Zbyněk Fiala: Stagnujeme radostněji

obrazek
8.12.2014 14:05
Devalvovaná koruna přifukuje statistiky. Jak to pomohlo ekonomice doopravdy?

Nejnovější velká sada statistických čísel, která bývá vydávána Českým statistickým úřadem kolem 8. dne běžného měsíce, potvrzuje, že v říjnu pokračoval růst průmyslové výroby (auta meziročně o desetinu) i tržeb. Drsné to bylo zejména v srpnu, kdy spustily sankce proti Rusku a hrozila ztráta zakázek. Jsme z houští venku?

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpru120814.docx

V posledních dvou sledovaných měsících (v září a říjnu) se zlepšil český vývoz a v běžných cenách vzrostl od loňského října z 300 na 332 miliard korun, tedy o desetinu. To je zhruba čtyřikrát rychlejší tempo přírůstku než by odpovídalo HDP.

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cvzo120814.docx

Když si ovšem připomeneme, že polovina našeho exportu míří do Německa, Rakouska, Slovenska a Francie (všichni z eurozóny) a že do Evropské unie jde celkem 82,4 procenta českého vývozu, bude praktičtější sledovat jeho vývoj v eurech.

Z tohoto pohledu devalvovaná koruna zastřela, že český vývoz v průběhu roku stagnoval, často s tendencí k poklesu. Celková hodnota zboží a služeb, které jsme vyvezli letos v říjnu, činila 12,05 miliardy euro a byla vyšší jen o 351 milionů euro než loni. Kdybychom to vynásobili loňským kurzem (25,72 CZK/EUR), polepšili bychom si o pouhých 9,7 miliardy korun.

Když tedy porovnáme výkazy v devalvované koruně s výpočtem bez devalvace, nacházíme rozdíl 22 miliard korun, o které jsou letošní čísla přifouknuta. Je výsledkem devizové intervence, kterou loni podnikla revolučního 7. listopadu Česká národní banka. Od té doby je euro skoro o dvě koruny dražší. Kdo euro prodává, ten na tom vydělá, kdo ho potřebuje, musí sáhnout hlouběji do kapsy.

ČNB se na to dívala jen pohledem prodejců a nazvala to uvolněním měnové politiky, protože za stejné vývozy v eurech okamžitě připlulo do republiky víc korun. A tyto peníze měly kolovat jako přírůstek oběživa, což je totéž, jako kdyby ČNB zkusila měnovou politiku „kvantitativního uvolňování“ (QE), jak ji dělá americký Fed. Stálo to skoro čtvrt bilionu korun z rozprodávaných devizových rezerv.

Kdyby se tyto peníze pustily do ekonomiky přímo, například jako podpora dlouhodobých zdrojů pro potřeby investic malých a středních podniků, viděl by výsledek každý. Takhle jej vidí jen vývozci. A je otázka, jak dlouho. Pro sektory, které jsou momentálně více závislé na dovozu (například potřebují investice do moderních technologií), to znamená naopak zpřísnění měnové politiky, protože za stejně korun dovezou méně.

V říjnu činil meziroční přírůstek dovozu jen 170 milionu euro, pouhou polovinu přírůstku vývozu. To potvrzuje obavu, že devalvace zkomplikovala domácím subjektům modernizaci. Ta je pro ně přitom životně důležitá, protože mnozí v posledních letech přežívali jen formou vybydlování stávajícího kapitálu, prakticky bez investic. A když trochu zaostříme a všímáme si také účtů za dovážené energetické suroviny, devalvace nás připravuje o značnou část výhod probíhajícího propadu světových cen ropy a plynu.

Hlavním cílem devalvace byl návrat inflace do plánovaného pásma ke 2 procentům ročně. V poslední čtvrtletní zprávě o inflaci ČNB uvádí, že míra inflace ve 3. čtvrtletí 2014 klesla z loňských 1,8 procenta na pouhých 0,5 procenta. Návrat k inflačnímu cíli se tedy nepovedl.

České změkčení kurzu má působit ve prospěch ekonomického růstu, podobně jako americké kvantitativní uvolňování. V Americe je takový úkol pro Fed povinný, představuje druhý měnový cíl (vedle „péče o stabilitu měny“) a je v zákonech definován jako „péče o plnou zaměstnanost“. ČNB v minulosti druhý cíl principiálně odmítala a sleduje jenom jeden cíl („péče o stabilitu měny“). Nicméně při odůvodnění loňské devalvace použila pomocnou argumentaci, že to napomůže vzniku 35 tisíc nových pracovních míst. Pracovní místa vznikala i zanikala, ale obecná míra zaměstnanosti 15 – 64 letých se v říjnu meziročně snížila o 1,1 procenta. To se tedy taky nepovedlo.

