Jan Campbell: Světový kongres o filosofii

kongres
14.6.2018 09:22
V závěru druhé části posledního příspěvku – O Číně, ČR a jiném (9. června 2018) jsem zmínil 2300 let starý čínský rukopis Chu Silk Manuscript. Rukopis je ve vlastnictví americké Arthur M. Sackler Foundation, a představuje specifický zájem vlády ČLR. Vztahuje se totiž ke kritickému období formování Konfucianismu, Taoismu a k popisu Bohů, kteří byli v té době, a jsou ve své podstatě i dnes, po 19. Sjezdu KS ČLR uctíváni. Ohlasy čtenářů na příspěvek a skutečnost, že žijeme nejenom v době vysvětlování a popisu světa, ale v době transformace světa, člověka a hodnot, mě přiměly informovat čtenáře o ignorovaném (masovými médii) dění v ČLR, v daném případě o světovém kongresu, věnovanému filosofii.

Protože filosofie není jenom akademická disciplína, ale také způsob života, který začíná údivem nebo zklamáním nad tradičními výklady věcí (Platón), je v době tweetů, fake news, zkratek a převahy racionality nad metafyzikou (o základech bytí), logikou (správné myšlení, řeč a argumentace) a etikou (správné jednání) důležité si uvědomit minimálně: 1) Údiv vedl lidi k filosofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví (Aristotelés). 2) Jak vymezil úlohu filosofie Immanuel Kant: 1) Co mohu vědět? 2) Co mám činit? 3) V co mohu doufat? Tyto tři otázky lze shrnout do jediné: Co je člověk?

Hledáním odpovědi na rozšířenou otázku - Co je člověk? - se bude zabývat 24. Světový kongres o filosofii. Organizátorem kongresu (který se poprvé konal v roce 1900 v Paříži a dnes se opakuje každých pět let) je International Federation of Philosophical Societies (FISP) založená v roce 1948, ve spolupráci s Chinese Organizing Committee of WCP 2018 ( secretariat@wcp2018.pku.edu.cn ). Letošní 24. Světový kongres se bude konat v Pekingu v době od 13. do 20. Srpna 2018. Původní místo konání, Peking University, bylo zaměněno kvůli neočekávanému zájmu (více než 6 tisíc zaregistrovaných účastníků) Chinese National Convention Centre (CNCC), vzdáleném cca 15-20 minut od Pekingské univerzity. V doplnění uvádím, že 8. Světový kongres se konal v Praze (2. – 7. Září 1934), 14. Světový kongres se konal v Rakousku (1968, 2. – 9. Září 1968). V Pekingu se bude přednášet a diskutovat pod heslem Learning To Be Human v rámci 10 symposií, 99 sekcí, 7 dotovaných a několika na pozvání. Studentské a sociální sekce a doprovodný program neuvádím.

Za zmínku stojí zvolení Pekingu jako místa konání kongresu. Po ukončení 23. Světového kongresu o filosofii v srpnu 2013 v Aténách se konalo jednání, během kterého se muselo vybrat místo konání příštího kongresu. V posledním kole měla výhodu vystoupení Brazílie. Čínská delegace (složená z Philosophy Department a Institute for Advanced Humanistic Studies, Peking University) reprezentovaná prof. Wang Bo, prof. Liu Zhe a Dr. Tu Weiming vystoupila později se svým návrhem. Zatím co prof. Wang Bo vystupoval jako představitel Philosophy Department, prof. Liu Zhe vystoupil s vysvětlením role a aplikace filosofie ve výzkumné instituci. Vše ve francouzštině. Dr. Tu Weiming se v prezentaci koncentroval na důsledky působení filosofie a mezi-civilizační dialog. Vše v angličtině. Jeho zdůvodnění mělo tři části: 1) China needs to develop in economy, culture and ecology without the limitation on economic model. The broader ways must include philosophy. 2) Philosophy has to walk to the world from universities, at the same time, all scholars have to communicate with the society and the man who has humanistic concern and knowledge, otherwise philosophy goes to ossification. China provides the best opportunity for the world congress of philosophy. 3) Philosophy ought to globalized. It is traceable from Greece and should not be extinct here. Philosophy should be an amalgamation of all cultures, including China, India, Latin and other countries not belong to western region, otherwise it is extremely limited. Prezentace a argumentace čínské delegace zvítězily v tajném hlasování nad Brazílií 56:20.

Zmiňuji se o filosofii, kongresu a také o historce spojené s výběrem místa konání kongresu, protože volba Pekingu a motto Learning To Be Human jsou aktuální v kontextu politicko – hospodářského a kulturního dění ve světě a bezpočetných výzev před námi. Není pochyb o tom, že čínská filosofie, jako jedna z nejvýznamnějších a nejbohatších národních filosofií tvořící východní filosofii, představuje současně charakteristický celek podobný západní filosofii. Proto nemůže být ignorována v politice, obchodu a diplomacii.

