Čím méně vím, tím lépe spím

campbell 0617
13.3.2020 18:11
Staré pravidlo použité pro název příspěvku platí i pro současnou situaci s koronavirusem. Komplexní situaci s očividnými prvky paniky, chaosu a bezradnosti způsobují masová média, sociální sítě a pokrytecká snaha moci o transparentnost a klid ve společnosti. Ani jedna z uvedené trojice nenabízí informace s referencemi, možnost srovnání a tím přípravu na přestavitelné následky pandemie nejenom pro život EU a v EU.

Je nejvyšší čas si proto připomenout, že žijeme v době vyspělého informačního terorismu, potřebného testování již z velké části neurotické společnosti na úroveň kritického myšlení a v neposlední řadě, jak daleko jsme došli se ztrátou psychického zdraví společnosti.

Jestliže informační terorismus demoralizuje již beztak agresivní společnost, to deficit kritického myšlení určuje míru akceptace podčinění se zájmům neviditelné moci a vlastníků několika málo klíčových médií a jejich slouhů určujících obsah masových médií ve světě. Uvedený pár – informační terorismus a testování společnosti společně se ztrátou psychického zdraví společnosti dokazují neudržitelnost globalizovaného hospodářsko – politického systému a jeho nedemokraticky předurčeným dalším vývojem s pomocí neregulovaných nadnárodních technologických koncernů a zkorumpovaných politických slouhů.

Za necelých šest týdnů tomu bude 24 let (26.4.1986) co došlo k Černobylské havárii, dnes, před 9 roky (11.3. 2011) došlo k druhé nejzávažnější havárii v historii jaderné energetiky: Fukušimě. Havárie vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o využívání jaderné energie. V Německu způsobila obrat v energetické koncepci. Výsledkem je neprodloužení jaderným elektrárnám provoz, dočasné uzavření 7 JE a zvýšení ceny elektrické energie na německém trhu až o 18 % již v dubnu 2011. Proč se zmiňuji o haváriích jaderných elektráren?  

Je obtížné přesně určit počet úmrtí způsobených událostmi v Černobylu i ve Fukušimě. Není a nebylo obtížné ale zjistit a dokázat, že hlavní příčinou havárií byl člověk, jeho nedostatečná kompetentnost a nepřipravenost pro krizový postup při řešení havárie a jejích následků. V obou případech však způsob komunikace a konání politiků nabízejí zajímavé srovnání se současnou situací doprovázenou pandemií koronavirusu.

Černobylská a Fukušimská havárie představovaly potenciálně mnohem větší a komplexnější nebezpečí, než koronavirus. V případě Černobylu se proto jednalo v začátku havárie o prakticky utajovanou záležitost, dovolující mimo jiné oslavy 1. května v Kyjevě, přestože byla zjištěna zvýšená radioaktivita v Dukovanech již v pondělí 28. dubna 1986, tj. dva dny po havárii. Masová média a sociální sítě nebyly schopny vytvořit situaci paniky, chaosu a bezradnosti podobnou té současné. Kvalitativně jiná situace byla v případě Fukušimi, pouhých 15 let po Černobylu. Ta vyvrcholila až pět let později, v červnu roku 2016. Společnost TEPCO tehdy přiznala, že první dva měsíce po jaderné havárii lhala veřejnosti o rozsahu katastrofy. Prý se to dělo na nátlak japonského premiéra Naoto Kana. Jak je tomu v případě koronavirusu?

S pravděpodobností hraničící s jistotou, na základě veřejně dostupných laboratorních výsledků (na příkladu kombinace SARS a AIDS, poškozující jak plíce, tak imunitní systém) lze již dnes tvrdit, že příčinou havárie s koronavirusem není člověk, jeho nedostatečná kompetentnost a nepřipravenost pro krizový postup řešení havárie a jejích následků. Jestliže je tvrzení pravdivé, nabízí se jako příčina lidský úmysl. Protože náhody neexistují. V takovém případě a v kontextu probíhající transformace světového politického – hospodářského a vojenského řádu lze s pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdit, že se oficiálně nikdy nedovíme, kdo je autorem a vykonavatelem lidského úmyslu. Kromě toho je nezbytné si uvědomit, že první objevení onemocnění koronavirusem v ČLR nepředstavuje důkaz, že se jedná o v ČLR vyrobený virus nebo, že se jedná o realizaci úmyslu Číňanů.

