadá pricipled society, česky snad „společnost s principy“, podle Johna Boika (Creating Sustainable Societes - The Rebirth of Democracy and Local Economies, 2012). Autor je tak otevřený a neziskový, že knížku lze případně stáhnout zadarmo na www.creatingsustainablesocieties.com.

Český ekvivalent pro principled society může možná znít i elegantněji než „společnost s principy“, ale podstatou je skutečně sada zásad, která ji odlišuje od toho, co bychom si běžně představovali pod podobně zaměřeným sociálním nebo etickým podnikáním.

Společnost s principy

Má vlastní měnu token, která je virtuální, čistě elektronická, neúročená a vzniká centrálně (v podniku) podle potřeby (nikoliv na základě dluhu jako v bankách). Vychází ze směnné hodnoty jeden token = jeden dolar (pro potřeby oficiálního zdanění), ale není valorizována podle inflace. Její emise se přizpůsobuje potřebám oběhu, je řízena.

Podnik (principled society) je výdělečný, musí se nějak uživit, ale je založen na investicích, které neposkytují zisk, pouze prostou návratnost. Jenže tyto investice a výsledné zboží a služby jsou důležité pro život členů společnosti a dalších místních obyvatel, takže s tím investoři souhlasí.

Ale taky jsou k tomu dotlačeni. Peníze (tokeny) mají omezenou životnost, každý měsíc ztrácejí jedno procento hodnoty (demurrage). Je to osvědčený princip, který se s úspěchem uplatnil v experimentujících rakouských a německých obcích za Velké krize před válkou, neboť urychluje oběh peněz v místní ekonomice a tím vlastně zvyšuje jejich hospodářskou výkonnost. Jedním z mála způsobů, jak hodnotu peněz uchovat, jsou investice – takže i neúročené investice mají v tomto neinflačním prostředí vlastně jednoprocentní reálný výnos.

Investice jsou přesto takříkajíc „tržní“, protože jsou poskytovány formou crowdsourcingu, tedy tak, že jednotlivé projekty (s podrobnými podnikatelskými záměry) soutěží o příspěvky na internetu. Přitom je dohodnuto, že každý člen společnosti s principy dává předem určené procento své mzdy na takové neziskové investice. Vybrat si může jen to, na které. Kdybychom to nazvali daní, potom způsob, jak je využita, lze charakterizovat jako participativní rozpočet.

Vedle toho každý z členů poskytuje pravidelně také příspěvek (v tokenech) na společensky prospěšnou činnost, tedy některou z neziskovek, které o to rovněž soutěží na internetu. Autor těmto participativním metodám říká Token Exchange System.

Participativních prvků je tam víc. Všechny problémy se řeší formou otevřené spolupráce na internetu a rozhoduje se internetovým hlasováním. To je crowdsolving, „kolaborativní přímá demokracie“. Je tu samozřejmě předpoklad, že se najde dost nadšených ajťáků, kteří to vybudují a udržují.

Okamžitě se vynoří námitka, že nekonečné hlasování přiláká pár bláznů, kteří nakonec všechno rozloží. Jistě, to se může stát, odpovídá suše Boik, stejně jako se to stává s neodpovědnými politiky nebo šéfy firem. To nejsou důvody pro omezování demokracie.

Celek je tedy něčím víc než pouhým zavedením místní měny a investičního fondu s nějakou virtuální elektronickou bankou pro potřeby lokální ekonomiky.

Převratná společenská změna

Internet je duší všech stránek života této pospolitosti a s ním i internetové hodnoty - otevřená spolupráce, transparentnost a sdílení. Je nositelem převratné společenské změny, kterou si vynucuje řada zásadních problémů, jako jsou narůstající společenské nerovnosti, neudržitelného růstu dluhu, vyčerpaných přírodních zdrojů, klimatických změn a dalších. Ale mění se také chápání skutečného žebříčku hodnot, kterým je motivováno lidské chování. Tuhle pasáž proto uvedu podrobněji.

