100 let od zrady admirála Kolčaka Čs. legiemi v Rusku

kolčak 2
25.2.2020 01:02
Před 100 lety, za třeskutého mrazu, okolo 5. hodiny ranní dne 7. února 1920, na břehu řeky Ušakovka u Irkutska, ukončila salva popravčí čety život admirála Aleksandra V. Kolčaka. Mrtvé tělo převezli na dřevěném dvoukoláku k blízkému sibiřskému veletoku Angaře a hodili je do průrvy vysekané v ledu. Před popravčí četu bolševiků poslala Admirála zrada našich Legií.

Tak začal konec kontrarevoluce v Rusku. Zhruba o rok později totální katastrofu Bílých  završil masivní úprk jednotek barona Wrangela z Krymu. Smrt Kolčaka jasně ukázala úplné fiasko zahraniční vojenské intervence v ruské občanské válce. Tehdy také začala historická hanba Čs. legií, které ač se zavázaly Kolčaka ochraňovat, svou zbabělostí ho naopak zbavily života. Белочехи, jak se jim tehdy v Rusku říkalo, zůstali v dějinách občanské války v Rusku zapsáni jako zrádci. Чехособаки – jak je v některých místech podél ruské transsibiřské železnice místní lidé nazývali ­– tak pošpinili moderní českou vojenskou tradici podlostí hned při jejím vzniku.

Smrt zastřelením zajatého protivníka nebyla v ruské občanské válce ničím výjimečným. Přišlo tak o život mnoho bílých generálů či vysokých rudých velitelů, nemluvě o řadových vojácích. Smrt Kolčaka je však přece jen něco jiného. Nejen proto, že Kolčak nebyl zajat v boji, ale v důsledku zrady Legií, svých spojenců. Ale především proto, že byl celoruským vojenským a politickým vůdcem protibolševického hnutí. Přitom český polistopadový režim si vybral právě Legie poznamenané hanbou této zrady jako jednu z historických referencí své dějinné legitimity.  

Admirál by s vysokou pravděpodobností skončil špatně tak jako tak. Byl zločincem ne proto, že osobně střílel rukojmí, vypaloval vesnice a loupil co mu přišlo pod ruku. Zločinů se  dopouštěly jemu podřízené jednotky, podle mnohých ruských historiků i  Legionáři. A to ve značném rozsahu. Není známo, že by Kolčak brutalitě svých vojsk, včetně Čechů, bránil. A že o těch zločinech věděl, je v Rusku dokumentačně doloženo.

Fakt, že ho před popravčí četu poslali Legionáři, kteří se zavázali jej chránit, zůstává hanbou na české vojenské cti i po 100 letech. Bez ohledu na jakékoli další okolnosti. Současný český režim by tedy při příležitosti letošního kulatého výročí české zrady měl zaujmout stanovisko k této legionářské špinavosti.

Tento text není hodnocením Kolčakovy životní cesty či jeho úlohy v ruské občanské válce. Nezabýváme se blíže působením Legií v Rusku ani jejich vlivem (byl-li jaký) na vznik Československa. Zajímá nás dnes jen jejich zrada na Kolčakovi. Hlavně proto, že  „ ochrana bezpečnosti „ Admirála ze strany Legií byla podle všeho českým podvodem od samého počátku. „Záruky bezpečnosti“ Kolčakovi totiž Legie zjevně poskytly s vědomím, že jej předají Rudým jakmile to pro ně bude výhodné. To znamená jakmile jim Rudí umožní pokračovat v cestě jejich nekonečnými vlaky do Vladivostoku a tak vyvézt z Ruska veškerý majetek, ke kterému v Rusku v drtivé většině přišly násilím.

Velení Legií i jejich důstojnický sbor byli až na výjimky političtí analfabeti. Vedeny hlubokým nepochopením vývoje v Rusku Legie navíc zřejmě urychlily Říjnovou revoluci. S nadšením se u Zborova v létě 1917 vrhly do boje proti Rakušanům. Tedy už v době po Únorové revoluci 1917, za vlády Kerenského. Ten pod enormním tlakem Západu chtěl nadále pokračovat ve válce, zachovat Východní frontu proti Německu. Na Legie ale nikdo žádný tlak pokračovat ve válce nevyvíjel, byly v té době příliš bezvýznamné. Jejich velení se naivně domnívalo, že srážkami á la u Zborova snad Rusko porazí Rakousko a Německo. Přitom jen slepý neviděl , že pokračování války (tedy i bitvy typu Zborova ) hraje silně do karet bolševikům. „Mír“ a „chléb“ byla hesla s nimiž Lenin pak za několik měsíců vcelku lehce provedl Říjnovou revoluci.

