Jak zajistit české potraviny

ceske potraviny
1.2.2021 15:01
Zásadní věc: přeorat dotační programy. Ubrat podporu na velkoplošné pěstování základních surovin (obilniny, kukuřice, řepka...), naopak výrazně přidat na zušlechtění surovin do finálního potravinářského výrobku: maso a masné produkty, mléčné produkty, přímo konzumovatelné potraviny z luštěnin, ovoce, zelenina, otvírá svá doporučení ajťák Hlavenka.

Zákon o povinném 55 procentním (a časem vyšším) podílu domácích potravin v nabídce velkých řetězců, který přijala sněmovna, aby jej s podporou Senátu zase v jiné kombinaci hlasů potopila nebo aspoň zmrzačila k nepoznání, míří na správnou věc. Potřebujeme posílit potravinovou soběstačnost. Jde-li o život, je ošidné spoléhat na dovoz, a pak se dozvědět, že jsem vypadl z pořadí. Nedej bože, aby to s potravinami bylo jednou jako s vakcínami. Morálně vítězíme – jsme spravedlivě rozčíleni, - ale toho se nenajíme.

Na první pohled se sice zdá, že zákon o povinném podílu českých potravin se zabývá jen tím, co se prodává ve velkých řetězcích. Ve skutečnosti spíše přenáší na jiného důsledky zcestné orientace našeho zemědělství. To hrozí katastrofou, o jaké se nám nesnilo. Voda mizí, i ta kontaminovaná, vrchní vrstva půdy taky, a to co na polích zbylo, ztrácí úrodnost za vydatné finanční podpory státu i EU. Výsledkem je pokles potravinové soběstačnosti, nižší životní úroveň skutečně pracujících zemědělců a mrzačení až umrtvení hospodářských funkcí venkova.

Přesně na tohle si připlácíme rok co rok aspoň 50 miliardami korun. Docela by mě zajímalo, kolik by dostal projekt, který by takové efekty nabídl ve vypsané grantové soutěži. Těžko nějakou činnost hodnotit jinak než porovnáním úsilí a výsledku.

Pak se taky můžu ptát, jestli se spletli, nebo to tak chtěli. Když se ale podívám na to, kdo na tom soustavně vydělává a kdo prodělává, přestanu mít pocit, že jde o náhodu. Jde tedy o vysoce politické téma. A v naší předvolební realitě je to jedno z těch, kde se dá nejlépe profilovat vůči ANO, které má svázané ruce. Je to téma zelené i sociální, nelze odtrhnout jedno od druhého. A teď jsem našel i další složku, když se k tomu vyjádřil opravdu významný ajťák.

Než se k tomu dostanu: Diskuse, která se kolem návrhu zmíněného zákona rozvinula, rajtuje hlavně na tom, kde všude to nemůže fungovat. Zaznívají vtipné poznámky, jako že ve chvíli, kdy povinný podíl v obchodě klesne, bude třeba všechny kupující vyhnat a nechat je na mraze, dokud se regál nedoplní. Nebo, že chybí paragraf, podle kterého musíme ten podíl povinně taky kupovat. Ale až tahle kulturní vložka dozní a estrádní umělci se rozejdou odlíčit, bude vhodná chvíle, abychom se zamysleli nad problémem v širších souvislostech a řešili jej tam, kde vzniká, nejen neobratně tam, kde bezmocně končí.

A tady jsem u toho ajťáka. Jeden takový návrh jsem právě našel na stránkách Ekolistu.cz v názorové rubrice pod přísným titulkem: Chceme české potraviny? Tak udělejme přesně toto.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jirin-hlavenka-chceme-ceske-potraviny-tak-udelejme-presne-toto

Autor Jiří Hlavenka obyčejně figuruje na jiných webech, je to jedna z nejznámějších postav našich informačních technologií. Jak se může pustit do tak odtažité věci? Snad jen proto, že vztahy příčin a důsledků tady křičí tak hlasitě, že si jich povšimne každý, kdo je schopen použít trochu praktické logiky. Málokdy se mi stává, že s někým tak rozsáhle souhlasím.

Co tedy máme udělat? Inu, přesně toto (dále Hlavenka):

1) Zásadní věc: přeorat dotační programy. Ubrat podporu na velkoplošné pěstování základních surovin (obilniny, kukuřice, řepka...), naopak výrazně přidat na zušlechtění surovin do finálního potravinářského výrobku: maso a masné produkty, mléčné produkty, přímo konzumovatelné potraviny z luštěnin, ovoce, zelenina.

 2) Tento krok nejenom nakopne zemědělce k tomu, aby si vedle banální polařiny zřizovali i živočišnou výrobu, ale současně umožní, aby jejich zušlechtěné výrobky byly levnější, a tudíž konkurenceschopnější zahraničním.

3) Nařiďme důsledné označování výrobků podle země původu, bez možnosti obcházení a podvádění (žádné "české slepice, dočasně v Polsku"). Označování musí být vždy zřetelné, viditelné, ideálně vlaječkami států původu. Takto to má Rakousko a pro každého zákazníka je na deset metrů vidět zemi původu. Jasné a snadné rozhodnutí, bez luštění milimetrového písma nebo se doptávání prodavače, zejména když kolem žádný není.

