Jan Campbell: Lidská tragikomedie

jan campbell
29.7.2017 12:38
Dění ve světě je čím dál tím více nejenom nebezpečnější, ale i zajímavější, především tehdy, když si přiznám, že nemohu na něm nic (z)měnit, o to více však mohu (z)měnit svoji pozici, tím i pohledy a obohatit se bez peněz.

U sousedů na Ukrajině se rychle transformoval přátelský vztah pánů Porošenko a Sakašvili do otevřeného nepřátelství. Ve vzdálenějším Rusku prezident Putin pozorně sleduje, jak se plní sklenička trpělivosti jeho trpělivostí. V ještě vzdálenějším Pakistánu zaujaly panamské papíry Vrchní soudní dvůr státu natolik, že odstranil podle platného zákona od moci šéfa státu Nawaze Sharifa. Z dalekého Japonska k nám doletěla zpráva Japan Times obsahující vážný zájem o Pchjongjang. To je hlavní město KLDR. V hlavním městě státu, který má být potrestán strýcem Samem, žije podle odhadu 23 milionů nepřátel nejenom USA, ale prý celého světa. Podle doručené zprávy Japan Times se ale nejedná o rakety nebo válku, ale o pivo! Je přece léto, i tak daleko. V letním horku Pchjongjangu rozhodli nepřátelé USA zrušit lidový festival piva a nabídnout svému lidu nový druh velice drahého piva. To v době, kdy je možné ve160 pivnicích Pchjongjangu si koupit litr piva za 6 centů. Světe, div se!

U jednoho ze západních sousedů, SRN, se transformuje přátelský vztah EU s USA do něčeho nového. Zatím nemohu to něco konkrétně popsat. Jinak vždy s úsměvem nasměrovaným za Atlantik se pravděpodobně dobře vyspalý a střízlivý předseda EK Jean Claude Juncker (JCJ) zamračil při poslechu ranních zpráv, které přicházejí z amerického Senátu, Kongresu a Bílého domu. Možná se ptal sám sebe: Kdo vlastně vyhrál? Vyšetřovatel, pravda a spravedlnost, anebo trapnost nad trapnost a ostuda Spojených států? Odpověď nenašel, a tak se rozhodl pustit do světa hrozbu o evropských sankcích směrem za Atlantik! Ano, na Západ, ne na Východ. Tam jich budou mít brzo více než dost. S jakým následkem pro nás, to se teprve ukáže. Než tomu bude, dívám se do knížky Daniel Sterna, Dobrodružství v Bílém Domě z roku 1998, osvěžuji si vzpomínky na commedia dell´ arte a nabízím je k zamyšlení.

Kořeny komedie dell'arte sahají až do antiky. První scénáře vycházejí z Plautových komedií přeložených v době renesance do italštiny. Nejdůležitějšími komickými postavami v komediích dell'arte byli sluhové. Pocházeli z venkova a vystupovali ve dvojici. První byl šikovný a chytrý, druhý byl hloupý nešika, například Skaramuš, italsky scaramuccia. Zatímco jeden diváky baví, druhý v nich vzbuzuje soucit. V komedii dell´arte tyto role kombinují charaktery, zesměšňující například španělské důstojníky. Podle Pavise 2003, str. 42 - Komedii dell`arte charakterizuje kolektivní tvorba herců, kteří gestickou a slovní improvizací vytvářejí představení podle stručné osnovy (udává příchody a odchody postav a hlavní členění fabule) a není autorským, předem vytvořeným a hotovým dílem.

Krátký pohled do historie vzniku komedie dell´arte v Itálii, kde první představení proběhlo v roce1568, však dovoluje vidět a porozumět mnohem více: co děje v USA, Bílém domě, týmu DJT a samozřejmě i v EU, EK a týmu JCJ. Všude v uvedených místech se projevuje divadelnost chování i při běžné denní komunikaci, která může mít i podobu ohnivé hádky.

Šéf komunikace DJT, odkojen v Goldman Sachs, pan Anthony Scaramucci (1964) atakuje verbálně ředitele kanceláře Bílého domu, Reinhold Reince Priebuse (1972), a nešetří ani pana Stephen Kevin Bannona (1953), známého svými ultrapravicovými názory. Zatím co americký Kongres a Senát zpívají v duetu, nový zákon o sankcích proti Rusku, s přílohou sankcí proti KLDR, Iránu a bůh ví ještě proti komu, dovoluje přípravu dalšího aktu komedie. Tentokrát, ale již tragické. Kdo ví alespoň něco o vzniku komedie dell`arte nepřekvapí ho role obchodníků vyvolávajících na náměstí své zboží, ve středověku často doplněné o herce. Ti v podobě scénky názorně předváděli účinky výrobku. Ví také, o roli bavičů. A do třetice, bude vědět něco o karnevalu. Lidové jarmareční divadlo na Benátském náměstí sv. Marka bylo popsané řadou tehdejších cestovatelů. Dnes ho navštěvují bohatí s maskou.

