Eman Pluhař: Madeleine Albrightová o fašismu tehdy a dnes

fasismus albright
3.11.2018 08:47
Jak praví Fukuyama, lidé se stále více sdružují podle identity. V Chemnitz/Saské Kamenici se podle identity sdružovali tzv. fašobrutzové (neonacisté) na demonstracích proti uprchlíkům. Nacvičovali na ostro pouliční hon na lidi a nejen na přání „odhitlerovali“ do kamer zdviženou pravicí. Demokracie v Německu to ještě neohrožuje, ale lze již pozorovat, že téma fašismu přestalo být akademickou záležitostí. Je součástí veřejné diskuse a k ní patří i nejnovější kniha M. Albrightové s názvem Fašismus. Varování (v redakci B. Woodwarda).

Knihu uvádí motto italského spisovatele Primo Leviho: „Každá doba má svůj vlastní fašismus“ . Autorka mapuje vzestup a pád fašismu v zemích, kde fašismus zvítězil ( hlavně Itálie, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko) a v zemích kde se o vítězství pokoušel (zajímavá je Velká Británie, USA, Indie). Rozlišuje mezi populisty a fašisty a ani populismus nevidí bez atributů. Vadí ji ale dnešní vlna antidemokratických tendencí, autoritářství, protekcionismu a (populistického) nacionalismu. K tématu má velmi blízko jako dcera otce, který byl československým diplomatem v době války s německým fašismem, disponuje v tomto směru vybroušeným citem a obrovskou zkušeností. S rodiči zažila dvakrát odchod do exilu, poprvé do Británie, kde prožila jako dítě válku v bombardovaném Londýně, po druhé (po komunistickém převratu) do USA, kde se stala americkou občankou, mohla vystudovat a nakonec se stala univerzitní docentkou a profesorkou, zastupovala USA v OSN a v kabinetu prezidenta Clintona byla výraznou postavou ve funkci ministryně zahraničních věcí. A stojí v čele Národního demokratického institutu jako významné nadace na podporu rozvoje demokracie doma i ve světě. A v zuřící americké „kulturní válce“ (Jerry Brown, guvernér státu Kalifornie) je na straně proti populistickému nacionalismu prezidenta Trumpa.

Kniha (318 st.) je přehledně rozčleněna do 17 kapitol a obsahuje četné portréty světových politiků a popisuje vážné světové krize včetně krizí z funkčního období v čele ministerstva zahraničí. Dlužno dodat, že nepřiděluje známky, a že za jediného současného fašistu považuje severokorejského Kim Jong-una (koncentráky, 100 000 politických vězňů). A kniha není v žádném případě jen kaleidoskop 17 kapitol, který veze téma z jedné země do druhé a od portrétu k portrétu, ale je to dokumentace kořenů dnešního populistického nacionalismu a náběhů na fašistické poměry, opřená o solidní historické rešerše a studie a věrohodnost autorky mnoha knih. Skvělý je portrét Mussoliniho sužovaného pocitem méněcennosti, který v něm živí britské urážky, že je pouze „chudým příbuzným“ a „neotesancem“. A to si musí vyslechnout od spojenců z 1.světové války. Komu by to nepřipomnělo stejné britské neomalenosti na adresu Československa, ausgerechnat v době, kdy se připravovalo na válku s Hitlerem. Mussolini se nakonec přidal na stranu Hitlera. Části kapitol se čtou jako brilantní eseje a nové informace ze stolu ministryně zahraničních věcí. A samozřejmě také Trump obdržel svoji kapitolu (Prezident Spojených států). A nikde jinde se nedá nalézt lepší portrét Putina (kapitola Muž KGB). Že Putinovi předcházela kleptokratická privatizace státního majetku, je známo. Co ale byly „nevykvašené rady Západu“? To by ale už překračovalo hranice tématu. Kosovo ji zastihlo v třetím roce funkčního období (kapitola „Ležela tam spousta mrtvol“), Střední Evropa obdržela kapitolu „My jsme my“, což je citát z Orbanova projevu, a shrnuje zdejší obrat k nacionalismu s těžištěm na Polsku a Maďarsku. Zmíněn je i „český Trump,“ jak označil sám sebe prezident Zeman. Galerii uzavírají kapitoly o 3 amerických nočních můrách (miliardáři si koupí média, bohatí liberálové prosadí politickou korektnost, USA znovu otřesou teroristické útoky) a otázkách americké demokracie v době extrémní polarizace národa ( kapitoly Noční můra a Správné otázky) včetně otázek studentů z doktorandských seminářů profesorky Albrightové z Georgetown University.

