Zbyněk Fiala: Zásah shůry jménem EIA

obrazek
5.7.2013 10:13
Aktualizace Státní energetické koncepce ČR zakopla o životní prostředí, protože se ukázala nezbytnost jejího posouzení ve standardní EIA. Mohlo by nás to probudit z uhelného a jaderného snu, který zatím znemožňoval sledovat, co se děje v okolních zemích.

Nečasova vláda skončila, ale některé velké programy pokračují, především práce na aktualizaci Státní energetické koncepce (ASEK) a rozhodování o dostavbě Temelína. Zatím se veškeré oficiální uvažování o energetice odehrávalo ve stylu „hlavou proti zdi“. Teprve v posledních měsících – ještě před zatýkačkou v kanceláři premiéra - někteří politici zneklidněli nad vyhlídkou, že ČR míří na slepou kolej. Dokonce i ministr financí Miroslav Kalousek (TOP) věcně upozornil, že pokud bychom dostavbu Temelína posuzovali jen podle ekonomické návratnosti investice, nedává smysl.

A jaké jsou jiné možnosti? To je otázka, která bude posuzována nikoliv řečnicky („není jiné řešení“), ale fakticky – z rozhodnutí Chalupova ministerstva pro životní prostředí se to všechno probere znovu z trochu jiného úhlu a mají být posouzena i případná variantní řešení. Jedním z nich může být britský model snižování závislosti na fosilních palivech cestou zákona, který každoročně stanovuje závazné limity. Zákon má podporu napříč sněmovnou – proti je jen ODS. Podporuje jej také Hnutí Duha a další ekologické organizace, které jsou také odhodlány svůj návrh do EIA nabídnout.

Jak se vůbec ministerstvo životního prostředí dostalo ke slovu?

Aktualizaci Státní energetické koncepce sice předkládá ministerstvo průmyslu a obchodu, vedené v posledním období Martinem Kubou (ODS), ale proces se mu vymkl z rukou ještě před pádem vlády. Na forhontu se ocitl ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), protože nakonec musel přistoupit na to, že státní energetické koncepce podléhají posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Nejspíš tím kolegy zaskočil, protože premiér Petr Nečas (ODS) označoval takový požadavek za čiré bláznovství.

Závěr zjišťovacího zřízení byl zveřejněn na informačním portálu SEA:

http://portal.cenia.cz/eiasea/download/U0VBX01aUDE0OEtfemppc3RvdmFjaV83MjM2MjM1MDE0MTAxMTgzMzcucGRm/MZP148K_zjistovaci.pdf

Že EIA nebude legrace, ukazuje dlouhý seznam požadavků, který dala dohromady vrchní ředitelka sekce technické ochrany životního prostředí Jaroslava Honová. Tento seznam poukazuje na množství jiných koncepcí a strategií, které už platí, a kdyby se dostaly do konfliktu s energetikou, musely by se předělat, ale zejména seznam nadřazených strategií a koncepcí, které je třeba respektovat. To však zdaleka není všechno, platí také evropská strategie přechodu k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050 a klimatické cíle EU do roku 2030.

A pak tu jsou sousedi:

„Vzhledem ke skutečnosti, že okolní státy se cítí být realizací ASEK významně dotčeni, požadujeme vyhodnotit příhraniční dopady ASEK na území těchto států. V současné době tento požadavek vzneslo Rakousko a Slovensko současně s tím, že chtějí být zapojeni do procesu mezinárodního posuzování. Ostatní státy mohou tento požadavek rovnou uplatnit,“ píše se v bodě č. 25. Bylo by divné, kdyby jedním z oněch ostatních států, nebylo Německo.

Slováci budou hledat synergické prvky a respektování faktu, že spolupracujeme i jako tranzitní země. Proti jádru nemají nic, naopak. Zato Rakousko je tvrdě proti jádru tradičně. Pokud jde o Německo, to změnilo svůj pomalý odchod od jádra, který ohlásilo roku 2000, na rychlý. Nejde mu však jen o vypuštění jednoho prvku ze skládačky, je to zásadní změna celé energetiky (Energiewende). Nepřeženeme, když řekneme, že jde o průmyslovou revoluci podnícenou zásadními změnami v přístupu k energetice a přírodním omezením.

A tak i kdyby Německo neřeklo ani slovo proti české energetické koncepci, je nad čím přemýšlet. Naše tvrdošíjné setrvávání ve století páry, zatímco konkurence přezbrojuje na zcela jiný typ energetiky i ekonomiky, připomíná severokorejskou obhajobu myšlenky „čchu-čche“, která na plakátech s draze milovaným Vůdcem vítězí, ale na venkově snižuje šance holého přežití.

Český establishment a služebná média mají tendenci označovat německou Energiewende za úlet, který skončí v okamžiku vystřízlivění. To se nepotvrzuje. Němci navíc nejsou sami. Zmínili jsme britský příklad, který začal mnohem dřív a už uvedl do života mohutný průmyslový sektor alternativních energií, jak o tom svědčí čtvrteční spuštění největšího větrného parku světa u ústí Temže s výkonem 630 MW.

