Inkluze nemá být prosté sesypání žáků do jednoho pytle

obrazek
24.9.2015 16:53
V úterním vydání MF Dnes se objevila informace o tom, že od příštího školního roku přestanou existovat základní školy praktické, tedy školy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením. Podle zprávy uveřejněné v MF Dnes by zhruba 23 tisíc dětí, které nyní navštěvují základní školy praktické, mělo od nového školního roku nastoupit na běžné základní školy. To však není pravda. Je však otázkou, jak navrhovaná novela školského zákona s integrací (mentálně) znevýhodněných žáků do běžných škol skutečně pomůže, protože se zdá, se tak nějak začíná z druhé strany.

Od příštího roku se nebudou rušit základní školy praktické, ale zruší se příloha rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené, kterou nahradí podpůrná opatření. Ta by měla žákům pomoci jejich znevýhodnění překonávat. Nicméně se i žáci v základních praktických školách budou vzdělávat podle rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, tedy stejně tak jako se tomu děje na běžných základních školách.

A to pochopitelně znamená, že ubude důvod děti s lehkou mentální retardací (a pochopitelně ani děti se specifickými poruchami učení či chování a děti sociálně znevýhodněné, které základní školu praktickou mnohdy navštěvují také, ačkoli jejich intelekt se v pásmu mentální retardace nepohybuje a do na základní škole praktické by tedy být neměly) zařazovat do tohoto typu školy.

Naopak zde bude o důvod více zařazovat děti s lehkou mentální retardací do běžných základních škol (běžná základní škola už takového žáka nebude muset vzdělávat podle přílohy RVP pro lehce mentálně postižené) a ubude nutkání zařazovat do praktických škol děti sociálně či jinak znevýhodněné, ale s intelektem nad hranicí mentální retardace. Lze si snadno odvodit, že dětí s lehkou mentální retardací bude tedy v základních školách přibývat a základních praktických škol bude naopak zvolna ubývat.

Inkluzívní vzdělávání je celosvětovým trendem a přijetí zmíněné novely zákona, která školám usnadní vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací v běžných školách a částečně zabrání tomu, aby byli z běžného základního vzdělávání vylučováni žáci, kteří nejsou intelektově znevýhodněni, je rozhodně krokem správným směrem a krokem, který byl a je více než nutný. (Západní Evropa je v tomto směru před ČR o kilometry dále.)

Realita českého školství si však před přijetím této novely žádala kroky, ke kterým nedošlo. To výrazně snižuje pravděpodobnost, že inkluze mentálně znevýhodněných žáků bude úspěšná. V tomto článku je uvedeno alespoň několik kroků, které by pravděpodobnost úspěšné inkluze poněkud zvýšily.

 

Redukce počtu žáků ve třídě

V běžné třídě české základní školy se nezřídka vzdělává třicet i více žáků. Například ve Finsku, tedy zemi, která často slouží jako vzor a příklad dobře zvládnutého inkluzívního vzdělávání, mají ale třídy v průměru méně než 20 žáků. A ve třídě, kde je méně žáků, se pochopitelně učitel může více věnovat každému jednotlivému žákovi zvlášť.

Ve třicetihlavé třídě učitel často věnuje mnoho času tomu, aby sjednal pořádek a zajistil si pozornost žáků, že na výklad (a už vůbec pak na efektivní výuku) nezbývá mnoho času…

Učitelé pak mají doslova osypky z žáků, kteří vyžadují více pozornosti než jiní (například žáci se specifickými poruchami učení či chování) a v důsledku učitelských osypků mají pak osypky i ostatní žáci a jejich rodiče, kteří mají za to, že se díky některým dětem ve třídě nemohou jejich děti rozvíjet v rámci svých možností…

Realita prostoru ve škole je často taková, že některé třídy div nesídlí ve cvičné školní kuchyni či dílně, případně někde na chodbě za závěsem nebo v tělocvičně. A v takové situaci se třídy jen těžko dělí… A co je třeba k tomu, aby bylo možno školy fyzicky upravit tak, aby zde bylo více menších tříd? Ano, jsou to peníze…

 

Speciální pedagogové, školní psychologové a asistenti pedagoga jako běžné „vybavení“ školy

Pokud bychom udělali takovou malou tour po běžných českých základních školách, zjistíme, že přítomnost speciálních pedagogů, školních psychologů a asistentů pedagoga je asi tak běžným jevem jako zlato v Otavě. 

Ve škole musí ze zákona působit výchovný poradce (tedy běžný učitel s doplněným vzděláním) a školní metodik prevence (stejný případ jako výchovný poradce), nikoli však školní psycholog a speciální pedagog, a tak také ve škole většinou chybí.

Asistent pedagoga může být podle platné české legislativy pouze v té třídě, kde studuje žák se speciálními vzdělávacími potřebami – to ale pochopitelně neznamená, že v každé třídě, kde je žák se speciálními vzdělávacími potřebami, funguje asistent pedagoga. Železným pravidlem je spíše to, že na asistenta pedagoga ve škole nenarazíme, ani když je potřeba. Jak je to možné?

Plat asistenta pedagoga se odvíjí od jeho vzdělání a délky praxe, a dle tabulek tedy může asistent pedagoga zaměstnaný na plný úvazek dostávat mzdu od 9950 korun do 22 050 korun, přičemž k dosažení nejvyšší hranice je nutná praxe delší než 27 let. V reálu se tak plat asistentů pedagoga pohybuje kolem výše uvedeného minima a mnoho asistentů pedagoga je na školách navíc zaměstnáno pouze na částečný úvazek. Peníze, které ředitelé školy na asistenty pedagoga dostávají, téměř neumožňují zaměstnávat na plný úvazek asistenta pedagoga s mnohaletou praxí a s VŠ vzděláním a často je navíc nutné „zaplácnout“ mzdu asistenta pedagoga z jiného balíku peněz… A těch je málo.

