Jak dál, levice?

levice
5.10.2020 10:40
Volební výsledky levicových stran v krajích nejsou dobré. V případě komunistů jsou výsledky tragické. Očekávalo se snad něco jiného? Myslím, že nikoliv. Síly setrvačnosti v politice jsou ohromné a tak bylo potřeba se připravit na pokračování určitého, sestupného trendu, ke kterému dlouhá léta dochází u obou levicových stran. Nechci vidět věci příliš dramaticky, ale přeci jen si myslím, že u sociální demokracie došlo v těchto volbách k posunu kupředu o onen malý, možná nepatrný, slepičí krok.

To, že strana ztratí pozice v severozápadním pásu Čech od Karlových Varů, přes Ústí až po Liberec, bylo zřetelné už z průzkumů, které dlouhodobě tento trend ukazovaly. Konec konců, zejména pro karlovarskou a ústeckou sociální demokracii nemohlo být horšího načasování soudního procesu s bývalými vrcholnými činiteli sociální demokracie obou těchto krajů. V osidlech spravedlnosti se ocitli dva bývalí soc. dem. hejtmani a několik členů krajských rad. Korupční kauza ROP Severozápad bude plnit, tu a tam, zpravodajství českých médií ještě dlouhou dobu. A tak k zastřelenému funkcionáři ČSSD, k jednomu už zavřenému vicehejtmanovi za ČSSD, mohou přibýt ještě další odsouzení. Toto všechno byl důsledek problémů vzniklých na hejtmanství v letech 2011 – 2013. Je to záležitost, která způsobila totální propad důvěryhodnosti ČSSD v těchto dvou regionech (Karlovarsko, Ústecko), které v předešlých letech neměly o hlasy voličů ČSSD nouzi. Řešení je jediné. Vyměnit celou garnituru krajských funkcionářů (což se J. Hamáčkovi povedlo v Ústí) tak, aby se v příštích volbách na čele kandidátky objevil nezpochybnitelný, zkušený lídr v obou regionech, doprovázený „suitou“ mladých a nadějných mužů a žen. Na výběr nových kádrů v Ústí, v Karlových Varech ale i v Liberci, je zhruba půl roku. Nic víc a nic méně. Bolestné ztráty zaznamenala ČSSD zejména ve Středočeském kraji a také na Olomoucku. V obou těchto regionech se ovšem jedná také o dopady minulé politiky. Velmi zajímavým pokusem a úspěšným pokusem byl projekt hejtmana Netolického, ve kterém potlačil značku na kandidátce ČSSD, doplnil jí zajímavými regionálními osobnostmi, zejména z řad starostů a kandidátka byla úspěšná. Jako projekt pro zachování osobní pozice hejtmana Netolického  byl úžasný manévr, ale pro stranu jako celek je to projekt v zásadě nepoužitelný. Proto hodnotím jako nejlepší výsledek sociální demokracie v krajích Vysočinu a Jižní Čechy. V obou těchto krajích sociální demokraté pracovali bez skandálů, dlouhodobě a kvalifikovaně. A to se ještě v Jižních Čechách museli vypořádat se secesí bývalého hejtmana Jiřího Zimoly.

Proč se Libor Rouček mýlí?

Nechci být vůči bývalému europoslanci (a díky mému diplomatickému úsilí ve straně Evropských socialistů) také jistou dobu místopředsedovi Evropského parlamentu Liboru Roučkovi nijak osobní. Libor byl pocheovsky a sobotkovsky vyautován z kandidátky ČSSD do EP v roce 2014. Bylo to nezasloužené a hloupé. Tak jako mnoho jiných rozhodnutí sobotkovského vedení.

Dnes se Libor Rouček, soudě podle jeho vyjádření v shotu v ČT24 vyjadřuje proti účasti ČSSD ve vládě. Neměl jsem nikdy valné mínění o schopnosti strategického uvažování svých bývalých kolegů, včetně L. Roučka. Pokud by ale snad dnes ČSSD odešla z vládní koalice, znamenalo by to rozbití fungující vlády. A de facto vyvolání předčasných voleb. To by sociální demokracii zcela zničilo. To není na akademickou úvahu, to je jistota.

Jaké jsou tedy možnosti ČSSD

Vzpomínám si na jeden krásný výrok někdejšího britského premiéra Walpolea, který ve své funkci setrval neuvěřitelných dvacet let. Pravda, bylo to v 18. století, ale tak jednoduché to určitě neměl. Po jedné takové menší politické krizi se Walpole vyjádřil: „Zachovat klid, zůstat ve funkci a sledovat, jak roky plynou“.

Je prostě v první řadě potřeba zachovat klid. To hlavní volební klání se odehraje za rok. To je relativně dost času, aby se s věcmi pohnulo. Současná ČSSD nemá síly na to, po sobotkovské genocidě kádrů, spoléhat na vnitřní regeneraci svých sil. Obnova musí přijít shora. Předseda J. Hamáček by podle mého názoru měl zejména:

1)   zahájit práce na novém, moderním střednědobém volebním programu ČSSD, tak, aby jeho draft předložil již na sjezdu k diskusi a pokusil se zahájit také diskusi s českou veřejností

2)   v několika příštích týdnech začít uskutečňovat plán obnovy, modernizace ČSSD, podle vzoru, který byl s úspěchem vyzkoušen v letech 2007 – 2009.