Boik zde těží z ekonoma Stephana Meiera z Federal Reserve Bank of Boston (A Survey of Economic Theories and Field Evidence on Pro-Social Behavior, 2006www.bos.frb.org/economic/wp/wp2006/wp0606.pdf), který shromáždil výzkumné práce z psychologie, sociologie, behaviorální ekonomie a teorie her a vyvodil z nich, že lidé dávají přednost sociálnímu chování. Dokonce, i když na to částečně doplatí. Například uvádí, že

· zhruba 25 procent lidí má sklon jednat sobecky, ale 50 procent lidí jedná za určitých okolností sociálně.

· Společensky prospěšné jednání lze podpořit chováním institucí, třeba tím, že dokážou dobré skutky rozumně ocenit. Lidé mají větší tendenci podniknout něco pro ostatní, když vidí, že to nezapadne – a že se přidávají další.

· Sociální jednání je rovněž povzbuzováno reciprocitou, vzájemností, vědomím, že to pomáhá a že ten, komu to pomohlo, to oceňuje. Pozoruhodný je však i opačný rys – když ten, komu se pomáhá, začne pomoci zneužívat a podvádí, dárce uvažuje o trestu, i kdyby za to měl sám zaplatit.

· Mnoho lidí odmítá nerovnosti, považují je za nespravedlivé a usiluje o nápravu.

· Někteří lidé se pouštějí do společensky prospěšných aktivit kvůli vlastní pověsti, protože to může zlepšit jejich „imidž“, a přitom si začnou víc vážit i sami sebe.

· Různé motivace se mohou dostávat do konfliktu – například drobná úplata dobrovolníkům může v konečném výsledku dobrovolnou práci oslabit, protože zastíní idealistické motivace.

Zisk už není povinný

Sociální podnikání v Americe dlouho naráželo na to, že manažer, který by sledoval jiný cíl než maximalizaci zisku pro podílníky, by se vystavil stíhání za porušení porušení svých povinností a mohla by na něm být vymáhána škoda. Tento problém však už v posledních letech odpadl, v řadě amerických států byla přijata právní úprava sociálního podnikání. Nabízí se některá z následujících možností:

· Low-profit Limited Liability Company (L3C) – sociální podnik, který může vytvářet zisk, ale jehož hlavním účelem je společenský prospěch. Je to mezistupeň mezi běžnou obchodní společností, jejímž cílem je maximalizace zisku, a neziskovou společností, která nevyplácí žádný podíl z výnosů. Z hlediska daňového rozšiřuje prostor pro zvláštní režim programových investic nadací.

Wiki to charakterizuje jako kombinaci právní a daňové pružnosti běžného s.r.o. (LLC), společenského přínosu neziskového podnikání a výhod značky a tržního postavení sociálního podnikání. Cílem je usnadnit příliv investic od nadací a ze soukromých zdrojů tím, že nepodléhají běžnému zdanění, ale federální úpravě programově orientovaných investic (sociálně prospěšných). Nadace, které si chtějí zachovat daňové výhody, musí věnovat 5 procent aktiv ročně na charitu, a do této kategorie patří i programově orientované investice PRI.

· B-corporation (Benefit Corporation) – zisková veřejně prospěšná společnost, která upřednostňuje sociální a environmentální hlediska. Podílníci takové společnosti nehodnotí jen dosažený hospodářský výsledek, ale také plnění předem stanovených cílů v oblasti veřejné prospěšnosti a mohou se jich případně dožadovat i soudně. Cíle jsou definovány pomocí komplexních, důvěryhodných, nezávislých a transparentních standardů získaných od třetí strany. Výroční zprávu o plnění těchto cílů zveřejňují na svém internetu a v některých státech Unie ji předkládají i svému ministerstvu vnitra (Secretary of State).

· Flexible Purpose Corporation (FPC) – na základě nového zákona Kalifornie – musí svým zaměřením naplňovat alespoň jeden „zvláštní účel“, který má ve stanovách, například udržitelnost životního prostředí nebo minimalizaci negativních vlivů na zaměstnance. Pokud management ve svém rozhodování přihlíží k tomuto zvláštnímu účelu, je chráněn před právní odpovědností za úměrně nižší zisk.