Ve Spojených státech prezident Barack Obama našel cestu, jak překonat odmítavý postoj Kongresu k mezinárodním závazkům ke snižování uhlíku. Rozhodl se využívat Agentury pro ochranu životního prostředí, která v září navrhne novou regulaci uhlíkových emisí podle Zákona o čistém vzduchu s platností od příštího roku.

http://www.businessgreen.com/bg/news/2278827/epa-kicks-off-first-phase-in-obamas-carbon-emission-crackdown

Uplatňování regulace pak bude v kompetenci jednotlivých států a v podstatě povede k zavření stávajících uhelných elektráren. Vytvoří se poptávka po nových zdrojích, které už jsou vesměs v laboratořích připraveny a čekají na zájem trhu.

Evropský parlament v těchto dnech rozhodl o snížení nabídky uhlíkových limitů o 900 milionů tun.

http://www.businessgreen.com/bg/news/2279006/breaking-european-parliament-backs-plans-to-push-up-carbon-price

To je důležitý krok, který by mohl ovlivnit i poměry v Česku. Nástup alternativních zdrojů zatím vedl k tomu, že stlačil ceny silové elektřiny na úroveň, na které se prosadily ještě uhelné elektrárny, ale mnohem šetrnější plynové už ne. Pokud bude omezen přísun uhlíkových limitů na trh, který jimi zatím přetékal, jejich cena burzách stoupne na násobky dnešních 3 – 4 euro. To drsně zatíží náklady uhelných elektráren a zlepší vyhlídky především nejmodernější paroplynové elektrárny ČEZ, která se chystá ke spuštění v Počeradech. Nezapomínejme na to, že zemní plyn ovládne nejbližší budoucnost v důsledku „břidlicové“ revoluce. Ceny zemního plynu klesají všude tam, kde nejsou svázány dlouhodobými smlouvami (jako u nás).

Stoupenci dostavby Temelína si myslí, že nárůst cen uhlíkových limitů se promítne do vyšší ceny elektřiny a zlepší tak ekonomické vyhlídky i jejich projektu. Avšak tam vstupuje do hry ještě jedno omezení. Už řadu let se neplní předpovědi růstu spotřeby elektřiny, pravým opakem je pravda. Vysoké ceny elektřiny začínají existenčně ohrožovat zejména chemickou a hutní výrobu. Obrovské náklady na dostavbu Temelína by elektřinu znovu výrazně zdražily, a je jedno, zda přímo nebo prostřednictvím vládní cenové garance, která by se pak hradila z daní. A to všechno pro něco, co nepotřebujeme. Stačí porovnat kapacitu Temelína a vývoz elektřiny z ČR – jde o stejná čísla.

Kdybychom se drželi příkladu německé Energiewende, spotřeba by klesala ještě rychleji. V Německu se má nahradit třetina výpadku produkce utlumovaných jaderných zdrojů tou nejlevnější cestou, zvýšením energetické efektivnosti. Aktualizace Státní energetické koncepce ČR by si tedy zasloužila variantní řešení a zodpovědnější pohled do budoucnosti v podmínkách, které se prudce změnily a nadále mění.

Kdyby tomu pomohla druhá větev posuzování této koncepce, která využívá domácích i mezinárodních předpisů v rezortu životního prostředí, byli bychom svědky úkazu s parametry zázraku. Zázraku o to úžasnějšího, že by jej ministr Chalupa činil dokonce posmrtně, tedy politicky.

EIA tak sestupuje na energetické jeviště jako Bůh na psích kšírech (Deus ex machina), aby vyřešila to, na co zabednění pozemšťané nestačí. Těžko ovšem považovat za rozumnou debatu, ve které příroda nedostala slovo.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rku

Pane Fialo,

vyvozovat z vámi uvedeného blogu, že spotřeba energií bude klesat, je krásná ukazka analytiského zeleného myšlení. Musíme být tedy rádi, že na každou MWh spotřebované el. energie doplácíme asi šest stovek přímo a další z rozpočtu, tedy také z našeho. Podle této logiky je nutné energii co nejvíce zdražit, potom ji ušetříme.

Německá Energiewende zatím přináší hlavně ohromný rozvoj uhelných elektráren. Britanie má sice dobré energetické zákony, ale neplní je. Současná cena silové el. na burze je asi 40 euro, Temelín by potřeboval cenu asi 100. Za fotovoltaickou el. platíme nyní asi 560 euro (vše za MWh) a platit budeme ještě asi 17 roků. V té době by mohl být hotov Temelín, a příspěvek na jim vyrobenou el. by byl 5-6x menší než platíme nyní. A Temelín by vyráběl i v noci a při dešti. Plánovat při dnešní rychlosti pokroku vědy něco do roku 2030 nbo 2050 je nesmysl, kdo před 10ti lety počítal s rozvojem břidlicového plynu? A z jeho rozvoje se  v Europě moc neradujme. Zelení těžbu brzy zaříznou.

Také si na blogu idnes občas přečtete články pana Nejedlého? Ten o energetice něco ví a píše bez ideologických předsudků.