Jaderná válka v EU…

atomova elektrarna polsko ilustrace
3.1.2022 14:02
Zelený úděl se ještě pořádně nerozjel a už vypukají ostré, ale skutečně ostré konflikty, kudy by se měl ubírat. Zatímco hlasy typu vyvázání se z jejího rámce, které představil prezident Zeman ve svém novoročním projevu na evropské mainstreamové politické scéně nezní, ale otevřeně vypukl tvrdý spor o zařazení či nezařazení jádra a plynu mezi tzv. čisté energie požívající stejnou možnost finanční podpory ze strany bank jako obnovitelné zdroje, byť s časově omezenou existencí.

Německá vláda se silným lobbingem zelených ministrů Habeka a spol. ostře protestovala a Rakousko ústy své zelené ministryně pro životní prostředí hrozí dokonce žalobou k evropskému unijnímu soudu.

Naopak Francie, která započala 1. ledna 2022 své evropské předsednictví důrazně oznámila svůj program na znovuobnovení vývoje a konstrukce nových, zejména malých modulových jaderních elektráren a k ní se připojuje i Polsko, které s výstavbou právě několika takových modelů na svém území počítá a i Česko patřilo za časů Andreje Babiše k silným evropským podporovatelům této linie. Nový premiér se k této myšlence tady doma přidává, ale jak se bude chovat na zasedáních Evropské rady teprve uvidíme...

Nadpis článku „Jaderná válka v EU“ budí dojem, že chci získat laciné body zájmu. Ale tak to není. Spíš se obávám, že tento problém, který je mnohem krizovější než například z tohoto úhlu zcela marginální téma, zda Maďarsko připouští či nepřipouští homosexuály jako předmět výchovy na školách, novináři téměř ignorují, protože neví, jak je správně ideologicky jej vyhodnotit. Ale my bychom  neměli  zapomínat na  naši česko -rakouskou hraniční válku o jádro, na zablokované přechody a agresivitu zelených protičeských  extrémistů. A to bylo pouhým preludiem.

Zatímco v Německu pouhých pár měsíců po volbách klima přesunulo pro voliče až na třetí místo důležitosti a vrací se ke standartním sociálním tématům jako o růst důchodů, Rakousko je své a neochvějné.

Přesto v každé zemi je toto téma proměnlivé. Jak známo Itálie se již zřekla existence jaderných elektráren, ale tíživá sociální situace většiny obyvatel a extrémní problémy s cenou elektřiny vedla vůdce Ligy Salviniho k návrhu na referendum o znovuzavedení jaderné elektřiny. Uvidíme, jak to dopadne.

Zcela ovšem nejsem ten nejvhodnější autor pro psaní pojednání o problémech Green dealu. Tím problémem nežiji a  osobně jsem přesvědčen, že bude možná už vbrzku překryt mnohem zásadnějšími otázkami týkajícími se existence i dalšího fungování Evropy i světa.

Je nicméně zřejmé, že střet či kompromis o otázce jádra a potažmo plynu prokáže, zda EU je schopna překlenout rozpory či nikoliv. Mimochodem: Dopadnout to jasným ano či ne jedním směrem by také mohlo znamenat nejenom žertovně vzato „jadernou válku v EU“, ale skutečný nefalšovaný boj, protože na obou stranách jsou nasazeny silné váhy : Německo a jeho spojenci a Francie a její spojenci.

Asi tak.

 

 

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

JiB

Ještě jedna podstatná věc. 

Sázet na spojenectví s frantíky je velmi riskantní věc. Viz. historické zkušenosti. Bude-li to v jejich zájmu, tak nás jistě rádi využijí, ale když ne, tak nás klidně nechají na holičkách. Proto bych se na jejich spojenectví moc neupínal. V prosazení jaderné energie v rámci EU s námi jistě budou rádi spolupracovat, ale pak lze od nich očekávat, že si budou vynucovat odměnu za tuto podporu ve formě vnucování své firmy coby dodavatele nových bloků. Přičemž stále platí, co jsem psal níže, že Francouzi staví JE pomalu a draze!

Navíc lze předpokládat, že se na nás budou chtít zahojit za ztráty, které jim jinde způsobili Amíci. 