Také v ČR se chystá zákon o solidární ekonomice s daňovými a dalšími výhodami, ale bylo by chybou, kdyby se soustředil jen na sociální začleňování nebo pomoc hendikepovaným. Společensky prospěšných činností může být mnohem širší okruh, počínaje ochranou životního prostředí nebo snahou o snížení dlouhodobé nezaměstnanosti v marginalizovaném regionu. Další možnosti (ale bez daňových výhod) dává nový občanský zákoník, který vytváří prostor pro smluvní řešení.

Na co pozor

Vlastní měna token má doplňkový charakter, protože je oběh je závislý na tom, jak na sebe dodavatelé a odběratelé v místě navazují. Na začátku se rozdá určitá částka – třeba sto tokenů – každému účastníku projektu. A tak to zprvu funguje spíše jako lokální sleva na podporu místního odbytu, kdy lze za 20 dolarový účet zaplatit 19 dolarů plus jeden token.

Boik má svůj systém propracovaný, a tak se věnuje i tomu, co je nežádoucí. Upozorňuje na tři degenerativní situace, kterým by se měla společnost podle zvláštních principů vyhnout:

· První by spočívala v tom, že by se někteří členové začali obohacovat jinak než prostřednictvím důstojné mzdy.

· Druhou je použití podnikových zdrojů na založení poboček nebo závodů, které by nebyly v souladu s proklamovaným sociálním posláním.

· Třetím je pak takový růst podniku, že by začal být monopolem nebo by se stal příliš velkým, než aby jej bylo možné případně nechat padnout.

Členové by proto měli předem rozhodnout o podrobnostech podnikatelského záměru – jaké produkty a služby chtějí nabízet, kam expanzi orientovat a do jakého rozsahu, jaké budou mzdové fondy, příjmy a výdaje a jak by se postupovalo při likvidaci podniku. A protože doba je nejistá, měly by být k dispozici i různé rozvojové a ústupové scénáře pro případ změněných podmínek.

Test pravosti

„Společnost s principy“ zakládá „podniky s principy“, jak už jsme popsali v pasáži o investicích. Uveďme kritéria, podle kterých odlišíme toto uspořádání od jiných typů sociálního podnikání a veřejně prospěšné činnosti:

1) Činnost takového podniku probíhá v souladu s jeho sociálním posláním.

2) Podnik je založen tak, aby byl finančně i ekonomicky udržitelný.

3) Investoři poskytují zdroje neziskově.

4) Příjmy jsou užívány v souladu s předloženým podnikatelským záměrem.

5) Dodržování zásad ochrany prostředí podléhá certifikaci třetí stranou.

6) Podnik pracuje transparentně. Pochopitelně zveřejňuje povinné finanční výkazy neziskovek a veřejně obchodovaných společností, ale k tomu i výčet zdrojů, které mu byly poskytnuty, a souhrny různých kompenzací. Měl by se také pokusit vyčíslovat dopady na prostředí a společnost (externality).

7) Křížení zájmů je nepřípustné. Členové vedení nesmí rozhodovat ve věcech, kde mají finanční nebo rodinný zájem.

8) V případě likvidace je pozitivní zůstatek poskytnut neziskovým nadacím nebo jinému „podniku s principy“, ve kterém nemá žádný z členů vedení nějaký zájem. (O úpadku pochopitelně rozhodne soud.) „Podnik s principy“ nesmí být prodán nebo předán nikomu jinému než zase jen „podniku s principy“.

9) Podnik nesmí financovat nikoho jiného než zase „podnik s principy“.

10) Firemní peníze nesmí být použity na volební kampaň, pokud to není výslovně uvedeno a specifikováno v podnikatelském záměru. Takové výdaje musí být naprosto transparentní.

11) Nejvyšší a nejnižší mzdy nevybočí z předem stanoveného pásma, například 20:1.

Prvních šest kritérií vyhovuje požadavkům na sociální podnikání, dalších pět pak odpovídá povinnostem neziskovek, ale jsou značně zpřísněna. Výjimka je možná pouze u kritéria číslo 3, pokud by byl podnik nucen přijmout mimořádný úvěr od bank nebo jiných subjektů. „Podnik s principy“ funguje tak že pomáhá zakládat další podnikatelské subjekty, a potom zajišťuje jejich financování (vlastní i národní měnou).

Co může být „podnikem s principy“?

