Hrozí nám bytová krize? Nebo se v ní již nacházíme?

ivan prikryl 2
4.7.2018 09:22
Když vycházíte z mediálního prostoru, a hledáte odpověď na tyto otázky, pak naleznete protichůdné argumenty. Naší republice se ekonomicky daří, uznávají to i v zahraničí [1] . Platy rostou, nezaměstnanost se snižuje. Není žádný důvod toto zpochybňovat, ač statistici tvrdí, že mnohá čísla jsou velmi zavádějící, průměrování je velmi ošidné. Ale nepochybně se daří.

Bydlení je však jiný fenomén . Již v devadesátých letech prof. Vojtěch Cepl, který se před tím, než odešel na Ústavní soud, zabýval mimo jiné také transformací bytové politiky hovořil o svobodném trhu s bydlením ale také o nezbytnosti tržně konformních korekcí ve smyslu stimulace nabídky, když ceny bydlení či nájemného rostou, rozumné úvěrové politice především z hlediska, že půjčovat na bydlení je možné, jen když cena nemovitostí zaručuje, že pokryje nároky banky v případě jejího nesplácení.

Ekonomové by jistě uvedli, že celosvětová ekonomická krize byla už v roce 2007 naznačena několika důležitými indikátory. Prvotní příčinou byla americká hypoteční krize , která postupně přerostla ve světovou finanční krizi , hroutily se banky – například největší americká spořitelna Washington Mutual . Politika některých společností na trhu byla slepá, neodpovědná. To platilo především o společnosti Fannie Mae [2] , která měla za cíl rozšířit sekundární hypoteční trh zajištěním hypoték ve formě hypotečních zástavních listů .

To umožnilo věřitelům reinvestovat své aktiva do většího objemu úvěrů a ve skutečnosti zvyšovalo počet věřitelů na trhu hypoték. Vzrůstalo riziko, ale exekutiva byla rozpačitá. Reagovala se zpožděním.

Dne 26. ledna 2005 byl senátorem Chuckem Hagel em poprvé představen federální zákon o reformě bytového podnikání. Jeho cílem bylo reformovat stávající regulační strukturu. Růst sekuritizace se soukromým sektorem a nedostatečná regulace v této části trhu vedly k přebytku podhodnoceného financování bydlení, které v roce 2006 vedlo k rostoucímu počtu dlužníků, často se špatnými úvěry, kteří nebyli schopni zaplatit své hypotéky.

Ceny, za které se tehdy v USA kupovalo a na které banky půjčovaly byly „nefouknuté“. Jakmile se vzedmula vlna „neplatičů“ hypoték, ceny domů se snížily, protože zvýšené zabavování a nabídky jejich prodeje na trhu se přidalo k již rozsáhlému inventáři nabídky domů a bytů a přísnější úvěrové standardy znemožňovaly dlužníkům získat hypotéky. Toto oslabení cen nemovitostí vedlo ke zvětšování ztrát. V červenci 2008 se vláda pokoušela zmírnit obavy z trhu tím, že znovu zdůraznila svůj názor, že "Fannie Mae a Freddie Mac hrají ústřední roli v americkém systému financování bydlení". Americké ministerstvo financí a Federální rezervní banka poskytly oběma korporacím přístup k úvěrům s nízkou úrokovou sazbou. Navzdory těmto snahám došlo v srpnu 2008 k poklesu podílu Fannie Mae a Freddie Mac o více než 90% oproti předchozím ročníkům.

Dne 21. října 2010 se ukázalo, že záchranná akce Freddie Mac a Fannie Mae bude stát daňové poplatníky celkem 224-360 miliard dolarů. A dlužníci? Ztratili nemovitost, ale dluhy jim zůstaly. Podotýkat, že tato krize nastartovala krizi světovou je asi nadbytečné.

