Zbyněk Fiala: Uhlí jsou ztracené investice

obrazek
1.10.2015 09:31
Do deseti, dvaceti let bude cena energie z obnovitelných zdrojů nižší než cena uhlí, řekl v Praze německý fyzik profesor Hans Joachim Schnellnhuber, ředitel Potsdamského institutu pro výzkum změny klimatu (PIK). Uhelné doly a elektrárny se stanou „uvázlými aktivy“, ztracenou investicí. Na cestě je sedm klíčových inovací, které umožní zabrzdit klimatické změny a zásadně změní svět. Avšak když to nedokážeme, proudy uprchlíků narostou ze současného milionu na stamiliony.

V Praze vystoupil s veřejnou přednáškou vědec mimořádného významu. O problému klimatu a jeho transformativních řešeních promluvil fyzik Hans Joachim Schnellnhuber, poradce německé kancléřky Angely Merkelové a – pozor – také papeže Františka. Podílel se totiž na přípravách papežovy revoluční encykliky Laudato sí o povinnosti křesťana chránit prostředí a sociální soudržnost. Pražská přednáška se odehrála v prostorách Akademie věd ČR.

V navazující debatě pak reagoval na dotaz, co říká tomu, že ČEZ koupil německý uhelný důl. „Jsem si naprosto jist, že do deseti, dvaceti let bude cena energie z obnovitelných zdrojů levnější než z uhlí. Až bude energie z uhlí neprodejná, stanou se takové doly uvázlými aktivy.“

Pak se pokusil naznačit, co je ve hře. Vyslovil se uznale o naší vzdělanosti a kvalitě pracovní síly, vidí velké šance. Ale… „Inovace jsou procesem kreativní destrukce. Budete si muset vybrat, zda chcete být leadrem nové ekonomiky, nebo zaostat.“

Také pokud jde o jadernou energetiku, „největší riziko není v obavách z havárie, ale ekonomické riziko, že drahá elektřina z tohoto zdroje bude neprodejná.“

Spotřeba energie bude klesat. „Řada inovací, jako třeba 3D tisk, umožňující decentralizaci výroby a vyřadí část dopravy,“ poznamenal v této souvislosti.

Jdeme mimo zkušenost člověka

Základní přednáška profesora Schnellnhubera obsahovala varování, že za 20 – 30 let dojde na naší planetě k zásadním změnám, ať už si to přejeme, nebo ne. Zatím nás čeká nás velké rozkolísání teplot, pro které obtížně hledáme v geologické minulosti obdobu. Vznik současné civilizace v holocénu, po skončení poslední doby ledové, byl umožněn velice stabilními teplotami. Teď jsou teploty nejvyšší za posledních 800 tisíc let. Pro představu o podobě světa při růstu teplot se musíme ohlédnout až do pleistocénu před 3 miliony let, kdy byly teploty vyšší o 3 stupně Celsia. Mořská hladina byla tenkrát o 6 až 30 metrů výše. Po pevnině běhaly malé skupinky hominidů.

Nejde však jen o teplotní průměr. Čekají nás výkyvy teplot k vražedným hodnotám, pokud dopustíme, aby oteplování pokračovalo dnešním tempem až do konce století. Rozsáhlá území v tropické a subtropické oblasti budou zažívat každoročně teplotní extrémy, pro které je dnes statistická pravděpodobnost 5 sigma, mohou nastat jednou za milion let. Pak se však stanou novým standardem. Obrovská území budou neobyvatelná. Proud uprchlíků, který dnes dosahuje milionu osob ročně, naroste na stamiliony.

Ale už zvýšení globální teploty o 1,5 stupně Celsia oproti druhé polovině 19. století přinese ztrátu většiny korálových útesů. Už nyní se mění charakter silných větrů ve výšce kolem 10 kilometrů (jet streams) a začínáme být svědky toho, že přinesou tropický vzduch do polárních oblastí nebo naopak arktické chladno do Pákistánu. Nebo vznikne konstelace s extrémními srážkami. Profesor Schnellnhuber to doložil snímkem Pasova, kde žije, za povodní roku 2013, kdy se voda zvedla o 13 metrů.

Kdyby roztál veškerý led v Grónsku, kde je dnes tloušťka ledovce kolem tří kilometrů, zvedne se hladina světových oceánů o 7 metrů. Tání ledu urychluje jev, kdy se na spodní části ledovce vytvoří dutiny, do kterých proniká teplejší voda, která je hlouběji pod hladinou. Jakmile jednou takový proces nastane, už nelze zastavit. Ale zatím mluvíme o tání, které má trvat pět tisíc let. Pokud dokážeme oteplování zastavit.

To je také smyslem prosincové klimatické konference OSN v Paříži. Klade si dva cíle. Zaprvé dosáhnout závazku všech k opatřením, aby globální teplota nestoupla o více než 2 stupně Celsia. Druhým cílem je dekarbonizace do roku 2100. Po tomto datu už nesmí žádný fosilní uhlík do ovzduší. A po skandálu s falšováním testů dieselových motorů se tam možná vetře ještě další cíl. Půjde o to, aby se vykazovaným výsledkům dalo věřit.

Zabrždění růstu teplot a dekarbonizace znamená, že budeme muset nechat v zemi 90 procent celkových zásob fosilních paliv, upozorňuje profesor Schnellnhuber. Musíme také snižovat spotřebu energie a využívat přitom úplně jiné zdroje.

Vyjmenoval pak sadu inovací, které nám umožní toto období využít jako období transformační, plné „konstruktivní destrukce“.

Sedm klíčových inovací:

1) Integrace obnovitelných zdrojů do systému prostřednictvím super-chytrých sítí (super-smart grids). To umožní potlačit jejich kolísavý charakter.

