Zbyněk Fiala: Vražda průmyslu

old factory
25.9.2017 09:40
Česká republika potřebuje zásadní obměnu dlouhodobých strategií, a zřejmě i stratégů. Typická je snaha zabetonovat budoucnost jaderné energetiky, ať to stojí, co to stojí. Dokonce narůstá podpora zvráceným úvahám, že stát by měl jádro převzít do svého vlastnictví, když akcionáři ČEZ dostavbu Dukovan a Temelína odmítají, protože nedává ekonomický smysl.

Němci už to mají za sebou, ale české voliče volby teprve čekají, a budeme to mít podstatně těžší. Rozhodnutí o tom, které partaji dát přednost, je jen polovinou úkolu. Mnohé vysmáté tváře na čele kandidátek reprezentují kariéry budované na ochotném přikyvování cizím zájmům. Nemají vzdělání, neznají jazyky, nemohou vykázat ani strhující životní nebo pracovní zkušenost. Kdysi se nějak dostali k veslu, naučili se chvatům technologie moci a nic jiného neumí.

Volič na českou kandidátní listinou trpce zjišťuje, že jak vysoký je podíl politiků zahleděných do minula, do časů mizerně placené práce a ignorování ústavních práv občanů na zdravé životní prostředí. Formoval je zlatý věk nejrůznějších zprostředkovatelů, kteří dokážou překážky vytvářet, aby měli - po dohodě - co odstraňovat. Občanům nezbývá, než se ozbrojit kroužky a důkladně vybrat, koho tam pustí.

Tito kandidáti minulosti, které je třeba prostřednictvím kroužkování vyhodit, nemusí být nutně zlí. Jsou jen zpohodlněni možnostmi státu v zajetí, který přihrává kamarádům a potírá konkurenci. Jsou zvyklí hřát se v blízkosti koncentrovaných velkých peněz, kde k obživě stačí odloupnout nějaké to procento. Proto nemohou přát decentralizaci, kde se lidé živí spravedlivým podílem z práce.

Pro kandidáty minulosti je každá změna k horšímu. Nemůže se jim líbit ekonomika krátkých vzdáleností, jejímž základem jsou místní podniky a družstva pro využití místních zdrojů, protože to propichuje balón globalizace. Musejí brzdit samoobslužné sdílení, aby uhájili rentu těch, kdo se zmocnili nejrůznějších intelektuálních a tvůrčích práv. Musejí být proti referendům, alternativním měnám a dalším formám občanské svobody, neboť jsou pravým opakem podřízenosti velkému kapitálu a jeho monopolního diktátu.

Dá se to doložit, kam se podíváme. Často píšu o ničení orné půdy, která je obětí dotací „na plochu“, tedy i těm, kdo ji velkoplošně vybičují až na mrtvé dno. Na našich polích se pěstuje ničemná řepka, ale politici raději vybíjejí energii při ochraně kvality dovážených potravin, místo aby podpořili širokou dostupnost kvalitních pochoutek lokálního původu. Nedá se šidit, když to mají lidé na očích.

Ale největší strategický dopad má vytrvalá snaha většiny stran vnutit lidem jaderné zdroje a brzdit všechno, co by mohlo vyvolat dojem, že je nepotřebujeme. Konkrétně jde o ekonomicky neobhajitelnou dostavbu jadrných bloků v Dukovanech nebo v Temelíně. Komunisté, lidovci a ODS jsou jasně pro, ČSSD váhá, ale ti váhající nemusejí mít hlavní slovo. Podobné je to i v TOP, která impozantně posílila své zelené křídlo, ale nevíme, jaký mu vytvoří prostor ve vlastním politickém rozhodování.

Dokonce narůstá podpora zvráceným úvahám, že stát by měl jádro převzít do svého vlastnictví, když akcionáři ČEZ dostavbu Dukovan a Temelína odmítají, protože nedává ekonomický smysl.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/2251126-energeticke-plany-politiku-se-staci-k-dostavbe-dukovan-uhli-ale-rychly-konec

Co se stane, když stát převezme rizika výstavby a provozu nových jaderných elektráren, případně včetně rekonstrukce a likvidace těch starých?

