Zbyněk Fiala: Splácet? Ani náhodou!

Fiala Zbyněk
30.1.2018 13:20
Čerstvá koaliční dohoda v Německu počítá s tím, že předpokládané rozpočtové přebytky z větší části utratí, zbytek rozdá v nižších daních. A to mají dvakrát vyšší míru zadluženosti než ČR.

Němci mají z sebou první fázi koaličních jednání, ze které vzešly zásady budoucího vládního programu. Zásady ještě nejsou program, program není život, a nápady vedení také mohou narazit na odlišné nálady v řadách členstva stran chystané koalice. Zajímavá je však shoda v předpokladech pokračujícího hospodářského růstu a vysokého daňového výnosu.

Profesor Clemens Fuest, který učí ekonomii na Mnichovské univerzitě a je zároveň prezidentem Ifo Institutu, jednoho z nejvýznamnějších center německého ekonomického výzkumu, se připojuje k těm, kdo očekává vysoké přebytky německého federálního rozpočtu. Uvedl to v příspěvku pro Project Syndicate. U nás tím zaujal natolik, že český překlad celého textu vyšel na serveru Patria.

Shrnuje i úkoly, se kterými se bude muset nová vláda vyrovnat:

„V nadcházejících měsících a letech budou muset němečtí politici zvládnout přechod na digitální éru, aby zachovali konkurenceschopnost země. Kromě toho musí stabilizovat sociální stát právě v době, kdy populace rychle stárne. A musí realizovat rozumnou migrační politiku. Vedle této kompletní domácí agendy navíc mnozí lidé vzhlížejí k Německu s nadějí, že právě ono udrží Evropskou unii pohromadě.“

https://www.patria.cz/zpravodajstvi/3737323/nemastna-neslana-nemecka-velka-koalice.html

Detaily si přečtěte u profesora. Není to nic snadného, řekneme si k tomu, ale k tomu lze dodat, že Němci teď přetékají penězi. Měli by si s tím poradit.

Češi by jim měli rozumět více než kdo jiný. Nejen, že jsme sousedé. Také to, že vedle obchodního přebytku (vyvážejí podstatně víc, než dovážejí) mají i přebytek rozpočtový, nás překvapí méně než jiné. Jsme na tom podobně. Český obchodní přebytek je o poznání nižší, Němci se mohu rovnat spíše s Čínou, ale je to dlouholetý standard. Výjimku jsou léta, kdy je malý. A vedle toho už jsme ochutnali i větší rozpočtový přebytek. Bylo to za rok 2016 a v loňském roce byl státní rozpočet téměř vyrovnaný, takže to nemusí to být tak výjimečná praxe. Ponechme teď stranou, že u nás to byla spíše nehoda, protože se nedařilo využít evropské fondy. Na druhou stranu, výběr daní se lepší a ekonomika roste.

Němci však čekají další přebytkové rozpočty soustavně, přinejmenším v nacházejících čtyřech letech. Co s tím hodlají udělat?

To je mimořádně zajímavé. Kdyby profesor Fuest nezabíjel čas čtením knih a bloumáním nad terminály finančních a ekonomických agentur a sedl si raději na galerii pro hosty v české sněmovně, dozvěděl by se od Kalouska a dalších opozičních politiků, že vůbec nejdůležitější věcí je splácet státní dluh. Že ho to taky nenapadlo? Německý státní dluh v poměru k HDP je větší než v sousedním Dánsku nebo Nizozemsku. Přesněji, činí 65,1 procent HDP a v absolutní hodnotě přesahuje dva biliony euro. Nizozemsko má zadluženost na 59,0 procentech HDP a Dánsko dokonce jen na 36,9 procentech.

Němci přesto hodlají dát průchod své rozmařilosti a podle právě uzavřené koaliční dohody křesťanských demokratů, křesťanských sociálů a sociálních demokratů hodlají většinu přebytku utratit. Teď se pracuje se 46 miliardami euro přebytku během čtyř let, ze kterých půjde 36 miliard euro na transfery rodinám, vyšší zemědělské a regionální dotace, pobídky v oblasti výstavby bytů, infrastrukturu, univerzity a školní budovy, a dokonce i do armády. A těch zbylých 10 miliard euro? O ty chtějí onen přebytek snížit cestou cílených snížení daní.

Naše opoziční strany z toho nespí, zejména ty, které dostaly dokonce o chlup víc než pět procent voličských hlasů a potvrdily tak své právo určovat veřejnosti, co si má myslet. Prvotní je přece splácet dluh, třeba i za tu cenu, že vládu v očích voličů pohřbí a opozice to pak musí vzít z ni. Zaháněnou vládu však bude při odchodu do politického hrobu hřát vědomí, že se zachovala správně, jakoby z učebnic nějakého modrého VUMLu.

