Jak řešit hrozbu přelidnění

radim uzel
3.6.2018 21:24
Na přelomu tisíciletí jsme nebyli ušetřeni různých katastrofických vizí týkajících se budoucnosti naší planety. Futurologové nás varují před nebezpečím globálního oteplování, které jde ruku v ruce s tajícími ledovci a zvýšenou hladinou světového oceánu. Také vyhynutí četných živočišných druhů bývá mnohými považováno za světovou katastrofu. Myslím, že však všechny tyto hrozby blednou před pohromou, kterou přináší přelidnění.

Když jsem chodil do školy, tak nám paní učitelka vyprávěla, že na Zemi žijí dvě miliardy lidí. Takové množství obyvatel zeměkoule jsme si samozřejmě neuměli ani představit. A nedávno byla uveřejněna zpráva, že světové obyvatelstvo počtem převýšilo sedm miliard (v roce 2017 už 7,6 miliard). S hrůzou si uvědomuji, že jenom za dobu mého života se lidstvo více než ztrojnásobilo. Tento závratný růst světové populace v druhé polovině dvacátého století je naprosto bezprecedentní demografickou událostí. Na Zemi dnes žije o jednu miliardu lidí více než v roce2005 a o dvě miliardy více než v roce 1993. I když se růst populace v posledních několika letech trochu přibrzdil, střízlivé odhady udávají, že v roce 2030 dosáhne velikost světové populace 8,3 miliardy, v roce 2050 9,8 miliardy a v roce 2100 11,2 miliardy. Tento počet světové populace převýší možnosti produkce potravinových zdrojů, navíc hrozí kritický nedostatek pitné vody a bezprecedentní znečištění životního prostředí. 

A přitom se lidská plodnost po staletí příliš nezměnila. Pokud lidská paměť sahá, tak jen málokterá žena je schopna za dobu svého života porodit více než 12 – 13 dětí. A pokud bychom pátrali ve svých rodokmenech, všechny naše prababičky a pradědečkové měli opravdu průměrně těch 12 sourozenců. Proč jsme tedy nezaznamenali přelidnění už před staletími? Inu, protože většina těch dětí zemřela ještě před dosažením věku plodnosti a jenom 2 – 3 z nich se mohli dále rozmnožovat. A co se stalo v druhé polovině dvacátého století? Až do nejzazší africké vísky proniklo očkování proti infekčním nemocem, i v přírodních kulturách se můžeme setkávat se základní hygienickými návyky. Skončily morové rány a masové epidemie. Díky celkem slušnému porodnictví dramaticky také poklesla novorozenecká, kojenecká a mateřská úmrtnost. A ejhle, většina porozených dětí přežije a může se rozmnožovat. A máme tu naráz přelidnění, kde zcela jednoznačně vede africký kontinent s počtem průměrné plodnosti 5 dětí na jednu ženu (v Evropě 1,5 dětí).

Z 22 zemí s nejvyšší porodností na světě se 20 zemí nachází v Africe a předpokládá se, že šest afrických zemí do roku 2100 zpětinásobí počet svých obyvatel. Nejvíce dramatická situace je v Nigérii, kde pravděpodobně do roku 2050 populace z původních 37 miliónů vzroste na 410 miliónů, čímž tato země počtem obyvatel převýší USA a stane se po Indii a Číně třetí nejlidnatější zemí světa. V roce 2100 by Nigérie mohla mít už téměř 800 miliónů obyvatel, čímž by předstihla populaci celé Evropy. 

Není divu, že tato situace přináší četné sociální problémy, jako zvýšenou chudobu, přeplněná obří města s předměstskými slumy. Z toho pak vyplývá nejen zvýšení kriminality, ale také zostření situace politické. Vede to pak k četným válkám a revolucím. V poslední době je nesporným důsledkem přelidnění také migrace obyvatelstva. 

Většina odborných diskusí se tedy zaměřuje na řešení situace, tedy na jednoduchou otázku jak z toho ven. Již dříve, v 70. letech minulého století, některé přelidněné země volily různá restriktivní opatření, jako byla nucená sterilizace v Indii nebo takzvaná politika jednoho dítěte v Číně.

Měl jsem možnost osobně se zúčastnit Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhiře v září 1994. Celosvětové setkání se konalo pod patronací OSN a byl jsem tam delegován jako člen amerického Populačního institutu ve Washingtonu D.C., když byla má účast tehdejší naší vládou (ODS) zamítnuta. Tato konference tedy již téměř před čtvrtstoletím ukázala ve svém hlavním dokumentu správnou cestu k regulaci počtu obyvatel. Je to především vzdělávání světového obyvatelstva o sexuálním a reprodukčním zdraví, dokonalé poučení o metodách plánovaného rodičovství a antikoncepci. Od té doby se zcela jednoznačně ukazuje, že zejména edukace a dostupnost antikoncepčních metod je efektivní metodou vedoucí k prevenci přelidnění světa.

Již tehdy na Káhirské konferenci poněkud trapně působila vatikánská delegace, která jménem Svaté stolice sexuální výchovu dehonestovala jako nemravnost, vystoupila proti antikoncepčním metodám a zamítla dokonce i používání kondomů (v Africe!). A dvojnásobně trapně jsem si připadal, když těmto středověkým názorům nenápadně přizvukovala i naše tehdejší vládní delegace. 

Myslím, že za těch 23 let od káhirské konference se přece situace v propagaci plánovaného rodičovství přece jenom trochu zlepšila i když odpůrci sexuální výchovy přece jenom sem tam ještě vystrkují růžky. Většina z nich odešla do zaslouženého důchodu nebo je už po smrti.

Radim Uzel       

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.