Jan Campbell: O čem se píše, ale málo (5)

campbell 0617
1.10.2017 00:43
Citát: Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě je věčný, neplodí a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven (Korán). Žádný nátlak ve věcech víry (Mohamed).

Islamofobie jako prostředek k utlačování

Označení islám-fobie nebo islámofobie, jak kdo si přeje, obsahuje dva různé a důležité významy: Stíhání věřících, jako přestupek, a Zkoumání obsahu, jako právo. Mám na mysli přestupek a právo v každém tzv. civilizovaném světě. Píši li o ochraně Muslimů, mám na mysli exces při umlčování ne-muslimů, propagujících rovnoprávnost pohlaví, LBGT, svobodu víry a podobné. Tedy hříchů v islámském pojetí. K těmto hříchům se řadí s naha moderních Muslimů a Arabů žít společně s modernou a v moderně. Islámofobii mohu proto srovnávat s rusofobií v uvedeném výkladu a pojetí Tutčeva (O čem se píše, ale málo (4). To znamená opravdovými adresáty islámofobie jsou moderní Muslimové a Arabové požadující reformu rodinného kódu a podobných regulací, včetně Ramadánu a s ním spojených rituálů. Tito Muslimové a Arabové vlastní potenciál k diskreditaci. Mohou být nazýváni kolaboranty a spolupracovníky bývalých kolonialistů. Ve své podstatě jde o sílu slova a pravdu. Jednu z nich formuloval francouzský spisovatelAlbert Camus (1913 – 1960): Špatně pojmenovat věci znamená zvětšovat neštěstí ve světě.

Jestliže Camus prosazoval, že vzpoura se má stát bojem proti utrpení a zlu, protože v revoltě člověk sám sebe přesahuje a utvrzuje svou existenci, tak se islámofobie řadí do rasistického boje, který nahradil boj třídní a podporuje proces přeměny víry v etnikum. Etnikum jako souhrn jedinců sdílejících společnou etnicitu. To není legrace, již vůbec ne pro Evropu v době nekontrolované migrace. Proč? Ve skutečnosti je představa společného genetického původu příslušníků jednoho etnika zavádějící, především kvůli migraci a míšení různých etnik mezi sebou. Přiřadím li do úvahy návrh OSN týkající se křesťanské-fobie (christianophobie), skutečnost diskriminace křesťanů v mnohých muslimských státech a velkou pravděpodobnost, že křesťanské minority v mnoha státech do roku 2050 zmizí, a v neposlední řadě výsledky Druhého Vatikánského koncilu (1962 – 1965), který pojednával církev v moderním světě, ekumenismus a ve svém výsledku změnil katolickou církev, nabízí se další aktuální a komplexní téma vyzívající k zamyšlení i v době předvolební. Jako jeden z důkazů nutnosti se vážně zabývat naznačeným tématem připomínám 26. červenec 2016. V tento den v Saint-Etienne-du-Rouvray dva muslimové podřízli krk faráři v kostele. Nikdo nemluvil a žádná masová média nepsala o rasistickém útoku, za to ale o religiózní intoleranci a nenávisti.

Tak daleko jsme došli v Evropě, že vražda, nebo pokus o vraždu, vítězí. To nepíši o podílu americké a evropské levice při obhajobě zpátečnického Islámu. Ti, co vše myslitelné ztratili, se lepí na další iluzi: Religie utlačovaných. Tak trefně formuloval francouzský historik a demograf Emmanuel Todd (1951) po útoku na Charlie Hebdo v lednu 2015. Todd vstoupil do širšího povědomí v roce 1976, kdy předpovídal pád sovětského režimu na základě analýzy demografických dat. Nezbývá mi z časových a prostorových důvodů než popřát Islámu a Muslimům, aby se zbavili fobie a filie a dovolili působit Islámu na scéně různých věřících a spiritualit jako rovný s rovným. Problém mého přání je v tom, že víra v Proroka je všemu nadřízená. Proto se mé přání s pravděpodobností hraničící s jistotou, nesplní.