Těžko lze očekávat, že za deset tisíc hrubého nastoupí do škol regiment kvalitních asistentů pedagoga, a těžko očekávat, že vzhledem k tomu, jak pak ředitelé škol „splácávají“ mzdu asistentů pedagogů, budou celí žhaví do toho, aby na svých školách místa asistentů pedagogů zřizovali, a to přesto, že by někteří žáci školy asistenta potřebovali…

Ministryně školství K. Valachová uvedla, že na asistenty pedagoga od ministerstva financí dostala pro příští rok 410 milionů korun navíc. Řeší to něco? V ČR je 4138 základních škol, pokud by tedy každá škola měla z této částky dostat rovným dílem, dostane navíc 99 tisíc korun. Pokud toto číslo vydělíme dvanácti, dostáváme částku nižší než 8 300 korun. A kdybychom počítali s odvody za zdravotní a sociální pojištění, dostaneme se tak na částku kolem šesti tisíc…To nestačí ani na to, aby si každá škola mohla nově dopřát jednoho asistenta pedagoga na plný úvazek.

Vidíme tedy, že oněch 410 milionů korun navíc převrat v českém školství zcela jistě způsobit nemůže a lze říci, že vzhledem k potřebám českého školství jde spíše o věc, vhodnou leda, bez větší analýzy, k prezentaci v médiích.

 

Lepší příprava běžných učitelů

Učitelé jsou při práci s žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (odhlížíme nyní zcela od žáků zdravotně znevýhodněných) často zcela bezradní. Nevědí, jak pracovat s žáky se specifickými poruchami učení (např. dyslexie, dysgrafie, dysortografie či dyskalkulie) a ještě hůře se vyrovnávají s tím, pokud je ve třídě žák (nebo více žáků) se specifickou poruchou chování (ADHD či ADD). Jsou často bezradní, pokud mají ve třídě nadaného žáka, a bezradnost nastává také tváří v tvář žáku sociálně znevýhodněnému či mentálně znevýhodněnému.

Aby také ne. Na vysoké škole se přístup k žákům se specifickými poruchami učení či chování proberou v jedné přednášce (v lepším případě v nepovinném či povinně-volitelném /tzn. lze se mu vyhnout/ semináři), stejné je to s péčí o nadané žáky. Co se týká žáků sociálně znevýhodněných, je to snad ještě horší, a pokud jde o vzdělávání mentálně znevýhodněných, odchází absolvent pedagogické fakulty zcela nepoznamenán jakoukoli znalostí… Pokud však chceme měnit systém skutečně k lepšímu, je třeba začít právě od vzdělávání budoucích učitelů.

Systém dalšího vzdělávání učitelů je v ČR mizerný. A těžko se něčemu takovému divit, pokud zde neexistuje kariérní řád a učitel ve své práci nemá vyhlídky k nějakému výraznějšímu kariérnímu (a platovému) postupu, který by byl podmíněn právě také dalším studiem.

Pokud ale učitelé nevědí, jak s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pracovat, logicky se pro ně tito žáci stávají přítěží a učitelé pak ve výsledku nejsou schopni věnovat potřebnou pozornost nikomu ve třídě. Svou frustraci navíc občas nějakým způsobem před třídou demonstrují a pomáhají k tomu, aby se tito žáci ve třídě stávali oběťmi (či pachateli) nějaké formy šikany.

A další věcí je, že učitelé v důsledku právě nedostatečné informovanosti v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve svých třídách nechtějí asistenty pedagogů, třeba z obavy, že tam budou překážet, že budou narušovat hodinu atd…

Bez dostatečného vzdělání učitelů, bez dostatečného počtu asistentů pedagoga a speciálních pedagogů na školách bude jen velmi obtížné zařadit ve větším počtu do běžných základních škol děti s lehčím mentálním postižením. Ty v současné situaci v podstatě nebudou mít možnost vyrovnat se učebnímu tempu v běžně velké třídě, a v důsledku toho jim nejspíš budou dělat obtíže i věci, které by jinak zvládly. A problémy mohou mít i děti ostatní, protože v důsledku toho, že učitel bude muset věnovat více času (často kvůli nedostatečnému vzdělání ohledně práce s žáky s mentálním hendikepem a nezkušeností v práci s nimi využitého zcela neefektivně). Frustrace co největšího počtu žáků a učitelů ale smyslem inkluzívního vzdělávání jistě není…

Pokud však chce ministerstvo školství něco jiného, než aby školy produkovaly řady frustrovaných žáků a učitelů, mělo (anebo musí co nejdříve) přijít se změnami umožňujícími školám přizpůsobit inkluzi školní prostory, ve větší míře a za důstojný plat zaměstnávat kvalitní asistenty pedagogů a zajistit lepší vzdělávání učitelů a také lepší motivaci učitelů k práci s nějakým způsobem znevýhodněnými žáky. S tím, že „učitelství je poslání,“ skutečně vystačit nejde…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Paní Petra neuvedla ještě 2, možná 3 věci:
1) vliv příchodu oněch žáků s lehkou ment. retardací
na kvalitu výuky stávajích nadprůměrných a podprůměrných žáků třídy,
ta sama dnes je nevyhovující
2) znalosti asistenta z jednotlivých předmětů, jejichž výuce má napomáhat - takřka nulové
3) nutnost nechat poklesnout vel. povinných úvazků učitelů,
oproti VŠ oni učí žáky ve většině nemotivované!
Co bude dělat asistent při tzv. dělené výuce?
např. 1/2 třídy má jeden jazyk a druhá 1/2 jiný?
Sám asistent může zvládnout max. tak max 2 s handicapem v jedné třídě!