Leninův mimořádně riskantní, ale jak se do půl roku ukázalo z hlediska zájmů bolševiků skvělý tah v Brest-Litovsku (vystoupení Ruska z války v březnu 1918), znamenal totální politickou prohru Francie, V.Británie i USA na Východě. S Východní frontou proti Ústředním mocnostem byl definitivní konec, obnovit ji bylo možné jen vojenskou porážkou bolševiků.

Separátní mír sovětského Ruska s císařským Německem učinil tlustou čáru přes rozpočet též Legiím. Cesta domů, tj. na Západ, se tím zavřela, takže Legie se musely vydat přes celé Rusko do Vladivostoku, aby se odtud propracovaly domů na lodích.

Západ sice Sověty nesnášel, ale bojovat s nimi svými armádami nemínil. Hlavně proto, že na Západní frontě se bojovalo až do listopadu 1918. Veřejnost západních zemí by kromě toho po 4 letech masakrů v zákopech nové rozsáhlé vojenské dobrodružství nepřijala. Navíc armáda ruské revoluce vstávala pod Trockého vedením neuvěřitelně rychle z popela. Politické vedení západních  zemí si proto vcelku rychle našlo  „užitečného idiota“, který bolševiky měl porazit za ně – Československé legie. Legie spolu s ruskou kontrarevolucí měly poměry v zemi vrátit před říjen 1917. „Čechoslováci“ – tak si tehdy říkali – si vytáhli protisovětskou kartu už od května 1918 (Čeljabinský incident) aktivně a sami  – začali bojovat  se Sověty. Pranic se neohlíželi na Masarykův pokyn zachovávat v ruské občanské válce neutralitu. To co druhdy nejen sovětská, ale dnes i ruská historiografie nazývají „ „vzpourou“ či „povstáním Čechoslováků“ bylo zpočátku vojensky úspěšné, Legie mj. obsadily značnou část trasy transibiřské železnice (Transsib). Vojenské úspěchy Legií byly ovšem dány zejména tím, že v létě a na podzim 1918 Rudá armáda v zásadě neexistovala, jen se formovala. Jakmile Lev Trockij pevně položil její základy, bojový zápal legionářů citelně ochladl a brzo vyprchal úplně.

Politická zabedněnost Legií

Politická slepota Legií na sklonku r.1919 dosáhla extrémní úrovně. Všichni na Sibiři věděli, že protikolčakovské a celkově revoluční nálady podél Transsibu byly v té době apogeu. Zvěrstva Bílých vojsk, zločiny Čechoslováků či Kolčakovo vracení půdy kulakům vyvolaly na  Sibiři nenávist. Přivedly ke zformování Sibiřských partyzánů, kteří život Bílých i Legií výrazně narušovali. Také velení cizích intervenčních vojsk v Rusku už v té době pochopilo že s Kolčakem je amen. Velitel Spojeneckých vojsk na Sibiři francuzský generál Maurice Janin v této situaci s chutí přehodil černého Petra na Čechoslováky a svěřil jim Kolčaka  „pod ochranu“. Velení Legií černého Petra rádo přijalo neboť osobou Admirála získalo silný trumf jak se s Rudými dohodnout o vlastním útěku ze Sibiře. O nějaké jeho ochraně nikdy seriozně nepřemýšlelo.  

Při všem svojem politickém diletantismu velení Legií vědělo, že středolevá (eseři a menševici) protibolševická politická koalice v Irkutsku (tzv. Polit- centrum-Политцентр ) je z města na útěku a hodlá předat moc bolševikům. Že tedy předání Kolčaka Politcentru je v realitě jeho předáním bolševikům a neznamená nic jiného než jeho cestu před popravčí četu.