A samozřejmě začít připravovat sjezd, který by měl mít především mobilizační charakter. V rámci projektu obnovy a modernizace ČSSD pak velký důraz klást na spolupráci s neziskovými organizacemi. Snažit se od nich získat nové zajímavé programové podněty a také zajímavé osobnosti na kandidátky pro volby do sněmovny. Tou hlavní snahou ovšem musí  být zvyšovat postupně důvěryhodnost strany jako celku, kterou velmi silně poničila politika Sobotky a Chovance.

Jiří Paroubek

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

   Tak mě napadá také jednoduchá otázka: "Kolik procent dělníků nebo rolníků je členy KSČM nebo ČSSD a hlavně z jakého potenciálu se rekrutují, resp. stačí tento dělnicko-rolnický potenciál početně na prosazování současné politiky, popř. jaký je vztah mezi strukturou či podílem "dělníků a rolníků" ve společnosti a mezi jejich zastoupením v jednotlivých stranách levicového zaměření?

   Nezjišťoval jsem přesná čísla,ale namátkově lze odhadnout (podle hlavních tříd klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO  z náhodně zaznamenaných dílčích dat - omlouvám se za nepřesnost, ale ta by na logiku věci neměla mít vliv, soudím), že třeba z celkového počtu zaměstnaných tvoří na jedné straně kupř. jen úředníci přes 8 %, zákonodárci a řídící pracovníci skoro 4 %, specialisté skoro 14 %, techničtí a odborní pracovníci přes 17 %. Na druhé straně pomocní a nekvalifikovaní pracovníci činí přes 5 %, obsluha strojů a zařízení a montéři přes 18 %, řemeslníci a opraváři přes 17 %. V rámci všech kategorií velmi zhruba tvoří zaměstnanci přes 80 %. Nezaměstnané jsem vynechal.

   Koho z nich budeme považovat za "dělníky" (počty "rolníků" jsou početně nesrovnatelně menší) a kolik z nich je tedy potenciální základnou či alespoň oporou levicových stran? Stačí to na orientaci jejich politiky?

 

Jiří Volný st.

Kdo se zvedne a zajde přesvědčovat dělníky z montoven, aby Levici volili? Kdo se dá najmout na tuto těžkou práci a bude aktivní v boji za práva námezdně pracujících přímo v továrně? Udělají to Vojtěch Filip nebo Jan Hamáček? Půjde si Jana Maláčová sednout za pokladnu do supermarketu? S jejich "slovanskými" postavami by to nebylo vůbec lehké! 

Žádný sáhodlouhý program volby nevyhraje, navíc už všechno bylo vymyšleno. Jednoduché "Ani muže, ženu, ze závodu, ani halíř ze mzdy!" bude už brzy znovu aktuální!{#emotions_dlg.sealed} 

Ostatně mám jednoduchou otázku: "Kolik procent dělníků nebo rolníků je členy KSČM nebo ČSSD a kolik je poslanci za tyto levicové strany"?{#emotions_dlg.sealed}

ivan-zahradka

Pane předsedo, jako někdejší velmi úspěšný politik s řadou fenomenálních výsledků jistě dobře víte, co a proč mluvíte. Každého Váš názor na to, co se děje, proto přirozeně velmi zajímá. Já mám tu výhodu, že žádné politické zkušenosti ani výsledky nemám, nemám tyto schopnosti. Proto ani můj názor přirozeně nikoho zajímat moc nebude, přesto mi jeden bezvýznamný dovolte. Podle mého soudu socdem musí v první řadě 1) se lidem omluvit a posypat si popel na hlavu 2) stranická struktura musí být daleko demokratičtější, úspěch by se měl budovat zdola, aby se lidé mohli uplatnit, členská zíkladna musí být masivně širší. Strana bez široké základny jejíž základním rysem je podle všeho obava ze schopnějších lidí? nelze se chovat jako zbytnělá struktura, která působí nereformovatelným dojmem, ale snad to je jen můj dojem. Strategie vysedět není správná, lidi se musí přesvědčit, že tu jste pro ně, kdo bude volit toho, kdo působí dojmem, že tu je jen sám pro sebe? Nevím, možná se mýlím, ale to je můj převažující dojem. Socdem by měla vědět, co kdo umí, v čem je dobrý, a ten by měl mít volnou cestu nahoru. To slovo zní: demokratická, a to je myslím ten hlavní a zásadní problém 3) lidé musí vidět, že tu je dobrá vůle, že se socdem začíná měnit. To zatím moc nevidím, přestože neúspěchů už bylo na můj vkus až příliš mnoho. Rozhodně posílat signál, že je třeba to vysedět, není a opravdu by nebyl dobrý signál. S takovou lze sedět až do soudného dne. Myslím, že naši lidé tak hloupí nejsou. Nevnímám naše lidi jako lidi s postižením tohoto typu. Blíží se velmi obtážná doba, nikdo nemá křišťálovou kouli, ale nebude to žádná procházka růžovou zahradou. Nemusí to dlouho trvat a lidé mohou opět rýt ústy v zemi. Není čas na to něco vysedět.