Jak lze rozumět krokům vlády a Andreje Babiše?

ivan prikryl 2019
1.5.2020 10:03
Právní řád by měl mít určitou logickou strukturu. V praxi se stává právo naléhavým nástrojem především při řešení nestandardních situací. Zde se podle teoretiků objevuje zásadní dilema střetu totality a demokracie. Rozumím jim tak, že jde o pokušení s odvoláním na obecné blaho použít formu koncentrace pravomocí malé skupině, vládě a potlačit demokratické prvky, na kterých demokratická společnost stojí, tedy roli parlamentu a demokraticky volených institutů. Teoretici tomu říkají „střet mezi pozitivismem a iusnaturalismem, jde v zásadě o střet práva a morálky, když pozitivismus odděluje právo a morálku a iusnaturalismus je spojuje.

Takové napětí mezi právem a morálkou řada teoretiků popsala[1] na mnohých případech naší nedávné historie. Uvažuji proto, kam zařadit divoké reje změny právní úpravy k řešení současné koronavirové krize uprostřed jejího průběhu v naději veřejnosti, že vidí světlo na konci tunelu. A v této situaci nalézá vláda důvod v nouzovém stavu změnit zákon a přenést kompetence na ministerstvo zdravotnictví ze stávajících orgánů krizového řízení.

Neregistroval jsem situaci, že by v tomto okamžiku bylo něco takového nezbytné, aby s tím vláda v nouzovém stavu šla do zkráceného řízení do Parlamentu. Myslím, že mnoho chyb v počátcích krize bylo způsobeno právě opožděnou aktivací platným právem předpokládaných institutů, tedy vyhlášení nouzového stavu, vznik krizového štábu a podobně.

Ač tomu mnohé napovídá, nechce se mě věřit, že by příčinou tohoto, naštěstí relativně krátkého otálení byla politická motivace „krizovým manažérem jsem já, jenom já, a nouzový stav či krizový štáb je zbytečný“.  Tedy egocentrismus premiéra. Byl jsem po dost dlouhou dobu poblíž politických špiček, abych nebyl naivní. Spolu s reakcí na vzniklou situaci, nespornou snahou pomoci lidem, je v myšlenkách politiků vždy přítomen akcent na to, aby on a jeho politická stáj uspěla v očích lidí víc, než ostatní, byť jde o koaličního partnera. Jde o to, kde má takový postup hranice a zda namísto ochrany ohrožených nepřinesla uvedená situace z počátku krize tragické dopady na některé z nich. Mnohdy tragické. Takové informace nemám, a pokud existují, je věcí parlamentu, který vládu v demokratickém státě kontroluje a kterému odpovídá, aby si později na tuto otázku odpověděl. Chybovat je lidské, ale chyby by se opakovat neměly.

Nyní premiér Babiš proklamuje, že již v pondělí půjde na vládu v a úterý do parlamentu se změnou zákona o zdravotní péči. V druhé fáze krize je podle něj nezbytné měnit noty, podle kterých exekutivní orchestr hraje, v podstatě i změnit dirigenta – s Jana Hamáčka postavit za pult Vojtěcha.

Pročetl jsem si všechny tři krizí dotčená právní normy - Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky podle kterého vláda opakovaně prosadila vyhlášení nouzového stavu, zákon číslo 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů i zákon číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů. Ale důvod nezbytnosti novely zákona o ochraně veřejného zdraví z hlediska zájmu občanů překonat pandemii ve zdraví, pokud možno neublížit víc, než je v zájmu zdraví nutno ekonomice, jsem nenalezl.