Nic jiného, než že to zaplatí i ti, kdo to nechtějí, nebo tím jsou výslovně ohroženi. Zdrojem ohrožení není jen míra jaderné bezpečnosti elektrárny a jejích odpadů, o které se samozřejmě nebudeme starat my, ale bezpočet generací našich potomků. Jde také o ekonomické náklady a stimuly.

Pokud jde o náklady, stát má možnost hodit všechno na hrb občanům. Udělá to tak, že část pomoci zahraničním investorům (i tu skrytou) poskytneme prostřednictvím daní, a další část budeme platit půl století v podobě nadiktované ceny elektřiny. Příští vlády na to mohou mít jiný názor, ale to už bude pozdě. Peníze na stavbu už byly utraceny a u státní kasy se tlačí investoři s pohledem obráceným k tomu, kdo má zrovna klíče. Nejvíc by se jim líbilo, kdybychom to v určitém okamžiku vzdali a opustili projekt v podobě beznadějně rozkopané stavby, takže by dosáhli na příjem z vyhrané arbitráže a nemuseli dokazovat, že to opravdu funguje.

Stavby nových jaderných bloků by znamenaly úder konkurenceschopnosti české ekonomice. Jaderná elektřina je násobně dražší, jak ukázal britský příklad stavby elektrárny Hinkley Point C. Jak píše list Guardian, projekt byl koncipován v době, kdy vyzníval jako levnější alternativa. Větrná energie z moře stála 150 liber za MWh a někteří poblouznění ministři prorokovali růst ceny ropy až na 200 dolarů za barel. Tehdy se zdála vládou zaručená cena za elektřinu z jádra ve výši 92,5 libry za MWh výhodná.

Jenže dnes se za 200 dolarů koupí ne jeden, ale čtyři barely ropy. Také ve srovnání s dnešními cenami alternativ jsou náklady jádra „obscénní“, jak píše Guardian. Při poslední britské energetické aukci byla vydražena elektřina z dvou největších větrníků na moři s cenou 57,5 libry za MWh. Není divu, že cena větrné elektřiny klesá. Turbíny jsou stále větší a efektivnější, klesají i náklady instalace a operátoři už mají k dispozici existující infrastrukturu. To platí i pro další obory energetiky obnovitelných zdrojů, takže jejich náklady jdou vytrvale dolů, zatímco u jádra míří se stejnou neodbytností nahoru.

Poslední ránu dá jádru „velká bateriová revoluce“, snížení nákladů a zvýšení kapacit sladování elektrické energie, jak se o tom bude mluvit za měsíc na Smart Energy Forum. Také u baterek nastupuje ekonomie množství a prudký vývoj technologií, do kterých tečou obrovské investice. Zmíněné fórum se bude odehrávat v Praze, aby potvrdilo paradox, že v zemi je spousta odborníků a příležitostí pro rozvoj energetiky budoucnosti, dokonce tu máme i velké ložisko lithia a národní vynálezy, které razantně zvyšují bezpečnost a využitelnost lithiových baterií, ale přesto u nás žádné nové významné projekty v oblasti obnovitelných zdrojů nevznikají.

Nevznikají, protože chybí státní podpora. Ta se odmítá s argumentací, že je drahá. Je drahá, protože byla dlouho udržovaná na předražené úrovni jako vánoce pro spřízněné podnikatele a politiky. Tím se zabily dvě mouchy jednou ranou, solární baroni si zajistili přisátí k cecíku po dobu dvaceti let a vztah veřejnosti k obnovitelným zdrojům se podařilo otrávit. Proto prochází, že nikdo další už se do oboru nepustí. Tím se potlačuje konkurence centralizované jaderné energie. A když bude konkurence jádra slabá, jádro dostane větší a delší podporu, než měly obnovitelné zdroje. Propast mezi úplnými náklady na jadernou energii a obnovitelné zdroje přitom poroste.

