Donald Trump má na mušce také Irán

donald trump
1.10.2017 00:35
Když před dvěma lety tehdejší americký prezident Barack Obama ve spolupráci s Velkou Británií, Francií, Čínou, Ruskem a Německem podepsal s Iránem smlouvu o ukončení jaderného programu v Iránu a ukončení sankcí proti Iránu, zavládlo kromě Izraele a izraelské lobby v USA velké nadšení. Byla to dohoda veskrze rozumná a pragmatická a umožnila ve významné části světa udržet stav bez jaderných zbraní a současně vrátit významný muslimský stát do mezinárodní komunity.

Západní podnikatelé a obchodníci se zájmem o byznys v Iránu, hýkali nadšením. Již před volbami v USA v loňském roce začal tehdejší republikánský prezidentský kandidát Trump hovořit o tom, že smlouva s Iránem je jednostranná a ostudná. A tato slova v zásadě zopakoval ve svém projevu v OSN před pár dny. Reprezentantka USA v OSN Haleyová 5. září dokonce řekla, že z Iránu se brzy může stát stejné nebezpečí, jako je Severní Korea. Zdá se, že toto je jakési pokračování politiky vytváření „států osy zla“, které prostě budou na černé listině USA a budou mít jakési zvláště nepříjemné zacházení.

Donald Trump hovoří o Iránu, že tento stát činí prohřešky proti jaderné dohodě a je z toho potřeba vyvodit závěry. Je jenom otázka, kam ve svých výrocích, ve své slovní pyrotechnice D. Trump zajde. Dokonce i nejbližší spojenci USA Macron a Merkelová se v posledních dnech jasně vyjádřili pro další existenci platné smlouvy s Iránem. Jak je zřejmé, nikdo z velmocí kromě USA tedy nesdílí názor, že by smlouvu bylo potřeba vypovědět. Protože je prý "jednostranná a ostudná", jak tvrdí Trump.

Je otázka, kam Trump ve svých vyjádřeních až zajde. V případě Severní Koreje vzájemnou v mezinárodních vztazích nepřijatelnou rétorikou došel až na samu hranici válečného konfliktu. Chce to samé udělat s Iránem? Zdá se ale, že iránský prezident Rúhání na vyostření vzájemné rétoriky nepůjde. Nebo alespoň ne hned. Ale urážení má také své meze, které si ten který stát nechá líbit.

Řekněme otevřeně, že Irán je regionální velmoc a pokud někdo kritizuje demokratičnost jeho režimu, měl by se zamyslet, zda stejnou kritiku nezasluhují jiné režimy v této oblasti, které zrovna nepatří ke vzorům liberální demokracie. Saudská Arábie je nyní oslavována za velký průlom v oblasti lidských práv, když konečně umožňuje i ženám, aby usedly za volant a řídily auto. Takže skoro bych si řekl, že americký prezident Trump je ve svém uvažování poněkud jednostranný, preferující "naše " kamarády a vidící jen černě ty, které za naše kamarády nepovažuje.

Bylo by nepříjemné, pokud by v oblasti Perského zálivu nastala krize podobná té korejské. Možná ale, že by se tak více dařilo odbytu amerického plynu do Evropy než dosud a to je možná celý smysl této akce…

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Vzniklá situace opětovně svědčí o úzkém propojení vlivné židovské lobby ve Spojených státech a vládnoucích, zejména pravicových kruhů v Izraeli. Objektivně jsou šiité, Hizbaláh, Sýrie a Irán úhlavní nepřátelé Izraele. Vzestup a stabilzace Iránu může být pro Izrael hrozbou a jistě existuje nebezpečí utajeného pokračování iránského jaderného programu. K tomu, aby vznikaly ozbrojené konflikty na blízkém a středním východě, k tomu není ani stát Izrael zapotřebí. S jeho existencí však nebezpečí války, dokonce i jaderné války je řádově větší. Je zřejmé, že Izraelci nebudou souhlasit s dobrovolným přesunem svého státu například do australské pouště nebo na kanadský sever. S tím by zatím dobrovolně nesouhlasil žádný národ na světě.