Pokud tvrdíme, že kolaps cen nemovitostí a hypotéční krize může nastat i u nás, tak je zřejmé, že světovou ekonomickou krizi nezpůsobí. Ale o to přece zdaleka nejde.

Stačí se opět jen podívat do médií. Banky již registrují možné problémy trhu s nemovitostmi a omezili hypotéky na 80 % ceny nemovitosti. Lidé se však zadlužují o to více

Touhu po vlastním bydlení regulace ČNB neomezila. Lidé pouze hledají jiné cesty jak získat peníze, absurdně nejvíc se zadlužují v „nejchudších“ krajích, Ústeckém, Moravskoslezském apod. Víc než polovina klientů bank riskuje vědomě, když vědí, že stačí aby se zvýšila úroková sazba nebo aby ztratily zaměstnání a budou ve finančních problémech. [3]

To nejhorší ale média nepopisují. Když klient dlouhodobě neplatí, banka mu nemovitost zabaví a pokusí se jí prodat. „Nafouknutá“ cena však nebude na trhu uplatněna v pořizovací hodnotě, ale podstatně níže. Pak klient přijde o nemovitost a zbydou mu dluhy, které bude dál splácet. Riziko takové katastrofy by mělo již dosud nevšímavé politiky zajímat. Zatím tomu mnoho nenasvědčuje. [4]

Krize hypoték však není vše.

Nájemné také prudce roste, zdražuje . [5] Průměrná nabídková cena nájemního bydlení v Česku ke konci loňského roku meziročně vzrostla o 13,8 procenta na 197 korun za metr čtvereční. Vyplývá to ze studie poradenské společnosti Deloitte. Podle této zprávy třeba v Hradci Králové se průměrné nájemné zvedlo o 28 %, v Praze činí již 339 Kč na metr čtvereční. Příčinu toho vidí společnost v absenci institucionalizace nájemného. Roste počet bohatších osob, které nakupují druhou, třetí nemovitost a nabídnou ji na trhu za uvedené ceny. Jiný poskytovatel bydlení nebo jiné segmenty nájemného bydlení neexistují.

Je nepochybné, že řada problémů na trhu s byty je dána nedostatečnou nabídkou na trhu, což komplikuje mimo jiné složité územní a stavební řízení, to i v případě běžné developerské výstavby . Podle informací bytových družstev v Praze [6] je však náklad na výstavbu nových standardních bytů cca 45-50.000 Kč/m2 plochy, prodávají se však za 80.000 Kč/m2, v atraktivních lokalitách až 100.000 Kč/m2. Dále zcela schází levnější, dostupné bydlení na tzv. neziskovém principu. Ale ještě je třeba se vrátit do historie.

Již dlouhodobě se bytová politika v České republice zmítá v křečích. Omyl dlouhodobé regulace nájemného způsobil, že se obce a města zbavily nájemních bytů , aby zabránily ekonomickým ztrátám. Nahradil je ničím neregulovaný a slabě monitorovaný trh, a pokud se vrátíme k úvodním tezím, nikdo trh neovlivňuje „tržně konformními nástroji“, zejména (jak u cen nemovitostí tak u nájemného) dlouhodobou koncepční vizí bytové politiky u nás. Vláda se nesnaží situaci ovlivnit jako kdysi v USA zákonem o reformě bytového podnikání.

Vlády ODS v letech 2006 až 2013 se zaměřily výhradně na novou civilní legislativu, občanský a korporátní zákon . Záslužný čin akademiků, noční můra pro občany, mnohdy nic netušící, pokud bydlí v bytech vlastnických či družstevních.

Vláda koalice ČSSD, ANO a KDU ČSL , dík svérázné ministryni Karle Šlechtové také jen vedla dlouhé diskuze o sociálním bydlení, jinak si bytové politiky mnoho nevšímala, na Ministerstvu pro místní rozvoj byla zrušena sekce bytové politiky a propuštěn odborný náměstek. To je vše.

