I když se občas mýlí, zůstává naším velikánem (aneb J. Jágr)

jagr
13.1.2020 17:50
Tento historický výrok jedné osobnosti o jiné osobnosti (nebudu raději uvádět jejich jména), se nyní plně hodí na Jaromíra Jágra. Jaromír Jágr patřil ve své době k nejskvělejším hokejistům světa a byl asi dlouhá léta, možná celé desetiletí zdaleka nejlepším sportovcem Česka.

Ve službách NHL patří podle tabulek k nejlepším hráčům celé historie této mimořádně kvalitní hokejové soutěže. Kdyby si neodskočil na pár let do angažmá v Rusku v KHL a kdyby dvakrát nebyla NHL přerušena, byl by, pokud jde o dosažené body za góly a přihrávky, v žebříčcích NHL ještě výše. Přitom se nedá říci, že by Jágr byl primárně sběratelem rekordů hry, kterou tak miluje. Chtěl vždycky bavit lidi a to bylo u něj na prvém místě. Přistupoval ke hře s mimořádnou chutí, entusiasmem a přitom profesionalitou a dlouhá léta se udržoval ve vynikající sportovní kondici. Vlastně dlouhých třicet let. Už dnes J. Jágr snese srovnání s jinou legendou světového hokeje, Gordiem Howem. Ten také hrál hokej velmi kvalitně ještě v letech daleko po své čtyřicítce. Viděl jsem Howea na vlastní oči v roce 1974 v sérii zápasů Kanady (výběr WHA) se Sovětským svazem a v jednom zápase i s naší reprezentací. Tehdy mu bylo čtyřicet šest let. A byl skvělý, jakoby ukovaný z jednoho ocelového kusu. Přitom měl méně zdravotních problémů, nežli Jaromír Jágr, jehož svaly, třísla, byly senzitivní již před dvaceti lety.

Češi jako národ mají zvláštní nepěknou vlastnost. Mají potřebu jistého obrazoborectví svých vynikajících osobností. A tak ve své době, za protektorátu a později za komunistického režimu, byli za sviňáky považováni Masaryk s Benešem. Velkého Pepi Bicana, jednoho z největších fotbalistů světové historie, poslali v polovině padesátých let kopat výkopy, namísto toho aby učil mladé fotbalisty svému velkému umění. Karla Havlíčka Borovského jeho někdejší přátelé po návratu z nuceného exilu v Brixenu nezdravili a přecházeli na druhou stranu ulice...

První vlna nenávisti, kterou šířili pražskokavárenstí novináři proti Jágrovi, se objevila poté, co spolu s prezidentem (a také např. s Pavlem Nedvědem) navštívil Čínu a hledal možnosti spolupráce s tamními sportovci. To zaselo v duších některých hlupáků sémě obrovské nenávisti. Naštěstí se tato nenávist již rozplynula. Dnes J. Jágr v klidu propaguje značku čínské firmy Huawei proskribované americkou vládou, a to zřejmě jen proto, že Huawei má k dispozici tak pokročilé technologie, o kterých se v některých oblastech Američanům ani nesní.

Nyní přišla druhá fáze nenávisti, druhá nenávistná vlna. J. Jágr se odvážil přijít s názorem, že by bylo dobré uzavřít hokejovou první ligu tak, jak je to právě v NHL, aby se z ní ani nesestupovalo a aby se do ní ani nepostupovalo. Každý má právo na omyl. I Jaromír Jágr. Aby zachránil kladenský hokej, investuje do něj své peníze. Ale samozřejmě není skaut, peníze chce také nějaké vydělat, aby hokej na Kladně nebyl pro něj jen ztrátovým podnikem. Zkrátka, i když se občas mýlí, zůstává velikým hokejistou z nedávné minulosti. Hokejistou, který se ani dnes neztrácí, což ukázal v neděli svým vynikajícím výkonem v O2 Aréně, kde jeho Kladno nastoupilo proti Spartě. Nejen, že byl plný stadion diváků (a většina z nich přišla jen kvůli němu), ale lidé, tedy ta část lidí, která v životě nikdy nic nedokázala a žijí si v klidu své bezvýznamné životy, na něj pískala, bučela a urážela ho. Odpověděl naprosto sportovně. Jeho Kladno, které prohrávalo v zápase se Spartou na jejím kluzišti 2:4, se pod jeho vedením vzepjalo k mimořádnému výkonu. Jágr sám v zápase vstřelil dva góly a na další dva nahrál, zajistil obrat v zápase a vítězství svého týmu 8:4.

Ani toto vynikající vítězství J. Jágra, který nastoupil k zápasu hokejové ligy poprvé po čtyřiceti čtyřech dnech rekonvalescence, mě nepřesvědčil o tom, že by uzavření ligy bylo tím správným krokem, který by zajistil budoucnost českého hokeje. Ale i J. Jágr má právo na svůj názor a jeho názor by měl být, když ne ctěn, tak tedy alespoň v klidu a bez urážek vyslechnut. Nějak nám v té naší české společnosti chybí demokraté...

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.