Co budou znamenat rakety USA v Asii?

Jiri-Paroubek-1403-05
7.8.2019 16:39
Vzpomínám si na debaty, které probíhaly v někdejším vedení ČSSD v roce 1990. Tehdejší předseda strany, americký a český občan a „historický“ sociální demokrat Jiří Horák, samozřejmě prosazoval, aby ČSSD podpořila vstup republiky do NATO. Měl pro to řadu důvodů. Mezi těmito důvody byla také potřeba odlišit se od druhé levicové strany, kterou byli komunisté. V atmosféře ostrých útoků na levici, která byla v českých médiích počátkem 90. let, to byl důležitý taktický tah.

Druhý můj osobní přítel, se kterým jsem v té době vedle J. Horáka úzce spolupracoval, Přemysl Janýr, měl na věc jiný názor. Byl aktivním členem rakouské sociální demokracie a blízkým spolupracovníkem legendárního sociálně demokratického rakouského kancléře Bruno Kreiskyho. V interních rozhovorech prosazoval českou neutralitu. Přiznám se, že z řady důvodů jsem tento jeho názor nesdílel. NATO v té době mělo poněkud jiný charakter než má nyní. Tehdy se zdálo, že má pouze obranné ambice, zaměřené na Evropu.

Ale už v 90. letech začala expanze NATO do střední a východní Evropy. I to bylo pro mě ještě srozumitelné. Ale další expanze této organizace na hranice Evropy a Asie na Kavkazu, tedy do tradiční oblasti zájmů Ruska, již pro mě není příliš pochopitelná. A stejně tak nebo ještě více pro mě není pochopitelná zjevná snaha rozšířit vliv NATO na Ukrajinu. To by znamenalo, že armády NATO budou vlastně již na dostřel od Moskvy.

Při tradiční a po generace se projevující vlastnosti ruských vůdců přeceňovat bezpečnostní rizika za hranicemi své země, takovýto vývoj Rusko samozřejmě stresuje a vynucuje si různá protiopatření. Jedním z takových protiopatření byla anexe Krymu, neboť vcelku reálně hrozilo, že ruská černomořská (a tedy i středomořská) flotila ztratí svůj hlavní přístav Sevastopol na Krymu a tedy pozbude jakéhokoliv významu.

Před pár dny se vyjádřil americký ministr obrany, poté co bylo konstatováno ukončení platnosti jedné ze smluv limitujících rozvoj raketových systémů na straně USA a Ruska, že se USA připravují na umístění raket středního doletu v Asii. Bude velmi zajímavé vidět, která z asijských zemí bude tou základnou pro takovouto americkou politiku, při jejímž uplatnění budou rakety středního doletu namířeny na Čínu a na Rusko. V tuto chvíli si to opravdu neumím představit.

Nemyslím si, že by ani tak věrný spojenec USA, jakým je Japonsko, mohl s ohledem na naprosto převažující antimilitaristickou náladu v zemi k takovému činu přistoupit. Ale hlavně, považuji tuto aktivitu za něco, co by vedlo ke zcela zbytečné eskalaci mezinárodního napětí. V situaci, kdy se narušují reálné a fungující obchodní vazby mezi USA a Čínou (s Ruskem jsou již dávno narušeny), to vidím jako možnou cestu k vojenskému střetu.

V tradicích Číny v její nejméně tři tisíce let trvající existenci prakticky nenajdeme období, kdy by Čína expandovala tak, jako to činily od 16. století jiné, evropské mocnosti. Dnes si Čína hájí své teritorium a samozřejmě její zájmovou oblastí je i Jihočínské moře, kde, jak se zdá, je schopna najít dohodu se svými sousedy (což ukazuje např. dialog s filipínským prezidentem).

Spojené státy možná celé toto intermezzo svého ministra zamýšlejí jen jako výzvu k novým jednáním o nové smlouvě o omezení raket, zahrnující nejen Rusko a USA, ale také Čínu.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Vstup do NATO byl proveden rychle, bez referenda!
V ČSSD bylo pár těch, kteří upozorňovali 
na problematické stránky NATO.
A to faktická "spolupráce" NATO a vojsk varšavské smlouvy před vpádem v r. 68 do tehdejší ČSSR.

Ślo např. o domluvy, aby se nějak "nepromíchala" západoněmecká a americká vojska v tehdejším SRN.

Dalším problematickým bodem byla "nečinnost" NATO při turecké okupaci části Kypru.
A ještě před tím byla velmi zákeřná  operace Claudio, hlavně v Italii.

Útoky na Jugoslavii byly českým občanům dost proti srsti.
Při ostřelování Dubrovníka jsem s spojil s př. Horákem a žádal jsem ho, aby ČSSD protestovala, 
on reagoval, že to by bylo tzv.  zpolitizování věci.

Při vstupu do NATO, současně vstoupilo více států býv. Var. smlouvy
se v Praze (v tehdejší "kavárně")  dost často diskutovalo o napojení tehdejších některých
českých politiků na západní zvláštní služby, jmenovitě se diskutovalo o Tigridovi, Horákovi
(byla svědectví o tom, že americká vysoká škola, College, kde J. Horák učil, byla prý částěčně i pracovištěm CIA)
a pokud si vzpomínám i o Tošovském.

Kriticky se k NATO stavěl (a pořád staví) Petr Uhl.
Nemálo se mluvilo i o tzv. druhých Štěchovicích, 
kdy si měla americká CIA si odvést řadu kopií z archivů StB.
Snažil jsem se o těchto věcech mluvit se řadou poslanců a později i ministrů ČSSD, 
žádný z nich výše uvedené věci výslovně nepopřel.


Vlastní vstup byl za vlády ČSSD.
Původně ČSSD navrhovalé referendům se nekonalo.
Tehdy se předpokládalo, i že ČR zůstane bezv základen cizích států.
Později jsme se snažili o základnu USA v Brdech.
Proti nýní vznikly prakticky největší protesty od r. 89.
Údajne mělo jít o sledování iránských raket, ale řada analýz upozornila na to, 
že onen uvažovaný radar může sledovat i území Ruska.

Poté se vynořily úvahy, po přijetí postsovětských zemí NATO tzv. začne divočit, 
které byly tehdy tvrdě vysmívány.
Tyto úvahy se potvrdily.
Země NATO aktivně rozpoutaly na severu Afriky a na Arabském poloostrově řadu tzv. barevných revolucí.
Vojáci NATO pak začli působit na Porošenkově Ukrajině jako poradci, 
čož bylo bráno jako velice riskantní faktor, ohrožující i Českou republiku.
Dalším stupněm eskalace byly základny USA v Polsku a cvičení NATO v pobaltských republikách.

Po připojení Krymu k Rusku došlo ke  zmražení činností orgánu Rada NATO - Rusko.
T.č. se připravuje US základna na černomořském pobřeží Ukrajiny.

A nechvalně známou "tečkou" je vypovězení smlouvy INF ze strany USA.

Popsané skutečnosti jsou některými mezinárodními organizacemi
(viz Stockholmský ústav pro výzkum míru) hodnoceny jako stejně nebezpečné pro světový mír jako byla karibská krize.

J. Paroubek o řadě věcí z této problematiky ví.

Třeba právě např. operace Claudio, dokazuje, že v době našeho vstupu (a i před ním) hrálo NATO obdobně militantní úlohu 

jako dnes.