V zemích, kde stát pomáhal rozjet technologie obnovitelných zdrojů, už bude průmysl dostatečně vyspělý, aby to zvládl za své. Náš ne. Budeme se vnucovat průmyslovým pravěkem za výprodejní cenu. Zaplatíme to mzdovými ústupky, aby nám ekonomika nelehla před očima. Tohle nám nabízejí zastánci jaderné energetiky.

Příležitosti utečou průmyslu i občanům. Takhle to popisuje odborný server TZB-Info:

„Jsme na prahu nové energetiky? Výroba energie z fotovoltaických elektráren a její levná akumulace přinese zásadní průlom v energetice. Výroba elektřiny ze slunce je téměř zdarma, a díky akumulaci mohou domácnosti nebo firmy využít až sto procent vyrobené energie pro vlastní spotřebu. To přinese nejen snížení účtů za energii, ale také umožní dosažení vysokého stupně energetické soběstačnosti.

Díky levným bateriím však firmy i domácnosti ušetří nejen za elektřinu, ale také za „jističe“. Právě kvůli jističům platí zákazníci vysoké částky za takzvaný rezervovaný příkon, a to často zbytečně. Další motivací k pořízení bateriového systému je rychle startující záložní zdroj elektřiny.

V neposlední řadě se díky levným bateriím zlevní i elektromobily, které lidé budou napájet nejlevnějším palivem - vlastní solární energii. Vyrobená energie se již brzy bude sdílet mezi domácnostmi v rámci virtuálních sítí, což umožní nová evropská legislativa (tzv. Zimní energetický balíček).“

http://oze.tzb-info.cz/akumulace-elektriny/16289-proc-jsme-na-prahu-velke-bateriove-revoluce

K Zimnímu energetickému balíčku se vrátím jindy. Tady jen poznámka, že česká Komora obnovitelných zdrojů, která jej probírala na setkání s novináři, považuje cíle tohoto balíčku málo ambiciózní. Předpokládaný podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU ve výši 27 % z celkové spotřeby v roce 2030 je nedostatečný z hlediska toho, co bylo dohodnuto na Pařížské klimatické konferenci. Pokud bereme vážně snahu nedovolit růst globálního oteplování nad interval mezi 1,5 a 2 stupnic Celsia, vyžadovalo by to na úrovni EU spíše 35 nebo 40 procentní podíl.

Kdyby platil nejvyšší z uvedených cílů, Česko je teprve na třetině cesty, a zbývá už jen 13 let. Samozřejmě, že přímo takhle to nefunguje, cíl je společný a jednotlivé členské státy se zavazují k příspěvku podle svých možností. Pokud se však vyplácají dostupné zdroje na stavbu nových jaderných bloků, obnovitelné zdroje se z dnešních 13 procent podílu daleko nehnou. Bude jim chybět nejen podpora, ale i stimuly. Nebude zájem o přizpůsobování sítě lokálním zdrojům. Nebude zájem o úspory. Drahé centrální jádro se musí zaplatit tak jako tak. Když se odebere míň, bude to jako s vodou, bude to dražší. Přes cenu, přes poplatky, přes daně, nějak se to zaplatit musí.

Nebude zájem o energetické inovace, nic nového nepotřebujeme, aby to nevytlačilo drahé staré. Utečou nám nové obory. Bude to vražda průmyslu.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Energie z jádra je drahá, technologie je nebezpečná ve srovnání s větrníky a fotovoltaikou. O skladování vyhořelého paliva ani nemluvě. Do roku 2050 má být 80% evropské el.energe z větrníků, z umělých ostrovů v Severním moři a ze slunečních kolektorů na Sahaře. Přesto musí být v záloze plán B a tady je zatím jádro asi nenahraditelné a relativně čisté. Vzpomeňme na letošní zimní bezvětrnou inverzi. Bylo by pohodlné mít v rukávu kapesní jaderné, nejlépe termojaderné elektrárny, ale zdá se, že nejsou ani na obzoru. Navíc není vždy nutné kopírovat cestu velkého německého bratra, když budoucnost je obtížně předvídatelná.