Eman Pluhař: Schröder a Schulz

Schulz Schröder
5.3.2018 06:30
V rozhodování mezi morem a cholerou se SPD v referendu nyní rozhodla pro velkou koalici s A.Merkelovou. Po volebním debaklu SPD v září minulého roku ji jako první navrhl exkancléř a expředseda SPD Gerhard Schröder. Martin Schulz, předseda SPD, naopak navrhl odchod do opozice. Pak oba dva změnili názor a Schröder byl pro odchod do opozice a Schulz pro další velkou koalici.

V stranickém referendu tedy vyhrála velká koalice, ale Schulz opět nevyhrál, protože dal ještě před referendem najevo zájem o funkci ministra zahraničí a to se v SPD nedělá. Po nechutné veřejné srážce s úřadujícím ministrem zahraničí a také expředsedou SPD Gabrielem mezitím resignoval i z funkce předsedy strany a byl provizorně do sjezdu nahrazem místopředsedou strany Olafem Scholzem. V této situaci si Schröder mohl jen pochvalovat, že už je jen řadovou figurou SPD, ale i vrchním lobbyistou dvou největších ruských energetických koncernů.

Samozřejmě Der Spiegel se může Schröderovi posmívat, že v berlínské kanceláři sociálního demokrata visí rozměrný obraz Bismarcka.Ten ovšem proslul nejen pronásledováním sociálních demokratů, ale i dobrými vztahy s Ruskem, a o tom to podle Schrödera právě je. Schröder není teoretik ani historik, je rebelem a politikem pragmatického amerického typu. Vypracoval se nahoru sám, maturitu získal ve večerním studiu,stal se předsedou mladých sociálních demokratů a nakonec prvním německým kancléřem pocházejícím z chudých poměrů. Jako kancléř nešel s USA do války v Iráku a momentálně je na kordy s americkou a evropskou politikou kvůli sankcím proti Rusku a kvůli kritice migrační politiky EU.

U hlavního tématu prohraných voleb (uprchlíci) byl na rozdíl od vlažného Schulze hlasitým kritikem. V kampani přímo nevystupoval, ale v řadě interview dal najevo, že „k otevření hranic pro uprchlíky nedošlo v dohodě s francouzským prezidentem“. A jako stoupenec rčení Helmuta Schmidta výchovně SPD domlouval, že, „že má velké srdce, ale žádný plán. Hodně uprchlíků se musí nejdříve analfabetizovat, jiní se musí vyučit nějaké profesi. To bude drahé,ale kdyby se to podařilo, může to pomoci vzhledem k nedostatku odborných sil.“ A na adresu své rodné strany se po volební porážce vyjářil jednoznačně: „Naši lidé pobíhali s plackami ´Refugees welcome´ aniž by si uvědomili, že tím může vzniknout dojem bezbřehého přistěhovalectví.To vzbudilo strach u potenciálních voličů.“

Martin Schulz, druhá tvář rozpolcené SPD, je představitelem morální politiky, dodržování politických norem, jenomže i důkazem, že to proti velké populistické vizi nemá šanci. V USA by se stal okamžitě snadnou kořistí prezidenta Trumpa a příkladem „ pokrytectví levicového obrazu světa.“ V Německu prošel za jediný rok cestou od stoprocentní podpory v SPD, vyhlížející spasitele, až k hořké volební porážce a k rezignaci na funkci předsedy strany. A preference SPD spadly ještě hlouběji než před Schulzem, momentálně na 16%. Na dotaz FAZ jaké jsou hlavní příčiny trvale špatného stavu SPD uvedl, že schází internacionalita, jakou strana požívala v době Willyho Brandta. Pod internacionalitou má ale na mysli Evropskou unii a tam se SPD neliší od internacionality jiných evropských politických stran. Těžko také internacionalitou vysvětlit „relokace“ uprchlíků podle evropských norem.

Za W.Brandta tomu bylo jinak a jeho internacionalita se pohybovala ve směru Střední a Východní Evropy. Ovšem ani Schröder tam nejeví viditelný zájem o osud sociální demokracie pro lidi na „dolním konci ekonomického žebříku.“ Ale možná, že modernizace SPD je nad sílu i všech sedmi předsedů, které dohromady vystřídala SPD za posledních 14 let. Možná, že jde o krizi celého stranického systému, který odolává modernizaci jako don Quijot. A v oběhu jsou i další metafory tohoto druhu. Tomas Schmid ( die Welt ): „Lidé už nepotřebují ke svému životu politické strany jako orientační pomoc. Politika už se proto nedá nabíjet etikou. Historické strany se loučí.“ Lze ovšem namítat, zda to platí všude a proč nejen ve Střední a Východní Evropě nabírá na síle etika velké populistické vize.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.