Jak dál:

Po téměř třech dekádách od roku 1989 se nedaří bytovou politiku měnit podle aktuálních potřeb. Je podceňována. Osobně jsem po celou dobu své odborné angažovanosti v bytové politice [7] prakticky permanentně ve styku s odborníky reprezentované různými svazy a spolky (viz dále). Společně opakovaně usilujeme o kontakt s politiky v Poslanecké sněmovně, Senátu, atakujeme exekutivu, v roce 2016 přijal skupinu odborníků předseda vlády a předali jsme mu souhrn potřeb podle mínění představitelů Svazu měst a obcí, bytových družstev, sdružení nájemníků či vlastníků, realitních kanceláří, stavebních spořitelen apod. Výsledek? Až těsně před volbami mnozí politici reagovali a zjistili, že situace je špatná, horší než se domnívali. Nedostatečná pozornost i znalost politiků a řešení ad hoc postupem je čím dále větším problémem, který vyžaduje změnu.

Komparovali jsme programy některých politických stran – například hnutí ANO a ČSSD. Příliš se neliší, snad jen stupněm abstrakce či konkrétnosti.

Toto je třeba změnit, jinak vskutku bytová krize nastane. Například takto:

Je třeba shody odborníků a politiků nad programem, koncepcí bytové politiky v horizontu 10-15let

Vycházíme z toho, že existující koncepce schválená vládou není dostatečná. Přetrvávají neustálá jednání reprezentace odborných sdružení, jejich právních expertů se státní správou, špatným příkladem může být neoblomnost Ministerstva spravedlnosti v občanském a korporátním právu.

Exekutiva se jen málo řídí kompetenčním zákonem, bytovou politiku ovlivňují ministerstva spravedlnosti, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, financí a role ministerstva pro místní rozvoj, který podle zákona kompetence drží, nebyla v minulosti dominantní.

Jaké jsou hlavní problémy?

Současný stav v bydlení se vyznačuje dlouhodobou absencí dostupného bydlení, zanedbanou sociální péči a terénní práci s lidmi na okraji společnosti (nepřizpůsobiví, bezdomovci a „podnikatelé“ parazitující na sociálních dávkách a skupiny osob jejichž jedinou filosofií je, že se o ně stát postará) a konečně nutnost revize právní úpravy vlastnického a družstevního bydlení.

O čem dosud nehovoří politici vůbec je princip udržitelnosti bydlení. Všichni vědí, jak na tom špatně je 90 % rodin seniorů, ale i mladí lidé. Nájemné stoupá do závratných výšek, ale politici mlčí, ministerstvo se tváří „jako by se nic nedělo, vše máme pod kontrolou“. Není to pravda. Když jsem s týmem MMR v roce 2005/6 konciúoval později přijatý zákon o jednostranné deregulaci, počítali jsme se „sociální klausulí“, tedy principem že nikdo nesmí za nájemné platit více než 35 % čistých rodinných příjmů. Obecně by jim stát pomohl po určitou dobu příspěvkem (od 6 měsíců do 2 let), seniorům nad 70 let trvale. Po mém odchodu z ministerstva ten princip nový ministr Martínek vymazal. Proto bych rád prosadil zákon o dostupném a udržitelném bydlení a tento princip tam upravil ve zvláštní části.

Cena nájemního i vlastnického bydlení neúměrně roste . Nové nemovitosti se prodávají za ceny, které neodpovídají jejich reálné hodnotě na zdravém a funkčním trhu s byty a jsou předraženy o 25-30 %. Pokud by oslabila schopnost lidé splácet hypotéky dostaví se stav skoro katastrofický [8] . O tom jsme pojednali v úvodu.

Nejohroženější skupiny obyvatel jsou senioři a mladí lidé.

Senioři v nájemních bytech platí mnohdy více než 60 % svých příjmů nájemného. V roce 2005 když MMR deregulovalo nájemné [9] předpokládalo se, že výše nájemného placené seniory nesmí přesáhnout 35 % jejich měsíčních příjmů. Řešení mělo být v příspěvku na nájemném. Není.

