Ivan Noveský: Ústavní soud jako ohrožení právního státu?

novesky
7.10.2020 14:25
Místopředsedkyně Evropské komise komisařka Věra Jourová dne 26. 9. 2020 vyjádřila obavy o osud demokracie a práva v Evropské unii, a to zejména v členských zemích na východě, kde jsou, podle Jourové, ohýbány zásady právního státu nejvíce.

Obává se paní komisařka o Německo, kde německé soudy již „šmahem“ povolují dětské sňatky nebo spíše se obává o Českou republiku, kde Ústavní soud, přesně před rokem, rezignoval na platné české zákony?

Českého občana určitě více zajímá český Ústavní soud. Dle Ústavy je pojistkou každého občana, která má zajistit, že justice nebude účelově tvořit právní závěry v extrémním rozporu se skutečností a že rozsudky budou spravedlivé.

Bohužel, i Ústavní soud může pochybit, i jeho soudci jsou pouze lidé, bytosti omylné, jako my, normální smrtelníci. Pokud však Ústavní soud vydá Usnesení, které se tváří jako rozsudek a které vychází z celé řady spekulací, znevažování důkazů a ignorování platných zákonů, asi se již nejedná o pouhý omyl. I pokud by cílem měla být pouze snaha zakrýt chyby justičního systému a „pokrýt“ kolegiálně soudce nižších stupňů, je to skutečné ohrožení právního státu a důvěry občanů v právní stát. Pokud však usnesení z 30. září 2019 bylo motivováno jinak, může se jednat o přímý útok na základy právního státu.

V případě tohoto usnesení Ústavního soudu se jedná o dvě solární elektrárny, které byly vybrány ke kriminalizaci. S energetickým zařízením, a tedy i solární elektrárnou, lze podnikat pouze s licencí (speciální živnostenský list), kterou uděluje Energetický regulační úřad dle energetického zákona a dle licenční vyhlášky. Licenci lze udělit pouze na energetické zařízení, které má, jako každá jiná stavba v ČR, povoleno bezpečné užívání příslušným stavebním úřadem dle stavebního zákona.

Až do roku 2015 se nedařilo splnit zadání kriminalizace vybraných solárních elektráren, kterou se zakrývá solární tunel a chrání organizovaná skupina solárních baronů. Na základě změny právního názoru státních zastupitelství v roce 2015, bez jakékoliv změny příslušných zákonů, začaly soudy vytvářet rozsudky, které vytvořily, v rozporu s platnými zákony, novou judikaturu s celou řadou zcela nových, doslova hybridních, technicko-právně-trestních termínů. Pomocí této nové judikatury mohly konečně začít správní soudy odebírat licence, pět a více let, zcela bezvadně fungujícím solárním elektrárnám a trestní soudy mohly konečně začít udělovat pěti až osmileté tresty vězení. Naštěstí pro českou energetiku a tedy i české občany, se tyto termíny používají pouze vysloveně účelově a to pouze pro účely potrestání vybraných solárních elektráren, což je pouze malý zlomek ze všech solárních elektráren a zcela zanedbatelná část české energetiky. Pokud by se však, v rámci rovného přístupu, začaly aplikovat na všechna energetická zařízení, znamenalo by to totální kolaps české energetiky…  

Jedním z celé řady těchto nových termínů je „nepravdivý“ předávací protokol, který energetický zákon ani licenční vyhláška neznají a tedy není uveden v licenční vyhlášce v seznamu dokladů pro licenční řízení. Z jedné nezákonnosti si systémem „nabalování sněhové koule“ soudy vytvořily další termíny, např. nikde nedefinovaný požadavek „dokončenosti“, který energetický zákon ani licenční vyhláška neznají, a v licenční vyhlášce proto není uveden jako předpoklad pro udělení licence. Jako důvod pro odebrání licence či udělení mnohaletého trestu se však opravdu hodí, protože tím, že není definován, nemůže být obětí justice rozporován, a to ani platnými pravomocnými důkazy. Pokud soud získá dojem, že solární elektrárna byla před 10 lety nedokončena, pak se již presumpcí správnosti úředních aktů vůbec nemusí zabývat, a platné, ale soudu se nehodící, důkazy, které prokazují skutková zjištění skutečného stavu elektráren v roce 2010, může soud zcela ignorovat.