JiB

Jak už to v životě bývá, každá mince má dvě strany a každý mnohouhelník má víc fazet, dovolím si proto přidat pár poznámek bez nějakého hlubokého strukturování:

Předně jaderné elektrárny nejsou moc kompatibilní s tzv. Green dealem a to nikoli z důvodů emisí CO2, ale zejména pro své výkonové charakteristiky výroby elektrické energie (EE). Obnovitelné zdroje energie (OZE) zejména slunce a vítr, jak známo, mají proměnlivou výrobu a potřebují k sobě regulačně pružné a rychle nasaditelné zdroje jako třeba paroplynky a vodní elektrárny (buď klasické a nebo přečerpávačky) zatímco Jaderné elektrárny mají přesně opačné charakteristiky. Jsou vhodné pro stabilní zatížení ideálně na plný výkon. Jejich regulace je velmi těžkopádná. Pokud nepočítáme regulaci jalovým výkonem, což je zase neskutečné plýtvání. Jsou proto velice vhodné pro základní zatížení. Mají vysoké investiční náklady a relativně nízké provozní náklady. Jako všechny tepelné elektrárny jsou náročné na vodu zejména v letních měsících, kdy je jí obecně nedostatek. V zimním období lze sice využít jejich nízkopotenciální „odpadní“ teplo k vytápění budov. Problém však je že se obvykle staví daleko od velkých měst a dálkové teplovody vyžadují spoustu materiálu a mají velké ztráty. Na břehu Vltavy v Praze, kde bylo možno efektivně využít odpadní teplo, je asi nikdo nedovolí postavit.

Výstavba Jaderek je velice zdlouhavá, což výrazně prodražuje investici. Přičemž velmi záleží na tom, kdo je staví. Rychle a zdá se spolehlivě je dnes umí stavět Rusové a Korejci. Rusy u nás stavět žádnou velkou investici natož jaderku nikdo nenechá. Viz pád Nečasovy vlády těsně před vyhlášením výsledku tendru na rozšíření Temelína. Tendr byl v cílové rovince a bylo známo, že nejlepší nabídku podali Rusové (technologie, cena, výkon, reference). Korejci nemají vhodnou technologii, která by byla vhodná do našich lokalit. Francouzi staví dlouho a draze. Američani jsou v bankrotu, mají rozestavěno, mnohonásobně předraženo proti původním rozpočtům a jednu dokonce ukončenou výstavbu před zprovozněním z důvodů totálně ustřelených nákladů. Číňany, kteří to zdá se také umí, zde nikdo ke stavbě jaderek nepustí.

Jiná věc je zavírat jaderky odzkoušené funkční a před ukončením jejich životnosti, jako se tomu nyní děje v Německu. To je samozřejmě hrubě nehospodárné jak finančně, tak z hlediska životního cyklu. Veškeré emise na výstavbu již byly vyprodukovány, likvidace a dlouhodobé uskladnění radioaktivních částí bude muset proběhnout tak jako tak. Takže i z environmentálního pohledu by bylo správné využít celou dobu jejich možné životnosti k produkci EE. I kdyby se měly na léto plánovaně odstavovat a spouštět jen v obdobích nedostatku energie z OZE. Např na podzim a v zimě.

V našich podmínkách je na místě pak také zohlednit celkový produkční potenciál výroby EE. Letní spotřebu EE jsme do značné míry schopni pokrýt při masivním zapojení z FVE. Při šikovně nastavených pravidlech by byla možná i poměrně rychlá výstavba a i investičně by to nemusela být při dnešních cenách FVE ani žádná extrémní drahota. Teda pokud se budeme bavit jen o investicích do FVE. Baterie to však již výrazně zhoršují po všech stránkách. A to jak po finanční tak i po environmentální. Ale pořád by to v letních měsících ještě nějak udělat šlo. Při vyšším podílu FVE by i v letních měsících bylo nutné vyšší zapojení bateriových úložišť. Problém je však zejména podzim a zima. A zde moc toho k dispozici nemáme. FVE má jen malý zlomek své letní produkce a tam kde by dávalo smysl postavit větrníky se slušnou výtěžností (pohraniční pohoří a Vysočina) to nelze.

Vody máme málo. Zejména pak vhodných lokalit pro stavbu přehrad. A i zde je třeba počítat s odparem rozlehlých ploch. Nelze podceňovat. Nápad s výtavbou kanálu Dunaj Odra/Labe mj. pomíjel právě tento faktror.