Čínský filosof se nepokouší podat úplný a bezchybný systém světového názoru, ve kterém by všechny vztahy a skutečnosti viditelného i neviditelného světa našly jednoznačné vysvětlení. Myšlení čínského filosofa se neomezuje pouze na poznání, protože to co nám nabízí, jsou poukazy na bezprostřední přežívání vyšší roviny skutečností, než je ta rovina, na které se lidé ve svém myšlení zpravidla pohybují .

Vzdělaný Číňan, o mysliteli nemluvě, se snaží posunout celé myšlení člověka o stupeň níže, k bezprostřednímu styku s pravými světovými souvislostmi tak, aby myšlení přešlo do nazírání, a dále do přežívání a odtud rozhodně ovlivnilo celý život. Při odhalování tajemství čínské filosofie Evropanem je nezbytné si uvědomit rozlohu Číny, rozmanitost klimatu, počet obyvatel a minimálně ještě dva další faktory: 1) Kulturní úroveň čínské civilizace a 2) Fenomén čínského jazyka a písma. Zmiňuji se o faktorech a fenoménu, protože vyžadují zvláštní pozornost. Pozornost umožňuje pochopit, a to (bohužel) pouze v konturách, jejich vnitřní struktury, proč čínské filosofii nedominovala logika antického typu.

Čínština jako jednoslabičný jazyk disponuje ve slovní zásobě jen jednoslabičnými slovy. Ta nepodléhají časování, ani skloňování. Praktické souvětí nerozlišuje slovní druh. Význam slova závisí na přízvuku, a také proto na kontextu závisí určení slovního druhu. V antickém Řecku a západním světě rozpracovaná logika (existující v úzkém propojení s gramatikou indoevropských jazyků) rozlišuje předmět a podmět. Důvodů, proč západní logika nemohla vzniknout v čínských podmínkách je však mnohem více. Nebudu dnes o nich psát.

Konfucius se primárně zaměřoval na člověka a jeho praktický život. Na prvním místě stojí blaho lidu. Nevěnoval se logice, ani metafyzice. V otázce posmrtného života se projevoval jako agnostik. Za dokonalou ctnost považoval lásku k bližnímu podpořenou pravidlem:Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim . Tím je konfuciánská etika příbuznou etice křesťanství. Konfucianismus uznává autoritu devíti klasických knih: pět kanonických knih a čtyři klasické knihy. Autorem čtyř kanonických knih je sám Konfucius, pátou pak sepsali jeho žáci. Čtyři klasické knihy vycházejí z učení Konfucia a obsahují učení mistrových nejvýznamnějších žáků. Filosoficky nejvýznamnější z nich je Kniha proměn.

Připomínám Konfucia, protože žil v době mravního rozvratu a vnášení relativity do morálky a tradic. Proto vyzýval lidi, aby se vrátili ke kultuře svých předků. Kult minulosti je výraznou myšlenkou jeho světonázoru. Morálním a politickým ideálem je ušlechtilý blahodárný muž. Myšlenky Konfucia ovlivnily čínské školství zdůrazněním výchovy ne (jenom) k vědomostem, ale výchovy k uměleckému cítění - zejména pak k hudbě, slušnosti a mravnosti. Tím se své podstatě snažil předejít sociálním otřesům společnosti.

Co se týče Taoismu, čínská tradice zmiňuje jako zakladatele více mistrů. Jestliže se Lao-c' narodil v 6. století př. n. l., tak byl současníkem Konfucia. Původní literární zpracování taoistických myšlenek dodnes přisuzujeme Lao-c'ovi v podobě knihy Tao-te-ťingKniha o cestě a ctnosti. Ta v 81 kapitolách obsahuje metafyzické, etické a politické názory.

Co se týče Mohismu jako praktické filosofie zaměřené na prospěch (princip pragmatismu) pro obyvatele státu a jednotlivce, platí jeho hlavní motto: Napomáhat všeobecnému blahu a bojovat proti zlu. Z motta vyplývá: 1) Každá teorie a každé praktické opatření je třeba tvořit podle toho, zda napomáhá blahobytu a populačnímu růstu. 2) Mimořádně silný odpor vůči válce. Ten vedl dokonce až k odzbrojovacím kampaním.

Buddhismus prorostl za specifických podmínek do čínské kultury. Specifickými podmínkami jsou především prvky čínského národního charakteru. Ten vždy inklinoval ke zlatému středu, pokoji a vyrovnanosti. Proto se v Číně neujaly buddhistické školy, které prosazovaly extrémy a krajní řešení. Proto nepřekvapil vznik zenového buddhismu, zvláštní čínský výtvor, který zlatý střed přijímá do své teorie. Buddhismus je do dnes pevnou součástí indické a čínské národní kultury. Z uvedeného vyplývá, že všechny čínské filosofie přetransformované na náboženství jsou v zásadě mírumilovné a tolerantní. Souhlasu netřeba.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.