Do důchodu později? Někdo asi neumí počítat

valenčík radim 11
11.9.2019 11:57
Ministryně financi Schillerová vypustila pokusný balónek, když navrhla s odvoláním na "Zpráva o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj" zpracovanou v polovině tohoto roku MPSV s odvoláním na analýzy ČSÚ otevřít otázku prodloužení odchodu do důchodu nad hranici 65 let.

Vyvolala značnou nevoli nejen u veřejnosti, ale proti se postavila i ministryně práce a sociálních věcí Maláčová, v jejímž resortu byl příslušný materiál zpracován. Podívejme se na inkriminovanou část materiálu:

 Osoby, které v současné době odcházejí do starobního důchodu, stráví v průměru v důchodu zhruba 21,5 roku. Průměrná doba strávená v důchodu bude mít tendenci k velmi mírnému poklesu, a to v horizontu těsně za rok 2030, kdy bude na tento indikátor působit vyšší dynamika zvyšování důchodového věku žen a dojde ke sjednocení důchodového věku u mužů a žen. Poté bude postupně narůstat v souladu s očekávaným růstem střední délky života a v horizontu projekce dosáhne necelých 25 let, tj. vzroste o zhruba 3,5 roku.

Na základě znění § 4a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, musí tato zpráva obsahovat "informaci o tom, jak by měl být důchodový věk stanoven, aby bylo dosaženo stavu, kdy by očekávaná střední délka života jednotlivých generací při jeho dosažení činila jednu čtvrtinu součtu tohoto věku a této očekávané střední délky života, a to pro všechny osoby, které dosáhly v roce předložení zprávy věku 25-54 let." (Tato informace vychází z údajů zpracovaných Českým statistickým úřadem v jeho zprávě dle § 10b téhož zákona. Pro tuto zprávu jsou osobami ve věku 25 –54 let, osoby narozené mezi roky 1965 a 1994. Pro osoby narozené v roce 1965 je věk naplňující podmínku čtvrtiny života nižší než současný důchodový věk, což platí až po generaci narozenou v roce 1968. Následně se tento věk postupně zvyšuje a u poslední generace osob narozených v roce 1994 činí tento věk 67,2 roku, tj. o zhruba 2 roky více než je současný důchodový věk. (s. 9)

Tak si zkusme trochu započítat. Jsou to jednoduché počty:

Pokud jsou 67,2 roků ¾ průměrného života člověka, pak by lidé, kteří budou odcházet do důchodu v tomto věku někdy v polovině tohoto století (narození těsně před začátkem tohoto století), měli mít očekávanou průměrnou dobu dožití 89,6 roku (67,2 vydělíme třemi a tuto třetinu přičteme k 67,2).

Tak to tedy ne. Je to nesmysl jak z lékařského, tak i statistického hlediska. Nedivím se, že se Maláčová postavila proti.

Mimo jiné - v celém materiálu předpokládaný věk dožití v průměru 89,6 roku není uveden. Patrně z logických důvodů. Nikdo by to totiž nemohl brát vážně.

Asi se předpokládalo, že se už úspěšně podařilo odnaučit lidi počítat. Pokud vezme mnohem realističtější propočet Národní rozpočtové rady, tak při očekávané době dožití lidí, kteří budou pracovat 65 + něco navíc, dejme tomu 82-83 let (víc to průměrně nebude), a zúžení čtvrtiny na pětinu života v důchodovém věku máme rezervu paušálního prodloužení doby odchodu do důchodu 5-7 měsíců, tedy nic moc.

Tady prostě realita naráží na samotnou podstatu penzijního pojištění. Pojistnou událostí je ztráta schopnosti získat prostředky k obživě výdělečnou činností v důsledku dopadů procesu stárnutí. Tj. situace, která je svým způsobem invaliditou způsobenou procesem stárnutí. Ta má ovšem u různých lidí výrazně odlišný průběh. Proto nelze jít cestou paušálního prodlužování doby odchodu do důchodu, ale cestou solidarity mezi těmi, u nichž pojistná událost nastane, a u nichž ještě nenastala. Z podstaty věci samotné.

Paušálním prodlužováním doby odchodu do důchodu prostě cesta k řešení problémů penzijního systému nevede. A kudy vede? Cestou motivovaného prodloužení doby produktivního uplatnění na základě dobrovolné individuální volby. Například zavedením námi navrhované plně zásluhové postgraduální nadstavby současného systému průběžného penzijního pojištění. Lze uvažovat i jiné možností. Hlavní je, že systém musí být silně motivující a současně obsahovat příslušný prvek pojistné solidarity.

