Ivan Přikryl: Sociální bydlení ve Francii

hbm
7.5.2019 06:56
Levnější a dostupné bydlení ve Francii je realizováno v různých formách. Sociální bydlení představuje 19% bytového trhu. Francouzi ji historicky odvozují již od osmnáctého století, první zákon byl přijat již 30. listopadu 1894, nazvaný Siegfriedův zákon, který vytváří "Habitations à bon marché" (bydlení dobré ceny – levné bydlení - HBM).

Až do roku 1953 zůstává počet sociálních realizovaných státem omezen, kromě rekonstrukcí v důsledku války, a bytových družstev dík zákonu Henriho Selliera z roku 1928, který stále platil. Období od roku 1953 do roku 1977 bylo poznamenáno obrovským rozvojem výstavby sociálního bydlení díky pohybu ekonomické restrukturalizace.

V roce 1977 dochází ke změně principu, výstavba sociálních bytů se zaměřuje od pomoci (dotace) na výstavbu k podpoře občana. Sociální bydlení se transformuje dalších třicet let, V roce 1991 byl přijat nový zákon, známý jako "zákon proti ghettu". Ten se zaměřuje na velká města a měl za cíl bojovat proti sociální a prostorové segregaci. Především pak podporuje udržitelnost bydlení, dostupnost nové výstavby, zabývá se cenou pozemků pro tuto výstavbu a podobně. V roce 2000 byl přijat zákon o solidaritě a obnově měst a sociální rozmanitosti. Týká se aglomerací s více než 50 000 obyvateli a ukládá minimální hranici 20% sociálního bydlení. Obce jsou proto vyzvány, pokud této hranice nedosahují, aby se snažily co nejrychleji jí dosáhnout. V roce 2003 byl zaveden zákon o územním plánování a obnovu měst. Jedná se zejména o rekonstrukci nevyužitých budov pro zisk nových bytů. Národní program renovace měst (PNRU) vyžadoval rekonstrukci, mnohdy i demolici více než 250 000 bytů, stejný počet sociálních bytů bylo třeba postavit či rekonstruovat, aby se udržel sociálního mix a parametry bytového trhu. Cílem bylo též přilákat střední vrstvy ve stigmatizovaných čtvrtích a prostorově rozložit, homogenně, různé společenské třídy. Tyto programy se dotýkaly více než 730 obcí a již do roku 2008 dosáhlo určený limit mixu sociálního a privátního bydlení téměř v polovině z nich. V roce 2010 bylo zbořeno či rekonstruováno 139 000 domů ale též 133 000 postaveno. Známý odborník Maurice Blanc ve svém článku v „Espace“ „Nerovnost a sociální transakce“ zveřejněném v roce 2012 uvádí, že v oblasti bytové politiky zůstává sociální rozmanitost i nadále hlavní motivací i pro následné vlády. Sociální rozmanitost nelze měřit kvantitativním ukazatelem udávajícím počet jednotek sociálního bydlení. Jde především o dostupnost bydlení pro všechny příjmové skupiny obyvatel.

Z uvedeného historického přehledu je zřejmé, jaký význam existenci všech forem nabídky bydlení je ve Francii přikládán.

Tak například Sdružení sociálních bytů, ( Association des appartements sociaux ), založené v roce 1929, je asociací,která zastupuje téměř 700 organizací HLM (Bydlení pro mírné nájemné - Habitation à loyer modéré) napříč 5 existujícími federacemi. Sdružení poskytuje odborné poradenství, analýzy a především jedná s vládou, ministerstvy a dalšími institucemi.

Ve Francii má tato forma levnějšího bydlení svoji tradici, její existence je vládou respektovaná stejně tak jako družstevní forma bydlení. Existují různé formy a korporace, které toto bydlení poskytují, sociální aspekt mají též některé akciové společnosti a také bytová družstva.

Bytové družstvo je zde definováno jako společnost, jejímž cílem je nabídnout svým členům co nejlepší podmínky bydlení za co nejnižší cenu. Často je nazývána „třetí způsob bydlení“, vedle bydlení nájemního a vlastnického, forma“ mezi“ privátním a veřejným bydlením (obecními byty), podle francouzských odborníků nalézají svůj vzor z družstevního bydlení v Belgii, Švýcarsku a zejména v Kanadě. V družstvu se neplatí nájemné, nýbrž jen nezbytně nutné výdaje na provoz, údržbu a rekonstrukci (u nás je obvyklý pojem „ekonomické nájemné). Ta stojí mimo systém HLM ale v mnoha oblastech spolupracuje.

Nejpočetnější je však ve Francii forma je ale podřazená pod pojem HLM. Existují tři typy jejich forem definované mírou stavební podpory při výstavbě a cílovými skupinami, na které míří půjčka na bydlení (pro občany se středními příjmy), nájemní bydlení s podporou (určeno pro lidi s příjmem pod průměrnou mzdou) a pomoc s asistencí, ta je určena pro osoby v problémech, s nízkými příjmy či těm, co se ocitli „na okraji společnosti“. Bydlení systému HLM je prioritně zaměřeno na druhou a třetí skupinu.