Z dvojího neúspěchu vyvodila Bankovní rada jednoznačný závěr, intervence proti koruně musí ještě aspoň rok pokračovat. Snáší pro to nové a nové argumenty.

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/oslabeni_koruny/index.html

Je to zajímavé akademické čtení. Některé argumenty tam nehledejme. Například zdražení energetických vstupů a zvýšení vývozních cen elektřiny udržuje při životě naději, že se dá nějakými triky propočítat výhodnost výstavby jaderných elektráren. To je sázka na pokračující centralizaci ekonomiky, usnadňující kontrolu oligarchy a zahraničním kapitálem.

Stejným směrem jde další zásah ČNB, který se odehrává mimo oblast měnové politiky. Je jím návrh na změnu zákona o kampeličkách, který by družstevní sektor v peněžnictví prakticky pohřbil. Má se toho dosáhnout povinným zavedením rezerv z peněz vkladatelů. Argumentuje se potřebou zvýšit bezpečnost sektoru, ve kterém ČNB selhala jako regulátor, ale znevýhodnění vkladů spíše způsobí, že už tam nikdo další peníze nevloží a sektor se zhroutí.

Téma je natolik významné, že už dostává mezinárodní rozměr. Zaznělo i na mezinárodní konferenci o družstevnictví pro 21. století v Bratislavě, které se zúčastnilo více než 40 účastníků nejen ze střední Evropy, ale i z Bulharska, Řecka, Turecka, Nizozemska, Spojených států a Brazílie. Byla součástí projektu Družstevní ekonomika jako cesta k inkluzivnímu sociálnímu a hospodářskému rozvoji, který podpořil Mezinárodní visegradský fond. Českou republiku v projektu zastupuje iniciativa Alternativa zdola, za kterou vystoupila v několika panelových diskusích docentka Ilona Švihlíková.

Je ostuda, jak české vlády, včetně těch, které vedla a vede sociální demokracie, přehlížejí družstevní hnutí. Přitom se ukazuje doslova po celém světě, že družstevnictví významně přispívá ke společenské soudržnosti a udržitelnému rozvoji. Zcela aktuálně se Česká národní banka pokouší legislativní cestou prakticky zlikvidovat sektor družstevních záložen. Tomu musíme zabránit. Kde byly spáchány trestné činy, jistě mají být potrestány. ´Kampeličky´ mohou jistě být omezeny co do velikosti (výše základního kapitálu nebo počtu členů), ale musejí mít zaručený prostor pro zodpovědné a efektivní hospodaření se vklady svých členů. Navržená novela příslušného zákona je v tom ale krutě omezuje,“ upozorňuje Ilona Švihlíková.

Zpráva z konference připomíná, že početná, „dostupná“ a dobře fungující finanční družstva jsou takřka nutnou podmínkou pro rozvoj celého družstevního sektoru. Středoevropská družstva mají velký potenciál k inovacím, ale nemohou ho uplatnit kvůli faktické podkapitalizaci a špatnému přístupu ke konvenčním úvěrům. „V úterý 9. prosince tak nebudou poslanci rozhodovat jen o osudu několika zbývajících ´kampeliček´ v Česku, ale mohou, bohužel, podstatně ztížit rozvoj celého družstevního sektoru,“ připomíná Švihlíková.

Dodal bych, že zemi chybí politický subjekt, který by prosazoval jasné levicové alternativy – nikoliv vykopávky prošlých řešení, ale vizi světa, ve kterém je politická demokracie provázena i demokracií ekonomickou.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

sahosek

 

     Poslední větu by bylo záhodno citovat jako mantru, kterou by začínal každý text opravdově levicových aktivistů. K celému problému jen jedinou poznámku. Docela by mne zajímalo, zda by stejně ortodoxně jednal, kdyby vládla ještě Nečasova kamarila.

cernik

Řeknu to koncentrovaně:
Singer by si zasloužil trestní odpovědnost.

A jeho nástupci by při rozvažování podobného kroku museli dávat na stůl milionovou kauci.