Ústavní soud ve svém usnesení z 30. 9. 2019 spekuluje, zjevně proto, aby nemusel zrušit, mediálně velmi propagované, rozsudky, pro jejich zřejmou svévoli a extrémní rozpor se skutkovým stavem, v konkrétním případě dvou solárních elektráren Saša-sun a Zdeněk-sun:

Obžaloba VSZ Olomouc a rozsudek KS v Brně z 22. 2. 2016, potvrzený Vrchním soudem v Olomouci, totiž tvrdí v rozporu s doklady a platnými rozhodnutími, že v roce 2010 ani jedna elektrárna „není dokončena ani zčásti a je ve výstavbě“. Oproti tomu důkladné šetření Policie KS Ústí n. Labem v 1. pololetí roku 2016 prokázalo, že obě elektrárny byly v roce 2010 plně provozuschopné a řádně vyráběly a dodávaly elektřinu. V Usnesení Policie ze dne 1. 7. 2016, potvrzeném Usnesením KSZ Ústí n. Labem, je dokonce přesně zdokladováno i množství vyrobené a řádně dodané elektřiny v roce 2010.

Pro občany tak vůbec nemůže být potěšujícím zjištění, že Ústavní soud se vůbec nezabýval tím, zda rozsudky vycházejí z objektivně zjištěného skutkového stavu roku 2010 a zda vycházejí z platných zákonů či pouze z judikátů. Pro potvrzení těchto rozsudků si Ústavní soud nově vytvořil, či převzal spekulace, např. typu: 

…dle Nejvyššího soudu lze jen těžko uvěřit, že objednatel převezme v dobré víře dílo za stovky milionů, přičemž reálný stav je diametrálně odlišný,… Pokud právě tento protokol dosvědčoval dokončenost podle tehdejší praxe (pozn. autora: jedná se o legalizaci zvykového práva, a to povýšením nezákonné praxe některých zaměstnanců ERÚ, selektivně uplatňované v roce 2010, nad zákon a současně legalizaci nezákonné podmínky dokončenosti) Energetického regulačního úřadu, nelze z těchto dvou skutečností vyvodit nic jiného než (jak učinily obecné soudy) než, že předávací protokoly byly vyhotoveny za účelem jejich předložení Energetickému regulačnímu úřadu. Jakákoliv jiná interpretace nedává smysl, pokud byl reálný stav podle inventarizace dodávek a montáží v extrémním rozporu (pozn. autora: dle objektivního šetření Policie Ústí n. L. byly obě elektrárny v roce 2010 plně provozuschopné a řádně vyráběly a dodávaly elektřinu, v usnesení Policie je dokonce přesně zdokladováno i množství v roce 2010 vyrobené a dodané elektřiny, Ústavním soudem domýšlený smysl předávacího protokolu by neměl zastínit prokázaný skutkový stav roku 2010) se stavem podle předávacího protokolu. Neobstojí tedy ani argument, že předávací protokol byl jednáním čistě mezi dodavatelem a objednatelem.“ (pozn. autora: jednalo se pouze o interní účetní doklad mezi dvěma společnostmi v jednom holdingu, kdy podepisující nemohl tušit, že tento interní doklad bude někým někdy předložen na Energetický regulační úřad).

Podpis interního předávacího protokolu je jediným důkazem, který umožnil soudům uložit podepsanému jednateli 7 let vězení a 7 milionů korun pokuty za zvláště závažný zločin. Protože na podpisu interního dokladu je postavena celá konstrukce procesu, lze pochopit, že Ústavní soud se, bez ohledu na platné zákony, snaží tento „důkaz“ obzvláště závažného trestného činu zlegalizovat, a to dokonce i za cenu znevážení dobrého jména Ústavního soudu. Důsledky selhání Ústavního soudu se dotýkají pouze několika vybraných solárních elektráren a několika vybraných „zločinců“, kteří sice neporušili žádný zákon, přesto si však mnozí z nich již odpykávají mnohaleté tresty vězení. Tento odklon Ústavního soudu od platných českých zákonů však může založit velmi nebezpečný precendes. Možnost odsouzení na objednávku, kterou neumí nebo nechce zastavit ani Ústavní soud, tak pouze potvrzuje obavy komisařky Jourové o ohrožení České republiky, jako právního státu, ve kterém platí platné zákony a pouze jejich porušení je trestným činem.

Ivan Noveský, energetik a právník

zakládal v roce 2001 ERÚ a v letech 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.