Jan Campbell: Dobrá rada nad zlato

rugby
8.12.2015 11:30
Analytik Jan Schneider píše ve své poslední knize Štein-Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob, na stránce 8: „Mnohokrát jsem si ověřil, kolik má člověk v sobě energie, o níž neví, a nazdařbůh remcá. Stačí nějaký podnět, u mladších tělesný vzruch, u těch moudřejších zase intelektuální, například dobrý vtip – a najednou se otevřou netušené rezervy síly, optimismu, naděje, odhodlání, motivace.“

Citát uvádím proto, že poměrně přesně vystihuje potřebu, kterou si naši politici neuvědomují. Necitliví k veřejnosti a co se děje v sousedství, zato citliví k průzkumům a poslouchání staršího bratra ze zámoří, EU a NATO geopolitice, většina politiků ztratila schopnost reagovat na podněty, vzruch a vtipy, a zařadila se tím do kategorie surogátů vůdců. Co chci tím říci?

Za prvé: Až dozraje čas, ti velcí se dohodnou. Ti menší a malí si, jako vždy doposud, budou stěžovat. Přičemž všem by mělo být jasné, že příležitosti se neopakují. Jednou z takových příležitostí je V4. Chtěně – nechtěně EU vytvořené mini-společenství nabízí podněty, vzruch a vtipy, které by naplnily nejednu knihu. Protože vydat knihu v ČR představuje téže hodnoty uvedené v citátu, omezím se během tohoto týdne pouze na příspěvek a na popsání možností V4 ve vztahu k zahraniční politice ČR. Ta, jak se mi jeví, se ponořila do zimního spánku a čeká na jarní probuzení. To nemusí být zcela příjemné.

Za druhé: Písnička, českému publiku známa jako Dům u vycházejícího slunce, představuje jakýsi trojí příběh. Nešťastný prostopášník je pravděpodobně irského původu a vypráví o syfilitikovi. Postupem času se písnička rozvětvila v další: Laredo (Streets of Laredo) a Špitál u svatého Jakuba (St. James Infirmary). Balada Dům u vycházejícího slunce (v originále The House of The Rising Sun) nás vede do chudobince, ve kterém je hrdinkou dívka, nebo muž, který skončil v polepšovně. Dívka nebo muž proto, že v anglickém textu se přesně neví, o koho se jedná. Víme ale přinejmenším, že písnička má 200 historii, že písničky migrují, a že text obsahuje morální hodnoty. Užíval sis nadmíru svých potřeb - čeká tě trest, sešla jsi na scestí - skončila jsi jako prostitutka. Platí staré přísloví: Kdo s čím zachází, tím také schází. Toto přísloví se vztahuje i na zahraniční politiku, kteréhokoliv státu.

Za třetí: Nedávný úspěch polské národovecko – křesťanské strany Právo a Spravedlnost (PiS), nebo nedělní úspěch francouzské Le Pens Front National, jsou výsledkem konání etablovaných partají a lídrů, včetně kancléřky Merkel. Samozřejmě nevím, jak dopadne druhé volební kolo ve Francii, a jak se bude vyvíjet situace v EU, Sýrii a jinde ve světě. Dovoluji si ale označit úspěch Marie Le Pen v 6 z 13 regionů jako triumf. Mohu si představit, že málo co zůstane takové, jak se nám to dnes jeví. To proto, že je zcela reálné očekávat přechod staro-průmyslového severu a teplého jihu mezi Alpami a Côte d'Azur pod kontrolu Le Pens‘ Front National. Představím – li si, že úspěch může být i ve velkém východním regionu, na hranici s SRN, kam patří mimo jiné Alsasko, Lothringen, Champagne a Ardennen, kde Le Pen obdržela až 40 procent hlasů, nespoléhal bych se na zkušenosti z recyklace politiků během voleb v minulosti. Příklad z Polska mluví za sebe.

V Polsku, jak víme, se po 8 letech dostala k moci opozice vedená Jaroslavem Kaczyňským. Opozice vytvořila jednobarevnou vládu, má svého prezidenta (Adrzej Duda) a svoji premiérku (Beata Szydlova). Po dvou týdnech v křesle moci, časopis „Polityka“ popisuje následky konání nové vlády: Polsko se rozloučí s nezávislostí Ústavního soudu, prokuratury, finančních úřadů a médií. O prezidentu se vyjadřuje jako o boxerovi, který dal „K.O. demokracii.“ Podobné slyšíme i o českém prezidentu Zemanovi, nebo o maďarském premiéru Orbanovi. O Slovensku můžeme číst, že není (zatím) v seznamu nepřátel IS.

V závěru si dovoluji citovat odpověď místopředsedy výboru pro lidská práva poslanecké sněmovny parlamentu ČR Leo Luzara, zveřejněnou v Sputnik 6.12.2015 na otázku: „Slovensko, a pak i Maďarsko, se odvolaly na zářijové rozhodnutí ministrů vnitra EU o rozmístění 120 tisíc běženců na základě povinných kvót. Čechy, jež rovněž hlasovaly na summitu EU proti povinným kvótám, příkladu partnerů nenásledovaly. Proč?“ Luzar: „Odpověď je bohužel docela jednoduchá. Naše politika na světové aréně se dá vyjádřit idiomem ani ryba, ani rak. Měli bychom se postavit bok po boku Slovenska, a teď i Maďarska, které rovněž podalo žalobu. A vůbec by měli členové Visegrádské čtyřky vystupovat v této otázce jednotně.“

O možnostech V4 příště. V4 nabízí totiž alternativy, které obsahuje refrén jiné písničky: „A od těch časů do Vánoc, patří ta dlouhá tichá noc, lidé to lepší potají, v sobě i v druhých hledají.“ To by mělo platit i pro zahraniční politiku. I v ní platí jedno pravidlo z ragby: „Balón se musí házet dozadu.“ Dobrá rada nad zlato.

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.