Boik prší nápady: farmářské tržiště, místní deník nebo rádio, zámečnická výrobna, zdravotní středisko, nemocnice, kavárna. Místní měna bude pochopitelně tvořit jen zlomek tržeb, úspěch by představovala desetina lokální ekonomiky. Převedeno do reality: hospodářský potenciál takového místa by se rázem zvýšil o deset procent - a bez vnějších zdrojů.

Příští část textu si můžete přečíst ZDE.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, lokální ekonomika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

josefmikov

chyba v textu, v. belohradsky tam nema byt, ten je na zacatku dalsi, zde neuverejnene vety. sorry jm

josefmikov

Kde je problém? Že je český!

josefmikov

nevim. dal bych za pravdu majickovi, ale velci mohou vsechny alternativy, paralelismus, horizontalismus snadno zlikvidovat pokud by je nejak ohrozoval. takze mozna  je strana potrebna. ucast v parlamente zadouci, ale nebezpecna, protoze strany maji sve detske i jine nemoci, je spousta zpusobu jak je infiltrovat nebo neutralizovat. vpad reformatoru do nekolika stran spise usili a moznosti rozredi. docela urcite by melo byt silne mimoparlamentni hnuti. plosna zmena by byla skvela, ale v cr asi neni mozna. ve venezuela to byla nejdrive silna strana , ktera zvitezila ve volbach a pak  participacni demokracie, komunu , paralelismus. coz se v cr podle mne sotva muze stat.     SOK - Lee Artz: Socialismus 21. století: utváret revolucní stát   http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=564

jeden pohled 

? Michael Hauser - Principy nové civilizac

http://www.youtube.com/watch?v=z6T7Accx59A

SOK - Jodi Deanová: Žižek o významu strany a revoluce

http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=393&Itemid=49

? Jiný svet je možný - Michael Hauser (SOK)

http://www.youtube.com/watch?v=xgIzGPydonU

? Jiný svet je možný - Jan Ma´ji´c?ek

http://www.youtube.com/watch?v=_V7VctzjmIs

 

my to tady mame jinak

Kulturní základny pro ekonomickou nadstavbu

Autopoiesis(from Greekαὐτo- (auto-), meaning "self", and ποίησις (poiesis), meaning "creation, production") literally means "self-creation" and expresses a fundamental dialectic among structure, mechanism and function Wikipedia, the free encyclopedy

 

to make structural change, to change society, is to make history.To make history it is necessary to retain empowered imagery of the past which condemns the distortions of humanity that are wrought normal by objective pretensions of present. It demands, as Benjamin says,to seize hold of memory as it flashes up in a moment of danger. For as Herbert Marcusse remind us," all reification is a process of forgetting.” Art fights reification by making the petrified world speak, sing, perhaps dance.”

Michael T. Taussig, The Devil and Commodity Fetishism in South America

Nejde však jen o strategii, taktiku, přizpůsobení místním podmínkám ani dokonce o pouhé oživení původního neimportovaného latinsko-amerického marxismu. Jde o radikalismus ve vlastním slova smyslu, návrat ke kořenům, k podstatnosti. V Latinské Americe je viděn evropský vývoj také jako kolonialita počínající Renesancí, pokračující plochým a mechanizujícím, nadřazujícím se, despotickým Osvícenectvím, kantovským znehodnocujícím kosmopolitismem, karteziánským Cogito postrádajícím určující Ubi, hegeliánskou filosofickou rozpínavostí legitimizující imperiální theo-ego politiku, ale také marxismem, v míře poplatné tomuto vývoji a zdrojům, na které a jak, se odvoláva.

Současně s obnovující dekolonialitou následující po dekolonialismu a neokolonialismu, je nutností vytvoření kulturní základny pro ekonomickou nadstavbu, větší rozsah a zesílení revoluční etiky.