Kniha je cenným přínosem nejen v „kulturní válce“ v Americe. I populistický nacionalismus využívá univerzální svobody slova a tisku, které pak okamžitě omezuje („fake news“). Tudy vede podle autorky jedna z hlavních linií probíhajícího zápasu, ale : „Co hnutí činí fašistickým, není ideologie, ale ochota udělat vše, co je nutné –včetně použití násilí a nerespektování práv druhých- aby se prosadilo a nastolila poslušnost.“ V Praze i v Saské Kamenici by se o tom dalo velmi živě diskutovat. Německá námitka by zněla, že v Německu je šíření propagačních prostředků protiústavních organizací trestné.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

eman-pluhar

Já mám na mysli právní stránku věci. Uran v Krušných horách a tedy na území cizího státu těžila sovětská důlní společnost se sídlem v Moskvě a neměla na to příslušnou koncesi. Ta obsahuje podíl, který se platí cizímu státu a tím je např. 50% ceny těžené suroviny na tom či onom trhu nejlépe na světovém. Vy mně patrně namítnete, že tak se upravuje mezi civilizovanými státy a to tady nebyl ten případ. Mám dojem, že Jáchymov je pro Vás vzpomínkové místo a to je součástí paměti národa. Takových přímých svědectví je málo, chtělo by to sepsat.

Roland Olbert

Milý Emane, Vaše matné vzpomínky potvrzuji.

Předmětnou těžbu vnímám ve dvou časových etapách. V té první bylo zřízení  pracovních táborů, kde se za nelidských podmínek pracovalo a také umíralo. Po zrušení pracovních táborů, to označuji jako druhou etapu, pokračovala těžba s pomocí civilních zaměstnanců - horníků a trvala až do uzavření dolů. Vytěžené se posílalo do tehdejšího SSSR, kdy byly čs. státní orgány o všem informovány a držely hubu a krok. Proto naprosto  legální, asi tak nějak, jak dnešní američtí okupanti legálně plundrují  Irák a Líbyi.

 

  

 

 

eman-pluhar

Matně si vzpomínám, že jste také tvrdil, že Sovětský svaz netěžil v Československu ilegálně uran.

Roland Olbert

Oprava :  Steinmaier,  abych neurazil  jeho zbožňovatele.

Roland Olbert

K samotné recenzi knihy nemám co dodat. Pro ty, kteří se orientují v nadnárodních procesech řízení světa, je autorka reprezentantkou válečnické politiky USA, osobou , docela prostě řečeno - lidsky odpudivou.

Za nepatřičnou ovšem považuji  předmluvu recenze, kde autor hodnotí  události v Chemnitz  s tím, že  ..."téma fašismu přestalo být akademickou záležitostí."

V současném Německu, kde vládne tuhá názorová diktatura, mu zřejmě nezbývá nic jiného, než opakovat lži vládnoucího kartelu politiků, kteří byli spontální reakcí občanů  poněkud znepokojeni. Proto byla zorganizována mohutná protidemonstrace pod heslem : wirsindmehr - je nás více.

O tu správnou atmosféru se postarala skupina  Feine Sahne Fischfilet, naprostý odpad degenerativní hudební scény. 

Tuto absurdní show podpořil i prezident Steinmayer  a při své návštěvě Chemnitz minulý týden  byl proto občany naprosto ignorován a místo ovací se musel spokojit s naaranžovanou debatou s vybranými občany.

(Je to naprosto identické s tím, jako když v dobách DDR debatoval s vybranými občany Erich Honecker...)

V ideologickém souboji s pravicí, kterou jsou oznámkováni všichni s odlišným názorem, je  pro současnou GroKo vítaná pomoc extrémní levice a takové chátry, jako je Antifa. Tito do puntíku splnili požadované a to, že pokojnou demonstraci občanů v Chemnitz  narušili provokacemi a hajlováním. 

Taková byla realita v Chemnitz, pro  SPD jsou tyto bojůvky parchanti, ale naši parchanti, že ano...

Autora ovšem chápu - starého psa novým kouskům nenaučíš.

 

 

 

eman-pluhar

Já mám dojem,že jsem napsal recenzi světového a užitečného bestselleru známé autorky.

amiourful

Ještě dělat promo balkánské řežnici? To jste docela klesl. 

klokan

   Zřejmě se bude jednat o nějaké další předvánoční překvapení od Santy K. Nekupte to za pouhých 300,--Kč.

Dona

Spojené štáty a ich politická špička chce Európe vnútiť multikulturalizmus = zlepenec národností, podobný v USA. Preto už dlho kritizujú národné štáty v Európe tak, že všetko sa nazýva nacionalizmom a fašizmom. Pomocné a predĺžené ruky Spojených štátov žijúce v Európe , hovoria to isté, čo ich súkmeňovci v USA a snažia sa potláčať akúkoľvek zmienku o národe, vlasti, patriotizme a atď. Albrightová nie je výnimka.

Spojené štáty si prisvojili, či ukradli - právo hodnotiť  dianie vo svete bez toho, aby si najprv pozametali pred svojím prahom.  Riadia sa heslom : Vrah kričí, chyťte vraha.

Svet očami Albrightovej opísaný v knihe , nenájde  pochopenie  a súhlas u každého. Politika a dejiny očami Albrightovej - sú videné z typického uhla Američana.

V prípade USA neplatí to biblické :  Nesúď, lebo budeš  sám súdený ?