Současný hospodářsko – politický systém a proto i jeho komplexní transformační proces charakterizuje a popisuje známý krátký smyslový výraz: Homo homini lupus est - Člověk člověku vlkem jest. Smyslový výraz pochází z komedie Asinaria římského básníka Titus Maccius Plautus (ca. 254–184 před n.l.). V originálu je uveden lupus na začátku, kdy obchodník říká: upus est homo homini, non homo, quom qualis sit non novit.(překlad autora příspěvku: Člověk je člověku vlkem, a žádný člověk, do té doby než ví, jaký je ten druhý, tj. než se poznají). Smyslový výraz je potřeba chápat i v kontextu druhé části. O ní se ví již méně: Facias ipse quod faciamus nobis suades. Tj. dělej to, co říkáš, co kážeš.

Anglický politický filozof a spoluzakladatel materialismu ve filozofii Thomas Hobbs (1588 – 1679) známý většině čtenářů knihou Leviathan (1651) a teorií společenské smlouvy, použil uvedený krátký smyslový výraz pro popis vztahu mezi člověkem vytvořenými státy. Tím Hobbs zahrnul do obsahu smyslového výrazu i války mezi státy.

Protože vztahy mezi spojenci, státy a systémy jsou narušené, nacházíme se v procesu transformace. Ta je doprovázená více úrovňovou válkou. Proto nedává smysl očekávat od současného vedení republiky a EU více, než co samo dělá pro udržení se u moci bez občanského násilí. Bod návratu (point of no return) jsme proletěli. Alternativní řešení pro bezpečné přistání jsme z důvodů lpění na pseudo – demokracii, ve falešné víře v naší moc a nepřiznáním svých chyb, a proto děláním dalších, nedopustili. Proto dnes můžeme pouze bezmocně a ve strachu přihlížet dění ve světě, které představuje poslední výzvu.

Co znamená poslední výzva, může pomoci pochopit americký thriller z roku 1991- Last call. Nebo kooperativní detektivní hra založená na principu Q Systém: deduktivní minihře, ve které se hráčům formou krátkého úvodu představí složitá záhada, jíž musí společně (nebo 1 hráč samotný) vyřešit. Pomocí jednoduchých pravidel musí analyzovat stopy, diskutovat o teoriích a pokusit se kolektivní dedukcí vyřešit záhadu. Kdo raději čte: okultistická novela Tima Powerse, Poslední výzva, je zasazená do prostředí paralelního gangsterského světa Las Vegas, vypráví příběh jednookého profesionálního hazardního hráče, který zjišťuje, že není skutečným vítězem dávné partie pokeru, a snaží se vyhrát zpět vlastní duši.

Dříve než se zítřek stane včerejškem, lidé často přehlédnou šance, které jim nabízí dnešek. Proto, čím méně vím, tím lépe spím a nemám strach ze smrti, ale z pomalého nedůstojného umírání. Souhlasu netřeba.  

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Bigo2

Kéž by to bylo 24 let od Černobylu, ale nanštěstí už je to 34... Ani ta Fukušima nebyla 15 let poté, ale 25...

Dona

Pán doktor Campbell,

žiaľ, možno až 99% ľudí pod pojmami kritické myslenie chápe kritiku, kritizovanie.

Kritické myslenie v procese analýzy je nevyhnutné, no musí sa nachádzať na začiatku, prípadne cca v polovici cesty ku konečnému výsledku. Konečným výsledkom by mal byť návod, cesta, riešenie, objav, pomoc, rada,....Mnohí zostanú v procese myslenia stáť práve na kritike bez výsledného  riešenia. 

Ťažko si spojíme, alebo zameníme kritické myslenie s jasným myslením. Buď preto, že sa udomácnilo v našom myslení ako kritika, alebo je nutné hľadať nový názov pre jasné myslenie. Ale to už sme v oblasti filozofie.

Prajem peknú nedeľu.

campbell

Kritické myšlení v profesionální praxi (analytiků apod.) znamená JASNÉ myšlení, ne kritizování. V tomto smyslu prosím o omluvu nedostatku vysvětlení pojmu. 