Jak Legie k majetku přišly

Legionářům šlo – podle ruských zdrojů - především o možnost spolehlivě dovézt až do Vladivostoku tisíce ( !!?? ) vagonů naplněných  „vojenskou kořistí“. Rozuměj zbožím získaným většinou pochybnými a násilnými postředky při  „osvobozování Ruska od bolševiků“. Na Sibiři se pak dlouho říkalo: „Čechoslováci neukradli jen to co bylo přibité“. Admirál Kolčak mj. v posledních dnech své vlády ( v prosinci 1919 ) rozhodl o tom, že veškeré zboží, které budou Legie ve Vladivostoku překládat z vlaků na lodě projde pečlivou prohlídkou a proclením. To patrně uvedlo Čechoslováky do zuřivosti a posílilo jejich odhodlání se Kolčaka zbavit. Legie zůstanou také navždy spojeny i s uloupeným ruským  carským zlatým pokladem což je ale samostatný příběh.

Pro ilustraci politického „ rozhledu „ Legií uveďme, že Legionáři pod velením generála Gajdy 25. července 1918 vyhnali Rudé z Jekatěrinburgu. Gajdovi a jeho českému štábu tehdy nenapadlo nic lepšího než se usídlit v domě kupce Ipaťjeva. Tedy v domě kde týden před tím místní bolševici rozstříleli carskou rodinu. Legionářům byl ovšem osud cara a jeho rodiny úplně ukradený. Generál Gajda sice vytvořil jakousi vyšetřovací komisi, ta se ale nikdy nesešla.

Zrada Legionářů na Kolčakovi a jeho smrt počátkem roku 1920 přišly v době kdy Rudá armáda bílé jednotky na Sibiři a na Urale už v podstatě rozbila. Legie, pokud chtěly vyváznout z Ruska se zdravou kůží, se musely  nějak domluvit s Rudými. A domluvily se rychle – vydaly na smrt svého spojence Kolčaka.

Četná ruská literatura věnovaná Kolčakovi a Bílému hnutí, vyšlá po zániku SSSR, se shoduje na zrádcovské úloze Legií. Česká literatura, zdaleka méně četná, zradu Kolčaka většinou obchází mlčením.

Na vrcholku zrady stál zřejmě tehdejší velitel Legií, ve 30 letech už generál, Jan Syrový. Ten zradu nejen odsouhlasil, ale možná sám inicioval. O předání Kolčaka Legiemi Politcentru (rozuměj: bolševikům) věděl francouzský generál Janin, formálně Syrového nadřízený. Zda Syrovému zradu Kolčaka nařídil, nelze doložit. Vlakové soupravě kde drželi Legionáři Admirála Kolčaka „pod ochranou“  (rozuměj: v internaci), měl velet jakýsi poručík (či podporučík?) Borovička. Kolčaka měli ve vlaku Legií zatýkat s cílem předat ho nepříteli dva čeští důstojníci, jejichž jména se v ruské literatuře neuvádějí. Jméno T.G. Masaryka se v kauze Kolčak záhadně nevyskytuje vůbec.

Za 1. republiky patřily legionářské špičky k československé politické, vojenské a společenské smetánce. Řada Legionářů dosahovala v ČSR střemhlavé vojenské kariéry, včetně Jana Syrového. „Hrdinové ze Sibiře“ byli téměř národními ikonami (pokud se ovšem nepohlavkovali mezi sebou). V této situaci bylo samozřejmě nemyslitelné, aby se blíže rozebírala odpovědnost za zradu Legií vůči Kolčakovi. Kolčak proto byl v zásadě tabu téma.

Legie si v Rusku (a nejen ve věci Kolčak) vysloužily nenávist obou stran v ruské občanské válce – rudých i bílých. Takhle proti sobě postavit všechny hlavní strany konfliktu se českým vojákům před tím ani po tom nikdy a nikde ve světě „nepodařilo“. Polistopadový český režim zjevně neví co s tím a proto reaguje stejně jako jeho komunističtí předchůdci – mlčí.

Dlouhá léta od násilné Admirálovy smrti některé vášně v Rusku setřela. Jenže perestrojka a po ní zánik SSSR otevřely staré rány. Hybnou silou tu byla mocná kalná vlna ruského antikomunismu. Bílé hnutí a jeho vrchní velitel Admirál Kolčak se tak dostali do středu pozornosti.

