150 let od vzniku dějinami prokleté německé Říše

Válka mezitím pokračovala a zaměřila se na obléhání a bombardování nedaleké Paříže, kterou se snažila vyhladovět. Název byl přitom původně nepřijatelný pro jihoněmecké státy, které trvaly na své nezávislosti. V jejich uších to znělo jako pruský nárok na všechny německé státy, když  před vyhlášením Bismarck prosadil titul „německý císař“, ale  de iure již existovala Jednotná německá říše  podle ústavního práva.

To bylo učiněno    již v roce 1867, založením Severoněmecké konfederace. Už tehdy bylo jasné, že dříve či později budou do této severoněmecké aliance  zahrnuty i jižní německé státy. Prvého ledna 1871 schválily pak státní parlamenty států v severoněmecké konfederaci  království Bavorska a Württembergu, jakož i velkovévodství Baden a Hessen-Darmstadtu  rozšířenou ústavu  a pouze se nepodařilo tento státní úvar pojmenovat na „Německá říše“. Parlament se nakonec rozhodl požádat pruského krále, aby přijal císařskou korunu. A  jak poznamenali historici: „Politici, armáda a diplomaté vždy zabírají v dějinách sjednocení říše hodně prostoru, ale bez desetiletí práce poslanců by nová říše nemohla vzniknout.“

Založení Německé říše před 150 lety - mezi feudálním státem a průmyslovou společností - bylo  válečným zrozením, které nakonec vedlo k radikálnímu nacionalismu.  Státu vládla šlechta, v jeho  ekonomice prosperovala buržoazie podporovaná vyspělou  vědou. První čtyři desetiletí  byla víceméně mírumilovná, i když politicky a sociálně hluboce rozdělená, Novou říši to hluboce poznamenalo.

Její zánik však začal začátkem první světové války v srpnu 1914, kterou prohrála a změnila se z císařství v republiku.  Nakonec skončila katastrofálně, když v roce 1933 jí přejmenoval Rakušan Adolf Hitler v Třetí říši a převzal jako diktátor její vedení na dvanáctiletou katastrofickou cestu, která ji změnila  doslova v trosky.  Německa říše, která začala a končila válku tak trvala 75 let.

i