Eman Pluhař: Migrace z Třetího světa si vynutí nový dialog Severu a Jihu

fish migration
1.7.2018 19:22
Jak už básník Nezval pravil: „Je tu něco těžšího, co drtí...“ a tak svět vyhozený z pantů nesténá jen pod váhou volební nehody v USA. Bernd Ulrich z Die Zeit nehledá proto vysvětlení na „velké šachovnici“, ale v hlubších příčinách a otázkách doby: epochální ztráty moci Západu a „efektu hrdla láhve“ mezi potravinovými zdroji a růstem světové populace. Výsledky hledání, rešerší a série interaktivních přednášek v mnoha evropských městech shrnul na dvou velkých stránkách svého domovského týdeníku pod názvem Jaká radikalita bude realistická. Jak rekapituluje, epochální ztráta moci Západu přichází po 500 letech nadvlády bílého muže (počítané od Kryštofa Kolumba), a časově spadá s koncem 100 let světové dominance USA -počítané od vstupu USA do 1. světové války. Globalizace na konci světa evropské a americké dominance se začíná chovat dialekticky.

U „efektu hrdla láhve“ není autor zas tak nový a připomíná spíše tradici Římského klubu: pokud lidstvo bude skutečně muset projít tímto hrdlem nedostatku zdrojů, nepomůže dosavadní na střed orientovaná gradualistická politika nejmenších kroků a bude nutno učinit radikální rozhodnutí. Varovným znamením je, že v současné politice se touto radikalitou vyznačuje pouze extremismus (pravicový populismus), který by právě nová radikální politika měla vyřadit.

Ale naprosto originální je v pohledu na globalizaci a souvislosti s politikou vůči rozvojovým zemím. I tady kritizuje gradualismus. Globalizace ovšem má řadu předností i pro země bývalého Jihu, ale je s ní spojena celá řada závažných problémů, migrace, uprchlícké proudy, terorismus a nečekaně tvrdá hospodářská konkurence bývalých zemí Třetího světa (Čína). Technologický rozvoj v oblasti komunikace ale dnes na rozdíl od minulosti umožňuje přes internet přímou komunikaci Jihu a Severu, rozvojových zemí a západní společností. A mezitím také na západních universitách studují a učí ve značném množství „mluvčí“ Číňanů, Latinskoameričanů, Afričanů a Arabů. A tak za situace epochální ztráty moci Západu (Severu) nabývají nový význam stará rezidua z doby kolonialismu a rozvojové politiky, otázky starých hranic, které se evidentně na migraci podílí, ale i z doby privatizačních receptů Světové banky, které v žádném z bývalých vasalských států nikdy k žádnému hospodářskému zázraku nevedly ( i dnešní Rusko žije z vývozu surovin ). A na pořadu dne by se mohla s novou silou ocitnout otázka dotací do zemědělství Severu.

Ve zprávě komise OSN pro záležitosti Severu a Jihu (1980, pod vedením Willyho Brandta) je i řada dalších otázek a odpovědí. Sever se ovšem do značné míry kryje s pojmem atlantické společenství. Ale prezident Trump jako člen tohoto společenství v současné době místo dialogu s Jihem plánuje zeď na hranici s Mexikem. A v otázce Číny zřejmě sdílí spikleneckou teorii svého bývalého poradce Bannona o konkurenční válce dělníků z rozvojových proti dělníkům z rozvinutých zemí. Je to stejný blábol jako spiknutí globálního finančního kapitálu a antirasistické levice za účelem výměny obyvatelstva na evropském kontinentu. Nelze tedy jinak než dát za pravdu jednomu ze závěrů studie: „Prohlásit kolonialismus za ukončenou věc, je samo o sobě také koloniální akt.“

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.