Jak to vidím: Evoluční hra našeho viru

coronavirus mask
28.5.2020 08:40
Evoluční hra našeho viru by pak mohla být založena na hlídání "čistoty rasy", resp. svého kmene, a to právě z hlediska dlouhodobého evolučního uchování kooperativního řešení hry typu "tragédie společné pastviny" s opakováním:

1. Jakmile se objevují drobné mutace, které by se mohly stát základem "evolučního vzdalování", spouští virus nekooperativní chování (snaží se "spást pastvinu", tedy člověka, lidskou populaci buňky konkrétních osob, co nejrychleji). Virus se rychle šíří a onemocnění jsou závažná.

2. Tím virus dosahuje dvojího:

- Jednak nedovolí, aby ho kandidát na evolučně nový typ ohrozil, svou agresivitou obsadí replikační prostor.

- Jednak celou populaci odsoudí k cestě do slepé uličky, protože strategie "rychlého spasení" je evolučně nevýhodná.

3. Pokud se neobjevují "vícenákazy" ze strany významnějších mutací, které by mohly být vývojovou novinkou, pokud vývoj probíhá jen v rámci "oscilací", volí virus kooperativní strategii, kterou mizí nejen před zrakem případných testovatelů, ale dostává se "pod rozlišovací úroveň" i bílých krvinek.

 

Některé předpovědi z výše uvedené hypotézy (resp. konceptu, pokud by odpovídal realitě):


1. Virus sám není nebezpečný, i větší dávka málo "promutované" nákazy patrně neobsahuje spouštěcí mechanismus vedoucí k nebezpečnému (či dokonce alespoň viditelnému) průběhu choroby.

2. Mnohem větší nebezpečí projevuje "sestěhování" různých bodových mutací do jednoho prostoru. Na některé může základní kmen reagovat velmi nepřátelsky a "zdivočet". Je to hra uvnitř kmene, kterou zvenku můžeme ovlivňovat jen vhodnými omezeními. (Například nedopustit šílenost či sabotáž v podobě ruské "repatriace" 250 tisíc osob, které spolu letěly ve velkých množství v letadle, byly mnoho hodin na letištích, oslavovaly s rodinami a známými příjezd...) Nás virus má patrně velkou "trpělivost" (dost toleruje i Lukašenka), ale co je moc, to je moc.

3. Původní nákazu patrně nezjistíme. Dlouhou dobu se virus šířil neviditelně a projevil se až šířením vícenákaz. Není vyloučeno, že ho ke zdivočení přivedly umělé zásahy do jeho základní evolučně stabilní struktury DNA, kterou vyhodnotil "po bolševicku" ve stylu "největší nepřítel = nejbližší ne přítel" (rozlišení "nepřítel" a "ne přítel" je zde podstatné)

4. Náš virus si patrně hlídá hlavně čistotu rasy a to právě z hlediska kooperativního řešení základní hry. Proto svým chováním možná ani nebude reagovat na podzimní chřipkové epidemie (ale taky bych zachovával předběžnou opatrnost). Virus normální chřipky je pro něj příliš evolučně vzdálený a nezajímavý. Laicky řečeno, je "pod rozlišovací úrovní" našeho viru, zda člověka napadne a sežere tygr, bacil tyfu nebo virus chřipky . Všechny tyto organismy nevstupují do jeho hry, protože jsou mu příliš evolučně vzdálené .

5. Patrně lze zjistit, které "bodové mutace" či jejich menší sekvence či souběhy vedou ke "zdivočení viru". Ale dá to hodně práce. Velkou roli při jejich vzniku a kumulaci hraje nahodilost. Proto se případy vzniku nových velkých lokálních center nákazy budou vyskytovat zřídka a vždy v návaznosti na šíření již zdivočelých forem.

Uvidíme, co přenesou další poznatky.

Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita http://radimvalencik.pise.cz/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.