Klimatické katastrofy a falešná hrdost

Citát: Bohové nebojují proti hlouposti - tyjí z ní (Jean Cocteau 1889-1963)

Nesplní se ani mé přání týkající se počasí. Proč? Jestliže, jak mnozí vědci, povolaní experti a teoretikové tvrdí, že člověk nese hlavní vinu na klimatických změnách současnosti, tak se nabízí jednoduchá otázka: Může člověk svým přičiněným vrátit klima do původního stavu, zřekne li se svého chování, které změnu způsobilo, a způsobuje? Uvedené autority nemohou nabídnout rozumnou odpověď již proto, že otázka protiřečí ideologii o konci tohoto světa, která využívá strach jako prostředek k udržení současné moci. Představa, že odkazem na jízdu autem, zmenšením spotřeby masa, tříděním odpadu, vegi potravinami a podobnými činy vrátíme vše zpět, je udivující představa člověka - blázna. Pošetilý je člověk, který si myslí, že může přírodu řídit a jí přikazovat, jak se chovat, a současně ignorovat zákony přírody. Přirovnání s bláznem, které obsahuje i možnost, že blázen není blázen, ale jenom herec, nedovoluje předpokládat, že můžeme dostat prostředky do našich rukou, které by nám dovolily něco vrátit do původního stavu. Přirovnání nedovoluje ani představu, že aplikace neo-asketických principů může vést k rozvoji pokory. Je tomu naopak. Proč?

Hrajeme na scéně s falešnou pýchou Prométhea. Používal jsem léta Prométhea, Odyssea a další postavy mytologie a historie ve výuce ke znázornění nemožnosti poručit dešti větru, jak to hlásali v dobách zvaných socialismus, ke zdůvodnění naší omezenosti a snahy se povýšit nad Tvůrce. Protiklad materialismu a idealismu způsobil ve 20. století jeden z největších objevů historie lidstva. V jedné větě lze konstatovat: Vesmír neexistoval vždy. Vesmír vznikl před několika miliardami roky. Nabízí se otázka: Z čeho vznikl vesmír? Jestliže předtím nic neexistovalo, tak mohl vesmír vzniknout pouze z ničeho. Jestliže je tomu opravdu tak, tak je nutné se ptát: Co znamená z ničeho, co je to nic? Skutečností je a zůstane, že moderní věda ve všech svých známých podobách, ani filozofie idealismu a materialismu nemohou dát nepopiratelnou odpověď.

Přesto se odpověď nabízí sama! Empirickou cestou, filozofickými platformami se svou jednostranností není možné vysvětlit vznik vesmíru. Vysvětlení vzniku vesmíru navádí k integraci idealismu a materialismu. Výsledkem takové integrace se logicky jeví celostní pohled, tj. universalismus. Jestliže však NIC se jeví VŠÍM, tak ono nemůže být nikdy jedinečným ani mnohým. Nemůže být (a mít) ani strukturní (charakter), specificky definované, nebo určené a (tím i) konečné. Na druhé straně argumentu NIC nemůže být kvalifikováno jako nepřítomnost BYTÍ. NIC však, jak se přesvědčujeme každodenně, má tvůrčí energii. Proto musíme akceptovat, že máme co dělat s absolutním NIC. Absolutní NIC představuje Tvořitel a Tvoření. Z toho vyplývá při aplikaci jasného myšlení, že Vesmír jako celek (jako takový), existoval před objevením fyzického Vesmíru (tj. fyzické formy vesmíru). Proto Absolutní NIC se nejenom jeví, ale musí být logicky nezbytnou příčinou BYTÍ. Potvrzuje to i nedávný matematický důkaz neexistence množiny přirozených čísel. Existence čistého Apeirona je prakticky dokázána. Z příkladu proto vyplývá, že příroda a přírodní jevy jsou poslušné vlastním přírodním zákonům. Není proto na škodu je znát a žít s nimi v souladu. Naše schopnost zničit svět (bombami a jinými technologickými vymoženostmi) nedovoluje nám pečovat o představu, že máme schopnost zachránit svět. Pýcha předchází pád, traduje se. Proto, když nám něco přerůstá přes hlavu, inklinujeme k samo-obvinění, že jsme to sami (na)plánovali. Je proto výhodnější pro člověka, méně myslet a více vědět. Souhlasu netřeba.

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.