Jan Campbell: Stolypin po druhé

stolypin putin
22.10.2015 08:58
Nikdo z veřejnosti neví, byl-li někdy udělán, nebo se plánoval pokus o atentát na prezidenta Putina, který se v mnohém snaží o reformy, jejichž vzorem jsou, nebo mohou být reformy Stolypina. Stolypina uvádím proto, že nejednou se o něm sám prezident zmínil. Ale i proto, o jaké reformy se před 110 lety jednalo a jak skončily. Prezident Putin nabírá respekt v různých koncích světa u širokých vrstev obyvatel Rusku nakloněných, ale i nepřátelsky se chovajících zemí. To, co vidíme, vzbuzuje naděje. To co nevidíme, vzbuzuje obavy. Jaké?

Stolypin (1862 v Drážďanech – 1911 v Kyjevě) nastoupil po ukončení fyzikálně – matematické fakulty St. Peterburgské univerzity (1885) do Ministerstva a Správy státního majetku, po té v roce 1889 přešel na MV, stal se nejmladším Gubernátorem Ruska v Grodno a Saratově, aby již ve 44 letech převzal funkci ministra vnitra. 8.7.1906 spojil tuto funkci s funkcí předsedy Rady ministrů, po té co by odstraněn předseda Goremykin, známý pod přezdívkou „Vaše lhostejnost.“ Se svou ženou Olgou Borisovnou, bývalou manželkou jeho v duelu usmrceného bratra Michaila, a osobností v oblasti okultismu, měl pět dcer a jednoho syna. Ve své práci se Stolypin řídil principem, který formuloval zakladatel ruské státní školy, B.N. Čičerin (1828 – 1904): Liberální reformy a silná moc.

Uvedený princip práce, ale i nepotismus, způsobily Stolypinovi na jedné straně nebezpečný život formou atentátů, sabotáží a zastřelením v divadle, na druhé straně naději Rusku. Mezi léty 1909 – 1914 totiž produkovalo carské Rusko například více zrna než jeho konkurenti – USA, Kanada a Argentina, dohromady. Nebudu se podrobněji rozepisovat o dalších úspěších a možnostech, ale naopak, o neúspěších. Ty jsou totiž typické i pro současnou finančně – hospodářskou a politickou situaci v Ruské federaci. Co byly a co jsou hlavní příčiny neúspěchů země, která má všechny předpoklady být zemí kvetoucí?

Reformy takového rozměru, které byly potřebné na prahu první ruské revoluce, v době hluboké agrární a politické krize, jsou potřebné i dnes v Ruské federaci. S ohledem na geografii, klimat, různorodost obyvatelstva, přírodní zdroje a státní administraci, abych jmenoval ty hlavní, reformy vyžadují především odpovídající finanční systém, silnou státní administraci a materiální základnu. V několika minulých příspěvcích jsem nastínil nebo konkrétně pojmenoval problémy RF. Jeden příspěvek jsem dokonce ukončil „přípravou soudu na Ruskem.“ Soud na Ruskem se může konat pomocí finančního systému. Ten je také předmětem úvah a návrhů Klubu Stolypina, a hlavním argumentem poradce prezidenta, akademika Glazjeva.

Glazjev navrhuje odstranění omezení nabídky úvěrů, odkaz od „utahování opasku“, a přistoupení ke zvětšení peněžní masy. S těmito návrhy mohu jenom souhlasit. Ne jenom proto, že návrh dává smysl a Ruskému hospodářství možnost růstu kolem 10 procent ročně. Ale především proto, že je to jedna z mála cest a řešení dovolující se RF a jejímu finančnímu sektoru a hospodářství osvobodit od řízení z venku RF. Bez této svobody, bude velice obtížné věřit jak prezidentu Putinovi, tak i jeho případnému nástupci, a kdo by jím nebyl, že je strategie sociálně – hospodářského rozvoje RF do roku 2030 – 2035 reálná a schopná k prosazení. Jaké předpoklady existují pro získání uvedené svobody?