Bioplyn a spalování biomasy se sice počítá mezi tzv. bezemisní zdroje, ale to je samozřejmě jen podfuk v přímém protikladu s realitou. Skutečné emisní dopady CO2 jsou násobně horší fosilních paliv. Navíc zde máme své limity. Nemluvě o tom, že v době neutěšeně rostoucí světové populace pálit zemědělskou produkci, která by mohla nasytit lidi, je projevem zvrácenosti. Přesněji ideologické perverze. Nemluvě o tom, že potenciálně využitelné zvířecí výkaly nám chybí, protože nám EU omezuje kvóty na chov dobytka. Další problémy jsou s erozí půdy při pěstování širokořádkových plodin vhodných pro fermentaci k výrobě bioplynu. Spalování biomasy by ve velmi omezeném měřítku šlo ještě tolerovat v kogeneračních teplárnách v zimním období. Dnešní realita je však taková, že se spaluje dřevoštěpka v klasikých tepelných elektrárnách i v letních měsících v kondenzačním režimu s účinností kolem 30%... Vykazuje se to přitom jako ekologicky čistě vyrobená elektrická energi z OZE! Stejné palivo by přitom bylo vhodné využít spíše k velice efektivnímu vytápění obydlí s vysokou účinností. cca 2,5 x vyšší!!! To se naopak, zdá se, chystají nám zakázat ...

Zbývá nám tak uhlí a plyn. Uhlí nám dílem do budoucna zakázali a dílem nám jej uměle zdržují spekulacemi na burze s emisními povolenkami.

Osobně si myslím, že využívat uhlí v zimním období jak v kogeneračních teplárnách ke kombinované výrobě tepla a EE tak i v moderních vysoce účinných kotlích k vytápění obydlí je naprosto v pořádku. Není jediný rozumný důvod to zakazovat. Navíc se jedná o domácí zdroj. V dostatečně zateplených domech s akumulačními nádržemi je naprosto OK.

Zemní plyn pro paroplynové elektrárny jako doplněk k efektivnímu řízení elektrické rozvodné sítě je velice vhodný. Řekl bych přímo nepostradatelný při vyšším podílu OZE v soustavě. Paroplynky lze stavět relativně rychle a relativně levně. Provoz je však dražší. Zejména pak v porovnání s jaderkami.

Stejně tak není jediný neideologický důvod zakazovat topit zemním plynem v kondenzačních kotlích. Vysoká účinnost blížící se 100%. Prakticky bez zdraví škodlivých zplodin. Skvělá regulovatelnost. Obstojné provozní náklady. Zejména pokud bychom se nechovali jako pitomci. Viz Maďarsko. Dlouhá životnost kotlů a relativně dostupná investice (v porovnání třebas s tepelnými čerpadly).

Když to shrnu. 

Dle mého názoru je naprosto žádoucí využít provozuschopné jderky do konce jejich životnosti i za cenu jejich sezonního provozu. Výstavba nových by u nás dávala smysl zejména v Dukovanech, kde končí životnost stávajících bloků. Mám však obavu, že ty seriozní dodavatele k nám nikdo nepustí a u těch ostatních hrozí v lepším případě investiční průšvih a v tom horším kombinace investičního a bezpečnostního průšvihu. Bezpečnostní v pravém smyslu slova, nikoli ideologickém.

Rozvíjet podíl FVE má i u nás význam do výše denní letní spotřeby EE. Celková letní je na zváženou. Bez bateriových úložišť by to totiž nešlo. Pokud nepostavíme celou flotilu přečerpávaček. Podzimní a zimní spotřebu EE budeme muset pokrýt z jiných, klidně i fosilních zdrojů. Za zemní plyn je třeba bojovat zejména pro vytápění budov v kondenzačních kotlech a provoz vyrovnávacích paroplynových elektrárnách. Dřevoštěpku využívat k lokálnímu vytápění budov a nikoli k pálení klasických tepelných elektrárnách v kondenzačním režimu. Místo pěstování plodin pro bioplynky raději pěstovat plodiny pro výrobu potravin. Bioplynky krmit pouze kejdou od dobytka. Uhlí nezatracovat a užívat efektivně k vytápění obydlí v moderních kotlích s vysokou účinností a v teplárnách ke kombinované výrobě tepla a elektřiny v topné sezóně. Nikoli v létě v kondenzačním režimu jako nyní (s výjimkou vyrovnávání výroby EE v důsledku poklesu výroby OZE z klimatických důvodů). Větrné elektrárny stavět tam, kde to lze a kde to dává energetický význam. Kapacita je tímto u nás značně omezená. Vodní potenciál je prakticky vytěžený na max již dnes.

V kostce asi tak.