Krvavá občanská válka a její nejvýznamnější osobnosti na obou stranách i přes uplynulé století ruskou veřejnost nadále rozdělují. Proto stojí v sibiřském Irkutsku Kolčakova socha. Proto se v Rusku vyskytuje několik pamětních desek připomínajících jeho osobnost. O Admirálovi se točí filmy, skládají písničky, zřizují se jeho mini-muzea, jeho jméno se dává ulicím některých měst. Současně ale ruská justice opakovaně odmítla několikeré pokusy o Kolčakovu rehabilitaci. Jiné pamětní desky či nápisy byly po jejich instalaci zničeny, poškozeny nebo po soudním rozhodnutí musely být odstraněny.

Na českou zradu se v Rusku nezapomnělo. V některých ruských městech podél trasy tažení Legií jsou symbolické památníky či pohřebiště legionářů instalované českou stranou. Jejich zřizování ovšem často provázela značná nepřízeň a nesouhlas místní veřejnosti, různých sdružení či politických stran. Někde takové pomníky Rusové prostě odmítli. Zrada totiž zůstane zradou i po 100 letech.

 

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

opatovice328

Ještě jsem neodolal a napíši k tomuto necudnému článku další svoje vyjádřní. České legie byly zařazeny pod velení francozských intervenčních vojsk v Rusku, tedy české legie se staly oficiální součástí intervence zahraničních zemí do Ruska. Nejvyšším velitelem zahraničních intervenčních vojsk byl francouzský generál Janin. Kde se vzali Francouzi v roce 2018 v Rusku? No přece byla to intervnence Francie a dalších zemí do vnitřních záležitostí Ruska, do které byli bohužel zatažení i čeští legionáři. To, že čeští legionáři podléhali vedení intervenčních vojsk v Rusku, plodilo neustálé rozbroje a vzpoury, čeští vojáci chtěli domů a zájem Francouzů a podlézavých českých generálů Medka a Bohdana Pavlů bylo jen to, naše vojska udržet v Rusku co nejdéle a co nejvíce jich využít pro boj  proti bolševikům. Dokonce musela být část českých legionářů odzbrojena díky vzpourám proti tomu, aby byl zdržován jejich odjezd z Ruska a využíváni pro boj proti Bolševikům.  Je to vážná skvrna na cti českých legionářů, že je Francouzi vmanipulovali do této posice, a to je také důvod, proč přijeli čeští legionářiu až v roce 1920 domů.

Pokud se tu ještě jednou objeví takováto ideologická škvára, jako tento článek, přestanu tuto stránku navštěvovat. Moje hodnocení úrovně tohoto článku je 3 x FUJ.   

Standa

Zvolenský nerozumí řídícím procesům a proto je jeho komentář jaký je. Zbytečný. Měl by si to více nastudovat. Jen tak na okraj - boševici (těch bylo cca  25000) spolu s vojenskou rozvědkou a gen. štábem a mnoho aristikracií provedli revoluci 1917. Lenin přijel vlakem+kumpáni(zaplombované vagony) a Trockij připlul z USA s kumpány parníkem - úkol rozložit Rusko na státečky. Stalin tomu zabránil -  to mu nikdy neodpustili a proto je tzv. největším katem (je to politická psí hlava), trockisté byli ti co nejvíce rozkládali Rusko-SSSR. Kolčak byl zrádce a zrada (na Východě) se neodpouští. Trockisté  Chruščov, Brežněv, Gorbačov a další nakonec SSSR rozložili a předali za Jelcina Američanům. Putin obnovil Rusko - to se také nezapomíná, Anglosasové byli hýbateli vždy proti Rusku a chtějí ho jako surovinový přívěsek k drancování ! Zvolenský to míchá záměrně.