Dona

Medzi mojimi knihami som našla knihu Ivana Lesného O chorobách mocných. Čítala som ju strašne dávno, tak teraz si ju znova prečítam. Autor sa zaoberá najmä neurologickými chorobami od Caesara až po Habsburgovcov. Uvedomujem si, že okrem pána F. Koukolíka, som nestretla knihu o chorobách mocných v moderných dejinách. Avšak pre poznanie súčasného stavu spoločnosti úplne postačia výsledky práce pána Koukolíka. 

Do vyhľadávača si zadáme psychopati v politike - a bude mnohým jasné, že kým kedysi vládli telesne a geneticky poškodení, ktorí vládli podľa dedičného práva - v súčasnosti sú to telesne zdraví s vysokoškolským diplomom, sympatickí svojou tvárou a vzhľadom = temer modely a modelky, skvelí rétori s miliónmi vo vrecku - ale postihnutí modernými psychickými vadami.

Kam mierim s týmto úvodom ? Od ostatných primátov sa líšime len schopnosťou myslieť a rozprávať. A práve útoky, mučenie, týranie a manipulácia s ľudským myslením sa v moderných dejínách stala najúčinnejšia zbraň a metóda k ovládnutiu spoločnosti. Preto môžem len podporiť názor pána Campbella, že žijeme v dobe vyspelého informačného teroru

Okrem rastúceho toku informácií všetkého druhu, ktorý spôsobuje zmätky a chaos v hlavách ľudí, spoločnosť je neurotická - podľa môjho názoru - najmä pod vplyvom strachu. Strach každého druhu terorizuje spoločnosť rovnako, ako bombardovanie informáciami, či získavaním informácií ( pre mnohých sa stalo hobby čítanie, počúvanie a pozeranie televíznych debát, správ...)

Spoločnosť je v súčasnosti do takej mieri bohatá a rozmaznaná zdravotnou starostlivosťou, školstvom, konzumom, slobodou, demokraciou, ..... že odmieta, kolabuje, hysteričí, panikárčí... pri odobratí čo i len jedného kamienka z mozaiky vytvoreného blahobytu. Strach nemá ten, ktorý nemá o čo prísť - len o život.

Žiadna škola, nikto nenaučí ľudí selektovať informácie, pokiaľ človek nemá vrodenú schopnosť k takejto myšlienkovej operácii. K základným myšlienkovým operáciám patrí analýza, komparácia = porovnávanie, triedenie, generalizácia, abstrakcia. Stačí, že jedna z týchto operácii vypadne, alebo zanikne, alebo je podceňovaná, zámerne vynechaná - výsledok myslenia musí byť chybný. Aby zlyhali myšlienkové operácie stačí nesprávne chápanie pojmov, nesprávne použitie, či tvorenie pojmov , nedostatok predstavivosti pri videní a chápaní symbolov, obrazov - a získa sa nesprávne pochopenie čohokoľvek. Výsledkom je hystéria, paranoia, schizofrénia, sociopatia, neuróza, apatia, agresia....

Nesúhlasím s tými odborníkmi, ktorí tvrdia, že chýba kritické myslenie, že je treba naučiť ľudí myslieť kriticky. Čo si predstavujú pod pojmom kritické myslenie nikto z nich neupresnil. Naviac, v spoločnosti je nadmiera kritiky. Kritika pre kritiku. Kritizuje sa, len aby sa kritizovalo. Kto sa chce zviditeľniť, musí kritizovať. Preto nesúhlasím s tak všeobecným používaním kritického myslenia. Kvôli prevládajúcej kritike v spoločnosti, nie je miesto pre pozitívne názory, pre pozitívne hodnotenie čohokoľvek - napríklad pozitívne výsledky vlády sú pre média " nepredajným " artiklom. Na druhej strane, ľudia berú všetky pozitíva za samozrejmosť o ktorej škoda hovoriť.

Aj kritike musia predchádzať všetky myšlienkové operácie a prostriedky pochopenia. Inak je bezcenná a môže slúžiť len ako zbraň, bič, palica... na niekoho, či proti niekomu, niečomu.