Tragickými prvky v americké komedii skupiny seniorů s nepředvídatelnými následky pro Evropu a Rusko, je slepá, marná víra, že budoucnost, máme li mít nějakou, se bude řídit principy obchodu ala USA. Vše se vyvíjí dopředu, i když následky vývoje se mohou podobat minulosti. Bude li obsazen lákavý evropský trh s energetikou v hodnotě minimálně 400 miliard USD ročně monopolně USA, občanské nepokoje mohou urychlit transformaci spojenectví a přátelství s USA v nepřátelství a nenávist. Bude li trestán Irán, tentokrát ne kvůli atomovým zbraním, ale vlivu v regionu Blízkého východu, následky budou ještě horší. Irán bude totiž hrát svoji roli bez ohledu na USA a Rusko. Bude li pokračovat transformace amerického prezidentského systému do parlamentárního, bude DJT posledním prezidentem USA. Moc plutokracie bude ještě větší, než je tomu dnes, vládnout v USA bude za to lehké. O následcích pro svět se nebudu rozepisovat. Všechny tři scénáře dovolují prezidentovi DJT pouze tři možnosti: vetovat nebo podepsat zákon, nebo nedělat nic. Bude li DJT zákon vetovat, podezření ze spolupráce s Ruskem bude posíleno. Podepíše li DJT zákon, potvrdí to bezmocnost prezidenta s vážnými následky. Nebude li DJT konat, za 10 dní bude zákon stejně platný. Nekonání DJT se bude interpretovat jako slabost DJT a vedení Bílého domu.

Pro EU, podobně jako pro Ruskou federaci, nehledě na to, že nevíme nic o konkrétních a připravených sankcích Ruska proti USA, kromě těch dnes (28. 7.) vyhlášených, je nová situace extrémně komplexní. Důvěra pro případnou komunikaci v kritické situaci ve světě se již transformovala do homeopatického rozměru. Doba, kdy se prokáže pravda obsahu Pomož si, a bude ti pomoženo, se neúprosně blíží. Asymetrickým spojenectvím, která preferují členové EU a NATO, zvoní hrana. Doba, kdy se bude veřejně mluvit o podřízenosti, se blíží. Přitom mě napadá: Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě! Tak nějak myslel Ladislav Klíma (1878 – 1928) v sžíravě satirické Lidské tragikomedii. Vším opovrhovat, všemu se smát, se vším si hrát – toť jediná Výše a jediná k Výši. To je krédo, kterým se řídí Kongres a Senát USA. Podobně jako Klíma, vciťují se do pozice Boha. Proto Svět pro ně vypadá jako nevinná hříčka absolutní vůle, neb jak známo i z Bible (Přísloví 8,31), Boží Moudrost si hraje na zemském okrsku. Lidská tragikomedie historického významu, na pokračování s Iránem, KLDR a možná i ČLR, má premiéru. Souhlasu netřeba.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Vo svojich knihách písal George Friedman o tom, ako bude vyzerať vojna budúcnosti.  Bude zameraná na centrá moci štátu : stačí vyradiť z hry Washington, San Francisco, Los Angeles = 3 bomby. Moskva , Petrohrad, Vladivostok= 3 bomby. Honkong, Peking= 2 bomby a atď. Je to jednoduché - obyvateľstvo, obchody, úrady sa koncentrujú v mestách, a tie mestá sú štát v štáte, sú ozrutne veľké, kým vidiek ľudoprázdny. Stačí urobiť len prvý krok. Kto ho urobí, netreba hádať.

Zatiaľ sú to politické " prekáračky ", ktoré majú za úlohy znecitlivieť obyvateľstvo, paralyzovať strachom do tej miery, že dá súhlas na všetko, len aby bol " pokoj ". Takto po kvapkách vlievajú jed do duše vašej i našej.

Jedno je takmer isté - všetko začne  klamstvom obrovských rozmerov. Tak, ako tomu bolo pri všetkých vojnách, počnúc napríklad Španielsko - Americkej, končiac Irakom, Sýriou .... i keď prvé kroky sa robia niekoľko rokov pred bodom nula, tak ako je tomu teraz a dnes.

Nám, čo niečo vieme a tušíme, zostáva len pozerať  na dianie vo svete ako na komedie dell´arte, pridať zrnko pravdy do vreca lží a dúfať, že v tom vreci bude raz viac pravdy, ako lží.