opatovice328

Ještě bych se možná vyjádřil jasněji proti politickým manipulacím zde autora tohoto článku, který mi tedy hodně pohnul žlučí. Na přání Francouzů a díky podlézavosti některých českých generálů (Medek atd.) se podařilo vmanipulovat české legionáře do války v Rusku na straně Kolčaka. Nebylo ani zájmem českých legionářů a ani zájmem Bolševiků, aby do tohoto konfliktu Češi vstupovali, byl to naopak jen zájem Francouzů, kteří nakonec dosáhli svého a hroby českých legionářů v Rusku by měly být výčitkou bezcharakternosti českých generálů a politiků, poněvadž ke zneužití českých legionářů zřejmě nemohlo dojít bez vědomí Masaryka. Pokud tu chce autor někoho litovat, tak by to měli být jen a jen čeští legionáři, kteří byli zneužiti pro zájmy Francouzů. Obdobu bychom dnes mohli vidět v tvrzení, že v Afganistanu se bojuje za Prahu. Kolčak dostal, co si zasloužil. Doporučoval bych autorovi méně ideologie a více studia.   

opatovice328

Něco tak debilního, jsem hodně dlouho nečetl, po pravdě mě to hodně rozčílilo. Abych utěšil tohoto  ...., tak stojí Kolčakovi v Irkutsku dokonce i socha. Vzhledem k tomu, že můj dědeček byl legionářem, se cítím hluboc uražen, uražen od člověka, který neumí nic jiného, než lézt současnému režimu do zadku. Odporné bylo to, že české legionáře zatáhli francouští generálové (Janin) do občanské války v Rusku, a to nebylo dopředu domluveno, pokud se týkalo  stažení českých legií přes Vladivostok. Doporučuji knihu Legionářská odysea od Jurmana, tam je to řečeno, jak byli čeští legionáři zneužiti Francouzi. Já legionáře ani nezatracuji a ani neglorifikuji, ale jejich vystoupení u Sokolova a Bachmače proti Němcům převyšuje to, že se nechali zatáhnout do zasahování do ruských vnitřních záležitostí, ale za to prostí vojáci nemohli. Jen věřím, že tento autor se tu již neobjeví.

Pavel Franta

Zrádce se stal obětí zrady,  {#emotions_dlg.smile} jaké překvapení. Samozvaný admirál Kolčak byl přizván jako ministr války do vzdorovlády Ústavodárného shromáždění, kterou ustanovila antibolševická frakce strany Socialistů-Revolucionářů (eserů) a členové liberální strany Konstitučních demokratů (katedů), ačkoliv například předseda strany eserů a první a poslední zvolený předseda  ÚS před touto pošetilostí svoje soudruhy varoval. Krátce na to, ve spojení s několika kadety, Kolčak provedl puč, a prohlásil se velkohubě vládcem celého Ruska. A mimo jiné, zahájil na Sibiři kampaň proti marxismu, tedy začal kromě svých dosavadních spojenců ze strany eserů, pronásledovat i ostatní neutrální a probolševické esery, levé esery, menševiky a bolševiky, tedy členy stran, které v posledních volbách na konci roky 1917 získaly 85% voličských hlasů.

Kolčak byl tedy geniální politický stratég {#emotions_dlg.laughing}. Díky němu se nakonec i celá strana eserů postavila na stranu bolševiků (menševici tak učinili hned na začátku občanské války, leví eseři byli od prosince koaličním partnerem druhé vlády Lenina, až do podepsání Brest-Litevského míru, spojenectví levých eserů s bolševiky pak vydrželo až do vraždy německého velvyslance Mirbacha příslušníky Čeky ze strany levých eserů). Eseři na podzim roku 1918 především díky Kolčakovi podepsali s bolševiky spojeneckou dohodu, a sloučili eserskou Lidovou armádu s Rudou armádou. Tím dostali bolševici na svoji stranu prakticky celou demokratickou opozici (liberálové byli slabí, dokonce část se jich hned přidala na stranu bolševiků). Takže stavět se na stranu bílých, to bylo ze strany Legií hodně ošemetné, takže nakonec si to musili u ruských politiků nějak kompenzovat.  

Čeští legionáři vydali Kolčaka do rukou řádného soudu, a ten vynesl rozsudek, jaký si zasloužil. Není nic, čeho by měli litovat. Navíc, pokud jde o politické preference Československých legií v Rusku, tak 10% legionářů sympatizovalo s bolševiky, 80% byli stoupenci socialistických stran, Kolčak musel být šílenec, když si vybral legie jako spojence. Navíc jim velel Francouz, a Kolčak byl chráněnec Britů, takže je to pak jasný, další skvělý motiv. {#emotions_dlg.laughing}