Mladí lidé, chtějí-li bydlet, nemají jiné alternativy než vysoký nájem nebo hypotéku. Většina moderních Evropských zemí má funkční sektor levnější formy nájemního či družstevního bydlení postavené na principu užívání bytu za nákladové (ekonomicky odůvodněné) nájemné. V moderních zemích dosahuje tento sektor od 25 % (Rakousko) až po 35 % (Francie), existuje v každé zemi EU. V ČR neexistuje již 27 let! Co z toho můžeme dovodit?

Priority bytové politiky :

 

1) Narovnání kompetencí státní správy. Dle kompetenčního zákona má bydlení řešit Ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho postavení se musí rehabilitovat. Musí být gestorem v této oblasti, pouze spolupracující jsou MPSV a MS atd.

2) Zákon o sociálním bydlení. Není možné nadále experimentovat. Dosavadní návrhy zpracované MPSV nebyly dobré. Rámcově jde o formy, jak pro občany na okraji společnosti k ubytování využít všechny segmenty bytového trhu – soukromé nemovitosti, zbytek obecních bytů, nové byty stavěné z podnětu obcí apod., dále o pravidla terénní práce s lidmi na okraji společnosti, aby svým chováním neničili nemovitost, nerušili okolí, aby za výhody dočasné pomoci plnili podmínky např. docházky do škol svých dětí. [10]

3) Zákon o neziskové bytové společnosti a udržitelném nájemním bydlení (obecně prospěšné bytové společnosti) včetně využití principu sociálního bytového družstva [11] . Ten by měl přinést bydlení v bytech s ekonomickým nájemným (splátka úvěru společnosti na výstavbu, služby, rezerva na opravy). Nezisková výstavba má zvláštní režim kompenzací pro developery – určitý počet neziskové výstavby za režijní – nákladovou cenu kompenzuje možnost preference získat atraktivní lokalitu k výstavbě na volný trh. Opět viz Británie. Dále by obsahoval výše uvedené principy udržitelnosti již existujících nájemních smluv.

4) Nutná revize právní úpravy vlastnického a družstevního bydlení . Nová civilní legislativa (rok 2012) byla tvořena akademiky odtrženými jednak od praxe, jednak ideologicky zaslepené necitlivostí k fenoménu družstev [12] . Výsledkem je, že většina družstev by mohla být pro neplnění podmínek této úpravy uvedena do likvidace, společenství vlastníků (podstatně se lišící od obvyklé úpravy kondominia) se utápí v nekonečných schůzích s povinnými kvory účasti jichž nelze dosáhnout, za dluhy neplatičů musí pod rizikem úpadku platit dluhy ostatní vlastníci či družstevníci. Tento stav ohrožuje cca 4 miliony obyvatel ČR, mnozí to ani netuší, chtějí bydlet nikoliv se věnovat administrativě. To, co se v posledních dnech mění, zdaleka není vše potřebné.

5) Definice role obce v bytové politice a v sociálním bydlení. Situace na trhu s byty je lokálně velice odlišná, statisticky doložitelná. V Praze, Brně a dalších městech je cena bydlení nejvyšší, v lokalitách jako Most, Děčín, Ostrava je mnohonásobně nižší. Zato se zmítají v křeči absence modelu práce s nepřizpůsobivými občany, předloženosti, nezaměstnanosti. Obec nemůže a nemusí být přetížená, ale musí mít kompetence například zakladatele neziskové společnosti (právnická osoba sui generis) která profinancuje výstavbu a zajistí správu levných bytů, apod. Velice využitelný je již zmíněný model Britský. Slušné bydlení pro občany na okraji společnosti musí být po určitou dobu podmínečné (princip „housing first“ - bydlení jako první, sociální práce následuje). Pokud uchazeč odmítá přijmout (byť veřejně prospěšnou) práci, jeho děti absentují ve škole, ruší a znečišťují okolí či se nezúčastní rekvalifikace, pak získá nárok jen na ubytování nouzové.

