Jan Campbell: Trojice Boží a koronavirová

campbell 0617
30.8.2020 10:22
Úvaha, jedna z nejkratších, kterou jsem kdy napsal, nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale vzbudit zájem seznámit se s obsahem pojmů, historií a ukázat věřícím i nevěřícím lidem, jak je nebezpečné uctívání a slepá víra v Boha, vědu a autority, včetně koronavirové.

Nikajské vyznání představuje společné vyznání víry vyznávající božství Ježíše Krista. Bylo přijato na Prvním nikajském koncilu, je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví a odmítlo Ariovo učení. To popírá božství Ježíše Krista. Koncil zdůraznil, že Syn není stvořený, ale zplozený. Bůh je neproměnný a věčný. Katechismus tvrdí, že Trojice je jedna. Proto nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho ve třech osobách: soupodstatnou Trojici. Chalcedonský koncil (8. 10 – 1. 11. 451) zasedal v Chalkedonu v Bithýnii, je závazný pro katolickou církev a pravoslaví a odmítán orientálními církvemi. Zanechal nám sdělení: My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem

Pro spojení minulosti s přítomností, umožňující nahlédnout do budoucnosti, se nabízí připomenutí analýzy Karl Rahnera (1904 – 1984). Tento významný německý katolický kněz, jezuita a jeden z nejvlivnějších teologů 20. století a poradce Druhého vatikánského koncilu se zabýval užíváním slova Bůh, neuzavíráním se problémům a idejím moderní doby (například evoluci, vztahům mezi marxismem a křesťanstvím, teologií a politikou) a jezuitskou spiritualitou, duchovním rozlišováním (u sv. Ignáce) včetně mystiky.

K významu slova Trojice zkráceně uvádím, že se jedná pouze o označující termín. V Trojici existuje podřízenost v pořadí, nikoliv však v esenci či substanci, a výraz trojjedinost odkazuje na spojení ideje, plurality a jednoty. V latině je toto slovo užito primárně ve vztahu dvou konceptů: První odkazuje na vlastnictví či majetek dané osoby. Druhý pak na průběh dramatické scény. V ní měli herci občas více rolí. Kdykoliv jí měnili během hry, nasadili si odlišnou masku a představovali jinou osobu. Herci v antice měli často dvě masky: jednu zamračenou, reprezentující dramatickou tragédii; druhou smějící se, reprezentující komedii. Každá role byla osobou (persona) a kolektivně byly osobami (personae).

Když se podívám na fotografie našich elit v době pandemie strachu z mutujícího koronaviru v novinách, protože TV nemám a nesleduji, často si vzpomenu na antické hry a commedia dell´arte, v češtině komedie profesionálních herců – politiků a srovnávám. Co? Vcommedia dell´arte se role a postavy rozdělují do tří skupin:Vecchi - staří muži, páni. Innamorati – milenci a Zanni – slouhové. V komedii pandemie strachu z koronaviru máme také tři role: neviditelní vědoucí (vědci), viditelní nevědoucí (politikové), a občané, slouhové mnoha pánů.

Před 130 roky dostala Evropa možnost seznámit s tzv. ruskou chřipkou a globální pandemií. Ta si vyžádala v průběhu několika let přibližně jeden milion mrtvých, zanechala u nás a v nás stopy až do dnes. Přivedla nás ale i k poznání jedné z příčin současného hitu - hry komedie profesionálních herců: Trojice koronavirové. Co tím mám na mysli?

Existuje, zatím nezveřejněná studie dánských vědců potvrzující 15 let starou hypotézu, v Belgii formulovanou: Ruská chřipka nebyla chřipkou, ale onemocněním z koronaviru OC43.

Důkaz pravdivosti umožnila analýza historických zdravotních dat zpracovaných pod vedením epidemioložky Lone Simonsen z univerzity Roskilde. Vedle symptomů byly identifikovány paralely (dění, průběhu a následků) mezi roky 1889 a 2020. Tenkrát, podobně jako dnes umírají především staří lidé. Tenkrát žily krávy, podobně jako dnes žijí, které prokazatelně měly stejné symptomy onemocnění, jaké měl tehdejší a má i dnešní člověk.

Epidemioložka Simonsen integrovala do týmu specialisty v bioinformatice, koncentrovala se na to, co dav ambiciózních vědců, finance ovládající politici, závislí od popularity a na zisk čekající manažeři a vlastníci farmaceutických firem dali do pozadí: Od vyskytnutí Sars v roce 2002 víme, že koronavir může: 1) Přeskočit ze zvířete na člověka. 2) Může být velice nebezpečný (z důvodů, o nichž nebudu psát). 3) OC43 představuje dnes kontrolovatelný virus nachlazení. Tomu ale nebylo vždy, a již vůbec ne od jeho prvního útoku na člověka.

Srovnání genové sekvence OC43 s kmeny, které byly zjištěny u zvířat a lidí v různých časových obdobích, umožnilo simulaci s pomocí znalosti rychlosti mutace viru. Simulace přesvědčivě dokázala zpětný vývoj OC43. Nejmodernější komputerové techniky, programy a vědění potvrdily výsledek belgické studie z roku 2005: Koronavirus OC43 přeskočil krátce před 1890 z krávy na člověka.