Spor může vzniknout o to, jak fiskální úspěch měřit. Vidíme, že Němce zneklidňuje přílišný rozpočtový přebytek a hodlají zasáhnout i cestou snižování daňové povinnosti. Mimochodem, jejich obchodní přebytek zneklidňuje kdekoho, protože když někdo nadměrně prodává, jiní nadměrně kupují a musí se na to zadlužit. Velké obchodní přebytky tedy patří do stejného šuplete jako velké dluhy, jsou zdrojem makroekonomické nestability. Ale držme se tématu, jak ten státní dluh měřit. Nepřekvapí, že absolutní velikost dlužné částky porovnáváme hlavně se schopností dluh bez problémů obsluhovat. Výkonnější stát si může dovolit víc.

Kdyby se zadlužený stát příliš soustředil na splácení svých závazků, až by podtrhl svůj hospodářský růst (propouští, nestaví), roční produkt se zmenší víc než dlužná částka. Jak by si tedy pomohl ve své dlužnické situaci? Splácel, splácel, ale výsledný poměr dluhu k HDP se přesto zhoršil. Takový stát se stává podezřelým nejen v očích zchudlých občanů, ale i finančníků. Vidí riziko, zhoršují rating a zvedají úroky. A nebohá vláda se veze k propadlišti dějin…

Z toho je zřejmé, že takové blbosti lze radit jenom v opozici. Němci mají rozpočtové přebytky od roku 2014 a podařilo se jim srazit míru zadlužení z podstatně vyšší úrovně kolem 80 % HDP, kterou měli v pokrizových letech 2010 až 2012. Jak toho dosáhli? Poměr dluhu k HDP klesal hlavně díky tomu, že hospodářský růst byl rychlejší než tempo zadlužování. A částečně taky díky rostoucí míře zdanění, jak se plátci s rostoucími příjmy posouvali i k progresívnějším sazbám. To se v Německu setkává s nelibostí, ale funguje to.

A teď se podívejme na Českou republiku. Měli bychom přednostně splácet, nebo se máme soustředit na udržení vysokého růstu? To druhé je lepší. Vyplatilo se to v minulých letech a byli bychom blázni, kdybychom postupovali jinak.

Před velkou finanční krizí jsme byli evropskými premianty (přestože pravice nás děsila „řeckou lží“, tedy, že nám hrozí úděl Řecka). Míra státní zadluženosti byla na 28 procentech HDP. Když pak nastoupili škrtiči a šetřílci, zadluženost se zvedla skoro na dvojnásobek, na 45 procent HDP.

Za Babiše byla suma duhu kosmeticky vylepšena lepším hospodařením s hotovostí a využitím nízké (i záporné) úrokové míry. Hlavní změnu však přinesla kombinace hospodářského růstu a lepšího daňového výběru, takže už před koncem roku (poslední výkaz ESA) jsme stačili s dluhem sestoupit na 35 procent HDP.

Rezervy jsou v nízké daňové kvótě, tam můžeme mít prostor až pěti procentních bodů, a v daňové progresi, která by měla zasáhnout i korporace. Pokud tedy někdo považuje českou ekonomiku za přehřátou, bylo by vhodné uvažovat také o fiskálních nástrojích, jak to trochu přibrzdit. A taky jak si udělat zdroje na školství, přípravu společnosti na digitalizaci, na platy, byty, silnice. Jako ti Němci.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Euro je pozitivní ekonomicky, ale problematické mocensky, pokud je země v problémech. To teď nejsme, ale máme zranitelnou strukturu, málo diverzifikovanou. S tím se musí také něco udělat. Jde o diverzifikaci oborovou, vlastnickou, velikostní i odbytovou. Nelze vyrábět jen auta, mít jen velké firmy, vyvážet jen do Evropy a spoléhat jen na velké zahraniční investice.

pavlovsky

Díky za článek p. Fialovi, který vysvětluje vztahy mezi růstem a dluhy. Je to srozumitelné i laikovi jako jsem já. Jen mám dotaz co by způsobilo přijetí EURa jednak na stávající přehřívání ekonomiky a hospodářství vůbec. Stačil by mi odkaz na články, kde by byl problém vysvětlen, nebo aspoň diskutován. Domnívám se, že intervence do koruny zpomalily inovační proces tím, že majitelé raději dovezou levnou pracovní sílu, než by investovali do rozvoje technologií. Dle p. Paroubka ve včerejším Echu by mohlo být EURo přijato za 4 roky, při kurzu cca 18 Kč. Dle prezidenta Zemana až Řecko splatí dluhy, tedy nikdy. Je naprosto jasné, že pidistrany volají po splácení státního dluhu, tím by byl snížen růst, zhoršení životní úrovně a nárůst preferencí těchto stran a opětné vládnutí.