Ivan Přikryl: Jaký byl a jaký bude? (2018 a 2019)

ivan prikryl 3
27.12.2018 10:12
Uplynulý rok se mě zdá jako poněkud rozpolcený. Dobré střídá zklamání, mnohdy i obava, kam se naše republika ubírá. Ale oddělme vážné od nadsázky a rozdělím i obory, které mě profesně zajímají – státní správa a bytová politika státu.

Konečně bude vláda s důvěrou, to znělo zjara… A co víc, byl jsem vyzván, abych spolupracoval na programu vlády v oblasti bytové politiky. Super!

Tu kapitolu si může každý vyhledat, tak snad jen tolik, že vše co jsem s kolegy navrhl – dostupné i sociální či udržitelné bydlení, podpora neziskové výstavby a odstranění nesmyslných pasáží z občanského a korporátního práva dotýkající se bydlení, se v programu objevilo. Super.

Uplynul téměř rok a nelze říci jiné, než „měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“. V bydlení se nerealizuje nic, krize úvěrování se stupňuje, ceny bytů stoupají, nájemné jakbysmet, žádná koncepce, vize, program, vládou neprošla. Ani nebyla předložena. To znám posledních 10-12 let. Moderní Evropa se nám vzdaluje, ale politici jsou v pohodě.

A rok 2019? Obavy sílí. Poslouchám premiéra, ten v právu vidí jakýsi „návod na použití“. Nějaký bytový zákon? Hloupost, prostě to zaplatí stát (to znám z historie a let po roce 1948 – na to stát nemá peníze). A jeho 2 miliardy pro obce stačí asi na 3.000 bytů pro celou republiku. No a co? V normotvorbě zase platí, že je to zbytečné. Legislativní radu vlády řídí ministr spravedlnosti. Hrůza, ta komise má stát mimo rezorty…. Či věcný záměr zákona? Na co! Nás jen zdržuje! To jsou hlasy v zákulisí. Navíc personální třenice okolo ministerstva zahraničí, ty jsou od roku 1989 raritou – ony byly časté, ale aby byly veřejné a v přímém přenosu?

Nebo když do politiky zasahuje všudypřítomný hradní mluvčí. Chápu, že jsem již asi jiná generace. V mých dobách, kdy jsem byl na Úřadu vlády, a Jiří Weigl na hradě, by bylo něco takového nepředstavitelné. Časy se mění. Slušnost a úcta se nenosí.

Ministerští úředníci jsou čím dál víc arogantní, zejména na spravedlnosti. Praxe a její potřeby? Nezajímá. Ač má kde který úředník za sebou studia na Oxfordu či kde, obnovili starorakouské heslo „komu Bůh dal úřad, tomu dal i rozum“. Budete-li mít zájem, rád to popíšu konkrétně.

Za minulého režimu nás na fakultě učili že „právo je projev vůle dělnické třídy povýšený na zákon“. Příznačné diktatuře, řeknete.

Dnes to zní asi takto: Premiér:“právo je projev mojí vůle povýšený nad zákon“. Neplatí to jen pro bydlení. Třeba služební zákon. Už dva roky jej vlády s účastí ANO hoblují tak, abychom zapadli do starých dobrých kolejí tendující po volbách k „noci dlouhých nožů“. Kdo oponuje, byť by měl pravdu, musí být „odejitelný“.

Obdobné definice platí, bohužel, i pro hrad. Když pan prezident nazve zpravodajské služby „čučkařem“, tak si jen postesknu, že pan Zeman nikdy právu ani státní správě nevěnoval pozornost, jeho ekonomické vize jsou nade vše. A ziskem úctyhodného mandátu ještě nikdo neprozřel. Obklopen úředníky bez prověrky zesměšňuje práci, které (s omluvou) nerozumí. Nebo rozumět nechce.

Je to pohled poněkud skeptický, to vím. Ale jsou věci, principy, které v 21. století nemají místo. Je jich mnoho. Nejsem zastánce živelné migrace. Ale znám mezinárodní úmluvy, usnesení OSN a také naší právní úpravu. Lidé volí dnes ty, kteří je nejdřív pořádně vystraší, v mnohé jim neříkají pravdu, aby se následně vybarvili jako obhájci naší bezpečnosti a klidného života. Zásadně a bez výjimek ctím principy azylového práva a vychytralé uprchlíky, kteří chtějí jen parazitovat v Evropě, aniž by sami chtěli zde pracovat a ctít náš právní pořádek bych bez výjimky (a podle platných pravidel) vyhostil. Typický Jihočech Tomio Okamura tím nesmyslným tvrzením získal silný mandát ve sněmovních volbách. Proč?

Čas, a IT technologie nás trochu zaskočily. Dnes každý z nás má v kapse v podstatě malý počítač s přístupem k informacím z celého světa, s bezbřehými diskusemi. Svoboda bez vzdělání je k ničemu (sejně jako vzdělání bez svobody), to již řekl někdo moudrý. A v tomto prostředí ti, co dokáží marketingově prodat i shnilý chleba nebo leklou rybu (nebo uměle vyživené kuře), získávají na síle. „Mé“ zákony, které mohou přinést mladým lidem šanci na bydlení a ulehčit seniorům je nezajímají.

A tak jen doufám, že to snad politici pochopí a alespoň něco pozitivního v příštím roce přinesou. Nejvyšší čas. Jinak se máme dobře. Mzdy rostou, lidé nakupují a těší se na dny příští. Jednou budem dál! Tak zvesela do Nového roku!

Ivan Přikryl


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.