Všechny subjekty systému HLM patří do federací, které jsou sdruženy v rámci Union de logement social (Unie sociálního bydlení - USH). Patří tam obce, různé bytové korporace se sociálním aspektem a místní instituce poskytující levné bydlení. Jsou vesměs demokraticky konstituované s volenými představiteli s členů či bydlících občanů.

Tyto instituce jsou velice aktivní vůči politikům a vládě. Na podzim tohoto roku proběhne již 80. kongres HLM, je avizován jako zásadní pro formulaci cílů, především podporu tohoto systému. Je to setkání pro poskytovatele sociálního bydlení (vlastníky objektů určených k pronájmu), stavební formy, organizace poskytující služby sociálnímu bydlení a zejména nájemníky těchto bytů a představitele obcí. Základní cíl je, podle francouzských zdrojů stejný: podporovat a bránit francouzský model sociálního bydlení.( zdroj: www.union-habitat.org)

V současné době, stejně jako ve většině (nejen) členských zemí EU cena bydlení roste. Jak cena nových bytů, tak i tržní nájemné. I francouzské sociální bydlení čelí změnám, které jejich funkci a cenu poskytovaného bydlení činí složitější. Například změna sazby DPH.

Prezident Svazu sociálních bytů a prezidenti pěti členských federací se proto sešli v dubnu tohoto roku s francouzským premiérem. Již letos podruhé. Informovali vládu o důsledcích způsobených rozpočtovými opatřeními vlády. Premiér slíbil, že dopad těchto opatření podrobí revizi. Zvažuje možnost odložit vládní opatření o tři roky, aby umožnil další jednání. Řekl, že je připraven přezkoumat cestu k rozpočtu. DPH má být snížena na 5,5 %, do fondu pro podporu výstavby vloží 300 mil. Euro ročně a bude realizovat i další opatření. To je oproti minulosti méně. Představitelé HLM podle dostupných informací prohlašují, že to neodpovídá možnosti pokračovat i nadále ve výstavbě. Zejména růst DPH má podle Jeana-Louise Dumonta, prezidenta organizace silný dopad na investice.

Uvádím tyto informace především proto, že vláda uznává a respektuje existenci segmentu dostupného a sociálního bydlení, naopak občané, kteří tuto formu bydlení využívají, protože na standardní tržní bydlení nedosáhnou, jsou aktivní.

Francouzi vědí, že dostupné a sociální bydlení je nezbytnou formou, součástí úplné nabídky bydlení. Podporu očekávají i od Evropského parlamentu. Apelují v současné kampani na to, aby poslanci respektovali zprávu Světové banky o stavu bydlení v evropských městech, hovořící o posilování hrozby krize dostupnosti bydlení což závažně narušuje soudržnost populace. Apelují na ně, aby nedopustili omezení investic do sociální infrastruktury, bránili omezení pomoci lidem v nouzi a eliminovali sociální napětí, které toto omezení způsobuje nejen ve Francii ale prakticky ve všech zemích EU. Spatřují to jako memento existence EU, vidí v tom důvod, cituji: „ohrožení budoucnosti EU, které již přineslo Brexit a přináší vzestup populismu a protievropských nálad“. V dostupnosti bydlení v celé Evropě vidí posílení vztahu občana ke státu a Evropské integraci.

V závěru si neodpustím poznámku. Francouzi (na rozdíl od našich občanů) vědí, že politici reagují jen tehdy, když vidí, že občané jsou ochotni za práva důstojného bydlení s vládou jednat a svá práva hájit. Ale co vás napadne již při prvním kontaktu se systémy sociálního bydlení je skutečnost, že občané jsou aktivní v mnohých organizacích sdružujících tyto formy. Tím se lišíme od celé Evropy. Cožpak v České republice je bydlení dostupné? Pro všechny skupiny obyvatel? Což není ostudná forma „sociálních ubytoven“, o kterých vláda hovoří, ale pro změnu nedělá nic? Nemůžete si odpustit srovnání s našimi občanskými aktivitami, kde kromě „Platformy pro sociální bydlení“, která ovšem má zcela jiný charakter, občané aktivně o změnu bytové politiky neusilují.

K ohlášenému pětidílnému seriálu tedy přidám ještě díl závěrečný, který nazvu „ Situace v bytové politice v České republice – bytové programy vlády a praxe“. Tím tento seriál uzavřu.

Díky všem, co tyto články čtou. Díky všem, co nad nimi přemýšlí a také těm, co apelují na spící naše politiky, aby přinesli změnu v přístupu k bytové politice!


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Tento díl, je oproti předchozím, již dost konkrétní.
Ale kolik bere např. francouzký výpravčí a jaké procento 
 z příjmů průměrné francouzské rodiny z toho padá na bydlení jsem se opět nedozvěděl.
Že by to Sureté držela pod zámkem?