Gen. Vladimír Přikryl, jeden z mnoha českých bojovníků SNP

vladimir prikryl
26.8.2019 12:36

Vojenská životní dráha Vladimíra Přikryla začala První světovou válkou. Tak jako mnoho jiných mladých mužů byl odveden do rakouské armády a poslán na bojiště. Vlastenecké smýšlení ale mladého V. Přikryla zavedlo jinam, než by chtěl císařpán. Do československých legií. Po návratu zůstal vojákem a podílel se na budování nové, československé armády. Za německé okupace zůstal věrný vojenské přísaze a zapojil se do odboje v rámci skupiny Bílá růže. Později odešel do zahraničí, aby se mohl zúčastnit vytváření zahraničních československých jednotek. Přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie, kde bojoval v řadách Československé divize. Po porážce Francie odešel do Anglie, kde se podílel na formování Československého vojska ve Velké Británii. Vzhledem k vývoji válečných událostí rychle vzrůstal význam východní fronty a tím i Československé vojenské jednotky v SSSR. Polní prapor v SSSR rychle vyrůstal v brigádu, vznikl tankový prapor. Bylo třeba vzdělaných, vycvičených důstojníků pro velitelské funkce. Ve Velké Británii byl takových důstojníků nadbytek a oni sami se dobrovolně hlásili na východní frontu. Šli přece za hranice bojovat a ne vyčkávat! A tam na východě se právě rozhodovalo. Pplk. Vladimír Přikryl byl mezi nimi.

Československá zahraniční armáda se tehdy dočkala výrazného posílení. Šlo o vojáky Slovenské armády vyslané na východní frontu proti sovětům. Bylo jich mnoho, kteří nesnesli skutečnost, že jsou hnáni do nespravedlivého, útočného boje a to proti Slovanům a ve prospěch nacistických zločinců. Takoví vojáci boj sabotovali a přebíhali k partyzánům, nebo přímo do sovětských linií. Z těchto vojáků a československých důstojníků, kteří byli převeleni z Anglie byla v Proskurově a Jefremově zformována 2. československá paradesantní brigáda a jejím velitelem byl jmenován právě Pplk. Vladimír Přikryl. K bojovému nasazení bylo připraveno 2 000 vojáků. Mužstvo většinou slovenské a důstojnictvo většinou české národnosti.

Nasazení brigády do boje se stalo realitou díky vypuknutí Slovenského národního povstání. Slovenská armáda se tehdy postavila na odpor německým vojskům obsazujícím zemi, kde se nebezpečně rozšiřovalo partyzánské hnutí. Třetí říše potřebovala mít zajištěný týl pro předpokládané boje v oblouku Karpat. Význam Slovenska byl v tom případě klíčový. Bylo nutno tuto neklidnou oblast vojensky zajistit. Tak snadné to ale pro nacisty nebylo. Odpor kladla podstatná část slovenské armády, partyzánské oddíly a občanští bojovníci. Boje se zúčastňovali osvobození političtí vězni a váleční zajatci všech národností. Účast například francouzských občanů je všeobecně známa. V čele povstání stáli schopní a zkušení velitelé, generál Ján Golian a z Londýna vyslaný generál Rudolf Viest. Oba dva byli Němci po dobytí Bánské Bystrice zajati a zavražděni na neznámém místě. Tak, jako mnoho jiných vedoucích důstojníků povstání. Skutečnost, že část Slovenska byla ovládána povstalci poskytovala vhodnou příležitost k útoku přes Karpaty. Rudá armáda i československé jednotky karpatskou operaci zahájily. Stalo se tak nejen v zájmu velení Rudé armády ale především na požádání Československé exilové vlády. Reprezentace Československé republiky i frontoví vojáci měli zájem na rychlé pomoci povstání a také toužili co nejdříve vstoupit na území své republiky a zahájit konečně její osvobození na domácí půdě. V počáteční fázi karpatské operace byla v boji nasazena i paradesantní brigáda. V předhůří Karpat si tak Přikrylova jednotka prožila svůj křest ohněm. Hlavní úkol však její vojáky i velitele teprve čekal. Probojovat se přes Karpaty bylo obtížnější než se čekalo. Vážnou komplikací bylo odzbrojení dvou východoslovenských divizí německými jednotkami, což přispělo k upevnění obranných postavení nacistů v horském terénu. Boje v Dukelském průsmyku se zařadily k dalším těžkým a krvavým operacím jako bylo vylodění v Normandii, boj u Monte Cassina nebo přechod Dněpru.