Pandemii způsobili cestující vlakem z Asie do St. Peterburgu. Podle částečně prověřené informace se OC43 poprvé objevil v Uzbekistánu. Z St. Peterburgu se dostal cestujícími lodí a vlakem do Berlína, Vídně, po té až do USA. Již tenkrát noviny psaly o horečce, potížích s dýcháním, u mnohých lidí s lehkým průběhem, o vysokém počtu mrtvých a paralyzovaném hospodářství, o nevědění odpovědi na otázku – proč se virus nečekaně objeví a šíří na určitém místě a nevědění si rady, jak léčit. To se psal rok 1889. V Baslu a Curychu onemocněli první občané začátkem prosince1889, aby ke konci roku došlo k uzavírání škol v mnoha státech!

Pro doplnění uvádím, že v Rusku se tenkrát mluvilo a psalo ne o ruské chřipce, ale čínské rýmě. Lékaři, kteří znali karanténu z epidemií cholery a co může karanténa přinést, ji nepraktikovali. Byli i tak přetíženi, indikovali pokusně strychnin, alkohol, opium apod. Zürcherische Freitagszeitung 4. ledna 1890 psalo lapidárně: Všichni pánové radní mají chřipku, proto neodeslali novoroční přání. Protože Boží mlýny melou pomalu a jistě, a všechny dobré věci jsou tři, onemocněl i britský premiér, německý císař a ruský car. V Berlíně onemocnělo cca 50%, v Dánsku cca 75% obyvatel, v ostatních státech tomu bylo podobně. Ve Švýcarsku zemřelo na, nebo s pomocí, či v přítomnosti OC43 2500 až 3000 lidí.

V závěru se zmíním o výsledku bádání dánského historika Mathias Mølbak. Ten zjistil, že v tehdejších podmínkách působil CO43 ve třech vlnách. Ta třetí vlna byla nejhorší, říká dnes epidemioložka Simonsen. V době, kdy věříme i fake news, tomu nemusí tak být. Ale i zcela jinak, než si myslíme. To proto, že naše elity a mnozí z nás si neuvědomují rozdíl mezi, myslet si (něco) a vědět. Ale kdo, ví? Naději na brzký konec komedie profesionálních herců – politiků zatím neospravedlňuje ani 1) indikace a částečně i důkaz, že virus mutuje a současně ztrácí na síle, že 2) koronovirová trojice (USA, RF, ČLR) bojuje samostatně svým výzkumem látek zvyšujících naší více a více slábnoucí imunitu, že 3) výsledky vědeckého výzkumu, budou – li zveřejňovány srozumitelně a odpovídat úrovni vzdělání občanů, přispějí k lepšímu porozumění vztahu mezi přírodou a člověkem. Lépe může být totiž pouze, až se trojice koronavirová zamiluje do trojice Boží. Souhlasu netřeba.  


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Mutace viru SARS-COV-2 byla zaznamenána v případech opětovného nakažení, ovšem jedná se o nepatrnou mutaci několika "písmen" RNA. Zatím byly zaznamenány dva takové případy. Zdá se, že to nemutovalo v těle, ale přišlo z venku. Ani prodělání infekce tedy nedává stoprocentní jistotu, že to nedostaneme znovu. Ale stoprocentní jistota pozitivního výsledku se nabízí málokde.

Už je to pobíráno i v denním tisku. Třeba Le Monde (uvádím dole) má takovou zprávu s dodatkem, že malý počet případů neumožňuje nějaký obecnější závěr, zda se jedná o něco výjimečného, nebo širší varování. Přitom odkazuje na zkušenost s běžnými sezónními virózami, kde uvádí i 0C43. Odhaduje se, že 30 až 80 procent infekcí tímto koranavirem je obnovou infekce u osob, které už ji prodělaly a mají protilátky. Takže je tu další téma pro výzkum. Těšit nás může, že za 130 let si na Covid-19  jistě zvykneme, jako jsme si zvykli na kdysi smrtící OC43. 

De grandes enquêtes sérologiques sur les infections naturelles par les coronavirus saisonniers 229E et OC43 ont par ailleurs montré des tendances similaires en termes de réinfection. On estime ainsi qu’entre 30 % et 80 % des infections par l’un de ces deux coronavirus responsables de rhumes banals représentent des réinfections chez des individus possédant déjà des anticorps avant la nouvelle infection, ce que les immunologistes appellent des titres en anticorps préinfectieux.

Selon les auteurs, les résultats de leur étude indiquent qu’ « une exposition initiale au virus SARS-CoV-2 peut ne pas entraîner un niveau d’immunité assurant une protection à 100 % chez tous les individus ». Ils insistent cependant sur le fait que l’on ignore aujourd’hui à quelle fréquence ce phénomène se produit et qu’elle ne peut évidemment pas être déterminée sur la base d’une seule étude de cas. « Ceci peut représenter un évènement rare », déclarent-ils. Et de conclure qu’il importe de renforcer au niveau mondial le séquençage génomique des souches virales afin de se donner la possibilité d’identifier des cas de Covid-19 par réinfection.