Dohnáni ke smlouvě s ďáblem

ribbentrop molotov
9.9.2017 16:30
Dějiny nejsou a nikdy nebyly černobílé. Příkladem rozporuplného hodnocení událostí, které dovedly svět až k druhé světové válce, je i tzv. „Pakt Ribbentrop – Molotov“. Tento „Pakt o vzájemném neútočení…“ mezi Německem a Sovětským svazem (SSSR), uzavřený 24.8.1939, byl a je často záměrně zneužíván proti SSSR a dnes také vůči Rusku.

Buďme, ale spravedliví, tento „Pakt o neútočení…“ byl vynuceným krokem, vycházel ze situace, která na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Ta byla ve znamení prudkého nástupu fašismu v Německu, v Itálii, ve Španělsku, v Maďarsku … Evropu ovládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa. Tuto politiku ústupků vytvářeli politici Velké Británie a Francie a v SSSR ji vcelku oprávněně považovali i za protisovětskou.

Politika usmiřování a ústupků otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938), vedla k rozbití Československa v Mnichově (září 1938) a následně k jeho okupaci v březnu 1939. Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem za pomoci Německa a Itálie odstraněna demokraticky zvolená vláda. Stalo se tak za tichého přihlížení a nečinnosti Francie a Velké Británie. Pod záminkou neutrality bránili tak v pomoci vládě Španělska.

Nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa také Maďarsko a Polsko. To se dnes záměrně nepřipomíná. Mnichovská dohoda připravila cestu Německa na Východ.

Dne 1. září 1939 Německo vtrhlo brutálně do Polska a přes statečnost polské armády se Polsko rychle zhroutilo. Na stranu německého agresora se dokonce přidalo i Slovensko. Velká Británie a Francie jen pasivně přihlížely. Do poslední chvíle konečně bylo uvažováno o konferenci, podobné té z Mnichova, která by Polsko donutilo vyhovět německým požadavkům. Není divu, že na západní frontě byl i po německém útoku ten pověstný klid….

SSSR 17. září začal obsazovat východní části Polska, tedy území bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brestlitevského míru (3.3.1918) a sovětsko-polské války (1920 - 1921) povětšinou součástí tehdejšího carského Ruska. Brestlitevským mírem Lenin přijal pokořující podmínky, včetně ztráty značné části území Ruska (Pobaltské státy, Finsko, části Ukrajiny, Běloruska…). Značnou část území si ukrojilo také Polsko při válce proti Rusku, ukončené v březnu 1921 „ Rižským mírem“.

Při hodnocení tohoto kroku SSSR, je třeba připomenout, že i samotné Polsko mělo s Německem smlouvu o neútočení z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala intenzivní jednání mezi samotným Hitlerem a ministrem zahraničí Polska o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit, už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR. V létě 1939 pak neúspěšně skončila jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií…. Zde se začala rodit ona dohoda.

Při hodnocení tohoto kroku SSSR nutno vycházet z toho, že „Pakt o neútočení…“ mezi Německem a SSSR byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem. SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939, téměř jistě inspirovaná Německem jako test Rudé armády. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie. Následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940 byl toho dokladem. Byl to nakonec Sovětský svaz, který nesl v první etapě války hlavní tíhu německého tažení v Evropě.

Pokusy znevážit hrdinství příslušníků Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu. K těmto pokusům patří i záměrné přebarvování dějin druhé světové války. Dochází dokonce k odstraňování památníků těchto obětí. Dějiny nikdy nebyly černobílé, je nutné je chápat s širších souvislostech a pohledem politického vývoje v té dané době.

Přemysl Votava

 

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Vždy je to väčšina, ktorá rozhoduje o politike, o verejnej mienke, o hodnotení akejkoľvek situácie, o prijatí či neprijatí pravdivosti danej udalosti, o podpore alebo zamietnutí výroku či historického faktu. Riadiaci politici pochádzajú spravidla z väčšiny. Od nepamäti riadila veci verejné vládnuca väčšina + písala históriu, prepisovala dejiny, vyčiarkovala z dejín svojich predchodcov - napríklad v Starovekom Egypte, V Babylónii, ... až po súčasné USA, Poľsko, Ukrajinu...

Mne, z poznania dejín a súčasnosti vyplýva, že ľudia navzdory enormnému množstvu faktov a rozsiahlemu prístupu k informáciám, neurobili pokrok v myslení a emóciách. Poznám to z vlastnej skúsenosti ako je ťažké až nemožné nasmerovať dieťa, žiaka, študenta k objektivite, ak nie k úcte, tak k rešpektu k histórii, k uznaniu, že veci sa stali tak ako sa stali, a že meniť dejiny proste nejde - dajú sa len interpretovať podľa ľubovôle jedinca, či kolektívu. Ako sa interpretujú, závisí od vládnucej väčšiny, od charakteru človeka a spoločnosťou ovplyvneného radového občana.

Jedno múdre príslovie hovorí : Priateľ nás učí, čo máme robiť, nepriateľ - čo nemáme robiť. Preto by sme mali oboch rovnako rešpektovať, lebo obaja sú nám užitoční, obaja prispievajú k tomu, že napredujeme. Ak tak nerobíme, stagnujeme,  ba dokonca sa neustále vraciame do minulosti a " vylepšujeme " ju podľa aktuálnej potreby a v našom momentálnom záujme. Priateľa i nepriateľa si určujeme a vyhľadávame samy. Priateľ je ten, ktorý má rovnaký názor, nepriateľ má  odlišný- nie nevyhnutne opačný názor. A my, ľudia, odjakživa sme nemali radi ľudí s opačným názorom, s odlišnosťami - napríklad, farbou pleti, náboženským vyznaním,ateistov,...V 21. storočí myslíme a konáme ako Egypťania pred 5000 rokmi, ktorí zbúrali stély a vymazali obraz a meno nejedného faraóna.

Prekrúcanie faktov, očierňovanie  súpera, zhadzovanie viny len na toho, kto momentálne nie je  " in ", je prejav duševnej úbohosti každého, kto sa k tomuto, v záujme " vyššej moci " , uchýli. Rovnako desivé je, ak to robí z vlastnej iniciatívy.

cernik

Nutno jasně dodat, že souběžně probíhala i jednání s USA A VB.
Ti na jednání posílali"vrátné",bez jakéhokoliv pověření.
O této skutečnosti se však prakticky nepíše.

Jiří Volný st.

Na porcování Československa se také podílel Slovenský štát, stejnou měrou jako Německo, Polsko a Maďarsko. Jednalo se však o území s drtivou většinou německého, polského, maďarského a slovenského obyvatelstva. Vina Sovětského svazu za okupaci východního Polska, stejně jako za okupaci pobaltských zemí je neoddiskutovatelná. Drtivá většina obyvatel v Sověty okupovaných zemích s okupací hluboce nesouhlasila. Imperialismus ie stejně hnusný v podání zemí s fašistickým, socialistickým i demokratickým uspořádáním. Hrdinství a oběti sovětských vojáků jsou nezpochybnitelné, stejně jako oběti všech ostatních vojáků, včetně německých, protože bojovali za svou vlast. Odstraňování nebo dokonce ničení pomníků, kdekoliv na světě, je absolutně nepřijatelné.