Za prvé je to skutečnost, že nehledě na uvalené komplexní sankce, jejichž konec si představuji spíše v nekonečnu, než představitelné budoucnosti, je vnější státní zadluženost RF nižší, než v roce 1998. Státní příjmy RF jsou vyšší, nehledě na nízkou cenu ropy a plynu. Geopolitické změny se nacházejí za bodem návratu. S nimi spojená politická – vojenská a finanční rizika jsou pro euroatlantické společenství objektivně kvalitativně větší, než pro RF i bez spojenců. V daném případě neberu v úvahu ani spojence RF na přechodnou dobu. Za to ale případné reakce odstupujícího hegemona s dopadem na něho samotného, na Evropu, a nemožnost zrčit přesné politicko – hospodářské uspořádání světa kolem roku 2020.

Za druhé je to skutečnost uvědomění si, nezbytné „nové industrializace“ ruské společnosti. Tato nutnost je částečně vynucena obnovou výzbroje armády, urychleným rozvojem IT a informačně kybernetických technologií (ITK), robotů a podobných. Platilo li za Stolypina, že rozvoj zemědělství ovlivňoval přibližně 70 druhů přidruženého průmyslu, tak současný paralelní rozvoj ruského zemědělství, exportu vojenské techniky, automobilového, strojního, chemicko – zpracujícího průmyslu, infrastruktury a ITK ovlivní rozvoj ještě více oblastí, včetně vzdělávací a vědecké. Přidám – li k tomu možnou stimulaci k odchodu ze šedé ekonomiky, je možné očekávat pro představitelnou dobu pěti let vyšší hospodářský růst v RF než například v ČLR. Co chybí pro začátek hospodářského růstu?

Kromě doporučení poradce Glazjeva a Klubu Stolypina, „skončit s hospodařením financových gigantů a monopolistů v oblasti přírodních zdrojů“ a nechat jim pouze roli „plnohodnotných tržních infrastrukturních hráčů, indexaci tarifů, stimulace prodeje na vnitřním trhu“ (na příklad ryb, dřeva, hnojiv a podobných komodit – poznámka autora), bude podle mého hodnocení přinejmenším nezbytné skončit s politikou Centrální banky, s vlivem Basilejského klubu a strachem z inflace. S inflací je možné bojovat na příklad pomocí hospodářského růstu. Definovat jako hlavní orientační parametr měnově – peněžní politiky CB RF inflaci, a ne kurs Rublu, jak se stalo 10. listopadu 2014, se mi jeví infantilní. Monetizace ruského hospodářství je 45% je nízká ve srovnání s ČLR, kde dosahuje téměř 200%. V tomto kontextu se nabízí ruská verze módního kvantitativního uvolňování. Zatím co americký FED kupuje dluhopisy federální vlády USA, ECB je kupovat nemůže, protože neexistuje vláda EU. ECB proto nakupuje dluhopisy od státních firem, nebo firem s účastí států, s nepoměrně větším rizikem, než které představuje i slabá vláda. Rizikové subjekty mohou jenom spekulovat, ale nikdy nemohou chránit tak, jako to dělá a může dělat vláda, nejenom USA. Tím však nevolám po „více Evropy“ v její současné formě a organizaci.

Glazjev a kolegové navrhují jako minimum vytisknout během příštích 5 let 1,5 trilionů Rublů formou cílené „spojené“ emise. To znamená peníze ne na placení důchodů, nebo úředníků, ale pouze na stimulaci investic v reálném hospodářském a výrobním sektoru. Sama FED tiskne přibližně 90% USD pro vládu USA, která se snaží podpořit sociálně – hospodářský rozvoj. Protože očekávám útok na Rubl z vnějšku, ruské banky by měly podléhat v takové situaci zákazu otevírání měnových pozic. Jinak mohou mít banky právo držet měnové pozice v přísném a přesném rozsahu. Glazjev doporučuje zavedení tzv. daně Tobina, s výjimkou importérů, placení daně od exportérů přímo v cizí měně, a podhodnocený Rubl na 10%.

Osobně jsem zvědavý, jakou odezvu obdrží návrhy Klubu Stolypina u prezidenta. Kromě toho si přeji, aby Glazjev a jeho kolegové, stejně jako i prezident Putin mohli pozitiva a negativa Stolypina, kterých nebylo málo včetně nepotismu, integrovat do své práce tak, aby vznikající nový politicko – ekonomický systém nedovolil ani jednomu z nich potkat stejný, nebo podobný osud, zakončený vraždou autora reforem bez plného objasnění, a rychlou smrtí mladých reforem.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.