Mimo jiné, dle našich odhadů efekt z jednoho jedince je při vynuceném paušálním prodloužení doby produktivního uplatnění 10x nižší než při dobrovolném prodloužení doby produktivního uplatnění založeném na motivaci. Kromě toho – dobrovolné prodloužení při současném rozvolňování pracovního vypětí dává člověku oprávněný pocit potřebnosti a důstojnosti. Nejde tedy jen o to, zda člověk bude ve vyšším věku pracovat, ale jakou bude mít práci, co mu práce bude přinášet z hlediska naplnění smyslu jeho života, z hlediska reálných prožitků.

Pokud během pěti let začneme realizovat komplexní koncepci zvýšení efektivnosti těch odvětví produktivních služeb, které umožňují prodloužit dobu dobrovolného produktivního uplatnění člověka, a půjdeme cestou zvýšení motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění zabudovaných do penzijního systému, krásně všechno stihneme do poloviny 30. let tohoto století, kdy bude nutné udržitelnost penzijního systému řešit.

Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita http://radimvalencik.pise.cz/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Příznačnost přerušení kontinuity přirozeného přírodního, popřípadě společenského vývoje nejrůznějšími neuměteli, kteří se náhodou dostali k moci bije do očí i při dobudovávání systému mafiánského kapitalismu v naší kdysi otčině. Tento systém eufemistcky lze definovat jako naprostý chaos a dezintegraci společnosti. Na jedné straně se nám namlouvá jak tento systém dokonale vyhovuje, ale zamlčuje se, že dokonale funguje toliko pro nejrůznější šejdíře. Co si máme myslet o nerůznějších experimentech, kteří naši do slova do písmene ohlupovači, činí ohledně důchodového systému. Samozřejmě, že si přejí starobní důchody zrušit, ovšem své hnusné plány samozřejmě, maskují líbívými řečmi o reformách tohoto systému. Na jedné straně nás důchodce posílají do hrobu a na straně druhé nás oblbují tím, že důchodcům přidají 900 Kč/měsičně. Diskretně však zamlčí, že důchody máme o dvě třetiny nižší než u našich současných pánů v Německu.

    Jako symptomatické pro debilnost zdejšího vykořisťovacího systému se tudíž jeví i tyto čachry a machry ohledně důchodů, kdy tradičně vždy přispívala mladší generace na důchody té starší. Ovšem banksteři musí vydělávat na všem, odmyslíme- li se, že i na lidském neštěstí, tak samozřejmě i na důchodech, viz. důchodové spoření. Stát na jedné straně vyhlásí, že bude toto spoření dotovat, ovšem lstiví bankéři nalákávaji důvěřivé blbé ovečky na zhodnocení těchto příspěvku investováním. Ohloupení hlupáci tak často sláčí nad slibovaným výdělkem, ovšem banksteří si samozřejmě mnou ruce nad neskonalou lidskou hloupostí a důvěřivostí.

  Poněkud odbočím tedy od bankeřů k ČD, kdy jednoho zaujme článek z černé kroniky v denním tisku, že tříleté holčičce ujel vlak s maminkou a kočárkem a to na trati z Otrokovic do Zlína, který dostatečně charaktrizuje naprstou nestoudnost nám vládnoucích nedovzdělanců, kteří dodržování jimi stanovených veskeze nanejvýš stupidních pravidel, podřídí vše i za cenu ohrožení lidských životů. Na jedné straně straně řidiči mhd vyčkávají na zastávkách, aby jejich spoj neodjel ze stávky dřívě než stanoví jízdní řád, když však jeden dobíhá autobus stejně mu ujedou, na straně druhé jiný dopravce, nenechá v klidu vystoupit matku cestující s děckem v kočárku a druhým dítětem již mimo kočárek, takže takto spěchající vlak vystaví, z něj vystupujícící rodinku neskonalýmn traumatům. Tedy čeká se, aby se spěchalo a poléze se spěchá, aby se čekalo, jak u simplexních tzv. ,, zelených " mozků. 

   Tedy v kdysi naší vlasti již nevládne lid a jeho přirozený selský rozum, ale hloupost a  arogantní nadutost několika jedinců, kteří tento lid ohloupli, aby je deklaroval jako své zástupce.

Jiří Volný st.

Především paní ministryně Alena Schillerová upřesnila, že prodloužení věku odchodu do důchodu nad 65let, by mělo platit od roku 2035. Nevím, zda se nejedná o nepřipravený ústup, ale zdá se mi podivné, řešit už dnes rok 2035. Nevíme, co nám přinese další ekonomická krize, robotizace nebo změna počasí, ale hlavně že budeme mít zákon, který upravuje důchodový věk.

Navíc pan premiér oznámil, že máme 1,7dítěte na ženu a potřebujeme 2,1. Což se mi nezdá až tak zoufalý stav. Vzpomínám si, že před desítkami let bylo předpověděno, že v roce 2050 nás bude jen osm miliónů. Skutečnost je taková, že počet obyvatel ČR stále roste a je nás už 10,7miliónu.