Mimo monologickou monokracii kapitalismu

Pro Západ a „Euro-Atlantidu“ stále více platí, že

Socialism was not able to replace the desire that nourishes and makes capitalism work…. The desire for accumulation and possession is stronger than the desire for distribution that was the socialist alternative, although within the logic of capitalism….. socialism emerged as an alternative within an alternative that changes the content of the conversation and maintains the terms of capitalistic production …It is crucial for the ethics, politics, and epistemology of the future to recognize that the totality of Western epistemology, from either the right or the left, is no longer valid for the entire planet. Walter D. Mignolo, The Geopolitics of Knowledge and the Colonial Difference

 Josef Mikovec: Jak utváret více než socialistický stát?

http://utopia.sk/liferay/home/-/asset_publisher/c8Vy/content/id/2341282

Marxism finds itself ironically in the same position as bourgeois economics (1981:115). By centering itself (from the Paris Manuscripts of 1844 onwards (which produces a critique which is not radical, but rather, plays a key role in reproducing the existing system of political economy (Ibid.:36-37).t is difficult to argue with Baudrillard on this point as every single authority which attempted to bring about a revolution based on Marx’s ideas did indeed reproduce a state-capitalist version of capitalist political economy (Ibid.:67). ,,,,What Marx does then, is to produce not a radical alternative to productivism – but merely the mirror of capitalist production (Ibid.:152). Marx’s illusion, and all writing ultimately succumbs to illusion for Baudrillard, is that he believed in the “possibility of revolution within the system” (1993a:35). This leaves us with the difficult fact that Marx’s theory, when we cut it to the bone as Baudrillard does, “never stopped being on the side of capitalism” (Baudrillard in Genosko, 2001:95). This is because Marx’s thought “retains concepts which depend on the metaphysics of market economy” (1975:59). Marx and his followers were thus never able to go beyond capitalism (some form of state capitalism based on productivism) and a range of neo-Christian and humanist understandings of labour. In the contemporary Baudrillard finds those who were to be the heroes of the revolution turned into the silent but tired anti-heroes of consumption (1998a:182).” ( zduraznění JM Dr. Gerry Coulter, Jean Baudrillard’s Karl Marx – Productivist Ideology, And The Future of the Left Marx, 1977)) on “man’s productive vocation” (Baudrillard, 1981:36), Marx’s assessment of capitalist society succumbs to a dialectic and Christian ethic
Dekonstrukce a rekonstrukce Je klíčovým znakem globálního kapitalismu, že ze všech alternativ dělá fragmenty svého fungování. V.Bělohradský

“What Marx does then, is to produce not a radical alternative to productivism – but merely the mirror of capitalist production “
Jean Baudrillard

How can you believe that the working class will liberate humanity? The working class is in many ways the most compromised social group in capitalism.It has an insiatable appetite for the production of capitalis.and has internalized to its very core the values ofthis system. In so far as it has a class mission it is for greater consumption, not the ending of expolatition. Real emancipation tequires that people rise about their class nature- the only genuine revolutionary subject is humanity…
Rudolf Bahro

co delat?

snad tedy...je vhodnější někde začít a něco konkrétního ukázat A..

 

 

schlimbach

Díky za informace pane Fialo. Je jen trošku smutné, že cizí zdroje se snáze prosazují, než domácí "produkce", která je zde již mnoho let a v reálu se pracuje na spuštění soběstačného systému s velice podobnými prvky, které zde prezentujete. Jde to ztuha, protože to "domácí" tak moc netáhne -(

Máme propracovaný jak průběžný volební systém, máme i propracovaný bezúročný ekonomický systém, postavený na reálné ekonomice a spolupráci, reagující automaticky na konkrétní iniciativu občanů v reálném čase, systém, který nepotřebuje umělé regulace, systém bez inflace ...

Kde je problém? Že je český nebo že ho nenavrhl "elitní ekonom"?

josefmikov

 

 

ižní Amerika předkládá nové alternativy

Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.

    “Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky ...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a po prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE

“Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe.”

Ilona Švihlíková, Ekonomická krize a její řešení

k tématu též články ZDE ZDE

Těch alternativ je samozřejmě více a jejich realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny řízené dělníky i družstva se osvědčují: “In this factory there are no bosses... We believe that we should all be leaders.”. Stejnou zkušenost mají v Argentině. Viz též The New Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu - Proposal for a Participatory Socialist International. .

- See more at: http://blisty.cz/art/52160.html#sthash.6iN1zZoB.dpuf

ižní Amerika předkládá nové alternativy

Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.

    “Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky ...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a po prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE

“Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe.”

