Eman Pluhař: Kritika identitní politiky

max biller
20.6.2020 09:23
Další účtování s identitní politikou (levice i pravice) pochází od německého spisovatele Maxima Billera. K pojmu samotnému (IP -v používání americké levice) - se vyjádřil ve velkém článku v týdeníku Die Zeit: „Je to ideologie (osvoboditelská a zavrhující) ... a údajně levicová strategie rozkazů, zákazů, diktatury mluvy i písma jak dopomoci k právu každé ať jakkoli malé nebo velké skupině utlačovaných, trýzněných, vyloučených, marginalizovaných této země, v umění, v politice, ve světě zlých managerů“ (ceo).

Uvádí také řadu konkrétních příkladů: „Jinými slovy, najednou je všechno identitní politika, od výtek z rasismu vůči studentům, kteří se na halloween oblečou do indiánských kostýmů...od skupin handycapovaných, kteří předepisují spisovatelům, jak mají o handycapovaných psát,  až po prolhané prožidovské vykrucování  Achilla Mbembese, jen aby na straně bělochů zachránil  svoji kampaň „Běloši jsou naše neštěstí“. A samozřejmě stranou nestojí  ani „diktatura mužů“ provázená feministickými požadavky kvótování ve prospěch žen při psaní románů: „Je přístup k literatuře spravedlivě rozdělen, je idealističtější než řekněme, přístup při nájmu bytů nebo obsazení postů v dozorčí radě?“. A naprosto bez výsměchu zmíní dnešní úžas černých lesbických žen, které identitní politiku vymyslely, „když ještě byla dobrá a nevinná“ (Combahee River Collective 1977: „Dospěli jsme k poznání, že jediní lidé, kteří se o nás starají a důsledně pracují na našem osvobození, jsme my samy“).

Souvislost levicové identitní politiky a úspěchů pravicové identitní politiky (Nová pravice, Berlusconi, Trump) považuje zřejmě již za obehranou, ale o to víc se věnuje děsné bilanci partikularismu druhé identitní strany. Nemůže nezmínit preidentitáře Hitlera, Goebbelse, Rosenberga, ale zevrubněji skicuje rozporuplný obraz 19.století: „Zajímavější a svobodnější 19. století sice také nechceme  zpět- příliš mnoho práce dětí, příliš málo peněz pro většinu lidí, příliš mnoho zbohatlíků, kteří se chovali ještě hůře než zlodějská knížata a faráři z minulého století, příliš mnoho nacionalismu, příliš mnoho antisemitismu, příliš mnoho masové bídy“. Ale také na druhé straně: „Geniální kapitalistický tah pomocí osobního výkonu se stát tím, čím se kdo stát chtěl, byl patrně ten nejdemokratičtejší tah, na který lidé přišli od doby athénské agory.“

Východisko z pasti a hrozeb identitní politiky vidí M. Biller v návratu k universalismu osvícenství -jako matky všech levicových stran (společnosti svobodných a rovných). Zvláště u  národů, které se staly  dvakrát obětí vlastních spojenců, to nebude lehké.

 

Max Biller (na titulním foto) se narodil v Praze v rusko-židovské rodině, která roku 1970 emigrovala do Západního Německa. Biller studoval v Hamburku a Mnichově, kde začal přispívat do novin a týdeníků včetně life-stylového časopisu Tempo. Jeho sestra Elena Lappin je rovněž spisovatelkou. Od roku 1990, kdy vyšel povídkový soubor Až budu bohatý a mrtvý, je Biller obecně známým autorem. Biller žije v Berlíně a pravidelně píše sloupky do Frankfurter Allgemeine Zeitung. Billerovo sarkastické a provokativní dílo opakovaně vzbuzuje kontroverze; vydání románu Esra (2003) mělo dokonce soudní dohru, kdy autora zažalovali ti, kteří se poznali v románových postavách. Od roku 2015 vystupoval Biller v diskusním pořadu o literatuře Das Literarische Quartett (Literární kvartet), který vysílá ZDF. V lednu 2017 však oznámil, že už se kritických diskusí nadále nebude účastnit, neboť se chce opět více věnovat vlastní literární tvorbě. (Zdroj: Wikipedia)

 

 

 

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

eman-pluhar

No dobře, všechno je tedy ideologie. Já nechápu Vaše kritéria. Vezměte si třeba Ingleharda (World value survey) a uvidíte, že nejsme ve skupině despotických zemí, ale že vývoj jde ve směru sebeurčení a rocionality, že tedy není všechno jedno -a že existuje směr.

