Zbyněk Fiala: Rychleji, než se čekalo

ilustrace ceska ekonomika
3.4.2018 14:32
Rychlý růst mezd ekonomiku nezabrzdil, naopak, ale velké zahraniční podniky se s tím vyrovnávají snáz a pořád drsně vydělávají. Není divu, mají měkčí prostředí. Proto potřebujeme funkční ekosystém – nejen hesla – taky pro domácí inovativní podnikání.

Česká ekonomiky prudce zrychlila oproti předpokladům. Ve 4. čtvrtletí poskočila o 5,5 procenta výše, než byla před rokem, a to je o tři desetinky procentního bodu víc, než zatím Český statistický úřad odhadoval. Podstatné je, že nyní z toho něco mají i lidé. Náhrady zaměstnancům v běžných cenách (i s účastí inflace) vzrostly ve čtvrtém čtvrtletí meziročně o 9 procent. Něco podobného jsme předtím prožívali jen hluboko v minulosti, v letech před finanční krizí z roku 2009. Dá se to vyčíst z ukazatelů čtvrtletních národních účtů, které zveřejnil ČSÚ.

Ale ze čtvrtletních sektorových účtů, které vydal ČSÚ o den později, se dozvídáme, že pokračuje také obrovský odliv prostředků z ekonomiky. Důchody ze zisků náležející zahraničním vlastníkům korporací dosáhly 8,3 procenta HDP. Přitom to jsou jen ty oficiální peníze, které je doprovázenou pouštěním žilou v podobě více či méně reálných služeb, účtovaných dcerám v Česku ze zahraničí. A přičtěme i další formy odsávání zisku, jako je nevýhodné nastavení cen ve vnitropodnikové kooperaci. Dolní odhad celkového odlivu kapitálu ze země tak nutně překročí „desátek“.

Rychlý růst mezd lze považovat za jednu ze strategií, která může uvedený problém zmírňovat. Stejně dobře by bylo možno část odplývajících finančních zdrojů zachytit vyšším zdaněním, především sektorovými daněmi, které by více zdanily zisky těch největších a nejvýkonnějších společností, kde je také největší koncentrace zahraniční účasti. Jenže větší příděl peněz do státního rozpočtu zároveň zvyšuje kořist, o kterou se naši predátoři umějí postarat. Když vidíme ten odpor, s jakým se setkává evidence tržeb, vykazování majetku a další opatření, vnášející transparentnost do dřívější džungle, něco na té opatrnosti před zvyšováním daní je.

Mzdy tedy zatím dostávají přednost. Jestliže trochu větší část toho, co během roku v zemi vznikne a projde trhem, přibude v peněženkách nebo na kontech domácích zaměstnanců, je to přímočará změna, která zvedá životní úroveň obyvatelstva a přispívá ke sbližování s vyspělejší částí EU. Najdeme v tom i další pozitivní efekty. Ukazuje na ně křik, nadšeně tlumočený televizním zpravodajstvím, že i toto mírné zvýšení mezd - z propastné hloubky ve srovnání s evropským průměrem -je „likvidační“. Ano, je to likvidace určitého podnikatelského modelu, který neuměl nic jiného než ždímat zaměstnance v nějakých primitivních provozech ukradených za privatizace. Je to likvidace představy, že s něčím takovým lze vystačit v prostředí narůstající automatizace a robotizace.

Jiný křik se ozval ze zahraničních firem. Zaujala argumentace manažerů Škody Auto, že nemohou zaměstnancům přidat více než navrhovaných 10 procent, protože by pak přetahovali zaměstnance svých dodavatelů. Ti by neměli lidi, dodávky by vázly, a když by se pak přizpůsobili, dodávky by zdražily. Odbory KOVO MB to pochopitelně odmítají. Není důvod, proč se aktivně podílet na udržování koloniálního statutu země, která se podbízí lacinou prací. Není důvod vytvářet uměle měkčí podmínky pro zahraniční společnosti.

České hřiště rovné není, je to oraniště s příkopy a pastmi. Začalo to odlišnými startovními podmínkami. Zahraniční investoři byli lákáni na nejrůznější pobídky, které nabízely širokou paletu příspěvků a úlev. Za to domácímu sektoru se hlavně ubíralo. Klíčovou součást transformace tvořila beztrestnost rozkrádání, včetně odsávání hodnoty lichvářskými úroky bank. Probíhaly tu vpravdě mengelovské experimenty na lidech, při kterých se zjišťuje, co člověk a ekonomika vydrží. Kdyby teď vláda prozřela a začala intenzivně budovat vstřícnější ekosystém pro domácí podnikání, dala by mzdovému poklusu za vyspělejšími zeměmi i druhou nohu.

Co všechno takový ekosystém obsahuje? Žádná věda to není, stačí se poohlédnout u našich západních a jižních sousedů. Přirozeně, že k tomu patří dostupné financování, ale s podmínkami, které vyhovují rozvojovým záměrům, tedy za účasti „trpělivých peněz“. Kde je vzít? Tam kde o ně nejvíc stojí, tedy v místě. Stačí ctít jednoduché pravidlo – místní úspory pro místní využití.

Politická podpora by měla mít především podobu regionálních rozvojových plánů, nad kterými mohou vznikat klastry i za účasti veřejných výzkumných a univerzitních institucí. Důležitý je také nejširší podnikatelský servis, a znovu, nestačí nějaké šarlatánské předstírání za vyděračské ceny.Větší stabilitu pak dodá demokratizace ekonomiky formou zaměstnanecké spoluúčasti nebo družstev.

Aktivní podpora podnikání může mít v těchto podmínkách silný levicový nátěr, což vládě, která vzniká, nemusí vadit, směřuje k tomu. A větší podíl domácí ekonomiky by pak byl další formou, jak zabránit odlivu kapitálu ze země.

Jednoduchý příklad: Kdyby se třeba kapitálem nějaké státní investiční banky podařilo rozdýchat regionální záložny malého podnikatelského sektoru, přesunula by se část peněz, které dnes plodí rekordní zisky zahraničních bank, do zrychleného domácího oběhu. No, není to radost, když penze slouží, místo aby jen vydělávaly?

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.