4) Stát se nesmí bát realizovat propagační kampaně na domácí výrobky, a především vysvětlovat, proč je pro ekonomiku země, pro prosperitu, platy a důchody nás všech důležité kupovat domácí produkty. Dělá to Německo, dělá to Rakousko, dělá to Francie, dělají to všichni. Propagujme čerstvost, propagujme necestování potraviny přes půl světa, propagujme lokálnost.

5) Zastropování dotací na velikost farmy odstraní dnešní silnou diskriminaci malých farem. Dvacetihektarový farmář je dnes silně znevýhodněn proti desetitisícihektarovému. Nezapomeňme, že původní a stále platný smysl zemědělských dotací (prosazený kdysi Francií) byl pouze a právě z důvodu ochrany malých lokálních zemědělských farem. (A jak strašlivě se zvrhl!)

6) Pomozme trojkovým obcím (obce s rozšířenou působností, "malé okresy") vybudovat a provozovat zemědělská tržiště, ideálně i stálá, tj. částečně pod střechou, zpropagovat je a dát tam prostor malým zemědělcům a potravinářům zdarma. (Tohle je například v každé větší maďarské obci - celoročně!). Výhledově mohou obce využít své nezaměstnané k pomoci s roznosem nebo rozvážkou domů. Vzdělávejme starosty, aby si uvědomili, jak důležitá je podpora hyper-lokálního podnikání, využití darů místní krajiny.

7) Naučme zemědělce efektivnímu, high-tech hospodaření, s vysokou přidanou hodnotou podle vzoru Holandska. Síla Holandska například v ovocnářství vůbec nespočívá v "dotacích", ale v high-tech výkonnosti a efektivitě. Holandský zemědělec produkuje na jednotku plochy až 20x více přidané hodnoty než český! Kde stát pomůže: edukace, konzultace, finanční podpůrné programy na pořizování (dnes ještě dosti nákladného) vybavení, hardware/software atd.

(Nezamýšlený důsledek: zemědělství řízené stroji, počítači, čisťounké, pod střechou se OPĚT stane prestižním, vyhledávaným povoláním a podnikáním.)

8) Specificky podpořme ovocnářství a zelinářství. Pro obojí máme rozumné klimatické i půdní podmínky, obojí patří k české zemědělské tradici. Ale je to pracné, žádný velkotraktor, ale ručičky a ohnutý hřbet - to agroferti neumějí, rodinné farmy ano. Nebojme se otevřít svůj pracovní trh sezónním pracovníkům z jiných zemí. (Polsko umí využívat stovky tisíc Ukrajinců na sezónní práce bez složitého papírování).

9) Zařízení placená z veřejných peněz (úřady, školy, nemocnice, sociální zařízení) budou preferovaně kupovat domácí potraviny, bude-li to možné a vhodné. Lze to zadat i jako podmínku do výběrových řízení na dodavatele. (Jsem-li placen ze státního, tedy z daní, mám utrácet tam, kde to zase tvoří tyto domácí daně).

10) Odstraňme příliš přísné bariéry, zejména hygienické u malých pěstitelů a chovatelů. Je jich mnoho a jsou výsledkem cíleného třicetiletého lobbingu agroprůmyslu, boje "velkých proti malým". Zeptejme se v asociacích malých soukromých zemědělců a potravinářů, co jim nejvíce hází klacky pod nohy; usnadněme jim život a podnikání.

11) Supermarketové řetězce jsou sice dost zlouni, ale používejme cukru místo biče. Veřejně oceňme ty řetězce, které zařazují do sortimentu nadprůměrné množství českých potravin. Oceňme ty řetězce a ty prodejny, které se rozhodnou objednávat lokálně, tedy každá prodejna má možnost si objednávat ze svého okolí, nikoli pouze centrálně (což právě napomáhá obřím, agroprůmyslovým dodavatelům).

A je to. Těch 55 % nakoupeného (!) domácího zboží se dostaví velice rychle.

Konec přejatého textu. Líbí se mi častá argumentace zahraničím, která znesnadňuje automatické tvrzení, že tohle je přece nesmysl, to nejde. Za klíčové považuji přerozdělení dotací ve prospěch zušlechtění surovin (jistě i půdy). Dále taky 6. bod s regionálními tržnicemi a technickou podporou rozvoje lokálního hospodaření, jen finanční nestačí, nebo 7. bod o vstupu automatizace a hi-tech do péče o půdu, plodiny i do malého potravinářství.

Jistě by se dalo mnohé doplnit. V diskusi pod textem na Ekolistu se často ozývají i obhájci systému a ti se poznají podle toho, že dotace mají být hlavně větší. Dokud bude politika jen nástrojem na rozdávání veřejných peněz spřízněnému hloučku, jiné úvahy se tady nepřipustí. Volby však zviklávají mocenské monopoly, tohle je opravdový problém, a je dost času, aby mohl zaznít plnou silou i ve volebních programech. Je přitom povzbudivé, že požadavky, aby se nabídlo tohle, začínají zaznívat z různých stran. Po letech ideové vyprahlosti vyráží zespodu pramen vody živé. Byť ne vždycky musí chtít jen „přesně tohle“.

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Lubodoc

Vunijních zemích jsou vyšší dotace na živočišnou výroby než na rostlinnou.U nás je na hektar a pěstuj si tam třeba kokotici.Takhle to živočišnou nepodporuje Jinak,z tohoto článku se Brusel osype.