Brexit – never ending story

brexit 0606
22.3.2019 18:29
Britská politická elita již po několikáté v historii fatálně selhala. Minulý týden jsme si připomínali 15. březen 1939 a také selhání Britů a Francouzů, respektive jejich premiérů, v září roku 1938 v Mnichově. Tehdy Chamberlain a Daladier vydali Hitlerovi na milost a nemilost pevnost zvanou Československo. Obsazení naší země německou okupační armádou v březnu 1939 bylo jen logickým vyústěním Mnichova. Politikou appeasementu Britové otevřeli cestu Hitlerovi do Evropy a ubezpečili ho, že západní demokracie prostě nejsou schopné efektivního odporu vůči jeho agresivní politice. To vyústilo ve strašlivou porážku Francie v červnu 1940. Vyplynulo z toho také to, že Hitler prakticky ovládl, s výjimkou izolované Velké Británie, celou západní a střední Evropu.

Mohli bychom se vrátit také k selhání britské politické elity těsně před I. světovou válkou. Tehdy to byla právě Velká Británie, která mohla mírnit obě strany konfliktu, zejména Německo, ale také svého spojence Francii. Výsledkem I. světové války bylo nezměrné utrpení civilního obyvatelstva, desetimilionové počty padlých, vlastně vybití velké části mladých Britů, Francouzů, Němců a dalších. A také sociální revoluce v Rusku....

Britská politická scéna je v současnosti tragicky rozdělena. Ve svých názorech je rozdělena zejména vládní konzervativní strana, jejíž část chce tzv. tvrdý Brexit, tedy odchod Británie z EU bez jakékoli dohody. To by sice Britům na jedné straně ušetřilo peníze, které budou jinak platit do unijního rozpočtu, podobně jako Švýcaři či Norové, za přístup na trh zemí EU. Na druhé straně by je to připravilo nejen o volný pohyb osob se zeměmi EU (toho zřejmě neželí, protože třeba sestry do nemocnic si přece můžou opatřit levněji v Bangladéši či v Indii), ale také o bezcelní zónu. Přitom je potřeba vědět, že struktura britského obchodu se od roku 1975, kdy Británie vstoupila do Evropského společenství dosud, diametrálně změnila. Dnes nejméně tři čtvrtiny britského zahraničního obchodu jsou právě se zeměmi EU. Do poloviny 70. let byl mnohem větší podíl než nyní britského obchodu se zeměmi Britskeho společenství národů. Nyní je všechno jinak. Druhou část poslanců britských toryů tvoří ti, kteří jsou ochotni souhlasit s dohodou uzavřenou s EU. Část z nich si ovšem myslí, že by se EU dala dotlačit ještě k nějaké pro Británii výhodnější dohodě. A malá část konzervativních poslanců se domnívá, že by bylo nejlépe zůstat v EU.

Britští labouristé hrají složitou hru. Nechtějí ztratit své voliče. 80% členů Labour Party je proevropských, ale zhruba 40% jejích voličů je pro Brexit. To je složitá situace. Najít rozumnou cestu mezi těmito krajními polohami a neztratit přitom voliče. Labouristé před pár týdny navrhli v Dolní sněmovně opakování referenda. To sněmovna odmítla. Takže obě velké politické strany v Británii jsou ve velmi složité situaci, ze které vybřednout bez politických ztrát se zřejmě nedá. Britská premiérka požádala Evropskou unii o prodloužení termínu odchodu o dva měsíce. Evropští lídři, kteří se dnes scházejí v Bruselu, by jí měli dát jasně najevo, že je to konečný termín a že nemůže politickou krizi vzniklou neschopností a sobectvím britské politické elity, přenášet ještě dále do Evropy. Pokud se britští poslanci nevzpamatují a neodhlasují alespoň dohodu, kterou premiérka připravila s vyjednavači EU, je potřeba je nechat povařit ve vlastní šťávě. Jsou pro svojí hloupostí toxičtí pro celou Evropu. Británie prostě má své zájmy, vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. A pokud se část politické elity, zejména v konzervativní straně, domnívá, že je Británie stále ještě první světovou mocností z doby královny Viktorie, tak je ponechme v jejich halucinacích.

Pravdu má francouzský prezident Macron, že krizi je potřeba rázně ukončit a věnovat se vlastním problémům unie. A Britové ať se věnují svému. To, že případný tvrdý Brexit poškodí Británii, ale i státy EU za kanálem La Manche, je věc, kterou je potřeba již přijmout jako fakt. Pozoruhodná je jedna aktivita občanské veřejnosti v Británii. Za tři dny získala petice proti odchodu Británie z EU již tři miliony podpisů. Britská Dolní sněmovna se tedy s ní, s jejím obsahem, musí zabývat. Ale není možné čekat nějaké zázraky. Toryové se nevymaní ze svých chyb a budou hlasovat proti opakování referenda.

Když se podívám na vývoj na finančních trzích, musím konstatovat, že Brexit je vnímán jako jeden z faktorů, které zvyšují jejich nejistotu. Je to smutné. A proto je potřeba tuhle krizi vzniklou z neumětelství britských politiků rychle ukončit. A to tak, aby dopadla co nejméně na bedra obyčejných občanů států EU, včetně Čechů.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.