Eman Pluhař: Výstava k 75. výročí Postupimské konference

postupim 1945
12.7.2020 11:51
Název výstavy v Postupimi je dvojdílný: Postupimská konference 1945 - Nové uspořádání světa. V očích veřejnosti je Postupimská konference víceméně synonymum pro Postupimskou dohodu, která stanovila poválečnou politiku v Evropě, v okupovaném Německu (5D), „posunula“ sovětskou hranici na západ do Polska (Polsko přišlo o třetinu státního území) a polskou hranici na západ na linii Odra-Nisa a tím současně spustila celou kalvárii přesídlení (transferu, odsunu či vyhnání) 14 miliónů Němců z Polska, Československa a Maďarska do válkou téměř kompletně rozbořeného Německa.

Méně známé je, že v Postupimi padlo   rozhodnutí prezidenta Harry S.Trumana nasadit proti Japonsku atomovou bombu. O ní a také o dění v zákulisí konference  informuje kniha a dokumentace německého historika Manfreda Müllera Rozhodnutí v Postupimi. O úspěšném testu atomové bomby se prezident Truman dozvěděl 15. července, tedy dva dny před zahájením konference v Postupimi. 24.července v 10.00 hod. středoevropského času podepsal rozhodnutí nasadit atomovou zbraň proti Japonsku. Teprve potom téhož dne navečer se odehrál známý  rozhovor se Stalinem, kterému stručně oznámil, že Spojené státy vyrobily novou zbraň - s mimořádně ničivou silou. Přitom nezmínil - po dohodě s Churchillem - atomární charakter nové zbraně. Stalin nebyl překvapen  a mínil, že  by bylo dobré novou zbraň nasadit proti Japonsku. Hodnocení Stalinovy odpovědi nebylo jednotné. Truman: „Nepoložil jednu jedinou otázku.“  Churchill: „O testu nic nevěděl.“ Molotov: „Snaží se  zvýšit cenu.“ Žukov ve vzpomínkách: „Pochopil jsem, že mluvili (Stalin, Molotov) o výrobě atomové bomby.“ Dochovala se i následná Stalinova reakce: „Ještě dnes musím  mluvit s Kurčatovem o urychlení naší práce.“

A den nato konference vydala Postupimskou deklaraci  jako společné prohlášení Trumana, Churchilla a Čankajška (telegrafický podpis). Stalin prohlášení podepsat nemohl, protože SSSR nebyl s Japonskem ve válečném stavu. Deklarace obsahovala výzvu ke kapitulaci Japonska a v opačném případě hrozbu zničení země. Japonská vláda kapitulaci odmítla. Následovala Hirošima (6.srpna), Nagasaki (9.srpna) a japonská kapitulace (14.srpna).

Exkurs do Československa. Zdá se, že k urychlení „práce Kurčatova“ přispěly  definitivně obrazy katastrofální  spoušťě v Hirošimě a Nagasaki. Jméno  vědeckého ředitele sovětského projektu nukleárních zbraní  Kurčatova, bylo přísně  tajné, Ale  přeci jen známé mezi sovětskými poradci - jak ukazují vzpomínky veteránů  z Jáchymova, pro které bylo veřejným tajemstvím, že uran těží pro reaktory akademika Kurčatova. Skupina geologů vedená hvězdou sovětské geologie Alexandrovem dorazila do Jáchymova jen pár dnů po  výbuchu  atomové bomby v Nagasaki a následné kapitulaci Japonska. A už za měsíc byla sovětská vládní delegace v Praze a jednala o „těžbě a dodávkách radia a jiných radioaktivních prvků“ – ve skutečnosti chtěla  formální smlouvu, aby se dostali na československé zásoby uranu.Údajně, aby si mohli vytvořit „malou rezervní zásobu uranu“. Na druhé straně se paradoxně nijak netajili, že plánují  výrobu atomové bomby („jako mají Američané“).

Pořadatelé výstavy (nadace Pruské zámky a zahrady) se snažili uvést prostory konference do původního stavu podle dobových filmů a fotografií. Kde nábytek scházel, nechal se  vyrobit, včetně hlubokých proutěných křesel, ve kterých se Velká trojka nechala fotografovat na terase před zámkem a ve kterých se teď mohou nechat fotografovat návštěvy. Psací stůl v pracovně Churchilla je replika, ale vojenský telefon na stole je pravý. Pracovnu Stalina zdobí velký olej generalissima v bílé uniformě. Velkým exponátem výstavy je samozřejmě zámek (Cecilienhof) a okolí, které nějakým zázrakem přežilo bez úhony dobývání Berlína a  zasedací místnost s kulatým stolem jako od krále Artuše, která se dochovala v původní podobě.

Tematicky má výstava 4 těžiště: 1.Velká trojka, 2. Nové uspořádání Evropy, 3. Mimo protokol: Asie a Střední východ, a 4. Svět po 1945. O oživení tématu se mají postarat pohledy na jednotlivé osudy. K nim patří digitálně zpřístupněný deník devatenáctileté  Joy Milwardové, britské sekretářky Churchilla, kde si stěžuje, „že zase se tančilo“  (britská spojařská jednotka zjistila, že v doprovodu premiéra je hojně žen). Ale  i exponáty z Hirošimy, žárem výbuchu napůl roztavená láhev anebo kovové pouzdro na svačinu do školy se jménem školáka, které rodiče našli v troskách školy jako jedinou památku na dítě.

 

 

 

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.