Fall Gleiwitz v Hormuzském průlivu?

Poláci by byli na hlavu padlí, kdyby takovouto provokaci provedli. Celá akce gestapa proběhla v noci z 31. 8. na 1. 9. 1939, kdy německá vojska byla v plné  bojové pohotovosti a za pár hodin  nato jíž přepadla Polsko. Jak to dopadlo všichni víme. Svět se ponořil do válečného konfliktu, který skončil vlastně až kapitulací Japonska v srpnu 1945.

Američané se už přes rok snaží vyprovokovat Írán, respektive jeho náboženské vůdce, k nějaké hloupé reakci. Před více než rokem se Spojené státy odhodlaly k bezprecedentnímu kroku v oblasti mezinárodního práva, když odstoupili od mezinárodní dohody s Íránem na pozastavení íránského jaderného programu. Od té doby Spojené státy se svými spojenci na Středním východě, tedy Izraelem a Saúdskou Arábií,  vyhledávají konfrontaci s Íránem. Zdá se, že íránské vedení, tedy konkrétně prezident Íránu Rúhání a jeho ministr zahraničí, jsou zatím  velmi zdrženliví. Z jejich jednání je zřejmé, že nemají žádný zájem na vyvolání a eskalaci konfliktu s USA a Izraelem.

Proč by právě Írán a jeho bojové speciální útvary měly zaútočit například na japonský ropný tanker převážející ropu do Japonska v situaci, kdy byl na státní návštěvě v Teheránu  právě japonský ministerský předseda Šinzó Abe. To by bylo naprostý diletantismus, který se vymyká dosti sofistikovanému politickému uvažování íránské politické elity.

„Důkazy“, které USA předkládají světovému veřejnému mínění o tom, že to byli právě Íránci, kdo již podruhé v krátké době zaútočili na plavidla v Hormuzském průlivu, přišly jaksi až příliš rychle. A že by bylo zřetelně vidět na tomto "důkazním" videu, že se jedná právě o Íránce, to bych si netroufal říct. Prostě, jde o to dostat Íránce pod tlak. Je to hra s ohněm.

Íránské vedení přeci nejsou jen realisticky uvažující politici typu prezidenta Rúháního, ale jsou to také silně antiamericky zaměření ajatolláhové a také vojenští představitelé revolučních gard. Je potřeba říci, že právě oni mají velké bojové zkušenosti v boji proti islámskému státu a dalším fanatickým odpůrcům sekulárních režimů v Iráku a v Sýrii.

Válečný konflikt v této oblasti není v první řadě v zájmu států Evropské unie, ale také Číny, Indie a Japonska, jejichž hospodářství je napájeno ropou ze zemí kolem Perského zálivu. Írán pochopitelně bude hájit svou územní svrchovanost, bude-li napaden, což je jeho svaté právo. A Evropané by svého největšího spojence, Spojené státy, měli korigovat v jeho postupu ve svém vlastním zájmu.

Evropské hospodářství a jeho prosperitu neohrožuje jen potenciální válečný konflikt, ale i situace na pokraji válečné konfrontace, ve které jsme nyní. Taková situace znamená kolísání cen v první řadě ropy, ale během několika dní se může připojit i plyn. A hrozba konfliktu způsobuje, včetně působení některých dalších faktorů (jednání o obchodní dohodě mezi USA a Čínou atd.), že rostou výrazným způsobem ceny zejména kovů a vzácných kovů. A to je samozřejmě nepříjemná zpráva pro světové a evropské hospodářství.

Jiří Paroubek

 Ilustrační foto: Záběr z filmu Případ Glivice