Československá armáda na Slovensku zatím zápasila s přesilou a přes řadu těžkostí se držela dobře. Pomoci však bylo zapotřebí. A ta přicházela. Na slovenské území byla přepravena část naší zahraniční armády. Kromě skupiny důstojníků z Londýna, mezi nimiž byli kromě generála Viesta i kap. Krátký nebo Plk. Hynek Souhrada, to byla především 2. ČS. paradesantní brigáda, která byla letecky dopravena na slovenské území. Prostor jejich bojového nasazení byl Zvolen. Místa, kde probíhaly jedny z nejtěžších bojů. Do třetice přeletěl na Slovensko Československý stíhací pluk, v čele se zkušeným velitelem Františkem Fajtlem. Vojáci povstání se bili statečně. Strečno, Telgárt, Vrůtky, Sklabiňa, Žilina. To byla jen některá místa společně prolité krve vojáků a partyzánů, Slováků, Čechů, občanů SSSR, Jugoslávie i Francouzů. Přesila ale byla značná a když byl díky událostem v Maďarsku odkrytý jih povstaleckého území, stávala se kritickou. Nepřítel postupoval a neštítil se ani vražd na civilním obyvatelstvu. Nemecká, Kalište, Tokajík… tam i na mnoha jiných místech se odehrály děsivé tragédie, které svědčily o vyhlazovacím charakteru války, kterou nacisté vedli.

Krutost a převaha nepřátel, které podporovali, jak také jinak, znacizovaní karpatští Němci nakonec povstalecké síly zatlačily hluboko do slovenského vnitrozemí. 2. ČS paradesantní brigáda byla nakonec poslední kompletní jednotkou, organizovanou a bojeschopnou, kladoucí odpor nepříteli Po pádu Banské Bystrice byl dán rozkaz:“ Pokračujte v horách!“ Tak se jmenovala i první kniha vzpomínek, kterou o svých osudech Vladimír Přikryl napsal. Českoslovenští vojáci se stáhli do hor a pokračovali v boji jako partyzáni. S nimi samozřejmě i velitel brigády, Plk. Přikryl. Byl u toho, když v krutých podmínkách hor zahynul Jan Šverma a dobře věděl i o chování R. Slánského, které nebylo zrovna vzorem bojové morálky a vojenského bratrství. A také že toto chování mělo podstatný podíl na Švermově smrti. To také později, po válce, negativně ovlivnilo jeho osud. V nelehkých podmínkách partyzánské války ve slovenských horách se ale nakonec dočkal sovětských a československých jednotek.

Po válce Vladimír Přikryl, nyní už v generálské hodnosti, také nezahálel a aktivně se podílel na novém vybudování Československé armády. Možná ale, že věděl příliš mnoho. O pozadí některých událostí a také o smrti Jana Švermy. To mu opatřilo mocné nepřátele, kteří se postarali o tragickou část jeho životní dráhy. Patřil k těm, ke kterým se nový režim po Únoru 1948 zachoval hanebně. Byl zatčen, brutálním způsobem vyslýchán a na základě vykonstruovaných obvinění čtyři roky vězněn. Obvinění bylo vyhotoveno na základě řízené provokace, jejímž hlavním aktérem byla podivná osobnost Mjr. Květoslava Prokeše, jehož generál Přikryl už dlouho znal a prohlédl jeho hru. Byla proti němu použita i naprosto nevinná věta, kterou napsal v jednom dopise, že brněnské ulice jsou příliš úzké pro operace tankových jednotek. Něco takového mělo být důkazem! Tak se v padesátých letech zacházelo s lidmi, kteří léta bojovali za republiku. Ani po propuštění z vězení nebyl jeho život snadný ale blížila se šedesátá léta a s nimi i snaha o nápravu křivd a řešení nahromaděných problémů. V letech 1963 a 1964 se konečně i Vladimír Přikryl dočkal plné rehabilitace. Bohužel už se z ní příliš dlouho těšit nemohl. Zemřel v červnu roku 1968 v Plzni.

Brigádní generál Vladimír Přikryl byl bezesporu statečný voják a upřímný vlastenec. Patřil k těm, pro které byla přísaha republice závažnou a zavazující věcí. Nebyl anděl, byl to také jen člověk a měl i své nedostatky. Prý byl příliš přísný, přeháněl to s vojenským vystupováním někdy byl ve svých soudech nespravedlivý. Jistě může být diskutabilní jeho názor například na generála Ludvíka Svobodu nebo na význam a účelnost boje u Sokolova , ale to není tak důležité. Důležité je vážit si toho, co pozitivního takoví lidé udělali pro republiku a svůj národ, že se nezalekli útrap a nebezpečí a prostě šli bojovat. Před morálním kodexem lidí jako byl generál Přikryl pak lze jen smeknout. Když byl surově vyslýchán a obviňován z vojenské zrady a úkladů proti republice, hájil se tím, že jako voják se přece nemůže postavit proti vlastní zemi a národu. S tím nelze než souhlasit. Ano, tak měl správně uvažovat československý voják a tak má uvažovat v současné době i voják České republiky.

Jiří Pondělíček

Jiří Pondělíček
Předseda krajské organizace Praha strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.