Dosavadní vlády se zaměřily na krátkodobý efekt nepřesahující jedno volební období. Zákon o obecně prospěšné bytové společnosti, možná role obce či krajů v bytové politice, revitalizace Státního fondu rozvoje bydlení a jeho možná transformace na Veřejnou investiční bytovou banku [13] či jiný funkční subjekt hospodařící nejen s veřejnými prostředky, to vše zůstalo stranou, politické reprezentace chtěli u voličů krátkodobý efekt a dopracovali to do bytové krize. To musí skončit.

Též je třeba znovu revidovat Stavební zákon a další předpisy, aby povolování staveb netrvalo 7 let jako nyní.

Zásadní změnou v činnosti exekutivy by měla být spolupráce v trojúhelníku MINISTERSTVA (VLÁDA) – ODBORNÁ PRAXE – ZÁKONODÁRCI.

V devadesátých letech jmenovala vláda „zmocněnce pro bytovou politiku“ [14] . Ten měl v podstatě roli koordinátora pro zpracování koncepce (ve fázi první), v podstatě na půdorysu výše popsaného trojúhelníku. To umožnilo již ve fází přípravy koncepce přinejmenším vyslechnout názory expertů ministerstev [15] , odborníků praxe [16] a dále zákonodárci [17] .

Je otázkou, zda by se ve vládě našla shoda na jmenování institutu zmocněnce, když by hlavním aktérem a předkladatelem odbornou skupinou zpracovaných návrhů byla ministryně pro místní rozvoj. Družstevní svazy pak volali po obnovení Rady vlády pro družstevnictví, když nešlo jen (ale především) o družstva bytová, to je ovšem kapitola jiná.

Dostupnější alternativou by mohlo být ustavení poradního a konzultačního orgánu ministerstvem pro místní rozvoj, pracovně pojmenovanou ROBOT, čili R ada Odborníků pro Bytové Otázky.

Není času na zbyt, je třeba pracovat . Proto by prvním krokem ROBOT bylo zadání úkolů k zpracování vizí revize koncepce bytové politiky s horizontem 10-15 let, potřeb krátkodobých úkolů – novel, změn zákonů a jejich odůvodnění a vizí. Spolu s odborem bytové politiky a odborníky ministerstev by byl z těchto podkladů zpracován plán krátkodobých a střednědobých opatření, vymezeny kompetence a spoluúčast exekutivy. Členové ROBOTU by, po předložení vizí diskutovali s politiky a exekutivou a MMR by poté předložilo vládě Koncepci bytové politiky do roku 2030.

Podotýkám, že obdobě postupuje řada moderních zemí světa a klade si značné cíle [18] . Obce, kraje, potřebují vhodné právní prostředí, kompetence, aby mohly takto postupovat i v ČR.

Vize koncepce bytové politiky by musela být dopracována do září tohoto roku tak, aby mohly být zahájeny práce na jednotlivých zákonech, na čemž se odborníci praxe mohli přímo podílet při jejich vypracování.

Nekonečné diskuse nad bytovou politikou, formě sociálního bydlení, vhodnosti či nevhodnosti té které cesty by měly skončit. Hegemonem musí být praxe, její potřeby, kvalifikovaná analýza, aby nenastala krize bytové politiky jak naznačujeme v úvodu.

Naše politická scéna je, do jisté míry, raritou. Sociální bydlení v Británii prosazují tradičně strany konzervativní [19] . Republikáni v USA podporují všechny formy družstev [20] . Členové kongresu USA mají tři placené poradce a řadu externistů, zákonem regulovaný lobbing, naopak naši poslanci a senátoři jen neradi připouští, že té, které oblasti nerozumí a odborníky často přehlížejí. To je ovšem jiná kapitola. Družstva pravice zavrhuje, neboť si je laicky spojuje s komunistickým režimem, což je mírně řečeno, nesmysl.