Dona

Pravicová politika nemôže byť " identitní " s ľavicovou politikou. Rozdiely sú medzi nimi , napriek snahe " vykrádať " program navzájom. Fundament oboch ideológií sa za stáročia nezmenil :

1/  Pravica stojí na náboženstve rôzneho druhu. K tomuto základu pribaľuje podľa  aktuálnych potrieb " novinky "

2/  Ľavica stojí na hesle z Veľkej Francúzskej revolúcie, k tomu pridáva aktuálne " novinky "

3/  Sociálna demokracia, ktorá sa radí k ľavici, je mix pravice s klasickou ľavicou

4/  neomarxizmus radím ku ultra-krajnej ľavici

Z týchto jednoduchých hesiel som vychádzala pri pochopení  vašeho článku o knihe Maxima Billera " INDENTITNÍ politika pravice a levice " . Knihu som nečítala, ale z vašeho článku usudzujem, že to má autor priveľmi  " zmixované ". Čo tým sleduje, neviem. A možno sme sa nepochopili. Pretože, je to identita každého druhu, ktorá redukuje ideológiu do svojho konca, do bodu nula. To by v praxi znamenalo zánik pravice i ľavice. Aktuálne zaniká  klasická ľavica a pravica naberá na sile.

Vždy však všetko začína a končí ideológiou - čiže na začiatku je nejaká ídea, myšlienka, nápad..... 

Moderným , najmä mladým,  vyhovuje " z každého rohu hojnosti , trochu ". Preto to nazývam mix ideológií.

eman-pluhar

Díky za reakci i za Váš vytříbřený akademický styl. Použila jste v souvislosti s identitou  pojem ideologie a to zřejmě vystihuje momentální situaci, která redukuje identitu na tu starou jedinou možnou. Ale začalo to na levici (Fukuyama) v šedesátých-sedmdesátých letech a teď to fragmentuje mezinárodní politiku podle národního principu. Upřímě řečeno dalším vývojem jsem se nezabýval, protože jsem se snažil pochopit co bylo a co je, hlavně krize demokratické levice, změna paradigmatu, změna doby, změna postavení.Mám pocit, že to je už za námi a že teď máme co dělat s důsledky velké změny, ale za horizont nevidím..

Dona

Skladateľ každej ideológie by mal byť zrozumiteľný pre širokú verejnosť a zvlášť aj pre nasledovníkov. To isté pravidlo platí aj pre kritika. Aby sa nestalo to, že kým padne slovo zo 150. poschodia na prízemie a do suterénu - sa pričinením mnohých  iniciatívnych " blbcov "  zmení na paškvil, zvrhne na úplne odlišnú ideológiu ako pôvodná. Z celej takto nezrozumiteľnej ídei zostane maximálne jedno heslo zabalené do balastu. Väčšinou sa však stáva, že ideológ aj kritik pracujú a žijú vo svojej intelektuálnej bubline.

Suterén, ktorý tvorí cca 60% obyvateľstva, si buď vytvorí svoju ideológiu, alebo poslušne plní každé zadanie, alebo je so všetkým nespokojné.

Ľudská spoločnosť pod vplyvom vzdelania, médií  a internetu, sa fragmentuje na mnohopočetné navzájom odlišné skupinky. Sebavedomie každej skupinky rastie geometrickým radom. Každý chce mať svoje miesto pod Slnkom. Tomuto nezastaviteľnému trendu len s veľkým úsilím vyhovuje pravicová, ľavicová, liberálna, demokratická s prívlastkami ... - momentálne vyhovuje asi najviac mix ideológií. To preto, že jeden človek chce byť napríklad kresťan s absolútnou slobodou a všetkými ľudskými právami, vlastniť majetok, byť na štátu a spoločnosti nezávislý a rešpektovaný. Tým človekom je muž, žena, mladý i starý, človek rôznej farby, sexuality..... ba dokonca aj rôznych úchyliek a fóbií. 

Dnes je temer nemožné uspokojiť všetky potreby tak roztrieštenej spoločnosti s už chronickou nespokojnosťou s každým a so všetkým, čo jest. Preto prichádza čas na zavedenie nového svetového poriadku. Čas na príchod novej totality, ktorá prinúti každého sa niečoho vzdať a podriadiť sa. 

Osobne, nevítam to, čo prichádza. Len ľutujem, že sme si o to my, ľudia , koledovali svojou nebotyčnou nespokojnosťou a nadľudskými nárokmi - ktoré ani " Boh " nemôže splniť, natož človek - smrteľník.