2) Budovy s pozitivní energetickou bilancí – budou vybaveny solárními panely, tepelnými čerpadly a dalšími zařízeními, která umožní, aby svoji spotřebu bohatě pokryly a ještě mohly dodávat přebytky do sítě.

3) Všestranný rozvoj elektromobility, včetně veřejné kolejové dopravy, samozřejmě.

4) Optimalizované systémy průmyslové výroby, která přejde na princip koloběhu použitých materiálů, tedy „od kolébky ke kolébce“. Konstrukce budou počítat s tím, jak materiály znovu využit, až skončí životnost výrobků.

5) Holistické městské a regionální plánování umožní uspokojování většiny potřeb z místních zdrojů. Tím sníží nároky na dopravu. Taky tady to bude plné recyklace a spousty zásadních sociálních inovací.

6) Udržitelný management biomasy (žádné řepkové běsnění nebo drancování lesa, ať už doma nebo v zahraničí)

7) Regenerativní zásobování vodou, včetně odsolování poháněné solárními články. (Tady by asi přírodovědci kolem „nového vodního paradigmatu“ kladli větší důraz na obnovu podmínek pro přirozený vodní cyklus a maximální využití dešťové vody.)

Je to schůdné

Profesor ukazuje rychlý postup německé Energiewende, která už dosáhla toho, že 25,8 procenta dodávané energie pochází z obnovitelných zdrojů. Německý radikální přístup má přitom za cíl nahradit jak fosilní zdroje, tak jádro.

Provází to také zásadní demokratizace energetiky, protože obnovitelné zdroje často budují a využívají energetická družstva. Během šesti let se jejich počet zpětinásobil na 736 a mohou mít i rozměr regionu. (Mimochodem, touto cestou proběhla v někdejším Československu elektrifikace a byla příkladem pro pozdější elektrifikaci venkovských oblastí Spojených států. Rudý nátěr, který družstvům vytrvale nabízejí přátelé monopolů, je pokus jak tuto konkurenci zablokovat.)

Také pracovní místa, která v Německu vznikla po nástupu energetické změny, jsou násobně početnější než ztracená fosilní a jaderná místa, pokračuje profesor. Proto má Energiewende obrovskou podporu obyvatelstva – souhlas dosahuje 92 procent.

V následující debatě profesor Schnellnhuber odmítl názor, který teď koluje u nás, že vědec by se neměl míchat do veřejných věcí a že rady vládě mohou zpochybnit neutrální charakter samotné vědy. Německý fyzik soudí, že je to přesně opačně. Vláda musí být schopna dát dohromady nejlepší mozky, aby pomáhaly řešit společenské problémy. Ostatně na vědu se přispívá z veřejných prostředků, proto by vědci měli pomoci, pokud mají k dispozici relevantní znalosti. (Výraz „relevantní“ pro jistotu zopakoval.) Ostatně Albert Einstein se angažoval proti jadernému zbrojení a spolu s dalšími vědci podepisoval petice právě proto, že o věci věděl víc než kdokoliv jiný.

Výklad profesora Schnellnhubera o zrychlujícím tempu oteplování publikum docela vyděsil, a tak se v zadních řadách ozval znepokojený hlas, zda by se s popírači klimatických změn nemělo zacházet stejně jako s popírači holokaustu.

To určitě ne, máme svobodu slova, odmítl to profesor Schnellnhuber. Po chvilce nevyhnutelně došlo na politika, který si v takovém popírání libuje. Německý fyzik si vzpomněl na jednu odbornou akci v Rakousku, kde mluvil fyzik, nositel Nobelovy ceny, a zmíněný politik seděl na protější židli. Bylo tak vidět, že si čte knihu a dělá si do ní poznámky. Neposlouchal. Teprve když přednáška dozněla, zvedl ruku a přednesl komentář.

Co by se stalo, kdyby vypnul Golfský proud? Další horká otázka. Dozvídáme se, že v současnosti se žádné zvláštní zpomalování Golfského proudu neděje, rozhodně nekolabuje. Mohlo by se to stát, kdyby roztál grónský ledovec. Pak by se setkaly dva jevy - krátké ochlazení, které by později ustoupilo oteplování.

Chtěl jsem se ptát na roli mizející vody z pevniny, ale částečnou odpověď jsem zaslechl i bez toho. Pětina emise skleníkových plynů pochází ze změny použití půdy. Zaznělo to v odpovědi na otázku, zda by se Němci neměli vzdát obrovských dovozů papíru, protože tím přenášejí škody při kácení lesů do Brazílie a dalších zemí.

Do debaty se zapojil i současný šéf poradců premiéra Vladimír Špidla a upozornil, že změny, které bude třeba udělat, nejsou ani tak technologické, jako společenské a politické. Pak myšlenku upřesnil: Považuje za klíčové, jakým způsobem se technologické inovace změní v inovace společenské.

Německý profesor na to zareagoval hlavně z hlediska dostupnosti nejlepších dostupných technologií pro rozvojové země. Nabídl úvahu, že by je mohly koupit OSN a šířit je pak bezplatně. Například technologie pro elektromobilitu nebo smart grids. Připomněl, že chudí lidé nemají výhody z užití fosilních paliv, ale ponesou největší zátěž oteplování.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Na úvod posledního čtvrtletí letošního roku, spolu s celkem pěkným počasím velmi potěší i tento velmi inspirativní článek, týkající se ochrany životního prostředí. LEV 21 i portál Vaše věc, myslím pokračuje v dobré tradici, kdy o této problematice referuje oproti mnohým jiným na solidní úrovni i co do aktuálnosti poznatků.