Ve stručnosti by priority bytové politiky mohly být formulovány takto:

Je třeba zpracovat revizi koncepce bytové politiky , jejímž hlavním garantem musí být Ministerstvo pro místní rozvoj. Musíme prosadit modernizaci právní úpravy pro bytové spoluvlastnictví a bytová družstva v civilní legislativě tak, aby garantovala právní jistoty členů a nekladla překážky ve správě domů s byty ve vlastnictví. Základem musí být při tom poznatky dosavadní praxe. Pro koordinaci s ostatními rezorty bychom přivítali vytvoření dočasného postu zmocněnce vlády pro sociální a dostupné bydlení.

Přivítali bychom zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu v ČR s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení pro všechny občany , pro, než je nedostupné získat na trhu bydlení, a to prostřednictvím dotačních programů podporujících výstavbu, ale také určených na rozvoj technické infrastruktury, rekonstrukcí panelových domů a revitalizace sídlišť.

Podporujeme přijetí zákona o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti. Jsme připraveni na něm spolupracovat. Zákon vytvoří potřebné podmínky pro obce, spojí poskytnutí sociálního bytu se soustavnou sociální a výchovnou prací. Uvedený zákon by měl obsahovat také oprávnění obcí požadovat po investorovi v rámci výstavby nových bytů určitý podíl tzv. levných bytů.

Dostupnost audržitelnost bydlení pro všechny skupiny občanů je priorita. Podporujeme přijetí nového zákona, který umožní všem korporacím a dalším subjektům získat finanční podporu. Jsme přesvědčení, že taková norma, vezme-li v úvahu všechny podmínky stanovené Evropskou komisí pro poskytnutí podpory či využití principu SGEI (Služby obecného hospodářského zájmu) bude slučitelná s právem EU. To si vyžádá přijetí zákona o neziskové bytové korporaci a sociálním bytovém družstvu, který bude navazovat na již platnou a účinnou úpravu družstva sociálního. Podporujeme také přijetí nového zákona o realitním zprostředkování, abychom zvýšily jistoty klientů v realitních činnostech, a tak co nejúčinněji ochránili spotřebitele. Princip udržitelnosti byl již výše naznačen.

Měli bychom společně apelovat na politickou reprezentaci, aby již konečně začala pracovat na realizaci takového programu.

Když jsem v odborných týmech před více než měsícem tyto principy koncipoval, myslel jsem si, že konečně se něco změní. Vláda je jmenována, ministr práce a sociálních věcí pan Krčál říká cosi o tom, že je s MMR vše dohodnuto, MMR sladce mlčí. Možná, že jsem po 27 letech práce nedočkavý, ale pokud i tato vláda neudělá s bydlení svoji prioritu a neučiní odborníky navržená opatření, myslím, že v příštích řádných volbách se jen stěží může ucházet o přízeň voličů. Bydlení se stává velkým problémem a média, umlčená vlivem notně vydělávajících developerů se toho zatím nevšímají. Doufám, že zatím.

JUDr. Ivan Přikryl



[1] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ceska-ekonomika-si-vede-nejlepe-v-novodobe-historii-uznali-nemci-45386

[2] Federální národní asociace hypoték v USA

[4] Taková situace nastala před několika lety ve Španělsku, stát raději hradil bankám ztráty (úroky) a poskytl lidem dvouletou lhůtu ke konsolidaci svých financí.