Ilona Švihlíková, Ekonomická krize a její řešení

k tématu též články ZDE ZDE

Těch alternativ je samozřejmě více a jejich realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny řízené dělníky i družstva se osvědčují: “In this factory there are no bosses... We believe that we should all be leaders.”. Stejnou zkušenost mají v Argentině. Viz též The New Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu - Proposal for a Participatory Socialist International. .

- See more at: http://blisty.cz/art/52160.html#sthash.6iN1zZoB.dpuf

ižní Amerika předkládá nové alternativy

Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.

    “Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky ...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a po prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE

“Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe.”

Ilona Švihlíková, Ekonomická krize a její řešení

k tématu též články ZDE ZDE

Těch alternativ je samozřejmě více a jejich realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny řízené dělníky i družstva se osvědčují: “In this factory there are no bosses... We believe that we should all be leaders.”. Stejnou zkušenost mají v Argentině. Viz též The New Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu - Proposal for a Participatory Socialist International. .

- See more at: http://blisty.cz/art/52160.html#sthash.6iN1zZoB.dpuf

“Obecněji řečeno, to co se dnes nazývá demokracií je ve skutečnosti systémem, v němž jednotlivé frakce politické třídy nakupují od nátlakových skupin voliče prostřednictvím toho, co se politický slang dřívějška nazýval roztomilým jménem "prasné" (pork). Imperiální tributární ekonomika poskytla obchodníkům s hlasy značné zdroje, a následný příliv vepřových produktů vytvořil vlnu, která, jak se říká, zvedla všechny lodě. Problém je samozřejmě stejný jako ten, který zasáhl britskou ekonomiku v dobách impéria, a předtím ekonomiku španělskou, a tak dále směrem do historie: Když mzdy v imperiálním státě značně vzrostou nad mzdy ve státech sousedících, přestane se vyplácet najímání občanů lidí z imperiálního státu na jakýkoliv úkol, který může být proveden za jeho hranicemi.

Výsledkem je společnost, v níž ten, kdo dosáhne na "prasné", prosperuje, a ten kdo nedosáhne je ponechán venku na mrazu. Arnold Toynbee, jehož monumentální studie vzestupu a pádu impérií zůstává nejdetailnějším prozkoumáním tohoto procesu, nazývá posledně jmenované "vnitřním proletariátem": Ti, kdo žijí v imperiální společnosti, ale už se nadále nepodílejí na jejích výhodách jsou v rostoucí míře nespokojeni s jejími ideály a institucemi. Z krátkodobého hlediska představují přirozený spotřební materiál pro demagogy; v dlouhodobém výhledu uzavírají spojenectví s "vnějším proletariátem" - těmi státy za hranicemi impéria, jejichž práce a zdroje se staly pro imperiální ekonomiku nezbytnými, ale které z této ekonomiky neprofitují - a hrají klíčovou roli při rozvrácení celé systému. Uvedený paradox je korunován faktem, že takřka každý profesní ekonom, liberální nebo konzervativní, přijímá jisté předpoklady, které napomáhají mezitím urychlovat proces, v němž se dělnická třída stává vnitřním proletariátem v toynbeeovském smyslu, a které přispívají ke zhroucení společnosti, již tito ekonomové údajně vykládají .“

John Michael Greer

Jižní Amerika předkládá nové alternativy

Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.

    “Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky ...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a po prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE

ZDE

“Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe.”

Ilona Švihlíková, Ekonomická krize a její řešení

k tématu též články ZDE ZDE

Těch alternativ je samozřejmě více a jejich realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny řízené dělníky i družstva se osvědčují: “In this factory there are no bosses... We believe that we should all be leaders.”. Stejnou zkušenost mají v Argentině. Viz též The New Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu - Proposal for a Participatory Socialist International. .

Vyhraje volby Brazílie ?

aneb Už nebudou v Nadvládě sami mezi sebou ?

čili Budoucnost se neodkládá !

Josef Mikovec

- See more at: http://blisty.cz/art/52160.html#sthash.6iN1zZoB.dpuf

 “Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a o prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová: Realizovať utópie

“Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe.”

