Eman Pluhař: Politolog Fukuyama o ztrátě důstojnosti

Fukuyama Identity
19.2.2019 16:46
Francis Fukuyama (nyní Stanford University) se ve své nové knize („Identita“) ještě jednou vrací k tématům, kterými se –jak píše- zabývá už od roku 1992: thymos, uznání, důstojnost, identita, přistěhovalectví, nacionalismus, náboženství a kultura. Při hledání kořenů dnešní krize (populismus, nacionalismus, Trump, britští excepcionalisté) jde až do hloubky roku 1968, kdy levice otevřela stavidla politické korektnosti a multikulturalismu (ten je z Kanady) a učinila tak zásadní krok ke změně třídního paradigmatu, která nemá obdoby od doby K. Marxe. Teprve potom identitní politiku převzala pravice, která nyní zažívá konjunkturu. V současném USA jsou dnes výsledem identitní politiky identitní ženy (gender), „barevní“, ethnické menšiny, náboženské menšiny, handykepovaní, samovychovatelky, LGBTQ, „uprchlíci“ a pokud to nějak neskončí budou i další. Na druhé straně stojí pravicový prezident, který přišel k identitní politice „bílého muže“ jako slepý k houslím a vyhrál volby, ač tomu nevěřil.

Identitní politika („politika důstojnosti“) se podle Fukuyamy odvrátila od univerzálního pojetí důstojnosti člověka: „Moderní liberální demokracie poskytuje určité minimum jednotného respektu, jak se projevuje v individuálních právech, vládě zákona a volebním právu.“ Ale jak říká, není tomu tak ve všech případech, zvlášť okrajové skupiny nemají dostatečné uznání a cítí se nedoceněny. A to platí i pro celé země i celá náboženství. V podstatě jde o kompenzaci pocitu ztráty důstojnosti a o uznání zvláštních skupinových identit.

Nakonec proti sobě stojí skupiny, které se nemohou domluvit, paralelní společnosti. V Evropě to samozřejmě připomíná situaci z 19. století a z 20. století. Dalším krokem ve směru konjuktury pravicového populismu je omezování práv a svobod, svobody slova a tisku, politické, hospodářské a obchodní konflikty a války. A autoritativní režimy.

Fukuyama míní, že z jednou rozjetého vlaku identitní politiky se sice nedá vystoupit, ale pořád je možnost identitu nově definovat a prosazovat její širší pojetí a postavit se proti biologické a rasistické identitě zdánlivých „přátel lidu.“ Zatímco v USA je možno roztříštěnost do sebestředných skupin překonávat pomocí deklarativního modelu státního občanství, v Evropě je tato možnost pouze ve Francii (volnost, rovnost, bratrství) a v tomto smyslu by se Evropa měla měnit k lepšímu.

K významu letošních voleb do Evropského parlamentu se kniha nevyjadřuje konkrétně, ale „Evropě“ a Evropskému parlamentu věnuje celých 22 stránek předposlední kapitoly nazvané „Příběhy s národním charakterem“. Zde se vyjadřuje naprosto jasně, např.: “Překonání nepřátelských démonů proti Evropské unii nebude záviset na tom, že se identita jako koncept odloží. Právě naopak, je zapotřebí národní identitu vědomě formovat tak, aby se posílil pocit demokratického a otevřeného společenství.“

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.