[5] https://zpravy.aktualne.cz/finance/najemne-v-cesku-prudce-zdrazuje-ukazuji-nova-cisla-nejvice-s/r~f113c98e422111e88b47ac1f6b220ee8/

[6] Ing. František Sojka, SBD Stavbař e-mail: sojka@stavbař.cz, Mgr. Martin Kroh, SBD Praha e-mail:kroh@sbdpraha.cz

[7] 13 let předseda Svazu Českých a moravských bytových družstev, náměstek ministra pro místní rozvoj, vedoucí úřadu vlády a předseda Rady vlády pro družstevnictví a koordinátor Asociace pro bydlení ČR

[8] Například ve Španělsku před cca 5 lety až 30% občanů s hypotékami dík krizi ztratili práci a schopnost úvěry splácet. Banka po čase musí uplatnit svá práva a nemovitost prodá ale zjistí, že reálná hodnota za kterou byt/dům prodá je nižší. Občan ztratí nemovitost a ještě onu třetinu ceny musí doplatit. Španělé přijali zákon podle kterého na dva roky přerušili splácení hypoték, stát hradil bankám majetkovou újmu a dal lidem šanci si vyřešit zaměstnání, příjmy atd.

[9] Ten zákon byl původně koncipován šířeji, schválena byla jen deregulace, nikoliv sociální klausule pro důchodce, jak bylo MMR navrženo.

[10] Inspirací mohou být zkušenosti a model Británie či Rakouska.

[11] Úprava sociálního družstva již existuje, je v zákonu o obchodních korporacích, je třeba jen přizpůsobení pro oblast bydlení. Od roku 1873 jsme do roku 1948 měli společnou úpravu s Rakouskem, zákonem o obecně prospěšných společenstvech bytových. V Rakousku funguje dodnes, doporučuji po korekci jeho konstrukci využít.

[12] Družstvo i nás zní jinak, než co-operative ve světě. Členy mnoha forem družstev je miliarda obyvatel světa, 120 milionů v USA, obdobně v Japonsku, zemích EU zejména v Německu, Skandinávii, Španělsku, Itálii… Viz měsíc stará rezoluce 72. Valného shromáždění OSN vyzývající vlády členských zemí OSN k podpoře a využití družstevní formy společného podnikání.

[13] Model například v Norsku.

[14] Prvním byl Ing. Ota Karen, poté prof. Vojtěch Cepl a následně prof. Robert Holman (ten jen pro vládu Václava Klause zpracoval koncepci.

[15] MMR jako gestor, MPSV, MS MPO, MF

[16] Svaz měst a obcí ČR, Svaz českých a moravských bytových družstev, Sdružení malých bytových družstev a společenství vlastníků, Sdružení nájemníků ČR, Občanské sdružení majitelů domů, Česká společnost pro rozvoj bydlení, Asociace realitních kanceláří ČR, Asociace stavebních spořitelen ČR, zástupci hypotéčních bank, Sdružení podnikatelů ve stavebnictví

[17] Předseda podvýboru pro bytovou politiku Ing. Jan Kubík a výborem určení zástupci (podvýbor má 9 členů)

[18] Organizace založená starostou New Yorku - NYCHA (New York City Housing Authority) od svého založení v roce 2014 financovala 87.557 cenově dostupných bytů. Jen v roce 2017 samotná administrativa města financovala 24 536 cenově dostupných bytů – překonala tak rekord všech dob. U ní můžete najít cenově dostupné bydlení, vyhnout se vystěhování nebo pronásledování nájemníků, získat pomoc při placení bydlení, ohlásit stížnost na bydlení a další. Starosta Bill de Blasio nedávno vydal dokument „Bílý dům New York 2.0“, který představuje nové nástroje na vybudování a uchování cenově dostupných domů pro 300 000 rodin v New Yorku – do roku 2026. Zdroj: NYCHA, New York.

[19] Margaret Thatcherová obnovovala tzv. neziskové bytové asociace v Británii, expremiér Cameron podporoval levnou výstavbu pro mladé lidi, navrhoval výstavbu až 200.000 levných bytů.

[20] Například prezident Trump proklamuje roli družstev všude tam, kde občan chce nejít levnější službu (chválil družstva pro výstavbu obecních solárních elektráren).


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.