Ilona Švihlíková: Ekonomická krize a její řešení

Co je jednoznačně inspirující i pro Evropu, včetně té Střední, je praktické ověření participačního rozpočtu, Pareconu, různých forem spolupráce a družstevnictví současně s uskutečnováním participační demokracie. V Brazílii to je přibližně 80 obcí, které mají „participatory budget“.

ZDE

ZDE

ZDE

Ale i v Evropě se tato forma ekonomické demokracie praktikuje.

V České republice republice se problematikou komunitní ekonomiky, Parecon a otázkami socialismu 21.století zabývá především Ilona Švihlíková ZDE a ZDE, na Slovensku to jsou Peter Vittek, Silvia Rupeldtová a spolupracovníci nenahraditelné Utopia.sk ZDE.

Kooperativizmem se ve SR zabývá Luboš Bláha a někteří anarchisti jako Juro Halas, ten ale spíše kriticky,

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

V Bratislavě se konala 29. 9. konference, jejímž tématem byla participativní demokracie coby neutopický experiment

Program konference

Ľuboš Blaha - Ekonomická demokracia a kooperatívne vlastníctvo

Peter Vittek - Social Watch - dozerať a neprestať

Zuzana Maďarová - Vybrané rodové dôsledky krízy

Eduard Chmelár - O potrebe hlbokých demokratických reforiem

Peter Nedoroščík - Participatívny rozpočet

Gabriel Lachmann - Elektronická participácia

Zuzana Kusá - Verejné zvažovanie ako technológia demokracie

Daniel Marko - EKO banka - decentralizovaný monetárny systém budúcnosti

Neutopické experimenty

V ČR působí řada inciativ, které se možnostmi nových alternativ zabývají Alternativa zdola, Inciativa za společenskou změnu - mluvčí Štěpán Steiger a Petr Kužvart, a další.

Jan Májíček k občanské aktivitě, inciativám a alternativám poznamenává:

Situace se od voleb dost proměnila. Prvotní šok opadl a lidí se začínají bránit. Jako největší problém vidím fakt, že zde neexistuje žádný pól, ke kterému by se mohli lidé napříč prostředím, vzděláním, statutem atd. upnout, pokud chtějí protestovat. Politické strany to z podstaty být nemohou. Někdo nemá rád komunisty, někdo socany, někdo politické strany vůbec. Odbory jsou podle všeho příliš staré a vybudovat je na mnohých pracovištích znovu bude chtít čas a také jejich hlubokou politickou obrodu. V tomto směru je vidět potivní posun, protože poprvé nechaly podepsat demonstraci také „neodborářskými“ iniciativami Ne základnám a ProAlt.

Právě ProAlt má pak podle mého největší šanci stát se širokospektrálním vztažným bodem, se kterým se budou lidé moci identifikovat a „pod jeho vlajkou“ vyrazit proti vládě. Samozřejmě to nebude jediná protivládní platforma, ale má šanci být platformou nejdynamičtější a s bohatým rejstříkem perspektiv, ve které se může vyvinout. Už proto, že může spolupracovat jak s odbory, tak s politickými stranami a přitom nebude ani jedním ani druhým.

Pravice je na tom hodně špatně. Že se to nezdá? Ale ano. Hraje totiž vabank. Buď prosadí svoje návrhy v plné síle, a nebo bude diskreditována jako a) neschopný a b) nerozumný experimentátor. Kapitál si pak vyvolí jinou, pro něj výhodnější reprezentaci. Navíc se napravo odehrává nemilosrdný souboj mezi TOP 09 a ODS, což je jeden ze zdrojů třenic ve vládní koalici. Druhým jsou Věci veřejné, které útočí na oba dva své koaliční partnery. A navíc ještě v ODS existují různé frakce, které mají také své zájmy (u TOP i VV to není možné, protože jsou to strany nové, a spojené s jednou či dvěma osobami).

Pokud bychom přičetli dostatečně silný a vytrvalý tlak zdola, tato vláda padne a reformy neprosadí. Ty škody, které nadělá, se budou moci zhojit, pokud ale hnutí, které tuto vládu svrhne, zůstane v pohotovosti”.

Lepší svět je možný, aneb

Spějme všichni do Beléma

čili V řečišti archetypů

Josef Mikovec

http://www.blisty.cz/art/54793.html