Ano, do této situace „vnikl“ svým rozsudkem soud, který podle médií „zrušil čtyři klíčová opatření ministerstva zdravotnictví konkrétně restrikce v oblasti volného pohybu a maloobchodu. Nezabýval se samotnými vládními opatřeními, jen jejich zákonností. Trval na tom, že tak zásadní zásah do našich práv nelze nechat na jednom správním orgánu. Zákazy vyhlašovalo ministerstvo zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Na ten vláda přešla z původního (a podle soudu správného) krizového zákona zcela bez vysvětlení. Soud trval na tom, že o takových zásazích musí rozhodovat celá vláda, má nést kolektivní odpovědnost.“

S tím však se, zdá se, premiér nechce smířit. Chce, po skončení nouzového stavu, posílit a asi rozšířit rozsah zákonných kompetencí ministerstva zdravotnictví zákonem. Ten asi nebude co do platnosti omezen na určitou dobu, ale bude mít platnost trvalou. A někde v podvědomí je rozpor v ekonomických důsledcích při aplikaci krizového a zdravotního zákona. To je již věc mnohokrát skloňovaná, že je rozdíl mezi náhradou škody fyzickým a právnickým osobám, kterým bylo něco nařízeno či zakázáno podle krizového zákona a náhradou za omezení vlastnického práva a náhrady škody podle zákona zdravotního.

Možná že jde též o úpravu kompetencí ministerstva zdravotnictví v rámci opatření, kterým jsou povinni se podrobit fyzické osoby podnikající, tedy živnostníci a právnické osoby, rozuměj (nejen) obchodní korporace, firmy. V současné úpravě jsou v §§ 66 až 69 zákona, a jako pozorovatel je považuji za dostatečná. Je změny třeba? Proč?

A tak bych si dovolil malý apel na veřejnost odbornou i laickou. Nechť vláda okamžitě po schválení vládou zveřejní doslovný návrh návrhu novely předkládaného zákona. K vládě má občan daleko, k poslancům a senátorům mnohem blíže. A zaslat jim svůj názor či jinou formou na ně apelovat, je snadnější. To je demokracie. Netvrdím, jak jsem uváděl v úvodu, že opačný názor vlády je akt totality, to je příliš silné slovo. Ale krok k omezení právních jistot občanů, živnostníků a podnikatelů to nesporně je.

 

JUDr. Ivan Přikryl

 

[1] Pavel Holländer, Filosofie práva, nakladatelství Čeněk, Plzeň 2006


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Pan JUDr. Ivan Přikryl současnou velmi znepokojivou situaci, v níž někteří naši vysoce postavení vládní činitelé, usilují pod zámínkou činění opatření pro údajné blaho lidu o faktickou uzurpaci moci,  popsal jednak výstižně a samozřejmě jako člověk, který se pohyboval po nějaký čas ve vysoké politice velmi kulantně. Nelze si nevšimnout, že naši vládní činitelé jsou na protikoronavirovém poli papežštější než sám papež. V kterých jiných státech vlastně bylo povinné nošení hadříků zahalujících dolní část obličeje dovedeno až Ad absurdum, které jiné státy zavedli tak zvanou inteligentní karanténu, zcela zjevný útok na základní práva a svobody člověka, zejména jeho práva na soukromí, za využití těch nejmodernějších sledovacích prostředků, jakož i využití okolností, vzrůstající novodobé nemoci moderního věku tzv. digitalní demence obyvatelstva z nadměrného a nekritického používání výdobytku elektronické techniky, kdy se zde a v této souvislosti, zjevně jedná o symbolické vyhánění čerta ďáblem. Takoví zjevní dementi nám sice připomínají, ,, že s tím ( všestranným šmírováním ) budeme muset naučít žít" viz. dnešní  rádoby vědecká besídka na Radiu plus Čro. Tento odborník by měl specikovat koho myslí tím slůvkem, kdy zřejmě zapomněl, že existují lidé, kteří takto zotročeni prostě nechtějí žít, protže takový to stav vlastně nelze považovat za život člověka, ale zotročeného polo robota. 

      Autor článku samozřejmě a správně uhodil pověstný hřebík problémů přímo na hlavičku, poukázáním na přímo cílevědomou činnost naší vlády, aby mohla tak zvanou krizovou legislativu, která má být používána toliko krátkodobě, využívat nad obyvatelstvom jako onen Damoklův meč, napořád. Snad lze doufat, že podobné výstižné články jako tento, otevřou zastrašovanému obyvatelstvu konečně oči.